Hellpoint Recenze Hellpoint

Hellpoint

Lukáš Černohorský

Lukáš Černohorský

19. 8. 2020 09:45 5
Reklama

Ve vesmíru nikdo neuslyší tvůj křik… Probouzím se ve velké kádi se žlutou vodou. Otvírám oči a vykašlávám vodu. Kde to jsem? A… kdo jsem? Velké kolosy, vysoké stropy, píchám si poslední lahvičku Síly do krku a pozvedám mocný meč… Tahle cesta je totiž moje poslední.

Odpusťte mi ten melodramatický vstup, ale nemohl jsem odolat. Hellpoint na mě už od začátku působí jako spojení Aliena s kterýmkoli moderním sci-fi. A tím moderním myslím filmy po roce 2000. Ostatně celý prolog působí jako ve filmu Symptom Pandorum (téměř zapomenuté sci-fi z roku 2009). Špína, vesmír, roboti a slizáci. Tady se mi bude líbit.

Hra vám ze začátku moc nevysvětlí. Ocitáte se ve vesmírné stanici jménem Irid Novo, která se nachází poblíž černé díry (což svojí roli hraje) a vaše postava je bezejmenná (což už moc velkou roli nehraje).

Hellpoint se moc svým vzezřením netají velkou inspirací v Dark Souls – design vesmírné lodi je prostý a zároveň líbivý. Není to království Lordran, ale jistou krásu nezapře. Jak se hra hraje a co vlastně máte dělat vám řeknou zelené otisky ruky, které jsou poschovávané všude po prvotní lokaci. Najdete pod nimi tipy a triky stejně, jako pod bílými čárami na zemi v Dark Souls. Ukazatelé vlevo nahoře znázorňují životy, výdrž a jakousi manu. Povědomé? Běhat můžete, kutálet se můžete a skákat někdy dokonce i musíte. A zvoní vám i tady intergalaktický zvon? No jistěže ano. Vše je téměř totožné jako v prvních Dark Souls. Až na to, že zdejší design se geniálnímu dílu od FromSoftware ani v nejmenším rovnat nemůže. A primitivnost ovládání spíše základní koncept soulsovek uráží. Moc tomu nepřidá ani taková drobnost, že menu je zjednodušené a osekané víc, než je potřeba. Ani designy úrovní ničím nepřekvapí. Drží se stylu „zde jsou zavřené dveře (z druhé strany, jak jinak), najdi cestu, zjisti, jak je obejít a otevři si zkratku“. Jak originální že?

VE TVÝCH STOPÁCH

Grafika rozhodně není něčím, čím by vás Hellpoint měl okouzlit či získat. Modely nepřátel a bossů jsou mnohdy velmi zajímavé, a i prostředí dokáže vykouzlit hezké scenérie, jinak ale platí, že je lepší nezkoumat monitor nebo televizi moc zblízka, případně moc pečlivě. Některé textury jsou totiž opravdu ohyzdné. Hudba je na druhou stranu správně atmosférická a místy i vyloženě epická, souboje s bossy jsou díky ní napínavým a adrenalinovým zážitkem.

Hellpoint trestá zbrklost a odměňuje pomalý postup.

V otázce hratelnosti obstojí Hellpoint poměrně dobře. Principy snad představovat netřeba, najdete je v každé soulslike hře. Při smrti se nepřátelé obnoví a na zemi zůstávají vaše dušičky – tedy pardon, Axiony. Ty můžete směnit za další úrovně a samotnou postavu lze levelovat hned několika směry – k obratnosti, síle, nebo klidně i něčemu na půl cesty. Obtížnost se pak přizpůsobuje vašemu hraní. Hellpoint totiž trestá zbrklost a odměňuje pomalý postup. Mnohdy se vás snaží dostat pod tlak a vy tím pak sekáte jednu chybu za druhou. Stačí se však uklidnit, pořádně se vydýchat a pomalu znovu postupovat za svými Axiony. Anebo hru na chvíli vypnout…

YOU ARE MY BROKEN FRIEND...

Technický stav hry je druhou stranou mince. Doskakující textury a propadávající modely postav jsou mnohdy spíše úsměvné – při mé cestě za závěrečnými titulky jsem byl nejednou svědkem humorné scény. Problém ale nastává v momentě, kdy vám Hellpoint zamrzne nebo poklesne framerate natolik, že máte pocit sledování téměř groteskního filmu. Což je u hry, založené na precizním uhýbání a útočení naprosto fatální problém. Často jsem tak měl u bossů pocit, že mi sebrali drahocenné životy neprávem, protože jsem se kotoulem jejich pařátům vyhnul a v době útoku už stál jinde. Hra byla ale přesvědčena o opaku a já o životy bez milosti přišel.

Načítací obrazovky jsou naštěstí v pořádku, ale když už po několikáté v řadě vidíte, jak nohy vašeho androida kmitají jak při zásahu proudem nebo se vaše postava rovnou vystřelí kamsi do prostoru, je vám trošku ouvej. O to spíše, že hra vychází na důvěrně známé, dosluhující generaci konzolí, a ne na startu nové. Hudba sice výborně dotváří atmosféru, ale několikrát se mi stalo, že se uprostřed epické bitvy zkrátka… vypla. A tím by výčet technických problémů zdaleka nekončil.

KDYŽ SE MEČE STŘETNOU

Hratelnostně je totiž Hellpoint vcelku solidní soulsovkou a fanouškům v žánru ji mohu s opatrností doporučit. Říkám s opatrností, protože největší problémy při hraní působí neposedná kamera a přepínaní „zámku“ na nepřátele. S prvním zmíněným jsem bojoval v každé menší místnosti a s přepínáním cíle prakticky celou hru. Ono „lockování“ přeskakuje nejen u houfu nepřátel (kde by ještě pochopit šlo), ale v místnostech, kde se z každé strany řítí jeden zlobivec. Kamera u bossfightů si pak mnohdy dělá, co chce a vy netušíte kde jste, kde je boss, a kde je vůbec samotná místnost. Přes všechny zmíněné výtky jsem si ale hru překvapivě užil a v těchto horkých dnech byla slušným osvěžením.

Duch Dark Souls ji zapřít nelze. Nechybí běhání pro dušičky, zabíjení nepřátelských spiritů, levelování postavy a samozřejmě krušné souboje s bossy. Také se vám jistě stane, že si pro Axiony nezvládnete dojít a cenná měna zmizí v černé díře. Doslova. I tak si ale hráči odkovaní letošním Nioh možná postesknou, jaká je škoda, že tvůrci nebyli na hráče přísnější. Oproti Niohu chybí větší důraz na systémy RPG a hra je jednodušší jak v samotných principech, tak i v soubojích.

Jakmile zemřete a váš bezejmenný hrdina musí utíkat zpátky pro drahocenné Axiony, objeví se v lokaci váš zelený duch.

Jeden konkrétní mechanismus je však velmi otravný. Jakmile zemřete a váš bezejmenný hrdina musí utíkat zpátky pro drahocenné Axiony, objeví se v lokaci váš zelený duch. Ten jde agresivně proti vám a je vaší přesnou kopií. Často tak v boji s ním ztrácíte drahocennou životní energii a občas vás dokonce zabije, čímž veškeré popadané Axiony ztrácíte definitivně. A to jsou přesně ty momenty, kdy vás hra dostává pod tlak. Druhým frustrujícím prvkem jsou bohužel samotné souboje s bossy. I když jsou tužší nepřátelé designově zajímaví, vzorce jejich útoků ihned prohlédnete a jejich učení je mnohem snadnější než v případě jiných soulslike her. Navíc jsem se za celou hru nedočkal žádného výrazného, zapamatovatelného souboje, jako byl například Orphan of Kos nebo Nameless King. O Guardian Ape ani nemluvě.

DÝCHÁNÍ NA ZÁDA

Atmosféra je skutečná hutná. Stanice Irid Novo je zajímavé místo a příběh hra, pro žánr typicky, vypráví útržkovitě. Přestože nemá moc čím překvapit, popisovat ho detailněji nechci, přeci jen bych zkazil i to malé překvapení, které v sobě má. Dlouho jsem si přál, aby vznikla nějaká sci-fi soulsovka a my se konečně oprostili od ohrané škatulky temného fantasy, drsných kobek a gotických hororů. Hellpoint ale není úplně prvním pokusem o žánrový výlet do vesmíru. Loňský Surge se docela povedl a je škoda, že tvůrci z Cradle Games neměli větší ambice.

Hellpoint
i Zdroj: Hrej.cz

Ani jedné ze zmíněných her nelze upřít velkou snahu přiblížit se velkým bratříčkům žánru. V tomhle Hellpoint zaujmout umí. V čem však notně zaostává je délka hry. Zatímco Dark Souls a Bloodborne zabaví při základním průchodu na více než 30 hodin a v Nioh jich necháte bezmála padesát, Hellpoint se dá proběhnout výrazně rychleji. Mně osobně zabral průchod zhruba osmnáct hodin, a to jsem se snažil prozkoumávat každý kout temné stanice (a samozřejmě se několikrát zasekl u bossů). Věřím, že zkušení veteráni dokážou příběhem prolétnout ještě rychleji. Vyprávění to však nevadí a konec není nikterak uspěchaný. Ve výsledku dostanete ucelený příběh se vším, co k němu patří.

NA VÁŽKÁCH

Hellpoint je lehce nadprůměrná sci-fi soulsovka, která fanoušky žánru potěší a v okurkové sezóně před novými konzolemi působí překvapivě svěže. Přesto je místy topornější než Dark Souls z roku 2011 a to jak ve smyslu dobrém, tak i v tom špatném. Příšerná kamera a notně nedotažený technický stav hru zbytečně sráží, hratelnostně a atmosfericky totiž Hellpoint není vyloženě špatný. Hudbu a některé souboje taktéž nabízí více než solidní. Otázku, zda hru pořídit si nakonec musí každý hráč zodpovědět sám. Pokud vás už série Dark Souls omrzela (procházet ji podesáté prostě není stejná zábava jako poprvé), klidně Hellpointu šanci dejte, jen neočekávejte, že se s vámi zastaví čas. Čas u Hellpointu je totiž jako vrátit se skoro deset let zpátky k úplným základům žánru. Stačí to však i dnes?

Hellpoint
Xbox Xbox One
Linux Linux
Windows PC
Apple Mac
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

Často působí Hellpoint spíše jako early access, než jako hotová hra. Množství bugů a technický stav jej zbytečně sráží. Přesto se jedná o zábavnou soulsovku, která na první průchod zabaví

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama