DRIFT21 - dojmy z předběžného přístupu

I wonder if you know

How they live in Tokyo

If you seen it then you mean it

Then you know you have to go

Fast and furious (Drift, Drift, Drift)!

Fast and furious (Drift, Drift, Drift)!

Pokud vás v polovině minulé dekády alespoň trochu postihla vlna okolo třetího dílu svérázné filmové série Rychle a Zběsile, určitě jste se v jisté fázi svého života pokoušeli ovládnout umění driftu, který byl ústředním motivem fanoušky nenáviděné Tokijské jízdy. Ti šťastnější z nás si nějaké to smykování užili na reálném okruhu, ti méně šťastní své prastaré BMW při ambiciózním pokusu o balet s ruční brzdou roztančili v lepším případě do škarpy, v tom horším do stromu.

Jestli se však do driftování chcete pustit v rovině virtuální, tedy takové, která neohrozí ani život váš, ani život ostatních účastníků silničního provozu, neměli jste za ty roky mnoho specializovaných příležitostí. Jistě, nějaký driftovací režim se svého času dal najít de facto v každé závodní hře, jen pár vyvoleným se však podařilo zachytit opravdovou esenci svérázné komunity, která i s nákupním vozíkem v supermarketu nedovede vybrat odbočku k mléčným výrobkům jinak než bokem.

A právě ambicí oslovení hardcore drifterů se zaklíná nový titul DRIFT21, který k samotným závodům přidává dokonce i možnost si vlastní „driftkáru“ postavit. Jedná se o hru, která změní zavedené pořádky na trhu se závodními hrami, nebo jde jen o další prapodivný polský simulátor, kterému je lepší se velkým obloukem vyhnout?

„VÍŠ, KDO JÁ JSEM, MLADEJ?“

Hned úvodem je nutno poznamenat, že pokud od závodních her očekáváte vycizelovaný zážitek srovnatelný se sériemi Forza, Gran Turismo či Grid, DRIFT21 rozhodně není hra pro vás. Ačkoliv to tak možná na první pohled nevypadá, hra má mnohem blíže k titulům ze série Car Mechanic Simulator. Naznačuje to ostatně už prostředí garáže, ve které se nepohybujete pomocí graficky přitažlivých a logicky strukturovaných nabídek, nýbrž hezky „po svých“.

Pro hráče, kteří jsou zvyklí na tuning na dvě kliknutí, pak může jít o velmi nepříjemnou zkušenost. Například taková výměna turbodmychadla rázem znamená odstrojení převodovky, odstranění motoru z vozidla a také jeho následnou manuální přestavbu. A samozřejmě opětovné umístění do vozu, nasazení převodovky a následné zjištění, že jste motor přestavili špatně. DRIFT21 holt hráče vrací do dob, kdy si úspěch museli opravdu zasloužit. A nebudu lhát – v dnešní době je to příjemně osvěžující změna.

Velkým závodním sériím pak nemůže konkurovat ani současná nabídka vozů. Poslední Forza, tedy Horizon 4, jich momentálně nabízí 733, Gran Turismo Sport disponuje databází 337 modelů, no a DRIFT21 jich má…pět. Ano, nikoliv pět set, ale opravdu jen pět. Není to však úplně na škodu, protože japonská sestava Mazda RX-8, Mazda MX-5, Nissan Silvia S15 a Subaru BRZ snad žádného driftera neurazí. Tím spíše doplněná o BMW řady 3 E46, na které je člověk z těch našich příkopů, polí a stromů podstatně navyklejší. Donkey Kon…tedy promiňte, Drift Kingové, jistě budou namítat, že jim ve skladbě chybí minimálně Toyota Corolla AE86, Nissan 240SX nebo Mazda RX-7, já však na druhou stranu oceňuji, že se polskému studiu ECC Games podařily vyhádat alespoň nějaké licence, poněvadž to u závodních her s nižším rozpočtem není úplně pravidlem.

„WABAKI. WA-BA-KI. WABAKI!“

Licence bohužel minimálně prozatím postrádají veškeré náhradní díly, je tak trochu škoda, že do hezky zpracovaných speciálů vkládáte bezejmenné součástky. Těch jsou momentálně k dispozici stovky, což sice zní jako ohromné číslo, ale ve skutečnosti máte u každého dílu (mimo těch univerzálních jako disky či pneumatiky) obvykle na výběr z maximálně dvou variant, případně vůbec. Jakýsi individualismus, který je s komunitou drifterů a tunerů odjakživa spojený, se tak bohužel vytrácí. Alespoň zčásti jej sice jde nahradit různými polepy či samolepkami, vizuální tuning je však v současné chvíli intuitivní asi stejně, jako ovládání klimatizace v novém Golfu. Většinou tak zůstanete jen u změny barvy karoserie a kol.

Kdo by nechtěl postarší a titěrnou Mazdu MX-5 vybavit dvojitě přeplňovaným osmiválcem?

Možnosti tuningu, resp. stavby vozu, jsou však rozhodně vlastností, která DRIFT21 výrazně odlišuje od jiných her – ostatně kdo by nechtěl postarší a titěrnou Mazdu MX-5 vybavit vlastnoručně sestaveným dvojitě přeplňovaným osmiválcem? Současné problémy jsou navíc takového rázu, který se dá časem řešit – a troufám si tvrdit, že minimálně rozšíření databáze dílů i vozidel hru v budoucnu zcela určitě potká.

„JSEM TAK DOBREJ, ŽE BYCH PRODAL ŠPRCKY MNICHOVI“

Auto je oblepeno od prahů až po střechu, tisícikoňové monstrum už pod kapotou nahradilo skromný atmosférický čtyřválec, co tedy dál? Správně, závody! V současnosti se dá vyblbnout na šesti poměrně krátkých okruzích, a to konkrétně v režimech volné jízdy, driftu a útoku na čas. Volnou jízdu asi není třeba podrobněji představovat, spíše než ke kochání „krásou“ okruhů ale slouží k osahání vašeho plechového miláčka, specificky hlavně jeho ruční brzdy. Driftovací režim měří délku a krásu smyků a schopnosti jejich řetězení, time attack je pak podivuhodným hybridem, ve kterém se musíte do cíle dostat co nejrychleji, ale zároveň se tu a tam sklouznout.

Hezky se blýskajícím modelům aut bohužel nedokáže konkurovat zbytek hry, a obzvláště prostředí okruhů ponechávají spoustu místa na představivost.

Jízdní, nebo resp. spíše driftovací model, by se dal popsat slovem „specifický“. V tom, co dělá, je rozhodně dále než konkurence v podobě zmíněného Car Mechanic Simulatoru, na druhou stranu však z řízení cítíte, že ambice na opravdovou simulaci zde víceméně chybí. Zdráhal bych se však tento model nazvat vyloženě arkádovým, protože prohánět zdejší speciály bokem není úplně tím, co na první pokus zvládne například váš soused, který za svých mladých let posílal bokem už stařičkou „stopětku“.

Po pár hodinách tréninku se vám začnou dařit poměrně efektní průjezdy zatáčkami, je však nutné jedním dechem dodat, že zdejší okruhové řádění nedosahuje ani pozlátka Gridu či Forzy, ani komplexity opravdových simulátorů jako rFactor nebo Assetto Corsa. Rozhodně však chválím rozdíly v ovládání mezi jednotlivými vozy, stejně jako nepřeberné množství nastavení kamer, díky nimž si ideální pohled na vozidlo najde opravdu každý.

Závody samotné jsou díky nepříliš rozlehlým tratím poměrně krátké, od nižších stovek metrů po nižší kilometry. U těch nejkratších pak paradoxně strávíte na načítacích obrazovkách více času než samotným závoděním, což obzvláště v kontextu toho, jak jsou okruhy kompaktní a nezajímavé, nedělá úplně dobrý dojem.

„DRŽ SE OD NÍ ZPÁTKY, NEBO BUDEŠ ŘÍDIT UŽ JEN KOLEČKOVÝ KŘESLO”

Tím se tak trochu opět dostáváme k produkčním hodnotám, které minimálně prozatím nejsou nijak závratné. Hezky se blýskajícím modelům aut bohužel nedokáže konkurovat zbytek hry, a obzvláště prostředí okruhů ponechávají spoustu místa představivosti. V případech, kdy se vám podaří vyletět z trati, se navíc často dostanete buď do neviditelné zdi, nebo naopak do nespočtu vzdušných přemetů. I to jsou jedny z mnoha menších problémů, na kterých je do vydání plné hry (k čemuž dle tvůrců dojde během několika měsíců) nutné zapracovat.

A do stejné kolonky patří i zvuky, které dle všeho pochází z nepříliš kvalitní databanky. Malé polské studio samozřejmě nemá rozpočet na to, aby si konkrétní automobily nahrálo ve vlastním studiu, generickému vrčení motoru, připomínající hybrid mezi travní sekačkou a robotickým vysavačem, ale na přesvědčivosti nedodávají ani zvuky pískání kol, které v současnosti nápadně připomínají klouzání po parketách v tělocvičně.

i Zdroj: Hrej.cz

Závody jsou jedním z herních žánrů, ve kterém obvykle malým studiím pšenka příliš nekvete. Důvod asi napadne každého – žánroví velikáni mají k dispozici tolik finančních i lidských prostředků, že rozdíl mezi megalomanským a malým nezávislým produktem je jednoduše příliš okatý. Hry jako DRIFT21 si však snaží ke slávě proklestit svoji vlastní cestu, což je jednoznačně dobře. Tím spíše když vývojáři ve velkém naslouchají radám vlastní komunity, což v AAA vývoji přirozeně příliš nefunguje.

Pokud budou updaty a vylepšení (v poslední době jmenujme například přidání multiplayerového režimu) dále přibývat v rychlém tempu, možná se ze hry časem opravdu stane titul hodný pozornosti mainstreamu. V současnosti však jde „jen“ o neobvyklý závodní mix, který rozhodně nesedne každému.