Zvukové karty - hudba minulosti?
Mnozí z vás si již pravděpodobně nedokáží představit, že by vzali drát od reproduktorů či mikrofonu, namířili si to s ním k nově koupenému PC – a nenašli díru, kam zastrčit konektor. Ano, integrované zvukové karty se dnes staly takovou samozřejmostí, že si bez nich základní desky nedokážeme ani představit. Věci se ovšem neměly vždy stejně. Ještě v době, kdy existovaly integrované grafické karty i Ethernet, nebyly zvukovky jako součást základní desky ani zdaleka standardem. Dnes, o pár let později, se tomu zdá být přesně naopak. Inu, vývoj je nezastavitelný. A jaká je budoucnost?
Kde jsou časy, kdy si nadšenci kupovali zvukové karty proto, aby si doma po večerech syntetizovali zvuk. Povíme vám to přesně – v 80. letech. Skvělé vzpomínky na nákup značek jako např. Adlib na vás vychrlí každý zarytý 286 fanda. Stejně jako fakt, že si ji stejně kupovali jen kvůli přiloženým hrám od LucasArts. Jak už to tak ovšem bývá, zanedbávat vývoj znamená být převálcován, a tak brzy Adlib zmizela ze světa a nadešla éra značky, kterou zná dnes snad každý – Creative Labs. Jejich malý zázrak zvaný Sound Blaster nejenže vlastnil vše, co předchozí karty, ale zároveň zvládal i digitální audio. V té době sice nešlo mluvit o žádné kvalitě, 22 KHz je přesně 1000x méně, než je dnešní dobře poslouchatelná mez. Geniálně však přidal i možnost komprese na diskety, kterou velice brzy využili vývojáři her.
Jak jinak než se Sound Blasterem si mohl člověk zahrát hry jako Space Quest IV, Kings Quest V, Monkey Island, Wing Commander I a II, Ultima Underworld atd. a zaposlouchat se přitom do hlasů herních postav? Už ne jen směšného pípání a podobného hlomozu, ale do skutečných slov a rozhovorů. Třeba takový Wing Commander II distribuoval svůj speech-pack na neuvěřitelných sedmi disketách (!) a prodával tento balík za vyšší cenu než běžné vydání (!). Nutno dodat, že kvalita zvukových efektů u Sound Blasterů zpočátku lehce zaostávala, hráči však problém řešili jednoduše – zakoupili druhou kartu (např. populární značku Roland) a používali ji pro ně. I to se však během let změnilo.
Kvalita nastolená SB nebyla překonána ani když se na trh vrhl nespočet dalších firem s vlastními produkty. Za všechny jmenujme například Media Vision, Gravis, či Diamond Multimedia. Mnohé z nich však přinášely tolik problémů, že nemělo ani příliš cenu o nich uvažovat. Teprve o něco pozdější myšlenka na integraci zvuku do mateřské desky znamenala první pomyslný hřebíček do SB rakve.
Dlouhodobě nejúspěšnější audio kodek pro základní desky byl známý AC97 z roku 1997, který však v době svého vzniku rozhodně neposkytoval to, po čem hráči toužili. Navíc redukoval rychlost PC, vlastnil zabugovaný software (kodeky od Realteku způsobily množství bezesných nocí a lamentací) a předně – byl hlučný. Což by zařízení starající se o zvuk být rozhodně nemělo. Vývoj šel ale vpřed a během několika let se mnohé z toho, co bylo integrovanému zvuku vytýkáno, uspokojivě zlepšilo. Až se konečně nadstandardní kodek Analog Device AD 1988B dokázal směle vyrovnat kvalitě externích zařízení. Zvlášť ještě, když nasazený SB X-fi přinesl nečekaně mnoho problémů.
Stíhací jízda byla dokonána a nyní bylo na řadě, aby se role obrátily. Kvalita zvuku linoucího se z repráků a jiných zařízení byla nyní již víc než dostačující, zde proto nebylo potřeba více závodit. Výrobci základních desek a operačních systémů nicméně chytře vydedukovali, že klíč k úspěchu leží někde úplně jinde. Co mají hráči rádi? Zapojit, počkat a – o víc se nestarat! A přesně to integrované zvukovky nabízejí, navíc s neustále narůstající kvalitou. V kombinaci s kvalitními operačními systémy dneška jsou automatické instalace otázkou sekund, maximálně minut – čímž se mnohé externí zvukové karty pochlubit ani zdaleka nemohou.
Dále je zde naprosto jednoduché použití, Dolby Digital a také ona neustálá otázka peněz. Neplatíte za ně (teoreticky). Na druhou stranu, integrované systémy nepodporují vychytávky jako EAX 4 nebo 5. Ovšem vzhledem k tomu, že je dle našeho názoru jen otázkou času, než dojde i na ně, přichází na řadu palčivý otazník. Zvoní již externím zvukovkám umíráček?“ Zatím je pravděpodobně brzy hádat, nadšenci a specialisté high-end zařízení stále kupují a kupovat budou. Jak je tomu ale u obyčejných hráčů? Je zde skutečně ještě něco, co by je nutilo o koupi uvažovat? To si už asi každý musí rozhodnout sám...
