WarPath

Je obecně známo, že každý z nás může klesnout. Někdy je to myšleno ve smyslu seberealizace, jindy v morálním spojení. Dnes zmiňované upadnutí se však týká tvorby PC her. Nejspíše nepotkáte hráče, který by neznal sérii oblíbených futuristických FPS Unreal Tournament, za niž jsou zodpovědní vývojáři ze studia Digital Extremes. Ostatně byli to právě oni, kdo se poté pustil do dalšího projektu Pariah, který ještě dopadl relativně dobře. Co bychom však nečekali, je vysloveně béčkový budget bez jakýchkoliv zajímavých prvků, jenž nabízí tolik zábavy jako whisky pro abstinenta. Samotný koncept vypadá pěkně, ba co více, připomíná staré klasiky, ovšem praxe je poněkud jiná. Dokonce mi přišlo, že se jedná o jakousi levnou napodobeninu chystaného titulu Enemy Territory: Quake Wars. Po skončení singleplayerové části se to ovšem zdálo být ještě horší, než by si kdo kdy pomyslel. Jdeme dál, ať to máme co nejdříve za sebou.

1000Kč – 700Kč = adekvátní cena

Špatná hra se může povést komukoliv z vás, o tom žádná, ale co je moc, to je moc. Nabízet něco tak hratelně nedořešeného za rovnou tisícovku je opravdové zoufalství a tak trochu i naivita od vydavatele a distributora. Primárním zaměřením je WarPath totiž onlinovka jako třeba avizovaná UT série, ale i tak jste nuceni se prokousat místy velmi nudným a zdlouhavým singleplayer sektorem. A jelikož u takových titulů příliš nejde o příběh, je to zde znát hned dvakrát více. V hlubokém vesmíru je planetka jménem Kaladi, o níž zcela nečekaně bojují tři rasy – vyjmenovávat je nemá smysl, věřte mi. Že jste čekali něco delšího? To já také! No nic, popojedem. Již tady pochopíte, že singleplayer nedisponuje žádnou repleyabilitou. Tak za prvé, rasy nemají žádné unikátní vlastnosti, a za druhé, nejde téměř prohrát. Boj v jednotlivých teritoriích poté probíhá na hexovém poli, a to tak, že se každá strana střídá po tahu. Možná vás napadá: „Když je část pro jednoho hráče tak špatná, proč ji vůbec hrát?“. Bohužel, jistá teritoria uvolní jisté zbraně, jež budou k dispozici v multiplayeru, takže tato muka nelze obejít.

Čísla hovoří přívětivěji

Ačkoli když si přečtete features, nezdá se vám to tak beznadějné. Hra nabízí čtyři módy (Death Match, Team Death Match, Capture the Flag, a Frontline Assault) a „skvělých“ osm zbraní, které můžete při hraní upgradovat. Kde je tedy chyba? Tak třeba v tom, že střelné zbraně můžete mít u sebe jen dvě, což je až směšně málo. Obzvláště když uvážíme, že se jedná o futuristickou akci. Copak nemůžeme prostě zmáčknout tlačítko a metr a půl měřící zbraň složit do malé krychličky? Nejspíše nikoliv. Třetí permanentně přítomnou zbraní je dýka delších rozměrů na blízké distance, kterou dokonce občas i využijete. Stejně si ovšem myslím, že spíše budete užívat upgradované zbraně, přičemž každá základní může podstoupit až tři plastické procedury. To poté raketomet střílí střely naváděné na teplo, anebo má sniperka termovizi. Výzkumné body lze však využít i na větší HP kapacitu, která se obzvláště hodí třeba když unášíte nepřátelskou vlajku. Mezi zbraně je počítáno i záhadné uzdravovátko, díky kterému si v perných chvilkách můžete vylepšit fasádu. Přístroj má samozřejmě omezenou kapacitu. Tím se dostávám k nábojům, které mimo jiné nafasujete u každé staticky ležící bedýnky. Naneštěstí dobíjení trvá poměrně dlouho, a tak vás nejspíše odstřelí dříve, nežli se budete moci vůbec bránit.

WarPath = šachy

Kdyby se jednalo o taktickou část přirovnání, byla by to opravdová poklona nejvyššího řádu. V tomto případě to je však ironie spojená s faktem, že je hra neskutečně pomalá. Než hrdina přebije, trvá to několik sekund, takže kdo nemá třetí ruku pod kabátem jako komisař Juve z Fantomase, čeká ho respawn. Hlemýždí je ale i pohyb samotných modelů a hra tak působí neskutečně statickým dojmem. Celkovou vyblitost nakonec dokresluje i design apokalyptických levelů, kde všude kolem vás na nebi zuří bitvy obrovských lodí, zatímco vy se v šedých a nikterak nevýrazných chodbách sci-fi komplexů bijete na život a na smrt. Když už autoři brali z jiných her, mohli alespoň implementovat funkci pro delší skoky či úskoky. Jistě by to hře přidalo na akčnosti.

Primárně multiplayer? LOL

Ač je WarPath primárně online titulem, podpora tomu vůbec, ale vůbec neodpovídá. Ze začátku budete rádi, když hra objeví kolem deseti dostupných serverů. Nemá cenu se však radovat. Naopak, po zjištění, že na jednotlivých serverech nehraje ani tucet lidí, se začnete ptát: „Neměl já jít raději do sebevražedné budky?“. Pocit bezmocnosti dále podtrhne ještě ping, který se aritmetickým průměrem pohybuje okolo 200ms. Tedy žádná komunita = žádná zábava a upřímně se obávám, že se sekundárním sigleplayerem vydržíte maximálně jedno odpoledne. V kokpitu (čti křesle) vás neudrží ani hudební složka, která se neustále opakuje a ani trochu nezatahuje do děje. Když tvůrci na stránkách píši, že nám bude nabídnuta přímo omračující vizuální stránka, očekával bych něco více nežli postarší Unreal engine, v němž Havok fyzika nechává mrtvá těla viset u stropu a to bez jakéhokoliv zjevného důvodu. Také mi není jasné, proč lze kvůli gravitační síle planety poskakovat jako na měsíci, což je vlastně další věc, proč je hratelnost natolik mizerná a uzívaná zároveň.