Víkend namodro #20
Co si myslíte o recyklaci herního obsahu v různých hrách? V první chvíli asi budete mít tendenci odpovědět negativně, něco takového přece vidíme neradi. Příklad: když kdysi Ubisoft použil kostru mapy z Far Cry 4 o dva roky později i ve Far Cry Primal, reakce byly dost naštvané. Jak si něco takového mohli dovolit?
Chvíli se nad tím ale zamysleme. A použijme jiný příklad, Marvel's Spider-Man: Miles Morales. Insomniac přiznaně použili stejnou lokaci jako o dva roky dříve. Lehce New York vylepšili, přidali zimní atmosféru a vystavěli na něm další hru. Je to příběh s novým hrdinou, ale viditelně kratší s velmi podobnou (i tady by se dalo říct až recyklovanou) hratelností, v podstatě vydávaný za rozšíření a prodávaný za o pár stovek nižší cenu. Moc kritiky jsem na hru a konkrétně na recyklovaný obsah nezaznamenal, pokud vůbec nějakou. Bylo to přiznané a hráči s tím neměli problém. A já si myslím, že by se v tom mohlo a mělo pokračovat.
New York je koneckonců ikonické město. Dala by se do něj situovat spousta různých her a vyprávět tu lze řadu odlišných příběhů.
New York je koneckonců ikonické město. Dala by se do něj situovat spousta různých her a vyprávět tu lze řadu odlišných příběhů. Pokud se nepletu, sídlí tu i další superhrdinové, třeba Dr. Strange, Daredevil nebo Fantastická čtyřka. Odmyslíme-li si potřebu licence, co by bránilo Insomniacu, nebo klidně někomu jinému, aby v už postaveném městě vytvořil i pár dalších her? A to se teprve rozjíždím – co přidat podzemní stoky a vytvořit herní Želvy Ninja? Co doplnit destrukci prostředí a vpustit sem King Konga? A možná už vás to taky mezitím napadlo – no jasně, Ghostbusters! Nebyla by to ve městě od Insomniacu lepší hra než ten nedávný remaster deset let starého titulu? Troufám si říct, že určitě.
Tahle „hra“ mě baví, a tak se pustím ještě dál. Co by s tímhle New Yorkem dokázali udělat jiní vývojáři nebo dokonce modeři? Dejte ho komunitě a za pár měsíců máte klon Crazy Taxi, do půl roku někdo udělá interaktivní mapu skutečných podniků či obchodů a do roka vyjde první mafiánská hra s New Yorkem předělaným do 50. let.
Představa, že si v jednom stejném městě zahraju pět nebo deset různých her, už mi samozřejmě tak rajcovní nepřijde, všechno má svou míru. V době rychle rostoucích nákladů na vývoj by ale přece dávalo smysl, kdyby vývojáři mohli ve stejných existujících světech vyprávět různé příběhy. Viditelně by to, tak jako v případě Miles Morales, zrychlilo produkci a taková hra by třeba mohla být i levnější. Tak jako Miles Morales.
Kdo ví, třeba Miles Morales v tomto směru bude v herním průmyslu opravdovou inspirací.
Svůj „revoluční“ patent tímto nabízím k bezplatnému využití komukoliv, koho zaujme. Nechť Rockstar využije svá usilovně vybudovaná města k vydání dalších dílů Grand Theft Auta (s jinými postavami a novým příběhem) častěji než po osmi letech. Nechť Ubisoft nechá nějakou svou menší pobočku použít nádherné lokace Assassin’s Creed: Valhalla na úplně odlišnou hru, třeba i v jiném žánru. A nechť Warhorse pustí nějaké jiné české studio do Skalice...
Moc dobře si uvědomuju, že má celá tahle myšlenka své nezanedbatelné slabiny, záměrně jsem to celé přehnal. Ale kdo ví, třeba Miles Morales v tomto směru bude v herním průmyslu opravdovou inspirací a tahle praxe se stane obvyklejší. Fakt bych se nezlobil.
Xbox: The Oral History of an American Video Game Empire (Bloomberg)
Tohle je asi to nejlepší, co se tento týden dalo o hrách na celém velkém internetu přečíst. Řada pamětníků tu vzpomíná na zrod Xboxu. Najdete tam vyjádření úplně každého, kdo u toho byl, počínaje Seamusem Blackleym přes Eda Friese, Johna Riccitiella až po Steva Balmera nebo samotného Billa Gatese. Pokud si myslíte, že už tenhle příběh znáte, pletete se – alespoň tedy já jsem dosud tezi, že Microsoft vstoupil do herní branže ze strachu ze Sony (která PS2 prezentovala jako počítač), slyšel poprvé. Je tu i množství zábavných anekdot v čele s podrobně převyprávěným schvalovacím meetingem, kde Xbox dostal definitivně zelenou. Předesílám, že rozhodně nepatřil k těm nejklidnějším.
The PS4's Spectacular Dreams Game Is Hurting From A Lack Of Players (Kotaku)
Jedna z fantastických her, které by si zasloužily mnohem větší publikum. Myslím, že by byla na místě PC verze, která by hru dostala mezi aktivnější komunitu na počítači. Případně by Sony Dreams měla vydat v PlayStation Plus. Něco se s tím ale udělat musí, tohle je strašná škoda!
The Dream of Flight (The Digital Antiquarian)
Něco málo o vzniku Flight Simulatoru (1980), Microsoft Flight Simulatoru (1982) a některých dalších starých leteckých simulátorů. Není to úplně můj vyvolený žánr, ale když trochu nezvykle začnete posledním odstavcem, možná vás navnadí i na zbytek.
Afterparty is the best representation of what missing self-esteem can do to your life (Eurogamer)
Po skvělém Oxenfree mě Afterparty trochu zklamalo. Líbil se mi vizuální styl a námět jako takový, ale asi čekal mnohem vtipnější příběh a ne, že se to zvrhne do takové deprese. Takže s tímhle názorem souzním. (Pozor, řeší se tam příběh, takže pokud jste hru ještě nehráli a chystáte se, nečtěte to.)
Déjà Vu on the Ishimura: The Emptiness of Isaac Clarke (osobní blog)
Dost střízlivý a prozaický článek o hrdinovi Dead Space. I když vystavěný jako kritika, je to v poslední době další článek, který mě podvědomě nutí znovu se vrátit k téhle sérii. (I zde se spoilery.)
Začněte tímhle, ostatní počká. Speedrunový event je v plném proudu, poběží ještě celou sobotu a skončí až v neděli ráno. Ještě si tak z programu můžete vybrat své favority a sledovat rekordní speedruny. V půl sedmé se poběží Super Meat Boy (už tak velmi těžká hra je za 90 minut zahraná na 106 %), pak v devět večer Beat Saber na obtížnost Expert+ a zhruba v půlnoci začíná Sekiro: Shadows Die Twice dokončené za 27 minut. Kdybyste si nevybrali, všechny už absolvované speedruny můžete sledovat na YouTube.
Tim Schafer Breaks Down 20 Years of Double Fine Games (Noclip)
Charismatický vývojář Tim Schafer vzpomíná na dvacet let Double Fine Games. A není to jen sluníčkové vyprávění historek, došlo i na náročnější momenty a obtížné chvilky. Jo a je to hezky natočené.
The Crunch Culture Conundrum (Noodle)
Dvacetiminutové povídání o crunchi. Stojí za poslech, jde docela na dřeň tématu a obsahuje rozhovory s anonymními vývojáři.
Artist Feature #17: Rob Hubbard (GST Channel)
Nejspíš znáte a posloucháte seriál Retro Noty, kde Jarda Konáš komentuje kariéru herních hudebníků a pouští k tomu ukázky z jejich práce. Tady je něco trochu podobného, ovšem autor vybrané tracky (velmi kvalitně!) mixuje dohromady a informace o hudebníkovi nerušeně umisťuje do obrazu. Zde je Rob Hubbard, v minulosti došlo na další legendy včetně Tima Follina, Franka Klepackiho nebo Jespera Kyda. Skvělý seriál, doporučuju!
The best video essays of 2020 (Polygon)
A ještě článek Polygonu s výběrem deseti zajímavými video eseji, tedy analýzami rozebírajícími nějakou tezi. Prý je to nový formát, který právě přichází do formy. No tak jo. Ne všechny se týkají her, ale třeba vás taky něco zaujme.
The AIAS Game Maker's Notebook
Skvělý vývojářský podcast, jde v podstatě o rozhovory s různými vývojáři. Narazil jsem na YouTube na tenhle rozhovor s fenomenálním Gustavem Santaolallou (skladatelem hudby do obou dílů The Last of Us). Teď projíždím na Spotify starší díly a jsem z toho docela nadšený.
V průběhu týdne mě můžete sledovat na Twitteru a na Facebooku.
