JFK Reloaded Článek Videohra jako dokument je tabu

Videohra jako dokument je tabu

Jiří Bigas

Jiří Bigas

2. 2. 2011 23:40 12
Reklama

S tím, jak se hry stávají realističtějšími a nákladnějšími, zápasí v posledních letech stále častěji o to, aby se staly rovnocennou alternativou k zavedeným médiím, jako je literatura či film. Dokud na hry pohlížíme jako na neškodnou popcornovou zábavu, okolní svět je dokáže akceptovat, anebo alespoň velkoryse přehlížet. Jakmile se ale vývojáři pokusí suplovat práci dokumentaristů, nebo nedejbože historiků, je zaděláno na potíže. Tvůrci her se přitom v posledních letech pouští na toto pole čím dál častěji a předkládají tak nám, hráčům, ale vlastně i celé společnosti palčivou otázku: Jsou videohry po nějakých 40 letech vlastní evoluce dost staré na to, aby mohly konečně seriózně reflektovat ty nejzávažnější historické a společenské události?

Nemyslete, jen střílejte

Kontroverzi ve hrách nejčastěji vzbuzují ty úplně elementární prvky – násilí, erotika, šikana, rasismus, vulgární jazyk. Takové oblasti jsou snadnými terči mnohdy oprávněné kritiky, jež je nicméně vlastní i filmovému průmyslu. Na druhou stranu se ale interaktivní zábava stále častěji hlásí o slovo i formou edutainmentu. Je to koneckonců úžasné, jak nás videoherní průmysl může zábavnou formou seznámit s problémy, jako je mírový proces na Blízkém východě či potížemi prvních kolonizátorů na Měsíci. Potud vše v pořádku. Jakmile se ale do hledáčku vývojářů dostane nějaké kontroverzní a často aktuální téma, pouští se na tenký let, kdy na sebe kritika z řad všeobecných médií nikdy nenechá dlouho čekat.

Naprostým evergreenem při posuzování her z hlediska jejich vhodnosti reflektovat obtížná témata se stalo Super Columbine Massacre RPG!. A dost možná, že právě tento titul se vybaví i vám, pokud přijde řeč na toto téma. Ve skutečnosti ale na něj navázala řada dalších her, které se nesnaží jen lacině ohromit – a nemáme tím teď na mysli šílenosti typu atentát na Fidela Castra z Call of Duty: Black Ops. Jejich tvůrci by rádi svobodně prezentovali svůj pohled na diskutabilní události, většinová společnost je nicméně mnohdy nebere příliš vážně a v podobných pokusech spatřuje pouze snahu šokovat. V roce 2004 se o tom mohli na vlastní kůži přesvědčit skotští vývojáři z týmu Traffic Games. K jedenačtyřicátému výročí atentátu na prezidenta Kennedyho vydali titul JFK: Reloaded. O tom, zda-li šlo spíše o simulaci, hru, anebo naprosto zvrácený produkt herního průmyslu se přou lidé dodnes. V každém případě vás autoři postavili do role Harveyho Oswalda, s nímž jste měli co nejpřesněji zinscenovat poslední okamžiky amerického prezidenta v Dallasu.

Na prezidenta se nestřílí

Hra obsahovala poměrně přesvědčivý výpočetní systém, který analyzoval balistickou dráhu vašich výstřelů. Snahou hráče bylo zopakovat atentát pokud možno co nejpřesněji podle toho, jak události popisuje zpráva Warrenovy komise. Naneštěstí měli autoři poměrně stupidní nápad „ozdobit“ hru soutěží o 10 tisíc dolarů pro toho, kdo bude ve svém počínaní nejúspěšnější. To k titulu pochopitelně přitáhlo nechtěnou pozornost a pranýřování už se vyhnout nemohla. Edward Kennedy, bratr JFK, neváhal označit hru za „opovrženíhodnou“. „Proč někdo udělá takovou hru? Nikdy se neměla dostat na pulty,“ prohlásil tehdy Kennedy.

Ještě větší zájem ale svého času vzbudila 3rd person akce Six Days in Fallujah chystaná pro PC, Xbox 360 a PlayStation 3. Vývojáři z týmu Atomic Games oznámili svůj titul vyvíjený pod záštitou Konami s velkou pompou v dubnu 2009. A nejprve to vypadalo, že jim je štěstí nakloněno. Autoři slibovali, že hra bude nejen extrémně věrná realitě, ale dočkat jsme se měli i velkého dílu taktiky a především tísnivé až lehce hororové atmosféry, jež měla co možná nejvěrněji reprodukovat pocity ze skutečné bitvy. Tvůrci ze zaštítili příběhy skutečných vojáků, kteří se podíleli na invazi do Iráku a vůbec to vypadalo, že se konečně dočkáme realistického titulu, který se pokusí stále aktuální konflikt podat s hodnotami dokumentárního filmu.

Další padlý na bitevním poli

Vše ale nakonec dopadlo úplně jinak. Konami dali ještě tentýž měsíc od Six Days in Fallujah raději ruce pryč. V médiích se totiž rozpoutal uragán nářků a stížností na pokřivenou morálku tvůrců a videoherní kultury vůbec. Že by hra dokázala konkurovat knize či filmu na poli vážnosti nikdo nedokázal připustit – zejména ne média, někteří váleční veteráni a pozůstalí padlých vojáků. Konami se tak raději vydání Six Days in Fallujah úplně vzdalo. V Atomic Games se nicméně nechtěli vzdát tak snadno, což jim slouží ke cti. Někdo koneckonců musí být ten první, kdo dokáže mainstream přesvědčit, že hry už jsou dospělým médiem. A tak se do dalšího vývoje pustili na vlastní pěst. O hře jsme pak občas slýchali celý další rok. Zkraje minulého roku se začalo ovšem spekulovat, že Six Days in Fallujah nikdy nespatří světlo světa. Naposledy se o hře zmínil v březnu 2010 nejmenovaný zdroj severu IGN. Hra prý měla být zcela hotová a každým týdnem vyjít. Od té doby už o ní ale nikdo neslyšel.

Tématu seriózních her se tak museli opět chytit nadšenci. A historie se opakovala zanedlouho. Třiadvacetiletý student Jens Stober z vysoké školy výtvarných umění v západoněmeckém Karlsruhe dopálil loni na podzim řadu našich západních sousedů titulem 1378 (km). Jeho počin simuluje snažení lidí, kteří se během studené války snažili proniknut z NDR do Západního Německa. Bulvární tisk a některé organizace zastřešující oběti východoněmecké pohraniční stráže ale akční titul, který hráči dovolí vžít se do kůže narušitele hranic i pohraničníka, doslova rozběsnil. Kritika Stobera přerostla téměř v hon na čarodějnice a znovu šlo o totéž – hry nejsou dost zralé na to, aby směly reflektovat tak závažné události.

Facka protekčního fracka

Ředitel Berlin Wall Foundation Axel Klausmeier dokonce označil hru za „nechutnou“. „Je to facka do tváře rodinám obětí,“ rozčiloval se Klausmeier. Velmi autentický titul a hlavně jeho tvůrce ale vlnu kritiky ustál. I když si na něj německý Svaz obětí komunismu stěžoval i u rektora jeho alma mater, Stober se k celé „kauze“ postavil se ctí, když opakovaně vysvětloval, že hra nese i morální poselství. Nikoho nenutí střílet, hráči mají možnost volby, jak se zachovají, je jen na nich. Řada profesorů se navíc postavila na jeho stranu.

Tak co myslíte vy? Kdo půjde jako další ve šlépějích výše zmíněných titulů? A jsou podle vás už hry dost vyspělé na to, aby se nemusely vyhýbat ani těm nejcitlivějším tématům? Vždyť by bylo opravdu smutné, kdyby se i za dalších deset let rozhořela mediální bitva pokaždé, když vývojáři sáhnou po vážnější látce. Nakonec by totiž mohlo zůstat jen u nesmělých pokusů, jako byl i případ slovíčka Taliban v multiplayeru posledního dílu Medal of Honor. A právě podobné víceméně reklamní tahy na efekt možná dělají popsaným hrám nechtěně medvědí službu, jež se vývojářům do budoucna ještě vymstí.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama