Tom Clancy's Splinter Cell: Blacklist

Oblíbená špionážní série Splinter Cell se během posledních čtyř let změnila k nepoznání. Hlavní hrdina si prožil osobní peklo, hra jako taková zlomila svůj koncept a po hlavě se vrhla do mnohem akčnějších vod. Ačkoliv předchozí Conviction byl po čertech slušnou hrou, mnozí zarytí fanoušci se s odklonem od stealthu nedokázali sžít a dodnes nedokáží tuhle drobnou revoluci překousnout. To je ve výsledku absolutně irelevantní - četné nářky autory evidentně neodradily od dalšího postupu v procesu modernizace.

Americkoteroristí války

I přes tvůrčí náklonnost k pořádné náloži střílení naštěstí nebudeme ošizeni o (snad) aspoň trošku slušný příběh. Ten se odehrává půl roku po událostech Convictionu, a jak už název napovídá, nemalý význam v něm má určitý "Blacklist". To jest nemilá organizace teroristů a dalších hrozeb, která zrovna nespadá do plánů Spojených států. A upřímně – ve světě, kde po zemi kráčí živý Sam Fisher, se nemusíte zdržovat hodinami rozhodování o tom, kdo že by se o tyhle nepříjemné chlapíky měl postarat.

A tady by pomyslná lopata narazila na první balvan – příběh, který je založen na tisíckrát viděném americkém klišé. Takřka nezdolný Sam sám hrubě demoluje jakýkoliv náznak uvěřitelnosti tím, že bez rozpaků ukládá do věčného spánku jednoho nepřítele za druhým. A i když systém krytí ani hromádka dalších stealthových prvků nechybí, divokých přestřelek se zdá být až příliš. Pánové z Ubisoftu se samozřejmě chvástají tím, že styl hraní závisí jen a pouze na hráči, což na letošní E3 prezentovaná demoverze dokázala tak napůl. Byli bychom ale velcí pokrytci, kdybychom přehlédli všechna ta pozitiva.

Rychle, čistě, efektivně

Když dva hošíci z torontské pobočky Ubisoftu přicupitali na pódium a začali se svým nejmladším dítkem chlubit, někteří z přihlížejících se možná při prvním pohledu do pouště upřímně zhrozili. Kde je ta tma, stíny, chytře umístěné objekty? V minulosti! Sam Fisher už totiž dávno není tichošlápkem, který by se snažil využít zaváhání svých terčů, ale takřka bezhlavě se vrhá rovnou do centra boje. Navíc se po hned animaci o šikovné léčce s použitím přestrojení do typického teroristického oblečku projevují jako nekompromisní lamač kostí, kterému žádná nechutnost není cizí.

A hned zkraje se vůbec nezdráhá odhalit jednu ze svých nejlepších technických vychytávek. Co vůbec může být pro takového agenta užitečnější než hračka, která jediným zmáčknutím odhalí pozice všech nepřátel? Snad jen pořádně nabroušený nůž, tuna zásobníků a obdivuhodná nebojácnost. A to všechno Sam má. Za asistence své unikátní schopnosti "execute" si totiž s klidovou tepovou frekvencí vběhne mezi stany, kde na něj bohužel nečeká maminčin koláč, a naprosto chladně, jednoho po druhém, popraví celou partičku.

Hej, ty!

Příjemně (nejen) nás překvapila šikovná integrace xboxového Kinectu. Netušíme, jak hluboko nakonec jeho využití zajde, ale současné rozpoznávání hlasu je přinejmenším uspokojivé. V některých situacích budeme moci na nepřítele drze zahulákat, znejistit ho a vlákat do pasti, někdy si zase uděláme radost a objednáme naváděnou raketu s hrozivým účinkem.

Něco málo se šikula Samík přiučil i od dávných předků Desmonda Milese z populárního Assassin's Creed. A nejde jen o zabijácké instinkty – náš hlavní protagonista totiž po skalách šplhá minimálně stejně zdatně, jako jeho ubisoftí kolegové. Kapsy a opasky má plné oblíbených hraček (výbušniny, zbraně) a když je potřeba, neštítí se přiložit hlavu ke špinavé zemi, aby mohl nakouknout pod zavřená vrata. Nakonec ale stejně dojde na to nejjednodušší řešení – střelbu.

Nové osudy dobrého vraha Sama do nejúspěšnější značky Toma Clancyho nepřinesou nic převratného, ale podle všeho opět dokáží zabavit, a to víc než slušně. Když se nedočkáme velkých změn v oblasti herních prvků, pak by alespoň otevřenější prostředí mohlo způsobit mírné osvěžení.