The Surge 2

Když jsem před dvěma lety sledoval závěrečné titulky prvního The Surge, odnášel jsem si spokojený pocit, že vývojáři z německého studia Deck 13 zvládli překročit svůj stín a překonat svůj předchozí počin Lords of the Fallen. A i když jsem hru tenkrát z různých důvodů ohodnotil trojkou, je to onen vzácný případ, který se mi v následujících měsících a letech rozležel v hlavě a opakovaně jsem při různých příležitostech říkal, že bych s odstupem času hodnotil o bod smířlivěji. I proto mám skutečně velkou radost, že v případě pokračování autoři mou důvěru nezklamali a ono lepší hodnocení si bez problémů zasloužili.

A TEĎ ZEVRUBNĚJI

Prvním odstavcem jsem tedy odbavil ty nedočkavé čtenáře, které zajímá jen závěrečné hodnocení, pojďme se ale nyní do The Surge 2 ponořit trochu hlouběji. Autoři zcela jednoznačně v pokračování chtěli hráčům naservírovat mnohem bohatší, do značné míry svobodnější a také rozsáhlejší krmi, což se jim po všech stránkách povedlo. Ten tam je předem určený hrdina Warren z prvního dílu, tentokrát si můžete svou postavu vytvořit od základu, vetknout jí konkrétní podobu i pohlaví a dokonce si v rámci role-playingu zvolit i nějaké to příběhové pozadí, které ale, pokud vím, funguje na čistě kosmetické bázi. Po krátkém úvodu už vás hra vrhá do útrob Jericho City, města, které prožívá svou soukromou apokalypsu. Příběh navazuje na události prvního dílu, v němž se technologický gigant Creo pokoušel vyřešit ekologické problémy řekněme velmi nekonvenčními způsoby. Druhý díl do značné míry řeší následky.

The Surge 2 svá tajemství odhaluje podobně jako první díl dost neochotně.

Hlavní hrdina se po ztroskotání v letadle probouzí v izolaci ve vězení, které ale během jeho kómatu přestalo plnit svou primární funkci a všude panuje chaos. Nad městem z nebe ční výhružně vyhlížející objekt, společnost je v rozkladu, náboženští fanatici už stihli založit nový apokalyptický kult a zdá se, že každý druhý zájemce má přístup k nebezpečně účinným exoskeletům. Hlavní postavu navíc nepohání jen touha přežít v novém, podivuhodném světě, ale také zjistit, co se stalo s jeho zvláštní spolupasažérkou, malou dívkou, která v příběhu hraje klíčovou roli. The Surge 2 svá tajemství odhaluje podobně jako první díl dost neochotně, a abyste si udělali aspoň trochu konkrétní představu o tom, co se vlastně děje, budete odkázání na velké množství více či méně poschovávaných zvukových záznamů. Musím se přiznat, že to je jeden z mála aspektů, jimiž mě autoři příliš nepotěšili, protože základní nástin zkrátka není tak zajímavý, aby mě motivoval ke skládání střípků dohromady. Takový přístup si může dovolit slovutná žánrová konkurence v podobě Bloodborne, které roky po svém vydání inspiruje tisícovky hráčů k pátrání po odpovědích, autoři The Surge 2 ale měli ke svému vypravování přistoupit poněkud pokorněji, protože žádný pamětihodný opus v rukou nemají.

ŠUM SVISTU ČEPELE

Co však hra ztrácí na příběhu a jeho poněkud zmateném a nekoherentním vypravování, to dosyta vynahrazuje oním důležitým masíčkem, jímž je v akčním RPG hratelnost. A tady si mě vývojáři omotali kolem prstu velmi rychle a nepustili, dokud jsem zase nesledoval závěrečné titulky a rovnou nezačal spřádat plány na opětovné rozehrání v NG+. Stejně jako v prvním díle se soubojový systém i tentokrát opírá o horizontální a vertikální seky a útočení na konkrétní části těl nepřátel. Díky tomu si můžete vybrat, zda nepřítele vyřídíte rychle útočením na nechráněné místo, nebo zda by vám přišel vhod kus jeho brnění. V takovém případě naopak útočíte na kýžený kus brnění a po dosažení dostatečného poškození jej nebožákovi bez milosti odseknete (a při té příležitosti ho třeba přerazíte vejpůl, nebo mu provedete jinou podobnou taškařici). Novinkou je tentokrát sytém parírování, tedy odrážení útoků při přesném načasování a správném zvolení směru, odkud útok přijde. Je zcela zřejmé, že právě ovládnutí tohoto systému oddělí mezi hráči zrno od plev a pokud se jej naučíte, budou pro vás souboje záhy daleko snazší. Sám musím přiznat, že jsem s parírováním měl po celou dobu hraní velké problémy, úspěšně se mi dařilo odrážet útoky spíše jen náhodně a ve většině případů jsem se daleko spíše spoléhal na klasické úskoky, které v mém podání fungovaly během soubojů mnohem spolehlivěji.

Soubojový systém obecně ale musím jen a jen chválit, je velice zábavný a uspokojivý, čemuž navíc přispívá i velmi slušné množství zajímavých (či bizarních) zbraní. The Surge 2 pokračuje v tradici jistého industriálního sci-fi, takže zbroje i zbraně velmi často připomínají spíše průmyslové nástroje. Na své si ale ale přijdou i milovníci tradičnějších (i když notně futuristických, nebo spíše skoro až mimozemsky stylizovaných) zbraní, jako jsou kopí nebo meče. Každý typ zbraně má svou vlastní choreografii a řetězení komb, v jejich vlastnostech se objevují i nepříjemné debuffy a je jen na vás, jestli budete pomalu se šinoucím tankem, který dá méně, ale o to drtivějších ran kladivem, nebo jestli zasypete své nepřátele salvou úderů svých silových rukavic.

BEZ MANTINELŮ

Navíc je velmi příjemné, že hra neobsahuje tradiční RPG statistiky, takže zde netvoříte konkrétní buildy. Body zkušeností, zde nazvané jako „techšrot“, rozdělujete pouze do tří veličin. Zdraví, Stamina a síla baterie. To znamená, že pokud v průběhu hry chcete z pomalého bijce přejít na agilního nindžu, stačí vám skutečně jen změnit vybavení. Zbroje se tu vyskytují v setech složených ze šesti kusů, pokrývajících hlavu, tělo a všechny čtyři končetiny. Pokud se vám nějaký set na nepříteli zalíbí, je napřed zapotřebí získat plánky na jednotlivé součástky. Ty získáte výše zmíněným usekáváním konkrétních částí těla, tím samým způsobem také následně získáváte materiály na stavbu a vylepšování. Celkem má každé brnění i braň deset úrovní kvality, a protože materiál lze poměrně svobodně farmit z nekonečných zástupů nepřátel, nic vám nebrání vylepšovat a stavět až do aleluja. Navíc je (především na zbraních) každý posun na další úroveň zcela jasně znát na markantně zvýšené účinnosti, takže se této činnosti budete věnovat s chutí a radostí. Sety vybavení následně poskytují různé bonusy, které jsou příjemné, ale zároveň nejsou natolik zásadní, aby vás svlékly z oblíbeného ohozu na vrub novým a ne tak sexy hadrům. Ještě bych vypíchnul možnost vytvořit si několik presetů vybavení, mezi nimiž následně můžete snadno přepínat.

RPG principy jsou v zásadě velmi snadné, hra vás neobtěžuje množstvím statistik a vše je uživatelsky přátelské i k absolutnímu žánrovému začátečníkovi.

Mimo zbraní a zboje máte k dispozici také věrného drona, pro nějž v průběhu hraní najdete celou řadu nejrůznějších „nástavců“, jako je třeba ostřelovačka, granátomet, raketomet či praktický otvírač magnetických zámků, který vás pustí do dříve nepřístupných míst. Kromě toho pak ve hře ještě figurují speciální implantáty, které vám mohou různým způsobem pomáhat, ale jejich počet je závislý na výši energie jádra vašeho exoskeletu. Ta roste s přibýváním úrovní a kromě implantátů s ní souvisí i nošená zbroj. Je hezké, že jste si třeba poskládali opravdu silné brnění, ale pokud „žere“ víc, než je vaše kovová schránka schopná utáhnout, máte smůlu a čeká vás nějaké to levelování. RPG principy jsou v zásadě velmi snadné, hra vás neobtěžuje množstvím statistik a vše je uživatelsky přátelské i k absolutnímu žánrovému začátečníkovi.

HURÁ DO ULIC

Jak už jsem zmínil na začátku, The Surge 2 působí mnohem „masivnějším“ dojmem, než tomu bylo u prvního dílu. Ten si z velké části vystačil s klaustrofobními chodbami průmyslového komplexu, dvojka nás ale protáhne rozsáhlým městem včetně podzemí a nepříliš malebného přírodního parku s množstvím zdivočelých mechanických obyvatel. Hra je nyní mnohem vertikálnější, autoři skvěle využívají prostor, ukazují vám nové cestičky a otevírají zkratky. Navíc se několikrát v průběhu hry dostanete k vybavení či schopnostem, které vás pustí na dříve nepřístupná místa. Po městě jsou rozházeny zdravotnické stanice, kde si můžete za naškudlený techšrot vylepšit vybavení nebo vylevelovat, a pokud jste pozorní a otevíráte zkratky, nikdy vás v případě smrti nečeká nepříjemně dlouhé putování, což oceníte především při soubojích s bossy. Jakožto veterán soulsovek tento fakt vřele vítám. Na druhou stranu je herní plocha opravdu relativně velká a na hráče mnohdy klade slušné nároky stran orientace. Hra je občas mírně vágní v tom, kam se nyní máte vydat, takže jsem v průběhu hraní asi dvakrát chvíli bloudil a marně hledal cestu dál. Nikdy to ale nebylo výrazně frustrující.

Když už jsem zmínil souboje s bossy, i u nich jsem se velmi dobře bavil a někteří mě dokázali velmi nepříjemně potrápit. Po konci hry vám během titulků hra ukáže statistiky včetně počtu úmrtí v jednotlivých lokacích a u konkrétních bossů, v jednom případě (opravdu velmi ostudném) se můj počet marných snah vyšplhal a astronomické čtyřicítce. Přesto ale musím říct, že mě v tu chvíli hra spíše motivovala překonat problém, než frustrovaně vyhodit konzoli z okna. Obtížnost je opravdu velmi výrazně závislá na používaném vybavení a úrovni, pokud se vám tedy nedaří, je velmi pravděpodobné, že jste zavítali do míst, kde ještě nemáte co dělat, případně že je vaše vybavení na příliš nízké úrovni. Neklesejte tedy na mysli a pořiďte si novou nabroušenou elektrickou kosu! Hned to půjde lépe.

ČESKÁ STOPA

Grafické a technické zpracování je velmi zdařilé, zejména co se týče efektů. The Surge 2 běží na vylepšeném enginu z jedničky, který si vývojáři vyrobili sami a na Xboxu One X hra vypadá opravdu velmi pěkně. Na PC pak její detaily vystoupí samozřejmě ještě výrazněji. V průběhu hraní jsem nenarazil na žádný technický problém, snad vyjma občasných divokých hrátek s kamerou v té nejlítější holomajzně, ale tímto problémem snad trpí každé podobné akční RPG. Velmi povedený je i hudební podkres. Našinci určitě ocení lokalizaci ve formě titulků, které jsou v rámci sci-fi možností zdařilé, byť jsem v průběhu narazil na pár chyb a třeba font, který vám ukáže ony závěrečné statistiky, si zjevně moc netyká s našimi speciálními znaky, takže se připravte na záplavu podtržítek.

Mám opravdu velkou radost, že Deck 13 s druhým dílem plně vytěžili své možnosti a vytvořili pokračování, které možná není zcela revoluční, ale představuje velmi zdařilou evoluci a nadstavbu. The Surge 2 je po všech stránkách lepší než předchůdce a nyní již s důvěrou vyhlížím, co nám německé studio naservíruje příště. A pokud máte po akčních RPG hlad a anime upíři v Code Vein jsou na vás přeci jen trochu moc silné kafe, určitě s příběhem Jericho City neuděláte chybu.