The Sinking City

Jedna věc je mně a tvůrcům ze studia Frogwares společná. Máme rádi mýtus Cthulhu. Já to dokazuji tím, že během půl roku recenzuji už třetí ne zcela vydařenou hru, která se mýtem inspiruje. Ukrajinští vývojáři pak skutečností, že poté, co nechali tajemné obludě z moře čelit Sherlocka Holmese v adventuře The Awakened a také hrdinu pohříchu nedoceněné „portáloviny“ Magrunner: Dark Pulse, přinášejí už třetí titul s kořeny v lovecraftovské mytologii. A tentokrát se do toho obuli naplno.

Představuji si, že když autoři The Sinking City spolu s Focus Home Interactive, upekli práva na adaptaci RPG hry Call of Ctulhu, otevíraly se v Kyjevě lahve šampaňského ještě dlouho do noci. Práva však byla po čase Frogwares odejmuta a když loni Call of Cthulhu vyšlo, bylo to z dílny francouzských Cyanide – a jak to dopadlo, si můžete přečíst třeba v naší recenzi. Frogwares však nehodili flintu do žita a po ztrátě licence ohlásili vlastní titul, který naplní jejich vizi té nejautentičtější Cthulhu hry. The Sinking City.

KARLÍN 2.0

Někteří z vás si to možná už ani nepamatují, ale Karlín před rokem 2002 platil za čtvrť, které bylo raději lepší se vyhnout. Pak přišla velká voda a jediným způsobem dopravy v ulicích se staly gumové čluny. Nadto se tamními vodami proháněli i lachtani a další tvorstvo, kterému povodeň otevřela cestu ze zoologické zahrady. A když voda opadla, začali přicházet divní lidé.

Jaký vůbec měla povodeň původ? A co obrovské menhiry, které vyrašily po městě? To musí zjistit detektiv Charles Reed.

V Oakmontu to mají podobné. Až na to, že místo lachtanů voda přinesla nestvoury (terminus technicus českého překadu) a místo hipsterů a manažerů rybolidi z Innsmouthu. Jo, a taky se liší fakt, že v Oakmontu už voda nikdy pořádně neopadla. Proč tomu tak je? Jaký vůbec měla povodeň původ? A co obrovské menhiry, které vyrašily po městě? To musí zjistit detektiv Charles Reed. I když on vlastně moc nechce – do města přijel hledat lék na znepokojivé sny a vidiny. Jenže v Oakmontu každá službička něco stojí, a tak se Reed svému cíli blíží jen velkou oklikou. Alespoň tak nasbírá spoustu zážitků – a vy s ním. Jen nebudou všechny tak úplně příjemné.

BUDE TAM VŠECHNO!

Jestli se něco ukrajinskému týmu nedá upřít, jsou to ambice. The Sinking City je pro studio jejich ranku (čítá nějakých 80 lidí) a zkušeností projekt až skoro neuvěřitelně ambiciózní. Že to budou ambice povšechně nenaplněné, říkáte si? Ba, máte pravdu.

i Zdroj: Hrej.cz

The Sinking City je v první řadě díkybohu detektivní adventurou, ve které budete hledat důkazy, pátrat po podezřelých osobách a dávných událostech v archivech, vyslýchat svědky, rekonstruovat místa činu, stopovat oběti či pachatele zločinů a v neposlední řadě to všechno v „myšlenkovém paláci“ skládat dohromady. Až na drobná zaškobrtnutí, jako je občasný object-hunting v některých lokacích, funguje tahle vrstva skvěle, a právem ukazuje, co umí Frogwares nejlépe.

Naneštěstí, tvůrci chtěli víc. Jako zbytečnost působí RPG prvky, jejichž dopad na hratelnost je mizivý, ale dojem ze hry vysloveně nerozbíjí. Na rozdíl od soubojů a otevřeného světa.

PIF PAF OJOJOJ!

Když dojde na kolty, obnažuje se nezkušenost vývojářů se žánrem stříleček a také obecně neslavný technický stav hry až na kost. Míření je neresponzivní, hitboxy nespolehlivé, munice a surovin na její výrobu žalostně málo a boj na blízko vysloveně tragikomický. Posledním hřebíkem do rakve, konkrétně rakve Charlesovy (a taky rakve zábavy), je pak skutečnost, že pro lékárničku ani sedativa neexistuje tlačítko pro rychlé použití, a tak je potřeba je vždy nejprve zvolit z menu předmětů, poté podobně jako zbraň „zaměřit“ a následně použít, přičemž to všechno trvá tak dlouho, že vás udolají i pitomoučcí nepřátelé.

Při boji s lidskými nepřáteli, kteří prostě jen stojí a střílí, máte pocit, že hrajete velmi špatnou střílečku. Při boji se nestvourami, kterých je ve hře s různými obměnami sotva pár druhů, ale které jsou často poměrně mobilní, máte dokonce pocit, že vám do rukou dostala střílečka prakticky nehratelná.

Střelivo přitom nelze získávat jinak než jako odměnu za plnění úkolů, plundrování všemožných krabic, rakví či popelnic a výrobou.

Tvůrci se navíc zhlédli i v mechanismech žánru survival, a tak nábojů nikdy není dost. Hra vás sice rafinovaně upozorňuje na to, že v takzvaných zamořených oblastech byste nábojů nebo materiálu na jejich tvorbu (bez craftingu se v The Sinking City neobejdete) našli hromadu – jenomže k čemu vám to je, když na udolání tamních obyvatel zhruba stejnou hromadu vyplýtváte? Střelivo přitom nelze získávat jinak než jako odměnu za plnění úkolů, plundrování všemožných krabic, rakví či popelnic a výrobou. Nelze jej koupit – ostatně v Oakmontu jsou měnou právě kulky.

PŘÍLIŠ VELKÝ SVĚT

Oakmont sám není žádná vesnička, ale relativně rozsáhlá metropole. Bohužel. Osobně se považuji za jednoho z největších fanoušků otevřených světů – už kvůli jejich schopnosti vytvářet nečekané situace a naplnit hru tajemstvími a překvapeními, jež nejsou na první pohled zjevná. V podání Frogwares je ovšem otevřený svět trestem. Očistcem, který existuje snad jenom proto, aby si mohli vývojáři odškrtnout další ze svých ambiciózních plánů.

Zaměnitelně vyhlížejícími ulicemi se doslova motají generická NPC, jejichž schopnost orientovat se v otevřeném světe překonávají i civilisté ze třetího dílu Grand Theft Auto. Každá druhá ulice je navíc zatopená, což s sebou nese nutnost vlézt do člunu a absolvovat část cesty v něm. Napoprvé je to ještě jímavě melancholické, ale už při druhé plavbě zjistíte, že na palubě žádné skutečné dobrodružství nečeká.

TELEFONISTA CHARLES REED

O tom, jak je místní svět zbytečně rozlehlý, a přitom neuvěřitelně pustý, co se smysluplného obsahu týče, pak nejvíc vypovídá skutečnost, že i já jsem se po prvních několika hodinách po mapě přesouval prakticky výhradně pomocí telefonních budek, sloužících jako místní fast-travel. Ti, kdož znají můj herní styl a vědí, že se podobných rychlých přesunů ve hrách takřka štítím, snad již chápou, jak zlé to s místní koncepcí otevřeného světa je.

i Zdroj: Hrej.cz

Ano, najdete pár hezkých panorámat. Můžete se vydávat do zamořených zón a absolvovat souboje s nestvourami (to jste ovšem skuteční herní masochisté). Jádro hry – to kvalitní jádro, chtělo by se říct – by se ovšem bez otevřeného města snadno obešlo. A bylo by to tak lépe, protože za něj platíme i velkou daň v podobě kompromisů ve výtvarném a hlavně technickém zpracování.

FUJ, CO JE TO?

Nemá smysl chodit kolem horké kaše – The Sinking City je ošklivá hra – a to dokonce i ve srovnání s loňským Call of Cthulhu, které přitom samo o sobě také neplatilo za třídního krasavce. Můžete namítnout, že Call of Cthulhu nebylo hrou z otevřeného světa, a budete mít pravdu. Jak jsme si už ale řekli, pro Frogwares to nemůže být omluvou už proto, že by se bez open world pojetí klidně obešli.

Technické problémy a nedodělky by se na The Sinking City daly klidně vyučovat – najdete je tam totiž všechny. Neostré textury či textury pozdě doskakující. Prolínající se modely. Postavy zjevující se v základní T-póze rovnou před vašima očima. Obyvatelé Oakmontu poklidně se vznášející nad povrchem. Nepřirozené a nenavazující animace hlavního hrdiny i všech ostatních postav. Hudba špatně reagující na situaci na obrazovce. Nestvoury propadající se texturou nebo se v ní zasekávající. Seznam by mohl pokračovat dál a dál.

Zvolený jazyk skvěle sedí atmosféře noir detektivky a hlavní hrdina je i díky němu, ač se to tak zpočátku nemusí zdát, docela sympaťák.

Několika přešlapům se nevyhnulo ani vizuálně jinak poměrně vydařené uživatelské rozhraní. Zdá se být jako dobrý nápad, že se vám na mapě rovnou neobjevují ikonky míst, důležitých pro vaše konání, ale že je tam musíte na základě jednoduchých indicií ručně připíchnout. Co už ale moc dobré není, že se vám na kompasu tyto ikony zobrazují vždy pouze pro jeden vybraný úkol. Jinými slovy, kdykoli chcete v rámci jedné čtvrti řešit úkolů více, musíte mezi nimi pro snadnou orientaci neustále přepínat. Chybí také potvrzující kliknutí po přiřazení bodů dovedností.

Nastal ale čas začít The Sinking City i chválit a první pochvala s uživatelským rozhraním souvisí – jedná se totiž o velmi kvalitní lokalizaci. Zvolený jazyk skvěle sedí atmosféře noir detektivky a hlavní hrdina je i díky němu, ač se to tak zpočátku nemusí zdát, docela sympaťák.

O NESTVOURÁCH A LIDECH

Přes všechnu zaslouženou kritiku, kterou si hra schytala na předchozích řádcích, je však to nejryzejší jádro hratelnosti překvapivě hutné a kvalitní. Může za to i příběh a zasazení. Na Oakmontu je vidět, že jej dali dohromady lidé, kteří Lovecraftovo dílo zbožňují – všude najdete spoustu odkazů, ať už v názvech ulic nebo ve zmínkách v četné korespondenci. Co je ale důležitější, příběh The Sinking City obstojí i bez berliček návazností na dílo slavného hororového spisovatele.

Paradoxně ne toliko díky příběhu hlavnímu, kterému i přes jeho zajímavou zapletenost lehce schází tah na branku, ale díky příběhům vedlejším, utvářejícím kolorit jednoho hodně divného města v Massachusetts. Budete řešit divoké sny, kulty, vědecký výzkum či kanibalismus, ale také strašlivá rodinná tajemství nebo pojistné podvody. Většina vedlejších postav je alespoň trochu vyšinutá, ale ne tolik, aby působila neuvěřitelně. A zdaleka ne všichni jsou takoví, jací se na první pohled zdají.

CHARLES REED JMÉNO MÉ

Vyřešení případu s sebou často nese morální rozhodnutí, která nejsou ani trochu černobílá – spíš jsou černočerná. V ponuré realitě potopeného města zkrátka už dobrá rozhodnutí neexistují. Ale i přes trudné konce je samotné vyšetřování tím nejlepším na celé hře – prvkem, který vás u ní přes všechny karamboly třeba zvládne i udržet.

Tvůrcům lze za jejich ambice tleskat, naplnit se je však ani zdaleka nepodařilo.

Může jít o využívání archivů, kdy za pomocí několika indicií hledáte v matrice, novinovém archivu nebo třeba policejních spisech údaje, které vás posunou ve vašem vyšetřování – třeba bydliště hlavního podezřelého. Rekonstrukci místa činu, která jako by vypadla z The Vanishing of Ethan Carter. Nebo třeba finální vytváření dedukcí. To všechno jsou ingredience, které vytváří takřka dokonalou detektivní adventuru.

PÝCHA PŘEDCHÁZÍ PÁD

Škoda jen, že to všechno je zasazené do technicky nezvládnutého otevřeného světa. Že vás při luštění detektivních záhad tvůrci příliš často nutí sahat po zbrani a absolvovat krajně nepodařené souboje. Že více než s louskáním detektivních záhad budete zápolit s nedostatkem materiálů.

i Zdroj: Hrej.cz

Tvůrci jako by si této dichotomie byli vědomi, a tak nabízejí možnost upravit zvlášť obtížnost detektivní a soubojové složky hry. Tu první doporučuji vystřelit až nahoru, aby vás nápovědy příliš nenaváděly. A tu druhou? Tu bych se nebál poslat až dolů, protože souboje jsou v The Sinking City skutečně za trest.

Je ale za trest celá hra? Ano i ne. Tvůrcům lze za jejich ambice tleskat, naplnit se je však ani zdaleka nepodařilo. To, co Frogwares za léta vypilovali k dokonalosti, funguje na jedničku. Všechno ostatní je ale jak ze špatného snu. The Sinking City tak ze všeho nejvíc připomíná šťavnatý stejk, ke kterému se musíte projíst hromadou brokolice.