The Inpatient Recenze The Inpatient

The Inpatient

Pavel Makal

Pavel Makal

25. 1. 2018 17:00 12
Reklama

Pokud byste byli ochotni vrátit se proti proudu času a pustili si zhruba dva roky starý hPod točící se kolem redakční volby INVAZE 2015, bezesporu byste byli občas pobaveni proroctvími, která se ne vždy úplně naplnila. V debatě ohledně nejlepší nové IP se točilo několik adeptů stále dokola, jedním z nich byl i Until Dawn, adventurní počin od studia Supermassive Games, který výrazně překvapil a z pozice „podivnosti pro PS Move“ se velmi rychle dostal mezi nejpozoruhodnější tituly roku 2015. Jedním z důvodů, proč byl Until Dawn tak hojně skloňován v diskuzi o nejlepší nové herní značce, byl fakt, že již v té době jsme věděli o záměru vývojářů vytvořit pokračování.

ZPÁTKY DO BLACKWOODU

Jak to s ním dopadlo, to si nejspíš pamatují především majitelé PlayStation VR. Z mrazivého teen slasheru se stala kolejnicová střílečka, která sice dokázala na pár okamžiků zabavit, název Until Dawn: Rush of Blood na ni však byl zjevně přilepen pouze z komerčních důvodů. Supermassive Games nám nadělili i v loňském roce, bohužel ani tentokrát se jejich pokus nezařadil do ranku velkého nástupce Until Dawn a titul Hidden Agenda se stal sice slušnou, ale přesto poněkud jednohubkovou vlajkovou lodí systému PlayLink. Nyní se studio hlásí o pozornost znovu a znovu se noří do víru virtuální reality. Na následujícíh řádkách si společně ujasníme, jak moc velká škoda je, že si z nadějných vývojářů v Sony zjevně udělali dvorní autory titulů pro PS VR.

The Inpatient si z Until Dawn půjčuje i takzvaný efekt motýlích křídel, tedy mechanismus, v němž některá vaše rozhodnutí výrazně ovlivňují větvení dalších událostí.

The Inpatient je další snahou o rozšíření univerza Until Dawn, tentokrát se ale namísto osudů partičky mladých přátel za jedné temné noci vysoko v horách vrátíme v čase o celých šedesát let. Nechvalně známé sanatorium Blackwood, které vám v původní hře možná způsobovalo příjemné mrazení v zádech, je v tuto dobu ještě v zásadě fungujícím zařízením. Na počátku máte možnost vybrat si pohlaví a barvu pleti, celý další děj pak sledujete z vlastních očí v roli pacienta, který trpí amnézií a jeho jedinou spojkou s minulostí jsou lehce zmatené flashbacky. The Inpatient si z Until Dawn půjčuje i takzvaný efekt motýlích křídel, tedy mechanismus, v němž některá vaše rozhodnutí výrazně ovlivňují větvení dalších událostí a vy tak můžete přímo zvolit osud některých postav a další vývoj situace. V praxi ale na rozdíl od Until Dawn nebudete svá rozhodnutí pociťovat s takovou naléhavostí a bohužel se hře absolutně nedaří hráče nějak víc citově zainvestovat na osudu hlavní postavy ani ostatního komparzu. Nemá na to totiž čas. Celý jeden průchod vám zabere přinejlepším dvě hodiny a upřímně, podruhé se do hraní pustíte asi především proto, abyste si aspoň trochu ospravedlnili nemalou investici.

TO JSEM SE LEK!

Z pohledu recenzenta vám ale bohužel musím prozradil, že jsem krátkou herní dobu kvitoval celkem s povděkem. Důvodů je hned několik a bohužel jsou všechny poměrně zásadní. To první, co vás praští do očí, až nasadíte headset, je skutečně ošklivá grafika. Samozřejmě už jsme si zvykli na poměry PS VR a tak nějak tušíme, co můžeme od her očekávat, ovšem na to, na jak malém prostoru se The Inpatient odehrává, je jeho podoba skutečně ostudná. Ačkoli je třeba jedním dechem dodat, že efekt „jsem opravdu tam“ hře vychází docela dobře a na jeho navození grafika stále stačí, s přímou konkurencí v podobě výrazně robustnějšího Resident Evilu 7 hoří jako papír. Je smutné, že skoro rok starý titul je stále zdaleka nejlépe vypadající AAA hrou pro PlayStation VR, nadto když není přímo z produkce Sony.

Druhým zásadním problémem je ovládání. Hru můžete hrát buď s klasickým DualShockem 4, nebo s dvojicí ovladačů PlayStation Move. Buď jak buď je ale pohyb hlavního protagonisty neskutečně toporný, pomalý a o nějaké plynulosti nebo uživatelském pohodlí bohužel nemůže být řeč. Přitom je hra z velké části neinteraktivní a po většinu času bude vaší jedinou aktivitou právě chůze nebo výběr jedné ze dvou odpovědí na položené otázky. Výhodou pomalé hratelnosti je ale fakt, že se vám nejspíš vyhnou jakékoli příznaky kinetózy. Sám nemám VR příliš v lásce, ale při hraní Inpatientu jsem na rozdíl od jiných titulů nepociťoval nevolnost. Hra se také hned na začátku vytasí se zajímavou možností hlasového ovládání. Své repliky můžete buď zvolit klasicky ovladačem, nebo je nahlas přečíst. Musím uznat, že rozpoznávání hlasových pokynů funguje bez problémů a pokud jste na tom s anglickou výslovností aspoň o trochu lépe než Bohuslav Sobotka, může jít o poměrně příjemné zpestření jinak celkem fádní hratelnosti.

ROZMAZANÝ OBRAZ, DOBRÝ ZVUK

Abych hře jen nekřivdil, v hororových pasážích její atmosféra docela funguje a několikrát umí poměrně slušně vylekat. Na druhou stranu nečekejte víc, než že vám něco za doprovodu hlasitého zvukového efektu skočí před obličej. Zvuky i dabing jsou na slušné úrovni, stejně jako v případě každého VR titulu je zásadní, abyste hráli se sluchátky, při poslechu zvuků z reproduktorů se efekt velice rychle vytrácí.

Příběh jako takový je přímo závislý na tom, zda už máte nějakou zkušenost s Until Dawn, nebo jste v tomto ohledu zcela nepolíbeni. Ačkoli se jedná o prequel, doporučil bych vám, abyste si nejprve zahráli původní hru, na kterou se v několika případech odkazuje. Přijdete tak sice o určitou míru napětí, protože vám velmi rychle dojde, co se to vlastně v Blackwoodu děje, ale ruku na srdce, ono to nakonec zas tak světoborné stejně není.

VÝVOJÁŘSKÉ ETUDY

Suma sumárum je The Inpatient další poměrně zbytečnou hrou, která žehrá na zjevný hlad po AAA titulech po PS VR. Obávám se, že stejně jako v případě v létě vydaného Farpointu hra rychle vyšumí a za cenu kolem tisíce korun potenciální hráče spíš naštve, než potěší. Pokud PS VR máte a pociťujete nedostatek aspoň trochu strašidelných her, nejspíš už jste The Inpatient dávno několikrát dohráli a možná už i odnesli do bazaru. Více než rok existující platforma PS VR ale stále nedokázala nabídnout jednoznačný killer titul, kvůli kterému by o ní i zatvrzelí herní konzervativci měli začít přemýšlet. Lze namítnout, že na VR hry se nelze dívat kritickou optikou běžných titulů, protože jejich největší kvalita spočívá v plném ponoření do virtuálních světů. Jenže když se i do takhle krátké hry musíte nutit, protože nedokáže ani na svém omezeném prostoru dostatečně chytit za srdce a jen stěží odoláváte volání třeba takového DLC pro AC Origins, jdou veškeré argumenty ihned stranou. Hraní má být hlavně zábava a ta se tady zkrátka nedostavila.

The Inpatient
i Zdroj: Hrej.cz

Nakonec mě nejvíc mrzí osud Supermassive Games, studia, které před více než dvěma lety na krátký okamžik zazářilo a nejeden z nás mu prorokoval zářivou budoucnost. Until Dawn z jejich tvorby vyčnívá jako ledovec ze severního Atlantiku, ale namísto šance na pokračování ve stejném duchu se nyní získaný věhlas rozmělňuje mezi hry, které jsme si při točení té předloňské INVAZE opravdu nepředstavovali. Na časy se bohužel neblýská, na březen má Supermassive v plánu kooperativní střílečku Bravo Team opět pro PS VR. Kvůli všem majitelům VR headsetu od Sony doufám, že se jim povede víc než The Inpatient.

The Inpatient
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

Titul určený jen pro ty nejzarytější příznivce PS VR nebo pro ty, kteří by za trochu toho hororu šli světa kraj. Za tu tisícovku si radši kupte Resident Evil 7. Nebo cokoli jiného.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama