Harbinger Článek Těžařův průvodce po nebezpečné galaxii

Těžařův průvodce po nebezpečné galaxii

Lukáš Grygar

Lukáš Grygar

19. 10. 2008 22:25 4
Reklama

Vesmír je cool. Pro nás pozemšťany až příliš — k mínus dvě stě sedmdesáti stupňům Celsia, to už člověku mrzne objevitelský úsměv na tváři. Ale protože nás do vesmíru neustále táhne potřeba být všude první a píchnout tam vlajku, nebo rovnou dvě, vymysleli jsme pro sebe kosmické lodě a stanice a skafandry, co ochrání křehkou skořápku lidského těla nejen proti mrazu a nízkému tlaku, ale také všemožným druhům nezdravého záření. Kdo však doufal, že nasoukaní do skafandrů budeme uvnitř kosmických lodí a stanic v bezpečí, ten se šeredně pletl. Pokud bychom měli věřit hrám nejen z poslední doby, možná by nám bylo lépe uprostřed vakua.

Jako nejrizikovější místa se jednoznačně jeví veškeré hornické kolonie a platformy. Až bude vašim vnukům a vnučkám nabízena lukrativní zakázka kdesi u Titanu, že prý je tam k potkání nejvýnosnější ruda, rozhodně jim to ze své dědečkovské nebo babičkovské pozice důrazně rozmluvte. Aktuálním příkladem je samozřejmě Ishimura, tzv. "louskač planet", těžební behemot z Dead Space, o jehož přívětivém pracovním prostředí si můžete počíst jinde na těchto stránkách. Ale pojďme se podívat třeba na takovou nenápadnou planetu jménem Azarin 2E, kam armáda navezla elitní těžaře a vědce, aby se vrtali v zemi (těžaři) a bádali (vědci). A světe div se, všechno to vrtání a bádání probralo ze spánku jakousi dávnou rasu potvor, co se s náladou probuzeného spáče vydrala na povrch a rozpoutala jatka. Hra se jmenovala Alien Breed a vcelku nepokrytě kopírovala filmového Vetřelce, respektive jeho podstatně akčnější pokračování s plurálem v názvu.

Není divu, protože z filmů kradou sci-fi hry motivy vůbec nejradši — škoda jen, že při tom zamrzají někde v osmdesátkách. Zatímco starší kinematografie má své Vesmírné odysey a Solaris a ta moderní dokázala přijít se svěžím přístupem k žánru třeba v nedávném Sunshine Dannyho Boylea, virtuální zábava se stále topí v nejprovařenějších klišé (ty ostatně můžou být pro někoho i achillovou patou Dead Space). Kdy naposledy jste ve hře z vesmíru měli za úkol něco skutečně velkolepého, jako právě hrdinové Sunshine? Clarkova RAMA někdy před jedenácti lety? Ne, nás hráče posílají vývojáři do dalekých soustav jen proto, abychom tam páchali stejnou paseku, k jaké inklinujeme doma na Zemi. V lepším případě alespoň autoři vykreslí kulisy tak, jako se to podařilo neprávem přehlížené roguelike střílečce Harbinger. Ta se odehrává na palubách gigantické "planetolodi", vedle které jsou Ishimury & spol. směšnými mopslíky. Harbingerův svět ve světě přetéká zajímavými bytostmi a prostředí nepostrádá vnitřní logiku, tolik vzácnou ostatním hrám (ano, mluvíme především o tobě, Space Siege!).

Kocábky náram náram...

Další z destinací, kterým je lépe se obloukem vyhnout, jsou veškeré zapomenuté, na pohled opuštěné lodě, co jich v chladném kosmickém prostoru visí celá řádka. Takové bludné holanďany vesmíru potkáte v každém druhém hvězdném systému a pokud máte ve své posádce astroarcheologa, připravte si preventivně fázery na plný výkon. Kdo by odolal pokušení být objevitelem nových artefaktů, nových forem života! Co na tom, že vám ta nová forma života ukousne hlavu... už od dob legendární procházky kosmonautů z Nostromo jsou lidé prostě nepoučitelní. Výzvu "podíváme se dovnitř té velké černé věci, ty fosforeskující ostny vypadají sympaticky" naprosto prozaicky (a naprosto výborně) zpracovala nezávislá strategie Weird Worlds, kde potkat opuštěnou loď rovnalo se vrhu mincí. Panna: v poklidu zadokujete a získáte dva nové artefakty. Orel: loď se probudí k životu a jde po vás. Kterého hráče první takové probuzení nepřimělo vyměnit spodní prádo, ten musel mít nervy z ocele. S vlastní verzí opuštěné lodi přišel i Mass Effect, ve kterém na hráče několik takových číhalo v nepovinných misích, rozstrkaných mezi okrajové soustavy. A bylo příjemným překvapením, že ne všechny tyto mise se točily kolem variací na kosmické zombies.

Bludným holanďanem se ochotně stávají i lodě, co ještě nedávno patřily mezi kamarádky. V Creature Shocku byla někdejší kamarádkou UNS Amazon, průzkumná kocábka na cestě k Saturnu, kde ji s chutí polkne mimozemský asteroid, plný krajně nekamarádských "creatures". Vám jako hráči pak nezbyde, než tyto potvory kosit na kolejničkách videostřílečky, která byla hrůzostrašná bohužel i svou hratelností. Naštěstí tu ale máme ještě jinou sérii Shocků a ta okupuje zcela opačné pozice na pomyslném žebříku do herního ráje. Zatímco první díl rozpoutá hororový běs ještě na dohled Země, jeho pokračování nás posouvá do sluneční soustavy Tau Ceti (schválně si ji zkuste v listopadu najít — je k potkání v souhvězdí Velryby), kde se ve vzduchoprázdnu odmlčela první lidská loď s nadsvětelným pohonem, pionýrská Von Braun. Civilního obra eskortuje menší vojenské plavidlo Rickenbacker a ve hře se postupně podíváte na obě spřízněné paluby. Autoři se nespokojili s lodí jako prázdnou krabicí, ale vyplnili futuristické koridory jasnou strukturou, pevně svázanou s osudy (vesměs mrtvé) posádky. Pocit, kdy jste s posledním nábojem v pistoli odříznuti dvanáct světelných let od Země, je tu k nezaplacení.

S dvojicí lodí přišla i výjimečná adventura Mission Critical od klasiků z Legend Entertainment. V komplexním příběhu, jaký si nezadá s libovolnou space operou, vám do náruče spadlo velení dvou USS, Lexington a Jericho, a bylo jen na vás, kterým směrem donavigujete jak obě lodi, tak scénář hry. Nemuseli jste se obávat zlotřilých slizáků, ale starostí, vyplývajících z údržby a obrany svěřených kocábek. A fungovalo to na jedničku: jenom úvodní pasáž s hrozícím protržením pláště zvládla vynervovat nejednoho veterána. Strašidelná zákoutí vesmírných lodí a stanic vlastně hrají na stejnou strunu, jako dávné zkazky o prokletých pirátských škunerech a domech, zabydlených poltergeisty. Místo duchů potkáváme v hlavní roli všemožné vetřelce a mutanty, místo mihotajících svíček a Eliášova ohně na stěžních blikající zářivky a tajnosnubné mlhoviny za průzorem na můstku. A tak, jako kvalitní strašidelná historka potřebuje ukotvení v realitě, by hororům z vesmíru prospěla větší míra lidskosti, než slizu. A navrch samozřejmě nějaká ta černá díra, čistě z rozmaru!

Jo, vesmír je vážně cool — až se do jeho hlubin někdy vydáte, nezapomeňte s sebou přibalit plamenomet.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama