Tenchu: Time of the Assassins Recenze Tenchu: Time of the Assassins

Tenchu: Time of the Assassins

jiri.skrampal

jiri.skrampal

26. 7. 2006 22:28
Reklama

Žánr stealth akcí není tak starou záležitostí a o jeho rozmach v třetím rozměru se postaraly všehovšudy dva tituly – nepřekonatelný Metal Gear Solid a samurajský Tenchu: Stealth Assassins. Zatímco u Snakeova dobrodružství jste se starali o záchranu světa, Rikimaru si od začátku na nic nehrál – byl to vrah, takže se plížil tmou a podřezával hrdla lidem a domácímu zvířectvu. Potichu, potají, pro svého pána a za jeho čest. První Tenchu se stalo nesmrtelnou legendou a každému ukápne slza, když si vzpomeneme, jak pekelně těžké bylo dohrát všechny mise na hodnocení Grandmaster. Bohužel na rozdíl od série MGS jsme u Tenchu v posledních letech svědky postupné degradace kvality a co díl, to větší paskvil. Vývojáři ze Segy, kteří jsou za poslední a velmi nepovedený díl pro PS2 zodpovědní, se z neúspěchu nepoučili a tak je mi líto, že vám musím představit nejhorší Tenchu, které spatřilo světlo světa. Tedy prozatím.

Dlouhý, Široký a Krátkozraký

Nebývá zvykem, že si grafiku rozebereme hned na začátku, ale nebývá u nás zvykem, že dlouho chodíme kolem horkého saké, takže mi věřte, že vás vizuální zpracování udeří do očí víc než hambaté fotky babky Skálový náhle se zhmotnivší ve vašem mailu. Stejně jako ona i Tenchu: Time of the Assassins překvapí dost nemile. Pokud blíže prozkoumáte okolní obrázky, určitě si všimnete, že se dělí na tmavé a ještě tmavší. Všechny mise se odehrávají v noci, pravda ideální čas pro úkladnou vraždu, nicméně si nedokážu představit, který idiot by se vypravil na nebezpečnou misi skrz nepřátelské území, když si sám nevidí ani na špičku sandálu. Ano, je to tak, Rikimaru, Ayame i ostatní (zahrajete si i za Onikageho) sice zůstali stejně cool jako vždy, nicméně všichni asi dostali šedý zákal a tak musí to zabíjení, plížení a skákání po střechách dělat ála mistři Jedi téměř poslepu. Modely postav jsou na solidní úrovni a mám pocit, že nejeden z nich je použit z třetího dílu pro PS2, ovšem dohled je seříznutý takovým způsobem, že si často nevidíte ani na špičku vlastního nosu. Pokud máte lokaci velkou dva čtvereční kilometry a vidíte před sebe 6 metrů, budete se orientovat jen velmi bídně. Na druhou stranu nedohlednost a neustálá tma by mohly být fíglem autorů, jak zamaskovat neuvěřitelně odpudivý design úrovní. Chápu, že PSP nemá zrovna výkon Xboxu 360, nicméně netuším, proč je celé herní prostředí složeno více méně jenom z kostek, které symbolizují zdi, skály, terénní nerovnosti a naprostá tragédie je pokus o ztvárnění lesa, který se skládá z krychlí průhledných, kolem dokola lemovaných zelenými 2D obdélníky. Interiéry jsou na tom překvapivě ještě hůř. Nic jiného než prázdné čtvercové místnosti nečekejte a ještě se připravte na kejkle, které začne ve stísněném prostoru vyvádět kamera. Tituly jako Sypthon Filter či Daxter dobře ukazují, co v malé mašince od Sony dřímá a nataženým prostředníkem míří na programátory Segy se vzkazem: „Tak tohle jste hoši solidně nezvládli“. Koho by jen napadlo, že v roce 2006 bude série Tenchu obdařena novinkou, která graficky zaostává i za prvním dílem z PSX.

Pomaloučku, potichoučku

Pevně věřím tomu, že valnou většinu z vás od hry odradil už první odstavec, neboť samotný základ herních principů Tenchu je nulovým dohledem značně pošlapán. Nicméně pokud máte dost pevné nervy a dáte hře několik hodin, kdy budete zatínat zuby, přijdete na to, že se dá zvyknout na ledacos a začnete si všímat toho, že ne vše je na hře tak strašné. Ve většině misí se budete muset proplížit (či prosekat) přes nepřátelské území k danému místu, přičemž vám v cestě vždy bude stát hejno patrolujících nepřátel. Praví machři se k cíli proplíží bez jediného zabití či vidění nepřítelem, což je zde spíš věcí náhody než skvělého postřehu a dokonalého načasování jako v předešlých dílech. Nepřátelští samurajové jsou sice šíleně tupí, nicméně vidí dál než vy, což má za následek nepříjemný fakt, že se vám vlevo dole zčista jasna objeví dva vykřičníky a vy teprve po chvilce uvidíte atakující protivníky, kteří o vás vi delší dobu. Naštěstí hraní zachraňuje jedna věc a to fakt, že pokud se přikrčíte a přepnete do pohledu z vlastních očí, snížíte tím vzdálenost, na kterou vás nepřítel uvidí a zároveň si zvýšíte svůj dohled. Pokud se do hry časem opravdu dostanete (což je velice dlouhý a bolestivý proces), budete odměněni nefalšovaným oldschoolovým Tenchu, byť v poněkud okleštěné podobě. Za zmínku rozhodně stojí i hudba, která je na rozdíl od zbytku hry na špičkové úrovni a remaky songů z prvního Tenchu pohladí na duši každého fandu série. Tenchu Time of the Assassins je ve výsledku jen slabým odvarem svých starší sourozenců a jasně ukazuje, že tudy cesta nevede. Pokud bude vývoj pokračovat v podobném duchu i dál, může se stát, že si jméno Tenchu za pár let budeme spojovat s odfláknutými rychlokvaškami. Nechte prosím Rikimarua zemřít se ctí.

Tenchu: Time of the Assassins
PlayStation PSP

Verdikt

Se sérií Tenchu to jde z kopce a pokud se Time of the Assassins nedotýká dna svého žánru, rozhodně se k němu blíží. Fanoušci série by sice nad některými věcmi mohli přimhouřit očko, ale i pro ně hra zůstává podprůměrnou záležitostí. Vy ostatní ruce pryč.

Co se nám líbí a nelíbí?

Mezi klady se dá zařadit jen famózní soundtrack, staří známí hrdinové a stále elegantní animace při stealth killech.
Celou hru si projdete v podstatě poslepu a ta část světa, kterou uvidíte, stojí za starou bačkoru. Ninja, který nevidí je jako boxer, který nemá ruce. Nepřátele jsou tupí, ale bystrozrací a navíc vývojářům ze Segy nemůžeme odpustit, že takhle przní jméno Tenchu.
Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama