Supreme Commander Recenze Supreme Commander

Supreme Commander

Jan Horčík

Jan Horčík

19. 2. 2007 23:34 10
Reklama

Za zlatou éru válečných realtime strategií bývá označována druhá polovina 90. let. Tehdy se zrodily nebo rozvinuly série jako Command & Conquer, Warcraft, Age of Empires, Total Annihilation (viz. vzpomínka na tuto stále živou legendu) nebo Dark Reign. Později se žánr začal drolit na mnoho menších podžánrů a především masivně propojovat s RPG, čehož nejlepším příkladem může být Warcraft III. Jenže tohle kombinování žánrů spoustu hráčů nebavilo. Chtěli zase staré dobré hordy jednotek valících se přes vyprahlé pouště, lesy, nebo třeba ledové tundry, vstříc gigantickým bitvám, které rozvibrují pokoj namlsaného stratéga duněním artilerií a svištěním raketometů. Chris Taylor a jeho Gas Powered Games tato přání vyslyšeli.

Tři zákony Supreme Commandera

1. Supreme Commander není hra na týden nebo měsíc. Je to hra na dlouhé měsíce a roky. Vlastně by se tomu dalo říkat investice do budoucna.

2. Supreme Commander po vás skutečně bude VYŽADOVAT alespoň minimální snahu PŘEMÝŠLET o strategii a způsobu hraní, protivníkovi, terénu, jednotkách, a vlastně celé hře.

3. Supreme Commander vás dříve nebo později přinutí pořídit si nový hardware.

Supreme Commander jednoznačně patřil mezi nejvyhypovanější hry posledních měsíců, a to zejména díky bavičskému umění svého stvořitele, duchovního otce, herního vizionáře, a především autora Total Annihilation, Chrise Taylora. S ním si ostatně můžete v dnešním speciálu přečíst zajímavý rozhovor. Taylor sliboval obrovské mapy (SPLNĚNO), tisíce jednotek (SPLNĚNO), inteligentní protivníky (SPLNĚNO), podporu moderního hardwaru (VYŽADOVÁNO) a spoustu dalších věcí. Jenže tohle všechno splnit ještě neznamená udělat dobrou hru. Jak se to tedy nakonec povedlo?

Na velikosti záleží

Rozsáhlou hlavní kampaň je možné hrát za tři strany - UEF, Cybrany a Aeony, a to v jakémkoliv pořadí. Šest misí za každou z nich se nemusí zdát na první pohled příliš, ale opak je pravdou. Každá mise je totiž vystavěna velice chytře a naplno využívá jednu z nejsilnějších zbraní, které SC má, a to jsou obrovské mapy.

Mise začínají jako obvykle zadáním jednoho primárního a případně i několika sekundárních úkolů. Když už vám ale připadá, že máte konečně splněno, objeví se nadřízený, který vám sdělí, že mise ještě nekončí, protože tam a tam se děje tohle a tohle a je potřeba, abyste to vyřešili. A najednou hup, a zíráte na mapu mnohem větší, než když jste ji viděli naposled. A takhle to může být třeba třikrát nebo vícekrát za jednu misi, až se z malé mapy stane obrovské bojiště. Jedna mise se tak obvykle protáhne na hodinu, dvě a často i mnohem déle.

Čas od času se navíc i mezi těmito skoky objevují vaši nadřízení, kteří přinášejí různé zajímavé zprávy, užitečné tipy, případně se zjeví i xycht protivníka pronášejícího zdánlivě nesmyslnými hlody. Po čase ale zjistíte, že není všechno takové, jaké se to zdá, a tyhle rozhovory mají určitý smysl. Příběh SC je překvapivě docela zajímavě komponovaný, dočkáte se překvapivých zákrut a zvratů, které obohacují čistě strategický zážitek o dramatickou rovinu. Žádný StarCraft nečekejte, ale své kouzlo to má.

Taylorovo desatero

1. Haldy jednotek hned od počátku chrliti budeš
2. Abys vyvážený příjem hmoty a energie měl, dbáti budeš
3. Plýtvat hmotou, ni energií si nikdy nedovolíš a vždy je uložíš nebo v jednotky přetvoříš
4. Vždy budeš kombinovat mnoho různých druhů jednotek tak, abys dobře využil slabin protivníka
5. Moudře upgradovati své továrny budeš, ne zbrkle, ni lenivě
6. Na dobrý průzkum nikdy nezapomeneš
7. Ne jednu, ne dvě, ale tři, čtyři nebo pět základen vybuduješ
8. Své základny vždy dobře opevníš proti útoku ze souše i ze vzduchu
9. Své jednotky do formací zručně a zkušeně řaditi budeš, a formace tyto na svého protivníka poštveš
10. Svého Velitele vždy chrániti budeš

Taylorovo evangelium, verš 1:1 - O základnách

Radostnou zvěst přinesl Chris Taylor hernímu světu: Supreme Commander je hrou, kterou skutečně lze nazvat v pravém smyslu slova realtime strategií. Základní princip nic objevného ani revolučního nepřináší, jednoduše ani nemůže. Válečné realtime strategii vždy byly, jsou a budou o tom postavit základnu, vyrobit jednotky a zničit protivníka. Supreme Commander exceluje v tom, jakým způsobem se k tomuto problému staví. Chris Taylor totiž dotáhnul veškeré maličkosti k absolutní dokonalosti.

Předně je to herní ekonomika. Je prakticky stejná jako v Total Annihilation. Základem jsou dvě suroviny: hmota a energie. Hmotu získáváte z ložisek, kde postavíte těžební věž (mass extractor). Energii pak z různých druhů generátorů. Jakmile máte postaveno, o nic jiného se starat nemusíte, přísun obou dvou surovin probíhá automaticky. Jakákoliv výroba pak samozřejmě obě suroviny spotřebovává, a tak musí být spotřeba a zisk minimálně v rovnováze. Lépe pak v přebytku, který můžete ukládat do sýpek a kolektorů.

O stavbu a opravy budov (či jednotek) se starají inženýři. Většinu budov lze upgradovat až o dva levely. Ale pozor, jakmile upgradujete například továrnu na level 2, už nedokáže vyrábět jednotky z nižšího levelu. Vylepšovat lze po částech i nejdůležitější jednotku na bojišti, vašeho ACU (Armored Command Unit, Velitel). Jeho zničením hra končí, takže je dobré jej chránit. Na druhou stranu, jedná se o velmi silnou jednotku, a občas se hodí ji využít i k bojovým úkolům.

Vynikající a je možnost chod základny - a vlastně celého válečného soukolí - z velké části zautomatizovat. Všem jednotkám lze ukládat příkazy do fronty. Takže například inženýrům zadáte výrobu tolika a tolika energetických generátorů, abyste později mohli postavit třeba náročnou štítovou ochranu, a nemusíte se už o nic starat. V továrnách dokonale fungují výrobní fronty i automatický přesun jednotek na místo určení. Pokud propojíte továrny na pozemní jednotky s létajícími transporty, můžete své ocelové miláčky lifrovat z výrobního pásu přímo na bitevní pole. Dokonalé.

Taylorovo evangelium, verš 2:1 - O jednotkách

Gas Powered Games si dali na jednotkách hodně záležet. Velkým nedostatkem starších realtime strategií bylo hrubé opomenutí některého typu jednotek - ať už námořních, nebo vzdušných. V SC je všechno, a to hned ve spoustě variací. Už Total Annihilation vynikala obrovským množstvím originálních jednotek a Supreme Commander není v tomto ohledu jiný.

Jsou tu bombardéry, stíhačky, vznášedla, roboti, tanky, artilerie, raketomety, křižníky, ponorky, generátory štítů, rušičky štítů, falešné generátory jednotek, obojživelné tanky, prostě všechno, co si můžete přát. Jednotky se automaticky řadí do formací - vlastně jen do jedné formace, nicméně i to stačí k taktizování. Tak například je dobré formaci chytře proložit mobilními generátory štítů, které ochrání slabší jednotky (řekněme například artilerie a raketomety vzadu). Skvělé je, že chování jednotek ve formaci je skutečně inteligentní, tj. formace se mění při průjezdu přes různé druhy terénu, a vždy se opět složí do původního "tvaru". Něco, co jsme si přáli už před deseti lety, zde poprvé skutečně funguje.

Když už mluvíme o inteligenci, nelze nevyzdvihnout skutečně INTELIGENTNÍ protivníky. Jakmile si všimnou nějaké slabiny ve vaší základně nebo celém vašem válečném systému, okamžitě se jí snaží využít. Máte jednu část báze málo chráněnou protiletadlovými zbraněmi? Šup tam s náletem. Letectvo může být v SC nanejvýš smrtící zbraní. Naopak, podceníte-li útok proti pozemním jednotkám, můžete se vbrzku těšit na početnou návštěvu. Na druhou stranu, hlavu musí zapojit i samotný hráč, protože dobít těžce obrněné základny protivníka je v SC skutečný kumšt. Nejprve musíte základnu objevit, prozkoumat a najít její slabé místo. Pak vymyslet taktiku, kterou pro její dobytí využijete. A následně naplánovat útok. Když se to nevyvede, nevadí, můžete to zkoušet znovu a znovu - pokud vás protivník dřív nerozštípe na malé bezvýznamné třísky.

A co teprve až přijdou na řadu taktické nukleární hlavice, gigantické experimentální jednotky, a spousta dalších vychytávek, kterých tahle hra skrývá desítky a u jejichž objevování můžete klidně strávit následujících pár týdnů. O Supreme Commanderovi by se daly psát stohy virtuálního papíru, ale stejně jako v případě jiných opravdu kvalitních her tady jednoznačně platí: nečtěte, hrajte!

Nenasytný otesánek

Jestli v něčem Supreme Commander skutečně předběhl svou dobu, jsou to hardwarové nároky. Ani na nadupané redakční mašině stavěné speciálně pro Oblivion se nepodařilo Supreme Commander rozchodit na rozumné detaily při rozumné rychlosti. Dříve nebo později, lineárně s tím jak roste počet jednotek a budov na mapě, se hra prostě začne sekat. Ale není to ani tak problém grafického subsystému, jako spíše procesoru. Supreme Commander skutečně využívá současné procesory naplno, a tak pokud si ho chcete skutečně vychutnat a plánujete v nejbližší době upgrade, vážně přemýšlejte o dvoujádrovém procesoru, který se pomalu, ale jistě stává standardem. Neuškodí také dostatek operační paměti, naopak grafická karta stačí klidně starší. Ostatně, na té grafice tady zase tolik nezáleží.

Supreme Commander není revoluce. Taylor splnil všechno, co slíbil, a konečně, po mnoha letech, dal všem fanouškům žánru realtime strategií to, po čem tolik toužili. Pokud k nim patříte, rozhodně neváhejte. A vězte, že chystaný datadisk toho přinese ještě mnohem víc.

Supreme Commander
Windows PC
Xbox Xbox 360

Verdikt

Supreme Commander vám jako jedna z prvních realtime strategií poskytne ten opojný pocit toho, že jste skutečný generál bojující ve virtuální válce budoucnosti.

Co se nám líbí a nelíbí?

Rozlehlé mapy, které umožňují zoomovat na detail jednoho tanku, nebo tak, abyste viděli celé bojiště, kdy z jednotek zbudou pouhé ikonky. Dokonale fungující ekonomický systém. Možnost zautomatizovat většinu válečné mašinérie.
Hardwarové nároky a tím pádem horší grafika a pomalejší chod na starších konfiguracích. Někoho by možná mohl vyděsit také hard-core "feeling" celé hry. Ale nenechejte se!
Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama