Super Smash Bros. Brawl Recenze Super Smash Bros. Brawl

Super Smash Bros. Brawl

Jaromír Möwald

Jaromír Möwald

6. 8. 2008 22:53 8
Reklama

Když se v roce 1999 objevila na tehdy uvadající konzoli Nintendo 64 hra Super Smash Bros., spousta lidí ji zcela po právu považovala za naprosto nejlepší party hru všech dob. Jednoduchý koncept založený na přítomnosti spousty známých postaviček v jedné hře, kde si všichni navzájem lámou kosti (kopce marshmallowů v případě Kirbyho) zkrátka slavil úspěch. Stejné to bylo i před sedmi lety na konzoli GameCube, navíc s podtitulem Melee. Tehdy navíc s tím rozdílem, že si hru kvůli jednoduchému ovládání mohli užívat i naprostí nováčci, kteří herní konzoli viděli tak maximálně z okna rychlíku. Bylo tedy jen otázkou času, kdy se Super Smash Bros. série objeví i na poslední nintenďácké konzoli, na Wii. A stalo se. Brawl vyšel v březnu USA, už v lednu v Japonsku a nedávno jsme naše kamarády na východě i na západě následovali s tradičně nenáviděným zpožděním i my v Evropě.

Vzhledem k tomu, že Super Smash Bros. série je od začátku zaměřená hlavně na multiplayer, mohlo by se zdát, že v singlu se osamocený hráč moc nepobaví. To by ale byla chyba! Mód Subspace Emissary, jak se nazývá hlavní příběhová kampaň je totiž natolik adrenalinovou a zároveň vtipnou jízdou, že vám nedá ani na chvilku možnost vystoupit. Postupně si vyzkoušíte jaké to je ocitnout se v kůži všech důležitých postav z her od Nintenda i jiných firem, kteří které nemohly pozvání na bojovou sešlost odmítnout. Jedná se o klasický souboj dobra a zla, které reprezentují postavy jako Mario, Luigi a Donkey Kong na jedné straně a Wario, Waluigi a hlavně nekonečné zástupy robotů ROBů na straně druhé. Zápletka (v hodně velkých uvozovkách) se točí kolem kradení duší, nekonečné temnoty a růžového žužu (ten Kirby se zkrátka nacpe všude) a vlastně není třeba jí nějak více porozumět. Mnohem zábavnější je obyčejné sledování animací mezi jednotlivými úrovněmi, které jsou všechny do jedné náramným způsobem ujeté. Možná si chvilku budete připadat jako byste se ocitli uprostřed nějaké zrychlené grotesky, protože sled gagů, narážek a spousty dalších piškuntálií je tak bleskový, že zkrátka nemáte možnost se nudit, a často budete pouze s otevřenou pusou a nechápavým výrazem sledovat dění na obrazovce.

Hra samotná je koncipována jako akční plošinovka s velmi výrazným vlivem klasických bojovek. S vybranou postavičkou (vždy máte možnost volby z několika možných, podle toho v jaké příběhové fázi se zrovna nacházíte) budete procházet tematickými úrovněmi, které jsou pokaždé naprostým unikátem a, řečeno v mírné nadsázce, byste těžko hledali dvě, alespoň trochu si podobné cihly. Jak asi tušíte, zaměření úrovně se přímo odvíjí od toho, v jaké hře daná postava(y) účinkovala. Donkey Kong (respektive jeho synek Diddy Kong) se nejlépe cítí doma v džungli, liška podšitá Fox „Starfox“ McCloud zase s blasterem v ruce a za kniplem své rakety, zatímco Solid Snake v papírové krabici, ale nechce to přiznat. Dočkáte se i zjevení ježka Sonica (asi se s Mariem dali do kupy na olympiádě), které je bezkonkurenčně to nejzábavnější od prvního Sonic the Hedgehog na MegaDrive, nebo silně vyzbrojeného Samuse ze série Metroid. Nintendo-geeci určitě ocení až fanatický smysl pro detail. Když kolem sebe mlátí Mario, tak létají kolem zlaté penízky, trenér Pokémonů Ash může volit mezi třemi pomocníky (Squirtle, Charizard, Ivysaur) a Olimar zase umí vyvolávat zástupy pikminů. Stejně jako třeba v Tekkenovi, nebo Soul Caliburu si každý najde v tom obrovském množství postav svou oblíbenou. Než se ji ovšem naučíte perfektně ovládat, uplyne ve Vltavě opravdu hodně vody.

Pokud byste ale čekali, že autoři dají vyniknout kombinaci Wiimote + Nunchuk, budete zklamáni. Většina pohybů je totiž namapována na tlačítka, takže sice můžete máchat kolem sebe do všech stran, ale odezvy se, kromě pár výskoků a náhodných útoků nedočkáte. Naštěstí se ale ve hře vyskytuje vcelku povedený tutoriál, který vás naučí všem základním kombinacím (které jsou pro všechny charaktery stejné). Na to, abyste se mohli stát opravdovými mistry však budete potřebovat nejen spousty hodin tréninku, ale také živého soupeře, protože ať je křemíkový mozek ve vašem Wii jakkoliv vypečený, souboje s lidským protivníkem vynahradit nemůže.

A právě zde tkví ono jádro zábavy Super Smash Bros. Brawl a důvod, proč hra dostávala skoro od všech recenzentů vysoké známky. Multiplayer je totiž naprostá špica. Podmínkou ovšem je, abyste se před televizí sešli čtyři, popřípadě abyste byli připojeni s konzolí na internet, kde si to ve speciálním módu může proti sobě rozdat až šestnáct hráčů. Ve dvou to zkrátka není ono, i když zábavy se dá i tak užit dostatek. Navíc díky tomu, že se veškeré dění odehrává na jedné obrazovce si nelze stěžovat na nějaký pokles frameratu, nebo jiné záležitosti technického rázu. Graficky se díky své jemnosti a ohromné líbivosti může směle rovnat s technicky nejlépe zvládnutou hrou na Wiičku – Super Mario Galaxy a navíc vzhledem k perfektní stylizaci vypadá celkově mnohdy lépe. K ozvučení nelze mít naprosto žádné výhrady, ačkoliv je pravda, že autoři místo neustálého „vykrádání“ hudebních témat z ostatních her mohli přijít s něčím vlastním. Použité skladby (a zvuky) však snesou nejpřísnější měřítka kvality, takže jde o hodně povedený výběr.

Bohužel, stejně jako u nedávno recenzovaného Sega Superstars Tennisu se Nintendo nevyvarovalo jedné, bohužel veliké chyby. Pokud totiž nechodíte spát v pyžamu s potiskem Bowsera a ráno si nečistíte zuby kartáčkem ve tvaru Yoshiho, nepochopíte přibližně devadesát procent narážek nejen v singlu, ale i během multiplayerových bitev. Zkrátka a dobře, v očích člověka, který nemá vedle televize pověšený ochmataný obrázek Shigeru Miyamota se bude jednat jen o jakýsi rozjuchaný paskvil, ve kterém se po deseti vteřinách přestanou orientovat. To ovšem může být fanouškům zhola fuk. Pro ně se naopak Super Smash Bros. Brawl stane druhým náboženstvím a vydrží u něj minimálně do příchodu dalšího dílu. Stejně jako tomu bylo u Wii Sports však najde nejlepší uplatnění na nejrůznějších parties, kde se sejde dostatek bitky chtivých lidí, kterým je jedno s kým se hlava nehlava mlátí. Spolu se Super Mario Galaxy, Wii Fit, Zeldou a Metroidem se tak jedná o naprostý „must-have“ pro majitele Wiička.

Super Smash Bros. Brawl
Wii Wii

Verdikt

Perfektní party hra, která ale dokáže zaujmout i v singleplayeru. Kdo si myslel, že na Wii nikdy nevznikne graficky výborná hra, musí se teď tahat za nos. Pokud se vám doma vedle televize povaluje malá bílá herní krabička, Super Smash Bros. Brawl se vedle ní (a v ní) bude skvěle vyjímat.

Co se nám líbí a nelíbí?

Multiplayer, povedený singleplayer, grafické zpracování, kompletní arzenál postaviček od Nintenda plus pár překvapení navíc, ozvučení, vychytaná online hra, vtipnost.
Špatně vyřešené ovládání, místy opravdu nepřehledné, musíte být fanoušky her od Nintenda.
Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama