Recenze Super Seducer 3, simulátoru svádění, kterým se rozhodně neinspirujte
Představte si, že jste dlouhodobě single, a právě jste spatřili ženu svých snů. Jak s ní ovšem komunikovat? Jak ji oslovit, jak z ní dostat kontakt a jak postupovat v případě, že si s ní chcete užít…ehm, společné chvíle? Jistě jste před podobným dilematem již někdy v životě stáli, pokud se však do akce pustíte bez rozmyslu a předchozích zkušeností, je docela dobře možné, že narazíte. A je vlastně úplně jedno, jestli se vám ona dívka vysměje, s díky odmítne, nebo narazíte doopravdy – například nosem na zem ve chvíli, kdy vás inzultuje její opodál stojící přítel.
UPOZORŇUJEME, ŽE OBSAH GALERIE NENÍ VHODNÝ PRO DĚTI, MLADISTVÉ A PRACOVNÍ PROSTŘEDÍ
Cesty lásky jsou občas nevyzpytatelné. Někdy je potřeba trochu navést, jindy zase pošťouchnout, no a možná i proto existují tuny výukových videí, knih či přednášek, díky nimž se z vás (alespoň v teorii) stane větší svůdník, než kdysi v dávných dobách vztahové nezávislosti býval můj dobrý kamarád Pavel. Do stejné škatulky výukového materiálu se samozvaně řadí i populární herní série Super Seducer, která se právě rozrostla o třetí a podle všeho i závěrečný díl. Hned úvodem si však nalijme čistého vína – pokud vás duchovní dítě Richarda La Ruiny něčím zaujme, pravděpodobně to nebudou tipy na sváděcí techniky.
ŽENY, VODKA A ŽALOZPĚV
Pokud jste o této bizarně skvělé a skvěle bizarní herní sérii nikdy neslyšeli, tak vězte, že se v ní ocitáte právě v kůži hlavního tvůrce, módní ikony, a hlavně vrchního britsko-italského svůdníka La Ruiny. V sérii více či méně realistických situací se svými volbami snažíte docílit toho, aby se interaktivní rande vyvíjelo takovým směrem, který vám něžný protějšek přihraje do náručí. A poměrně úspěšný recept se nemění ani tentokrát. Ba právě naopak – celkově se toho mění možná až podezřele málo, a často dokonce k horšímu.
Pokud ke hře přistupujete s očekáváním, že vás opravdu naučí, jak se vyznat v ženské duši, jste bohužel na špatné adrese. Richard se sice evidentně snaží o to, aby zdejší schůzky vypadaly civilně a realisticky, do opravdových životních situací však mají velmi daleko. I pokud odhlédneme od toho, že většina z nás pravděpodobně nevypadá jako lev salónů, nedisponuje italským přízvukem, a dokonce ani nenosí oblečení v ceně slušné ojetiny, ženy, se kterými se reálně stýkáme, mají do těch herních také daleko.
Chcete věrnou ženu? Odstěhujte se do Ruska!
V naší rodné kotlině Richarda La Ruinu mnoho lidí nezná, ovšem vězte, že ve Velké Británii už nějaké to pozdvižení způsobil. Svůdník, který britské ženy označil jako privilegované, obézní a neženské, dokonce zašel tak daleko, že v ranní show na tradiční britské stanici ITV svým krajanům radil, ať raději hledají partnerky v Rusku. A je nutné dodat, že za svým nevšedním názorem si pevně stojí, s ruskou Kateřinou totiž žije v manželství už slušných pět let. Rusky jsou podle něj přirozeně krásné, ženské, inteligentní a věrné – žijí prý dle tradičních rodinných hodnot. Vysoko na jeho žebříčku najdeme i Lotyšky, Číňanky či Švédky, nezadané muže naopak odrazuje od hlučných Američanek, nezdravých Argentinek či mužných Němek.
V konverzaci s každou z nich se tedy dozvíte, že vaše „kořist“ je modelka/tanečnice/učitelka (či libovolná kombinace těchto tří profesí) a má ze všeho nejraději zdravý životní styl, cestování a samozřejmě pojídání čokolády. Já chápu že člověk, který měl za svůj nepříliš dlouhý život údajně tisíce partnerek, asi úplně nepotkával charakterní či hluboké ženy. Ale když už jim nedokáže dodat jinou než maximálně stereotypní osobnost, možná by alespoň mohly ovládat herecké řemeslo. Trochu přesvědčivějšího hereckého výkonu se ovšem dočkáte jen od jedné z šesti hlavních postav, což není na epické završení série nijak lichotivé číslo. Jistou přidanou hodnotu by někteří mohli spatřit v tom, že se ve hře objevují streameři z Twitche – pokud vám však jména zecookiess, Kandyland nebo NymN nic neříkají, tak vítejte na palubě z této skutečnosti do stropu skákat nebudete.
TRAPNOST, KTERÁ KŘIVÍ PRSTY
Svět Super Seducer 3 je holt prapodivná alternativní realita, ve které ženy sbalíte na levnou vodku, chvaty z jiu-jitsu či masáž. Nevím, jestli Richardovi tyto praktiky opravdu procházely v reálném životě, ale extrémně laciné scény a hlášky mi občas připomínaly mou oblíbenou balící show Rychlý prachy Keys to the VIP. Abych se přesvědčil, že tento dojem nesdílím sám, odehrál jsem velkou část hry se svou přítelkyní (které tímto mnohokrát děkuji za abnormálně silnou vůli). Zhnusení v její tváři bylo v některých chvílích evidentní, pokud se tedy alespoň částečně považujete za feminist(k)u, třetímu Seducerovi byste se měli ideálně vyhnout dalekým obloukem. Redakční slizometr totiž v důkladném měření odhalil, že míra slizkosti v novém dílu řádově překračuje limity nastavené předchůdci.
Svůj mentální věk často prezentuji ve stylu „dvanáct, tak to je pohoda“, ale tohle snad nemůže připadat vtipné ani klukům z prvního stupně základky.
Balanc na hranici vtipnosti a trapnosti se nedaří držet poměrně často, k čemuž vrchovatou měrou přispívají hlavně naprosto zbytečné přiblížené záběry na ženská těla, nebo občasné Richardovy rádobyvtipné myšlenky, které by si nejraději měl v Brumbálovském stylu vytáhnout z hlavy, uložit do myslánky, naředit acetonem a zapálit. Svůj mentální věk často prezentuji ve stylu „dvanáct, tak to je pohoda“, ale tohle snad nemůže připadat vtipné ani klukům z prvního stupně základky. Stejná věc platí i o „brífincích“ před jednotlivými příběhy – například větu „Díky archeologickým nálezům víme, že již od počátků dějin muži snili o tom, jak jedním pérem obšťastní dvě kočky“ by nezachránil ani Vít Samek, natožpak rádoby smyslný přednes paní čtenářky.
LEEEEEEEROOOOOOY JENKINS!
Oproti předchozím dílům došlo i k dalším změnám, například vysvětlovací scény po správných či částečně správných odpovědích byly notně pozměněny. Po poměrně osvěžujícím druhém dílu, kde se k situacím vyjadřovala i žena, se tentokrát bohužel opět dočkáte jen Ruiny v obklopení tichých a samozřejmě spoře oděných slečen. Tady „trojka“ připomíná spíše první díl, jen s násobně větším budgetem. Jistě, scéna na první pohled vypadá poměrně opulentně, ale osobně jsem toho názoru, že je naprosto zbytečná. Tím spíše když od minule došlo i k dalšímu downgradu – tentokrát totiž zcela chybí odlehčené vysvětlující scény po nesprávných rozhodnutích. Přibyly naopak nesmyslné quick-time-eventy a zjevné logické chyby – některé konverzace se v rámci jednoho příběhu odehrají dvakrát, v záběru se občas objeví předmět, který do něj nepatří… No a ani filmové střihy občas nejsou bez chyb.
Abych ale jen neremcal – důvod, proč hry ze série Super Seducer hráče baví, není skryt v tajných tipech na rande či v obnažených záběrech na svlečny. Nejdůležitější dílek skládačky si totiž Super Seducer 3 ponechal. Vybírání naprosto praštěných odpovědí a možností jen proto, abyste viděli, jak ze sebe Ruina před kamerou dělá cvoka, je stále skvělou nenáročnou zábavou. V reálném životě se do takových životních situací připletete jen zřídka, o to zábavnější je tedy sledování známého, a lehce šíleného svůdníka. I v případě, že vás hra nezajímá, tedy doporučuji alespoň prozkoumat galerii screenshotů, poněvadž jen tak mimochodem postřelit týpka na baru, utéct z obchodu bez placení za křiku „Leeeerooooy Jenkins!“ nebo vyprávět příběh o tom, jak vaše bývalá partnerka díky hormonům odkojila nalezené koťátko… To asi jinde nezažijete. Ve spoustě případů jde Ruina daleko za hranu korektnosti, to ale nutně nemusí být špatně. Puritáni se této sérii vyhnou obloukem už jen z principu.
Ani v soucitu nad vývojářským týmem však nelze přivírat oči nad tím, že Super Seducer 3 zbytečně zahání věci do extrémů.
Pochváleny budiž také bonusy v podobě modifikátorů po dokončení levelu, mezi něž patří i možnost automatického odehrání celé scénky bez zásahů hráče, či zapnutí časového limitu pro odpovědi. Znalci přítomných streamerů pak budou nadšení i z toho, že v bonusech najdou své idoly, jak hrají vlastní levely. Virální potenciál je viditelný na každém kroku, i proto je mi lidsky líto, že do celé situace hodil vidle Steam, který Super Seducer 3 odmítl vydat. Hra neobsahuje nahotu a přichystán je dokonce i cenzurovaný režim vhodný pro streamování, ani to však Valve o nezávadnosti produktu nepřesvědčilo.
Celé prapodivné kauze Ruina vs Steam jsem se věnoval již v samostatném textu, hra je v současnosti dostupná pouze v řetězci Gamesplanet, a to za poměrně sympatické tři stovky. Stahování souborů a zdlouhavá manuální instalace, vyžadující přes 60 GB volného místa, bohužel dá člověku silně vzpomenout na ne až tak dávné časy bez pohodlných herních klientů. To však není nic, co bych v aktuální situaci mohl proti Super Seducerovi držet.
Ani v soucitu nad vývojářským týmem, který je na tom díky problémům s vydáním finančně dost zle, však nelze přivírat oči nad tím, že Super Seducer 3 zbytečně zahání věci do extrémů. Nad vyloženě sexistickými záběry a texty občas člověku zůstává rozum stát, některá „vylepšení“ pak hru oproti předchozím dílům dělají ještě hůře stravitelnou. Ale pod tlustou vrstvou uježděného bahna se přeci jen skrývá takové to pravé výživné bahýnko, ve kterém se mnozí z nás rochní velice rádi. V obecné rovině lze jednoznačně konstatovat, že Richard La Ruina po povedeném druhém dílu tak trochu zklamal. Přesto si však troufám říci, že fanoušci série se budou bavit i tentokrát.
Verdikt
Super Seducer 3 není titulem, který můžete ukázat rodičům jako důkaz toho, kam se hry za ty roky posunuly. Ale zábavnější hru na večer s alkoholem posilněnými kamarády si lze představit jen stěží…
