Steep Recenze Steep

Steep

David Plecháček

David Plecháček

12. 12. 2016 11:00 7
Reklama
Reklama

Pravděpodobně jste byli u toho – letošní E3, tradičně rozvleklá prezentace Ubisoftu a na samotném závěru měla být nějaká bomba. „Máme pro vás ještě jednu hru,“ v tu chvíli pronesla Aisha Tyler. „Buď je to nová IP, nebo nějaký obrovský návrat jako Princ nebo Assassin. Je to prostě to největší překvapení,“ glosoval se mnou Jirka nastalou situaci v rámci online přenosu. Jenže se ukázal Steep. Když jsme ho poprvé spatřili, spadla nám čelist. Úkol? Splněn. Nečekali jsme, že se portfolio francouzského vydavatele rozšíří o sportovní hru, ale dvojice Rebecka Coutazová a Igor Manceau ze studia Ubisoft Annecy mluvila neúprosně. Sport není jen o vítězství, někdy je to jen o tom dělat úžasné věci se svými přáteli. Steep je hra, ve které sdílíte vaše zážitky. Občas je to jenom o tom tyto momenty zachytit a podělit se o ně. „O můj bože, co to je, reklama na GoPro?“ Jirko, kdybys tak věděl, že budeš mít svatou pravdu.

STEEP JE HRA, VE KTERÉ SDÍLÍTE VAŠE ZÁŽITKY

Zimních sportovních titulů rapidně ubylo. Z poměrně široké nabídky jsme se dostali do doby, kde byste hledali nějakou podobně velkou hru jen s velkými obtížemi. Doby Shauna Whitea a SSX jsou nenávratně pryč a od poslední velké hry uplynuly dlouhé čtyři roky. Nebýt Steepu, čekáme dál. Ačkoliv právě zmíněný Shaun White Snowboarding je původem od Ubisoftu a jeho pobočky v Montréalu, otázka návratu na zasněžené pláně nebyla zdaleka tak snadná, jak se nabízí. Annecy, padesátitisícové městečko ležící na úpatí Alp nedaleko švýcarské Ženevy, je totiž sídlem menší pobočky, která v minulosti pouze přicmrndávala větším týmům a pomáhala jim s jejich projekty. Jenže osud tomu chtěl, aby se lidé z městečka na pomezí Francie a Švýcarska na skok přesunuli do hlavního města země galského kohouta, do Paříže, kde sídlí větší a známější pobočka Ubisoft Paris, která vyvíjí jeden z klenotů nadcházející sezóny – Ghost Recon Wildlands. A ten se, jak víme, bude odehrávat v Bolívii. Mimo jiné i v jihoamerických Andách.

Popularita (v mých očích) bláznů, kteří riskují svůj život na každém kroku, je na YouTube obrovská. Čím bláznivější kousky, tím větší obecenstvo. A v Annecy si řekli, že když to jde ve skutečnosti, půjde to i na virtuálních kopcích.

Právě Andy jsou pro Steep klíčové. Když vývojáři z Annecy viděli, co jejich pařížští kolegové s enginem dokážou, řekli si, že oni by zvládli to samé. Lokalita? Stačilo vystrčit hlavu z okna a bylo rozhodnuto – Alpy. Žánr? Ani tady nebylo nad čím dumat – sporty. Abych byl konkrétní, tak extrémní sporty. Ale zodpovědným osobám v nadnárodním kolosu to bylo málo a vývojáři museli přijít s něčím, co by je přesvědčilo. Trumfem v rukávu byl YouTube. Popularita (v mých očích) bláznů, kteří riskují svůj život na každém kroku, je na této stránce obrovská. Čím bláznivější kousky, tím větší obecenstvo. A v Annecy si řekli, že když to jde ve skutečnosti, půjde to i na virtuálních kopcích. „Ta hra mě zajímá, ale přece nebude hlavním poselstvím natáčet a sdílet videa na internetu?“ ptal se sám sebe půl roku nazpět Jirka. A aniž bych prozatím komentoval, zda je to tak či onak, přesně taková zřejmě byla původní myšlenka autorů.

STEEP JE O TOM ZACHYTIT MOMENTY A PODĚLIT SE O NĚ

K tomu jim měly pomoci čtyři disciplíny. Pod pojmem extrémní si nepředstavujeme vykrajování úhledných obloučků na lyžích nebo na prkně, ale všichni víme, že se s oběma nástroji dají dělat šílené psí kousky. O něco méně šílené se zdá být zapojení paraglidingu, tedy létání za použití paraglidingového křídla/kluzáku. Pokud se vám po přečtení poslední věty vhání nudou slzy do očí, věřte, že vám je instantně rozežene BASE jumping s využitím wingsuitu. Na budovy, antény nebo mosty rovnou zapomeňte, tady se budou využívat především přírodní skály, masivy a jejich nejrůznější převisy, díky nimž můžete zamířit hluboko do propasti přímo pod sebou. Pokud se mě zeptáte, zda-li nejsou čtyři sportovní odvětví málo, odvětil bych, že nikoliv. Není totiž sport jako sport, a každý disponuje hned několika dedikovanými disciplínami.

Steep

Na lyžích a na snowboardu existují dva druhy závodů, proti časomíře a proti virtuální porotě, která bodově hodnotí váš styl, složitost triků, jejich návaznosti nebo čistotu dopadů. Aby dělení nebylo tak jednoduché, existují závody, které vás provezou snow parkem, v nichž jde především o složitost triků, ale také existují závody, které hodnotí extrémnost vaší jízdy, zažité přetížení při dopadech a zpravidla už nepojedete po přívětivém terénu ale spíše po svahu, kde se hodnoty na altimetru budou protáčet ostošest. Přidáte-li skaliska ostrá jako břitva, víte, na čem jsme. Ta vám nadělají vrásky na čele i v rámci letu s wingsuitem, někdy více (při závodech, které hodnotí, jak blízko k povrchu zrovna letíte), jindy jen o něco méně (při checkpoint závodech). Závody na paraglidu jsou poměrně vzácné, což dokládá to, že se jedná spíše o prostředek, kterým můžete prozkoumat své okolí.

STEEP NENÍ JEN O VÍTĚZSTVÍ

Pravda ale je, že se do závodu nemusíte vůbec pouštět. Steep vám dává neustále najevo, že se nemusíte nikam hnát a že tím nejdůležitějším aspektem hry je jízdu si zkrátka a dobře užít. I proto v ní nehledejte žádný příběh. Nejste loser, který se musí dřít, aby se vyškrábal na vrchol mezi místní elitu, jste fanoušek extrémních sportů, který se rozhodl vylézt na Mt. Blanc a sjet od samotného vrcholku až k jeho úpatí. A až se tak za deset patnáct minut stane, vydáte se pro změnu na Matterhorn a skočíte z jeho ostrého vrcholu s wingsuitem na těle a užijete si zasněžené hřebeny z jiného úhlu pohledu. Kdykoliv si svou jízdu můžete zastavit, kamkoliv na ujetou trasu se pohledem vrátit a pustit si opakovaný záběr. Jednak si jej můžete nahrát (a následně sdílet), anebo celou scénu naaranžovat ke screenshotování tak, že si budete připadat jako profesionální fotograf.

Příkré skály, skalní převisy, rokle, sotva metrové otvory k proletění - takových míst není málo. Pokud přijde na návštěvu váš kamarád a vy mu něco takového chcete ukázat, stejný závod na obrovské mapě těžko najdete na první dobrou.
EXTRÉM

Steep


Pokud vám čtveřice sportů nepřijde extrémní, nezoufejte. Stačí zakoupit season pass a toho adrenalinu v žilách přibude raz dva. Říkal někdo BASE jumping? Tentokrát bez wingsuitu! Zabít se časem půjde i na sáních, nebo s raketovým křídlem na zádech. 

Kromě toho si ale můžete vytvořit vlastní závod. Jeho tvorba je rychlá. Zvolíte pouze start (cíl je tam, kde se nacházíte), vyberete, o jaký typ závodu se bude jednat, a je hotovo. Tato možnost se hodí obzvláště tehdy, když natrefíte na nějakou slušivou scenérii. Fór je ten, že ačkoliv drtivá většina Alp vypadá skvěle, některé jejich části jsou naprosto perfektní, a tam chcete jezdit každý den. Vývojáři si jsou těch nejkouzelnějších zákoutí vědomí, a tak na ně nejčastěji natrefíte čirou náhodou v rámci nějakého závodu. Za zmínku stojí především pasáže, které proletíte s wingsuitem. Skály, rokle, sotva metrové otvory k průletu - takových míst není málo. Pokud ale přijde na návštěvu váš kamarád a vy mu něco takového chcete ukázat, stejný závod na obrovské mapě najdete horko těžko na první dobrou. Hra k tomu zkrátka nedává dostatek prostředků.

K překrásným pasážím se váže ještě jedna výtka. Jak jsem řekl, strmých míst pro wingsuit není málo, ale po neuvěřitelně prudkých stěnách vás tvůrci z Annecy pošlou i na lyžích/na snowboardu. Tam, kde by si kdokoliv z nás rozdrtil kosti a páteř na prach, tam máte dělat triky jako na běžícím páse. Rozum velí zpomalit, pečlivě vybírat trasu a hledat si ty nejideálnější cestičky ke skokánkům, praxe ale vypadá tak, že letíte jak namydlený hovado a modlíte se, že to nějak ustojíte. Proč? Je to výhodnější. Když se vám to podaří, hra vám dá více bodů, protože jste přežili něco, co jste neměli. A uděláte-li u toho nějaký trik… však vy víte. Udělat to při závodě, kde se máte co nejefektivněji rozmáznout, budiž, ale ve standardním závodě je to poněkud diskutabilní. Při těžších závodech ale ne výjimečné.

JE TO O TOM DĚLAT ÚŽASNÉ VĚCI

Dostáváme se ale k tomu nejdůležitějšímu – ke trikům. Na lyžích nebo na prkně strávíte suverénně nejvíc času, a je důležité umět se zabavit. Taková zábava by měla vypadat tak, že se všemožně točíte kolem vertikální a horizontální osy, a Steep v tomto ohledu přináší zajímavě namapované ovládání. Zajímavě a rozhodně ne jednoduše. Jakmile přijíždíte k místu, ze kterého se chcete odrazit, je potřeba se jedním tlačítkem přikrčit a těsně před opuštěním místa činu jej pustit a tím se odrazit. K uchycení sportovního náčiní (jednou rukou) ale slouží to samé tlačítko. Na timingu záleží, a pokud se vám i po několika hodinách nebude stoprocentně dařit, neděste se, nejste sami. Ve stejný čas se toho po vás chce víc, kromě odrazu ještě musíte vychytat, kdy přidat analogovou páčkou rotace. Uděláte-li něco z toho dříve či později, celý trik přijde vniveč, a jestliže aspirujete na zlato, můžete začít hezky od začátku.

Vedle relativně prázdného světa je tohle druhá nejviditelnější výtka celému Steepu. Jenže na obojí mám argument. Prázdný svět nevadí, pokud si uvědomíte, že jde o samotnou jízdu. Omílané rčení, že samotná cesta je cíl, platí i zde, stejně jako pro reálný pobyt v rušném lyžařském středisku. Proč jezdíme na hory? Abychom dojeli z kopce jako první? Abychom se po pomyslné hierarchii dostali co nejvýš a byli nejlepší? Nikoliv, a proto to ve Steepu není. Jezdíme proto, že je to zábava. A vlastně spolu s tím souvisí i výtka číslo dvě, neboť ani člověk, který na lyžích nikdy nestál, nepojede jako Bode Miller a nebude se točit jako Shaun White osobně. Chce to čas, chce to trénink, a to, že se to někdy nepovede, k tomu zkrátka patří.

KAM DÁL?

Steep


Alpy jsou krásné. Jak s oblibou říkám, když už nemáme to moře, chtělo by alespoň ty hory. Ale stejně jako všechno, i Alpy ve Steepu se vám časem omrzí. Nabízí se otázka kam dál – vývojáři totiž opakovaně prohlásili, že si své obzory rozšíříme. Zůstaneme na stejné mapě, jen se podíváme o kopec dál, nebo snad vývojáři chystají něco víc? Himaláje? Nebo snad Andy?

Co ke hře ale také patří, jsou poměrně časté patálie. V obrovském světě se nachází poměrně dost míst, které vám mohou svým designem zatopit. Stačí si vzít snowboard anebo lyže, a relativně záhy na nějaké takové narazíte. Třeba když vlastní nepozorností skončíte v nějaké prohlubni a s nazutým vybavením se z něj nedostanete. Pokud se jen tak projíždíte, vyměníte náčiní za klasickou obuv a vylezete po svých - otrava, ale dá se. Pokud se však něco takového stane v závodu, máte problém. Jakákoliv změna sportu během rozjeté akce znamená okamžitou stopku. Zbytečně tak budete nuceni závody opakovat, aniž byste kolikrát museli. Pravda, sebemenší chybka většinou znamená konec vyhlídek na zlato, ale jak už jsme si řekli, o to tu tolik nejde. Zato frustrace zbytečně narůstá. Chápu, že podobných míst se vývojáři vyvarovat nemohli, ale mohli to nějak vyřešit. Bylo by mi jedno, jestli by se můj sportovec převalil na bok a nějak se nahoru vysoukal, ale rozhodně není řešení nechat ho plácat se jak rybu na souši. A když jsme u těch nedodělků, čas od času si všimnete drobných glitchů, nejčastěji nějakých chybných kolizí objektů či zlobivé kamery. 

SE SVÝMI PŘÁTELI

Poslední část recenze se bude týkat multiplayeru. Ačkoliv jsme měli pocit, že v Annecy budou klást na tuto složku hry důraz, ve finále tomu tak není. Opět se v tomto případě sluší připomenout sdílení screenshotů a nahraných videí, ale co se týká zaplněnosti svahů, rozhodně nečekejte davy. Ve skutečnosti je tomu přesně naopak. Vaše skupina může čítat nanejvýš čtyři hráče, tedy vás a tři další kamarády. Pokud si nějakou grupu neposkládáte, po světě se budou tu a tam objevovat cizí hráči, a na závodech vás doplní NPC. I z toho důvodu působí zdejší svět tak trochu opuštěně – a teď nemyslím jen malý počet dalších reálných hráčů, ale spíše pocit, že jste na opravdových horách, kde se nachází i lyžařská střediska. Jasně, na Mt. Blanc se nejezdí lyžovat každý den, ale tu a tam narazíte na sloupy s lanovkou a pak si trochu říkáte, že je škoda, že v tomto světě nic jako upravená sjezdovka neexistuje. Že tam nejezdí rolby. Že nepřejíždíte silnice, na kterých by se čas od času mohlo mihnout nějaké auto mířící do jedné z vesniček.

Jeho mrtvý svět pro správné publikum působí jako svět zábavný. Jako svět ideální, do kterého může kdykoliv naskočit a po dvaceti minutách sjezdu z Matterhornu z něj s pocitem naplnění opět odejít.

Svět Steepu totiž vypadá jako by v něm napadly tři metry sněhu, bylo -40 °C, a zdejších pár obyvatel v něm čeká u krbu na spásu z nebes, která nepřichází. Z občasné letargie vás nevytrhne v podstatě nic. Čekáte lavinu, která nepřichází. Čekáte… a nepřichází vlastně vůbec, vůbec nic. Na druhou stranu, když bych to trochu přehnal, Steep pak může působit jako Journey na sněhu. Kdekdo si také užíval cestu pouští, kde se nehnulo ani zrnko prachu, a Steep není jiný. Jeho mrtvý svět totiž pro správné publikum působí jako svět zábavný. Ba jako svět přímo ideální, do kterého může kdykoliv naskočit a po dvaceti minutách sjezdu z Matterhornu z něj s pocitem naplnění opět odejít. A i v tom tkví kouzlo Steepu. Stačí změnit úhel pohledu. Pokud ohrnujete nos nad hrami, kterým musíte dávat desítky a desítky hodin, tak tady to není potřeba. Pravda, k úplnému ovládnutí všech disciplín ano, ale i když s nimi budete několik dní bojovat, stejně vám Steep může posloužit jako příjemná oddychovka po tom, co přijdete unavení z práce. Prázdnotě odpovídá i hudební podkres, který dá vyniknout spíše šustění vzduchu než nějakým frenetickým melodiím. Ten zbytek ale obecně nepovažuji za příliš zdařilý, byť chválím možnost vybrat si vlastní žánr. 

NĚKDY PŘÍŠTĚ?

Bude otázkou, zda Ubisoft dostatečně zřetelně promlouval ke svým potenciálním zákazníkům. Vědí o tom, že přesně taková hra je? Nemyslí si, že se jedná o MMO ze zasněžených kopců, v němž je do sociální interakce tvůrci tlačí na každém kroku? Tak snad po přečtení tohoto textu ne. Steep je jiný, ale nadále platí, že je to především žánrovka pro fanoušky zimních sportů, která má co nabídnou svátečnějším hráčům, ale i hardcore pařanům. To je kombinace, kterou bychom před vydáním asi nečekali. Zároveň je to největší trumf a lákadlo. Steep rozevřel svou náruč doširoka všem a bude záležet jen na tom, jak mu herní komunita odpoví.

Steep
Xbox icon Xbox One
Windows icon PC
PlayStation icon PlayStation 4
Nintendo Switch icon Switch

Verdikt

Steep rozdělí komunitu na část, která jej bude vychvalovat až k těm nejvyšším vrcholkům, a na tu, která mu nepřijde na jméno. Před tím, než si jej pořídíte, si musíte ujasnit, jaká jsou vaše očekávání. Recenze vám v tomto ohledu napoví, ale věřte, že správnému publiku se Steep náležitě odmění.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz