StarCraft II: Heart of the Swarm Recenze StarCraft II: Heart of the Swarm

StarCraft II: Heart of the Swarm

Ondřej Novotný

Ondřej Novotný

17. 3. 2013 23:50 3
Reklama

Kdyby Blizzard uměl psát příběhy tak dobře, jako je vypráví, byl by svět hned krásnějším místem. Jen si to představte: Diablo s hloubkou Tormentu! StarCraft s atmosférou World in Conflict! Jenže skutečnost je bohužel jiná. Ano, když se před hráčem na obrazovce zjeví navrátivší se Královna čepelí, bere epičnost scény dech – jenže smutnou pravdou zůstává, že monumentálnost příběhových filmečků jen těžko zakryje banalitu sdělení, které předávají. Pomsta, znovuzrozené zlo, dávná láska... kde jsme tohle již jen slyšeli? Některé blizzardí hry naivitou svého příběhu začínají připomínat telenovely; a StarCraft II: Heart of the Swarm (dále HotS) bohužel není výjimkou.

Vždyť proměn Sarah Kerriganové, hlavní hrdinky tohoto datadisku, už jsme viděli víc než smrtí Bobbyho v Dallasu. Tentokrát začíná Sarah jako člověk, poté co jí Jim Raynor vysekal ze Zergy zamořeného Charu a pomocí artefaktu rasy Xel'Naga obnovil její lidskou podobu. Jenže víc než po obnovení románku s Raynorem prahne Kerriganová po pomstě, po hlavě císaře terranského Dominia, Arctura Mengska.

Mengsk! Jméno samotné vzbuzuje v Sarah šílenou zlobu. Mengsk! Ten, který kdysi Kerriganovou nechal ve štychu v zergském obklíčení (víc v příběhovém shrnutí). Mengsk! Touha po jeho smrti se stala smyslem života Kerriganové. Touha po pomstě, která má přede vším a přede všemi přednost. I před Raynorem, ačkoliv staré city stejně vyplují na povrch. „Máš trochu víc šedin, Jime.“ - „Ty zas vypadáš trochu víc jako Zerg.“

Jenže vesmír zkrátka některým věcem nepřeje.

V srdci Roje

Člověku se chce zamáčknout nostalgickou slzu, když Raynor s Kerriganovou opět bojují bok po boku. Jenže jejich spolupráce trvá jen pár desítek minut, než je okolnosti rozdělí a Sarah opět neodolá vábení zergského Roje – tím spíš, že její jméno mezi Zergy stále vzbuzuje tu nadšený, tu obávaný cvrkot. Královna čepelí je zpět.

Tohle všechno se tak trochu dalo čekat, vždyť HotS je zergským datadiskem ke StarCraftu II a jeho hlavní hrdinka na obrázcích v reklamní kampani příliš jako člověk nevypadala. Jenže začíná být už poněkud únavné, jak se příběh StarCraftu točí stále okolo stejných postav, které zažívají pořád podobné peripetie. Tu je příběh rozdělí, pak zase spojí, jednou bojují spolu, jindy zase proti sobě... Spoustě hráčů to jistě bude úplně jedno, vždyť StarCraft je primárně o multiplayeru. Singleplayer u něj však rozhodně nehraje tak nevýznamnou roli jako u jiných progamingových titulů, i proto je škoda, že příběh nedosahuje alespoň kvalit třeba Warcraftu III.

Ale pozor! Tvrzením o slabém příběhu nechci singleplayerovou kampaň hry odsoudit, ani náhodou. Podobně jako u první části StarCraftu II, Wings of Liberty, jeho tvůrci opět dokazují, že mají výjimečný cit pro tvorbu dynamických kampaní. Během dvacítky misí se podíváte na ledovou planetu Kaldir, kde náhlé přívaly mrazu znemožňují pohyb protosských jednotek, na starobylý Zerus, obývaný předky současných Zergů, vrátíte se na Char a užijete si i vesmírnou misi. Variabilitu prostředí navíc doplňuje i různorodost náplně misí. Ano, cílem k jejich splnění často bývá vyrobení co největší armády a zničení nepřítele, strategickou rutinu však tvůrci dobře ozvláštňují různými inovacemi, které vás nutí být pořád ve střehu.

One (wo)man show

Jednou tak musíte bránit Kerriganovou před návaly jednotek, jindy nasbírat více vajec s nevylíhnutými jednotkami dříve než vzbouřená zergská královna, pak ničit protosské transporty dříve než odešlou žádost o posily... Navíc je tu samozřejmě řada akčních misí bez základny, některé dokonce s určitými stealth prvky, jako když pácháte nepořádek s larvou uvnitř protosské lodi. Každá mise je jiná, každá je zábavná, byť na střední obtížnost jsou možná všechny až příliš jednoduché. Blizzard se evidentně pokoušel zalíbit většímu publiku, a tak v kampani neháže pod nohy žádné velké překážky. Nepřítel útočí pouze slabě, naopak vám často přicházejí nové posily, a tak většinou po pár úvodních rozjezdových minutách máte nad umělou inteligencí jasnou převahu. I to má ale své kouzlo: pozorovat obrovský zergský Roj, který nemilosrdně ničí vše v jeho cestě, je zážitek, který se neomrzí.

Co se naopak omrzelo velmi rychle, byly tzv. „evoluční mise“. Těch je ve hře celkem sedm a jejich cílem je představit nový vývojový stupeň některé jednotky. Například základní zergská jednotka zergling se může stát buď raptorem, který dokáže skákat na vyvýšená místa, nebo swarmlingem, což je v podstatě základní zergling, akorát se vyrábí po třech kusech a téměř okamžitě. V těchto „evolučních misích“ dostanete možnost si vždy obě vývojové větve v primitivních a kraťoučkých úrovních vyzkoušet a následně se rozhodnete, kterou cestou se vydáte. Nápad to není špatný, jenže těmto misím zoufale chybí svižnost. Blizzard se i je pokusil zaobalit do jakési příběhové omáčky, aby nebyly v kampani jako „spadlé z nebe“, jenže zoufalá snaha dát těmto misím nějaké dějové pozadí jen zdržuje od jejich účelu, kterým je otestování jednotek v praxi.

Kampaň HotS je one (wo)man show Kerriganové, i proto tvůrci slibovali, že na její postavu dají větší důraz. Sarah se vyvíjí a získává nové schopnosti, což je příjemná novinka, těžko se však ubránit dojmu, že podobná věc měla být už ve Wings of Liberty. Sadu schopností si musíte navolit již před misí a během ní je nemůžete měnit.

Oživení pro multiplayer

O multiplayeru již bylo řečeno mnohé, spoustu se toho dozvíte třeba v našem Let's Play speciálu s profíky z klanu eSuba. Zmínku si ale rozhodně zaslouží například nové jednotky. Dvě dostali Terrani, a sice mobilní Widow miny, které při správném použití dokážou napáchat ohromnou neplechu a třeba zničit celý rush zerglingů. I druhá nová jednotka, Hellbat, je určená především na ničení velkých skupin jednotek, především zerglingů a zealotů. Protosské tři novinky Mothership Core, Tempest a Oracle zase podporují především vzdušné jednotky. Zergové se dočkali dvou nových jednotek, které při správném využití rovněž dokážou napáchat velké škody. Swarm Host se může zahrabat pod zem a skrytý před zraky nepřátel pravidelně vypouští malé Locusty, kteří ve větším množství umí potrápit jakoukoliv obranu. Vzdušný Viper se zase hodí především proti silnějším ranged jednotkám typu Siege Tank, jelikož díky své schopnosti dokáže jejich dostřel snížit na minimum.

I v multiplayeru je znát větší snaha o otevřenost vůči nováčkům. Systém zkušeností, které přibývají i po prohraných zápasech, motivuje k dalšímu zlepšování. To lze uskutečnit pomocí propracovaných tutoriálů, které vás systematicky krok za krokem naučí, jak se ideálně zachovat při hraní za všechny tři rasy. Příjemnou novinkou je i možnost pozastavit promítání replaye a dohrát bitvu „po svém“. Slibně vypadají i nové mapy, které svou vyvážeností navazují na nejlepší tradici StarCraftu a zřejmě nahradí některé okoukané kousky z dřívějška. Samozřejmostí pak zůstává systém „matchmakingu“, představený už ve Wings of Liberty, který vám dle zkušeností a úspěchů vybere adekvátní soupeře.

Hodnotit Heart of the Swarm pouze za singleplayer, byl bych se známkou přísnější. Skvělá hratelnost bohužel nedokáže zcela zahladit šrámy na duši způsobené lajdáckým příběhem. Jenže HotS se nebude hrát další měsíc, půl rok, rok kvůli dějové lince. HotS se bude hrát kvůli multiplayeru – a jako komplexní celek si zaslouží velkou pochvalu. Směrem k poslednímu dílu trilogie, Legacy of the Void, však doufáme, že tvůrci přichystají důstojnější dějové zakončení. Značka StarCraft si ho zaslouží.

StarCraft II: Heart of the Swarm
Windows PC

Verdikt

Když je nejsilnějším příběhovým momentem hry úvodní intro, je něco špatně. HotS naštěstí dějové nedostatky zachraňuje skvělou hratelností, jak v dynamické kampani, tak v multiplayeru.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama