Spec Ops: The Line

Joseph Konrad dokázal na konci devatenáctého století to, co se nepovedlo řadě popových zpěváků dvacátého století: oslovit svým dílem milióny lidí skrz naskrz generace. Kniha Srdce temnoty, později zfilmovaná F. F. Coppolou pod názvem Apokalypsa, se stala inspirací pro desítky knih, filmů – a samozřejmě her. Spec Ops: The Line se k jejímu odkazu hrdě hlásí, zejména co se týče hlavního motivu: skupina vojáků proniká dovnitř válečné zóny, kde je nutné najít a zachránit ztraceného plukovníka. Jmenuje se Konrad, John Konrad. Právě on zřejmě kopíruje plukovníka Kurtze ze Srdce temnoty a stojí za eskalujícím násilím a zvěrstvy páchanými na civilistech.

Vývojáři berlínské studia Yager se rozhodli oživit napůl zapomenutou značku Spec Ops a přistupují k ní s letlampou akce, nejtovačkou příběhovosti a lakovačkou thrilleru. Společně se speciální jednotkou Delta se ocitáme v Dubaji, která byla v posledních týdnech zasypána brutálními písečnými bouřemi. Metry písku pokrývají luxusní domy a někde v nich se nachází i plukovník Konrad. Trojice vojáků ze speciální jednotky Delta se brodí pískem a zjišťuje, že čím blíže k centru města se dostává, tím častěji je nucena účastnit se přestřelek mezi dvěma tábory - normálními gaunery a vyzbrojenými vojáky.

Doprava smrt, doleva jiná smrt

Stačí se podívat na fotky luxusních domů v Dubaji, abyste si dopočítali, co by se stalo, kdyby bylo vše pod pískem: stačí jeden výstřel do skleněné střechy a zavalí vás lavina jemného písečku. S tím autoři počítají jako s jedním herním mechanismem pro otevírání nových cest, ale také pro vyfikané zabíjení nepřátel. Jenže pozor, akce je jen polovina herního zážitku. Druhou podle prezentační úrovně tvoří napětí, stealth pohyb a konverzace mezi třemi vojáky. Vyprávěním příběhu (a relativně dobře napsanými dialogy, zaplaťpánbůh) se Spec Ops dostává nad úroveň primitivních stříleček, ve kterých ovšem chtě-nechtě jednou nohou stále stojí. Vývojáři nám proto předvedli, že se snaží prokletí přímočarosti zbavit začleněním napůl skriptovaných událostí, ve kterých se musíte rozhodnout, jak pokračovat. Příkladem je poprava civilisty ozbrojenými vojáky – zabijete vojáky nebo je naopak necháte zabít civila? Herní příběh se podle volby ohne do požadovaného směru a po právu můžeme očekávat několik epilogů.

Tohle je válka, kapitáne

Rozhodně nejde o převratný koncept. Jenže hra, která by jinak sklouzla buď do suché taktické akce anebo naopak do jednoduchého „střílej a jdi,“ tak dostává výraznou tvář a zároveň si zachovává od všeho něco. Spolubojovníci ovládaní umělou inteligencí se chovají přirozeně a komu to nestačí, může je skrz jednoduché povely vysílat na konkrétní místa. Stejně tak je zastoupena ona primitivní střelba – s tím rozdílem, že autoři použili všechny možné fígle, aby vás dostali co nejblíže k nepříteli. „V podstatě se mu můžete dívat do očí, když ho zabíjíte. Snažíme se vaší postavu dotlačit do intimní blízkosti,“ popisuje jeden z vývojářů. Zabij ho něžně? Určitě ne. Nezapomeňte, že máte co do činění minimálně s dvěmi partičkami: s domobranou a s ozbrojenými profesionály. Nejlepší jsou tichá zabití nebo nečekaný překvapivý útok. Prvky stealthu jsou výrazně omezeny, přeci jen nejde o Metal Gear, ale pro doplížení za nepřítele nebo jeho běhnutí postačí. Jakmile dojde na klasickou přestřelku, tak přichází ke slovu krytí podobné Gears of War, granáty (včetně přilnavých) a střílení ze všeho, co máte zrovna při sobě. A to, jak jinak, je cool.

Co tu dělají ty žirafy?

Vzhledem k tomu, že Dubají čas od času prosviští písečná bouře, mění se občas prostředí města tak, že je těžké najít další cestu. Ke slovu přichází prostřelování oken, odpalování zdí a opatrné cupitání po skleněných podlahách, které jsou ve skutečnosti střechou vysokého domu. Stačí neopatrný krok anebo střelba pod nohy, sklo praskne a volný pád skončí smrtí. Kromě venkovních lokací vás hra protáhne interiéry (v jednom byly naprosto surreálné vypreparované žirafí mrtvoly jako sochy) a zavede na nejrůznější místa, jako je napříkald podchod plný mrtvol, na které někdo zaútočil fosforovou bombou. Kdo? To jsme nezjistili. Zato jsme zjistili, že celá hra běží na modifikovaném Unreal enginu a doprovází jí sympatická rocková hudba.

Spec Ops: The Line neplánuje revolucionizovat žánr stříleček. Studio Yager pod produkčním vedením 2K jen pracuje s žánrovými prvky trochu jinak a chce na vaše konzole a počítače dodat vyváženou kombinaci příběhu, akce a thrilleru – vlastně očistit jméno série Spec Ops. Zájem 2K je tu jasný: kdyby se osvědčila prodejně, bude možné na ní stavět další hry. Po shlédnutí prezentace věříme, že nejde o ránu naslepo.