SimCity

Podle moderního trendu nové SimCity zkracuje své jméno o veškeré číslovky a podtituly. Stojí před hráči čisté a znovuzrozené – takové jako v roce 1989 už to ale nebude. I přes to, jak doba pokročila, potěší množství shodných prvků a fakt, že sandboxový koncept stále bezvadně funguje. SimCity hráče baví volností, možností stavět si rozmanitá města a sledovat jejich vzestup i následky různých rozhodnutí. Radost ze zkoušení, radost z krásného designu, radost ze životem bujících ulic v místě, kde ještě před pár minutami nestálo nic než travnatá pláň – to vše je na svém místě. Ale právě proto, že doba pokročila, tady SimCity model 2013 nekončí. Přidává města v sousedství, velká společná díla, kooperaci v regionech, návštěvy u přátel, globální trh a tolik moderní cloudovou povahu hraní – a snaží se tvářit, že tohle vše není jen monumentální omluva za nejméně populární formu protipirátské ochrany; tedy nutnost být neustále online. A ona je... a není.

Zelená je trá... pardon, sídliště

SimCity má své jistoty a neměnné, pevné body. Mezi ně patří dojem z několika úvodních hodin hraní a postup při zakládání nových měst. Hráč si vybere jeden z řady regionů, v něm příhodnou lokalitu a ve vymezeném obdélníku začne budovat. Prvním krokem je připojení k dálniční síti. Hráč pak sám navrhuje ulice (nově nejen americky rovné, ale také obloukové) – a jednotlivé cesty či velké městské třídy zároveň reprezentují elektrický rozvod, vodovod i kanalizaci. Podél ulic pak starosta musí vytyčit tři typy zón: zelené rezidentní, modré komerční a žluté industriální. Tehdy začnou do jeho města proudit simíci a na vyznačených místech si stavět své domy, zakládat obchody a továrny a žít každodenní život. Herní čas SimCity odtikává po minutách a hodinách, a tak je možné sledovat přesně denní koloběh: brzy ráno se město začne probouzet, simové nasednou do aut a vydají se od zelených lokací k modrým či žlutým. Tam si odbývají svůj pracovní den a odpoledne v druhé špičce cestují zpět se zastávkami v obchodech či zábavních a relaxačních stavbách. Večer ožijí kasína, sportovní hala nebo hospody v modré zóně. A v noci nastane klid – do nástupu organizovaného zločinu úplný, později relativní...

Graffiti = zločin

Všechny systémy jsou precizně simulovány díky GlassBox enginu. Reálné setkání se hrou dává pádnou odpověď na to, proč že se jím Maxis tolik chlubil: je totiž skvělý. Mnoho názorných vizualizací přiblíží hráči i složitější systémy. Na jedno dvě kliknutí může zjistit, kudy teče voda od jeho věží, jak je po městě distribuována elektrická energie, kde jsou zóny laciného bydlení a kde je potenciál k růstu věžáků. Skutečná moc GlassBoxu ale spočívá v tom, jak dokáže informace sdělovat mimoděk: hráč si nemusí vyvolat tabulku ani graf, aby se dozvěděl, že ve městě vzrostlo znečistění – odhalí to jedním pohledem na smogový mrak nad rušnou tovární čtvrtí. Zločin ve městě symbolizují graffiti na stěnách a zvukové efekty automobilových honiček. Realisticky se šířící požáry jsou takovou potěchou pro oko, že by jeden až zapomněl hasit. Na výsledném dojmu se stejnou měrou podílí audiovizuální zpracování (excelentní a vřelé) a preciznost simulace a výpočtů běžících v pozadí. Aby bylo hraní ještě intuitivnější, spousta informací se dá získat od jednotlivých simů – ti občas demonstrují před radnicí, mnozí zadávají starostovi města dílčí úkoly (vypořádat se se zločinem, postavit turistickou atrakci, rozšířit nemocnici nebo zavést do města tramvaje) a často si jen tak mrmlají něco o tom, že hasiči nestíhají, že není dost míst ve školních třídách – či naopak, že se díky zavedení vody mohou konečně pořádně vykoupat...

Na ruletu do Klecan

Roztomilé těkání vytváří skutečně živý dojem. Města v SimCity nejsou chladnými místy z cihel, kovu a plexiskla – obývají je skuteční, byť virtuální, lidé. A ti pochopitelně artikulují různé potřeby. Aby hráč získal kvalifikované pracovníky a středně či vysokopříjmové skupiny obyvatel, musí postupně dodávat více a více služeb. Svoz odpadu, čističku, recyklační centrum, městský park, kliniku nebo školu. To vše si odemyká rozšiřováním radnice o jednotlivé odbory (a jejich povolení jsou pak sdílena pro celý region). Brzy dojde i na specializaci – obvykle danou surovinnými zdroji, které se pod městem nacházejí. Rozpočet tak mohou vylepšovat čím dál luxusnější kasína, vsadit lze na vzdělání, turistický ruch, či třeba těžbu uhlí, železné rudy a nebo ropy. Postupný rozvoj způsobí, že z původně dvou či třítisícového městečka se stane dvacetkrát větší kolos. A právě ve chvíli, kdy hráč zastaví téměř celou hrací plochu a začne narážet na limity surovinných zdrojů, přestane být SimCity tak jednoznačně skvělá zábava.

Kouří, kouří Temelín

Mapy v SimCity jsou totiž navrženy tak, aby přiměly starosty spolupracovat v rámci regionu. Cílem není, aby hráč vybudoval jediné velkoměsto, ale aby se staral o množství středně velkých měst, která se navzájem ovlivňují. To probíhá velmi organicky – pracující z jednoho dojíždějí do továren druhého, do sousedství se přelévá zločin, znečištění, naopak pozitivní efekt přináší meziměstská doprava nebo vzájemné sdílení zdrojů. Bohužel, v důsledku to znamená, že jednotlivé mapy jsou velmi malé: to sice efektivně hráče nutí přeskakovat mezi lokalitami, ale zároveň omezuje jeho rozlet a v pozdější fázi frustruje. Druhým nepříjemným nedostatkem je pak rychlé vyčerpávání některých surovin, překvapivě v čele s vodou. Prožít si vzestup a pád důlního městečka, které nejprve zbohatne na hutích a slévárnách a posléze po vyčerpání rudy se bídně rozpadne, je sice fajn a realistický zážitek (aneb postavte si své vlastní Metanol City), ale člověk by se rád dobral i lepších konců. A když postaví jadernou elektrárnu a ta během pár desítek minut kvůli chlazení doslova vysaje veškerou vodu z celé parcely, aby se pak všechny systémy pro její nedostatek rozpadly, moc velká legrace to není. Námitka: vodu lze čerpat i z dalších parcel v regionu. Odpověď: ano, ale je to jen oddalování nevyhnutelného...

Archa pro dělníky

Spravování celé oblasti totiž není zdaleka taková zábava, jak to zprvu může vypadat. Ano – je skvělé, když už má hráč u třetího města k dispozici více možností, může si půjčit větší částky, stavět rovnou pokročilé budovy a využít třeba dodávky elektřiny z blízkého „temelína“. Ale rutinní začátky stavby nového města to nijak zvlášť nenabourá. Jedinou zásadnější motivací obsazovat další a další lokace je možnost tvorby velkých děl – mezinárodního letiště, arcalogie a dalších divů, které vyžadují monstrózní zdroje, ale regionu také patřičně prospějí. Zkrátka a dobře, je škoda, že jsou hráči do spolupráce a propojování měst tlačeni tak násilně: někdy to vyústí ve vtipné a záživné situace, často je to ale otrava.

Žádný save, žádný load

SimCity je z podstaty online hrou a nabízí také mnoho socializačních prvků. Region lze začít jako privátní i jako veřejný – a pak si stavět spolu s přáteli či náhodnými spoluhráči. Samozřejmostí je dnes sběr achievementů; zklamáním fakt, že populární katastrofy jsou od počátku zamčené a jejich vyvolání omezené. Pozitivem a designerským majstrštykem je celosvětový trh – ceny komodit se na něm odvíjejí od nabídky a poptávky v milionech hráči založených měst, a to je zajímavý kousek statistické matematiky. Jenže neustálá přítomnost ve „světě SimCity“ znamená také nepříjemnost v podobě cloudového ukládání. Ano: v SimCity úplně chybí volba „uložit hru“ - města jsou perzistentní a změny nelze vzít zpět. Jedno ukliknutí může způsobit velké nepříjemnosti. Ano, je tu buldozer, ale peníze už hráči nikdo nevrátí. Budiž – má tedy být opatrný. Ale ztrácí se tím i prostor k nevázanému experimentování. Po čtyřech hodinách hraní přijde třeba právě volba, zda postavit jadernou elektrárnu. A hráč by si rád uložil hru, zboural tři zóny, Dukovany dostavěl a chvíli koukal, co se bude dít. A když by se to vyvrbilo špatně, prostě by nahrál pozici a na stejné místo by plácnul čtyři další větrné vrtule. V SimCity roku 2013 – nemožné.

Vaše město nefunguje správně

Řeč bohužel nemůže nepřijít ani na základní technické obtíže a komplikace související s protipirátskou ochranou. Prvních pár dní po spuštění SimCity bylo tragických a dalo by se popsat jen stěží jinak, než jako monumentální položení kabelu do obličeje platícího zákazníka. Nedostupné servery, neustálé odpojování a opakující se provokativní hláška o tom, že „vaše město nefunguje správně“, když selhala synchronizace uložené pozice, přiměly mnoho hráčů k nepříčetným záchvatům vzteku. V době vzniku této recenze je situace lepší, ale za cenu osekání některých vlastností hry: stále například nejde urychlit herní čas na nejvyšší stupeň, a tak všechny činnosti trvají déle, než by bylo nutné. Přes veškeré ujišťování zástupců EA, že už většina uživatelů problémy nepociťuje, a jak se situace během několika dní zlepšila, není možné toto selhání omlouvat a v hodnocení nezohlednit. Herní distributoři by si neměli ani v moderním pojetí „hra = služba“ zvykat na to, že platící a v mnoha případech velmi natěšení a dobře naladění zákazníci poslouží jako betatesteři či svého druhu obětní beránci.

A tak je nakonec SimCity roku 2013 smutným obrázkem mnohého, co je špatně v současném herním průmyslu. Někdo rozhodl, že hráči netouží po ničem víc, než po neustále socializaci, kooperaci, online hraní a rozhodně by neměli mít možnost si hru zpirátit. A dopad DRM a modernizačních opatření na v jádru skvělou budovatelskou strategii je takový, že se její kouzlo bezmála rozplyne... SimCity je v mnoha okamžicích hra skvělá, odměňující, emotivní, technologicky pokročilá a zábavná. A zároveň, pohříchu, stěží napravitelným způsobem rozbitá.