Sid Meier's Civilization: The Boardgame

Legendární hru Civilization od tatíčka počítačových her Sida Meyera snad není třeba ani představovat. Tahle strategie, která se proslavila hlavně svou komplexností, má své místo snad na každém pevném disku. Civilization: The Boardgame je přitom deskový klon, který kráčí v jejích dobře vyšlapaných šlépějích a věrně kopíruje to, co v PC inkarnaci bylo tak zábavné a zajímavé. Takže hybaj ke stolům!

Materno, materiálno

Už pohled na olbřímí krabici naznačuje, že desková verze nebude žádné ořezávátko, a po jejím otevření se leckteré herní srdce rozpláče radostí. Spousta figurek, lodiček, měst a osadníků, dělíček, letadýlek, penízků, kartiček a jeden obrovský plán světa.

Dlužno poznamenat, že tvůrci zašli tak daleko, že pro každou herní epochu vytvořili typické modely. Takže ve středověku si užijete katapulty, rytíře na koních i klasické blátošlapy, v novověku mušketýry a plachetnice a v době moderní zase letadla, křižníky a tanky. To vše je tady propracováno do nejmenšího detailu.

Tvůrci si dali opravdu záležet a pohráli si i s těmi nejmenšími detaily. Což se dá koneckonců vztáhnout na samotný herní plán, jehož okraje jsou lemovány obrazy a výjevy z dob minulých, jakož i současných. Najdete tu tapisérii z Bayeux anebo profláknutou Mykénskou masku. Takže v kategorii materiálna - plný počet bodů.

Herní systém

Jak už mnozí tuší, herní systém je poměrně jasný. Boje jednotlivých národů mezi sebou od počátku věků až do moderní éry. Každý hráč tu převezme roli vůdce jednoho národa a jako takový se snaží, aby zrovna jeho lid byl tím nejlepším.

Pravidla jsou přitom poměrně věrně přebrána z původní počítačové předlohy, takže vás čeká klasické zakládání vesnic, které následně skrze další stavby jako je třeba kostel, sýpky anebo knihovny, postupně proměňujete v obrovské metropole. Pochopitelně můžete stavět i oblíbené divy světa, které přináší vždy nějakou tu výhodu a bonus. Nicméně pár rozdílů tu oproti PC podobě najdete. Odpadá např. toliko oblíbené budování cest a zavlažování. A městská vylepšení zase ovlivňují pouze produkci či spokojenost obyvatel.

Velmi dobře jsou vyřešeny mechanismy obchodování mezi národy. Některá města totiž mohou těžit důležité suroviny a ty se pak dají dobře prodat. Což nutí hráče k mezinárodnímu obchodu. Vědy, které tu mohou hráči "nakupovat", zase poslouží jako monopol na daný objevený prvek - což má za následek, že hráč, který vymyslí třeba náboženství, dostává za každý postavený kostel skromný bakšiš.

Vojenské jednotky slouží pochopitelně k obraně i útoku, jsou sice poměrně drahé, ale bez nich to bohužel nejde. K čemu vám je vymyšlená teorie relativity, když nedokážete ubránit vlastní zemi a kdejaký sedlák s vidlemi je pro váš národ obrovskou hrozbou? Jednotky jsou přitom rozděleny do tří kategorií: pěchota, jízda a lučištníci, vazby mezi nimi pak fungují na starém známém principu kámen, nůžky, papír. K němu si tady přičtěte speciální útočné kostky.

Samotný válečný incident se řeší způsobem tajného vysílání jednotek proti soupeři. Po jejich odhalení se pak srovnává jejich síla, což opakujete až do doby, dokud není jedna ze zúčastněných stran konfliktu poražena. Bohužel soubojový systém není moc dynamický a lze v něm tak vidět určitou slabinu hry.

Zde se hodí zmínit i velmi obsáhlá pravidla, takže počítejte s tím, že pochopení hry a její vstřebání trvá poměrně dlouho. Vyplatí se tedy zneužít nějakého kamaráda, který už hru hrál, protože vysvětlení je pak snazší.

Interakce mezi hráči

Na závěr se dostáváme k nejzábavnější části celé hry. Kdo má rád vyjednávání, dohadování a vyhlašování válek, bude doslova v rauši, protože tyto aspekty vás provází doslova celou hrou. Ono postavení budov a nákup armády je poměrně rychlá záležitost, nicméně jak přijde na fázi obchodů a jednání, hra se diametrálně prodlužuje. Nečekejte tedy, že se bez aktivní komunikace s ostatními národy někam dostanete.

Na výše řečené navazuje poměrně dlouhá herní doba, která bývá řádově v hodinách, ale pokud se vám tady nechce trávit příliš mnoho času, můžete zahrát doprovodné scénáře, které jsou kratší. Takže až na poměrně dlouhou herní dobu patří Civce opět kladné body.

Suma sumárum

Civilizace rozhodně není hra pro malé děti nebo nezkušené hráče. Asi nejvíc by se dala přirovnat ke kultovní Diplomacii, takže pokud zrovna hledáte poklidnou a jednoduchou hru, u které se zasmějete a pokecáte s přáteli, raději zvolte něco jiného. Nicméně nároční hráči a velcí stratégové budou velmi potěšeni a hru protočí mnohokrát, to vám garantuji.