Saboteur

Reklama

Uvádět další hru s tématikou druhé světové války je únavné. Pravda, ne tak únavné jako poslouchat koncert na hřeben v podání Reda McKenzieho, ale pořád nesmírně vyčerpávající. I ta největší úskalí však mají své světlé momenty. Jako měl Čuk Geka, jako měl Pat Mata, tak mají beznadějně vytěžené herní žánry vývojáře z Pandemic Studios. Tam, kde se jiní v marnosti uchylují k další beznadějné FPS variaci na dobývání Berlína, případně k jedné z mnoha stealth akcí na ostře střežených ponorkových základnách, hledají Pandemic stopy originality. Že to není možné? Inu, holenku, je. Až člověk při pohledu na nejnovější projekt tvůrců známých Mercenaries potlačuje nutkání plácnout se do čela a říct si: „Že to ještě nikoho nenapadlo.“ Seznamte se s hrou Saboteur – klonem GTA, Commandos, Freedom Fighters, Okami a Assasin’s Creed. Jinými slovy, městská third-person akce v kulisách druhé světové války. Pejsek a kočička zase jednou vařili dort, tentokrát pro next-gen konzole PS3 a Xbox 360. Bude nám chutnat?

Z hospodského rváče hrdinou odboje

Trénovaný konzolový válečný štváč rozpozná první nuance odlišností prakticky okamžitě. Hlavní hrdina hry není voják, není dokonce ani spojenecký voják a co je horší… je to Ir. Ne snad, že bychom měli něco proti Irům, kdepak. To jen, že pokud chcete v druhoválečné Evropě najít opravdu nestrannou, spojencům bezvýhradně neoddanou a ještě k tomu všemu anglicky mluvící entitu, vyberete si vzpurného Ira – však taky Hitler za války uvažoval o invazi do Irska v naději, že zde najde pomoc v boji s Brity. Zkrátka a dobře, takový dobře uleželý Ir je dokonalý materiál pro svébytnou, klišé o dobré a špatné straně nezatíženou osobnost. A tak se na scéně ocitá Sean – povaleč, holkař, hospodský rváč a vůbec hrdina spíše negativního druhu, toho času v Paříži. Krajně nešťastný výběr lokality, když uvážíme, že Němci zrovna provádějí invazi do Francie. To se však Seana netýká, válka je mu takříkajíc ukradená a nacistické okupanty bere jenom jako další šašky v uniformách a helmách po vzoru Dartha Vadera. Pouze však do okamžiku, kdy mu parta takových směšných nacistů zabije přátele a rodinu. A právě tak začíná Seanova válečná odysea – nikoliv však s cílem vyhnat němce z Francie a dohnat Třetí říši k definitivnímu zániku. Sean se chce jenom pomstít. Zná tváře, zná jména a je pevně odhodlaný nechat je zaplatit za to, co mu provedli. Hra tedy vypráví klasický příběh osobní msty, jedinečný v tom, že na jeho pozadí se odehrávají všechny hrůzy druhé světové války. Místo spřátelených a znepřátelených gangů tady máme spojence a fašisty, muziku tvrdí francouzské hnutí odporu a do toho jeden dost naštvaný Ir odškrtává jména na svém seznamu. Dlouhém seznamu.

V zásadě se bude jednat o klasickou akci viděnou z pohledu třetí osoby. Sean běhá, skáče, střílí, vyhazuje věci do povětří, šplhá po střehách, schovává se před nacisty, řídí auta. Prostě si užívá pobyt v romantické Paříži plnými doušky. Je to však obyčejný hospodský flákač a jako takový musí svou činnost přizpůsobit svým schopnostem. Trochu jako John McLane ve Smrtonosné pasti střihnutý kutilem Macgyverem. Stále se učí, musí improvizovat a využívat všechny své přirozeně získané zkušenosti. Střechy Paříže se tak stávají jeho druhým domovem, stejně jako zapadlé uličky a zalidněné bulváry. Obzvláště povedená se nám zdála jedna z mnoha maskovacích technik – to když se Sean potřeboval na ulici zbavit svých pronásledovatelů a ovinul se kolem nejbližší atraktivní Pařížanky, vzbuzujíc dojem, že se jedná o (velmi) zamilovaný páreček. Postupem času je ale nucen využívat více vojenských postupů a právě v tom okamžiku začne navazovat styky s podzemním hnutím odporu. A právě v tom okamžiku přestává být zabíjení nacistů pouhou vendetou.

Černobílá naděje

Saboteur totiž disponuje dalším velmi originálním prvkem, který by se dal přirovnat snad jedině k boji gangů v GTA: SA říznutému černobílým filtrem filmu Sin City. V Pandemic si to pracovně nazvali „will to fight“ – systém, který reprezentuje vůli obyvatel Paříže postavit se německým okupantům. Jeho podstata je velmi jednoduchá a geniální zároveň. Čtvrti města, které jsou plně pod kontrolou německých jednotek a kde mezi lidmi neexistuje žádná, nebo jen velmi malá ochota s okupanty bojovat, jsou ve hře znázorněny černobíle. Jedinou ostrou barvou je krvavá červeň pásek s hákovými kříži, které nosí němečtí vojáci (Sin City jako když vyšijou). Při hře pak na člověka dýchá pocit ultra-stylizovaného filmového týdeníku ze 40. let minulého století. Jakmile však v oblasti povraždíte dostatečný počet okupantů, lidé v okolí si začnou uvědomovat jejich zranitelnost a začnou se pomalu přidávat na stranu hnutí odporu. A spolu nadějí se do ulic se začne vkrádat barva. Okami by závidělo. Podobně jako například v dnes již letité hře Freedom Fighters, NPC postavy budou procházet stádiem odmítání a obav, až k otevřenému boji s okupační armádou, to vše v závislosti na akcích a činech hlavního hrdiny. Ale odboj, to není jenom Paříž – Sean se podívá také na malebný francouzský venkov. Podle slov vývojářů se momentálně nepracuje pouze na samotné Paříži, ale také na širokých oblastech kolem hlavního města Francie. Ředitel projektu Tray Watkins dokonce v rozhovoru pro IGN prohlásil, že modelována bude kompletní Paříž, včetně pásu venkova až k pobřeží Atlantiku na straně jedné a příhraničním německým horám na straně druhé. Něčemu tak nesmírně gigantickému se však zatím zdráháme uvěřit (snad ve velmi zmenšeném měřítku?). Slibováno je také vysoce interaktivní prostředí, to je však na poměry Pandemiků poměrně stabilní záležitost – může být ale zajímavá sledovat, co s ní udělají možnosti konzolí nové generace.

Ač je prozatím informací jako šafránu, Saboteur už dnes působí jako jeden z nejvíce očekávaných projektů pro next-gen konzole. Pandemici už dříve ukázali, že si s free-roaming hrami moc dobře rozumějí, navíc prostředí druhoválečné okupované Paříže může Saboteurovi dodat naprosto jedinečný šmak. Vydání je plánováno někdy na příští rok, do té doby budeme vývoj tohoto projektu velmi podrobně sledovat.

Reklama