Resident Evil 3

Resident Evil 3 má v mém srdci velmi zvláštní místo. Jako dítě, vyrůstající v 90. letech, jsem nikdy neměl očipovanou a tedy pálené disky čtoucí konzoli. Her, které jsem tedy na své PlayStation měl k dispozici, bylo relativně málo, ale opus studia Capcom s ohyzdnou Nemesis na obalu byl jednou z nich. Od doby, co jsem onu trojku hrál a klepal se strachy uplyne brzy skoro dvacet let a lhal bych, kdybych tvrdil, že si průchod hrou kdovíjak pamatuji. Můj mozek si ale stále vybavuje specifickou atmosféru děsu z neporazitelného nepřítele a nedostatku zdrojů, dílčí zásadní momenty, a také zákysy, které mě dvakrát přinutily volat na helplinku z inzerátu v PlayStation Magazínu, abych se vůbec prokousal dál. Bohužel se ani jednu z těchto vzpomínek nepodařilo aktuálnímu remaku zreplikovat. To ale samozřejmě hned neznamená, že se jedná o špatnou hru. 

JE V JEDNODUCHOSTI KRÁSA?

Pokud jste četli mou loňskou recenzi remaku druhého dílu, možná si vzpomenete na moje nadšení. Ano, přesně takovou péči si slavná herní díla zaslouží, pokud už autoři přistupují k jejich oprašování a opětovnému uvádění na moderní herní systémy. RE Engine je mocným nástrojem a i letos jsem přemýšlel, co vše bych byl ochoten obětovat, abych v podobném hávu jednou viděl milovaný Silent Hill 2. Na příchod Resident Evilu 3 jsem se opravdu těšil, jednak kvůli výše zmíněným osobním vzpomínkám, jednak proto, že po loňském úspěchu dvojky nebyl důvod nevěřit, že má Capcom restaurování své snad nejslovutnější značky silně pod kontrolou a čeká nás opět mimořádný hororový (nebo aspoň tísnivý) zážitek. Po dokončení příběhové kampaně však odcházím lehce zklamaný, a moje pachuť se dá relativně lehce identifikovat - autoři jakoby tentokrát vsadili až příliš na jistotu a z Resident Evilu 3 se místo survival hororu stal, světe div se, relativně casual zážitek pro jakéhokoli hráče. A to této IP moc nesluší.

Remake příběh původní hry sleduje jen velmi volně a v průchodu jsem nějaká déja vu prožíval minimálně. Není to zas takový problém, základní kontury jsou na místě, hlavní postavy taky a přiznejme si, příběh jako takový není tak úplně tím, co by hráče v případě Resident Evilu drželo přikovaného u obrazovky s vypoulenýma očima a zvýšenou tepovou frekvencí. Tedy ve zkratce:

T-VIRUS? KORONAVIRUS? A NENÍ TO JEDNO?

Racoon City má problém. Únik záhadného viru mění populaci na zombie rychleji, než bys řekl "rouška" (mimochodem, ty ve hře trestuhodně nikdo nenosí, ani hlavní hrdinka, která tak úplně zbytečně zahazuje možnost vypadat jako perská princezna) a Jill Valentine, příslušnice speciální jednotky S.T.A.R.S má kromě toho ještě jiný problém - po krku jí jde speciální bilogická zbraň, takzvaný Projekt Nemesis, stručně řečeno - velký špatný. Tento ohnilec v sado maso outfitu má kromě drtivých pěstí a nenechavých chapadélek zálibu i v těžkých zbraních a na druhou stranu má vyložený odpor k umírání. Motivací k útěku je nejen horda nemrtvých spoluobčanů a polonesmrtelný tvrdoň, ale také blížící se jaderná anihilace města, alias pokus o zastavení nákazy (jestli se takhle běžně zastavují nákazy, tak se máme na co těšit). Jill mi po většinu času připomínala moderní Laru Croft, za což může nejen její ošacení a časté záběry na vyšpulené pozadí, ale také fakt, že během hry dostává neustále nevýslovnou rychtu a velmi srdceryvně při tom heká. Pořád je to ale ostré děvče do nepohody a v případě zombie apokalypsy bych ji chtěl mít ve svém týmu. Mimochodem, sledovat v těchto těžkých časech intro k Resident Evilu 3 má lehce perverzní nádech, ale to uvidíte sami.

Pokud od hry chcete aspoň nějakou výzvu, rovnou se pusťte do hraní na těžší obtížnost.

Z hlediska základů hratelnosti se toho od minule změnilo pramálo, jedinou podstatnou novinkou je nový úhybný manévr, jenž je třeba dobře načasovat. Tentokrát nás nicméně nečekají dva průchody za různé protagonisty. V rámci jednoho příběhu si vyzkoušíme hrát jak za Jill, tak za drsňáka Carlose. Ten místo uhýbání umí dát nepříteli pěkně pěstí po čuni, efekt to má ale v zásadě podobný. V samotném přístupu k hraní se ale změnilo ledacos a bohužel musím říct, že mě změny příliš nepotěšily. Tak předně - pokud od hry chcete aspoň nějakou výzvu, rovnou se pusťte do hraní na těžší obtížnost. Já jsem pro potřeby recenze hrál samozřejmě na tu střední a musím říct, že v tomto nastavení je Resident Evil 3 až překvapivě snadnou hrou, v níž je relativně obtížné zemřít (!). Jedinou výjimku tvoří setkání s monstry, která jsou schopna zabít hlavního hrdinu na jednu ránu, což ovšem nepovažuji za kdovíjak zdařilý příklad kvalitního herního designu. 

RESIDENT EVIL DO KAŽDÉ RODINY

Je zřejmé, že úspěch dvojky v Capcomu vedl k jednoduché rovnici - když to uděláme akčnější, prodáme toho ještě více. Pokud jste tedy loni řešili palčivé problémy se správou inventáře, nedostatkem munice a nutnost relativně často využívat bednu pro skladování přebytečného proviantu, prakticky nic takového vás tu nečeká. Na střední obtížnost je munice a léčiv tolik, že jsem se v pozdější fázi přistihl při ignorování nalezených pokladů, což je v rámci žánru téměř svatokrádež. A to pořád mluvím o sekvencích, kde v hlavní roli figuruje Jill. Ve chvíli, kdy dostanete k dispozici Carlose s útočnou puškou, je doslova vymalováno a v inventáři budete mít stovky (!!!) nábojů, jež ani při nejlepší vůli nelze spotřebovat. 

Tak trochu jsem doufal, že toto designové rozhodnutí bude vyváženo agresivnější Nemesis, s níž budeme v rámci kampaně často a nečekaně konfrontováni. Chyba lávky, kamarádi! Nemesis je přísně skriptovaná, objevuje se jen tehdy a tam, kde si to vývojáři přejí, a o děsivosti Mr. X ze dvojky si může jen nechat zdát. Pamatujete si na ty těžké kroky, které se rozléhaly policejní stanicí? Na ten tísnivý pocit vědomí, že po vás takřka neporazitelné zlo aktivně pátrá s neutuchajícím smyslem pro povinnost a v jeho nehybné tváři absentuje jakákoli emoce? Tenhle pocit bohužel Nemesis vzbudit neumí a je to škoda, protože prakticky vždy víte, kdy dojde ke střetu a momenty překvapení (a strach) tím pádem ze hry mizí. 

TENTOKRÁT BEZ NÁVODU

Za své v podstatě vzaly i hádanky, jichž je skutečně poskrovnu a rozhodně se u nich nezapotíte. Hře na střední obtížnost absolutně chybí jakýkoli zákysový moment, při němž by se hráč musel třeba trochu snažit, nebo měl aspoň trochu zrychlený dech. Všechny souboje s bossy pro mě byly otázkou jednoho či dvou pokusů (ten poslední je navíc dle mého skutečným výsměchem schopnostem hráče), obyčejné zombie jsou jen kanónenfutrem, jenž vás bude spíš otravovat při překvapivých kousancích zezadu a podivně fungujícím QTE.

Jsem přesvědčem, že stejně jako minule budou hráči opakovanými průchody stále snižovat časovou laťku

Celkově mi kampaň zabrala kolem šesti a půl hodiny s tím, že jsem skutečně prošmejdil skoro každý kout. Jsem přesvědčem, že stejně jako minule budou hráči opakovanými průchody stále snižovat časovou laťku, na S Rank hodnocení je potřeba zvládnout hru za podstatně méně času. Po dokončení hry se vám otevře obchod, v němž si za získané body (kterých potřebujete relativně hodně, a tedy je třeba hru procházet opakovaně) můžete koupit bonusové předměty. Třeba raketomet s neomezeným množstvím munice. Trochu mi ale chybí větší motivace hrát znovu, i z důvodu absence více závěrů, jež nabízela původní hra.

KRASAVICE NA VŠECH PLATFORMÁCH

Hru jsem testoval na PlayStation 4 Pro a kromě toho, že konzole při hraní řvala jako rozpůlená zombie, jsem byl s technickým stavem velmi spokojen. RE Engine kouzlí opravdu velmi pohlednou grafiku a navíc se to celé bezproblémově hýbe i v poněkud hektičtějších momentech. Trefovat kymácející se zombie do hlav je sice pořád trochu problém, ale ten tkví spíše v (ne)šikovnosti autora recenze, než v nastavení hry. Musím říct, že bych si Resi 3 rád prošel ještě jednou na PC, protože po testu dema mě grafika ve vyšším rozlišení a maximálním nastavení skutečně nadchla. Ani konzolisté ale rozhodně nepřijdou zkrátka.

Mohlo by se zdát, že tu na Resident Evil 3 jen nadávám, ale nerad bych, abyste si z této recenze odnesli jen ryze negativní dojem. Problém je spíš v loni nastavené laťce, než v čemkoli jiném. Resident Evil 2 byl podle mě zkrátka lepší hrou, takovou, která v moderním hávu dokázala relativně dobře připomenout staromilský zážitek. To se podle mě trojce moc nedaří, ale pořád jsem se v oněch šesti hodinách dobře bavil, všechno pěkně odsýpalo a konec přišel v ten správný čas. Loňská hra ode mě dostala maximální hodnocení, letos půjdu o bod níže. Pořád je velmi pravděpodobné, že si dobrodružství Jill Valentine v zamořeném městě užijete, zejména pokud vás baví víc střílet a míň se bát,  absence nostalgického faktoru a jistá zjevná rezignace na pro žánr zásadní prvky ale podle mě nebyly úplně šťastnou volbou.

Součástí recenzní kopie je i multiplayerový Project Resistance. Do toho se nám ale v době psaní textu vůbec nepodařilo připojit, bude tedy zhodnocen v samostatné recenzi.