Reservoir Dogs

Reservoir Dogs stojí na dvou věcech. Chtějí hráčům doplnit události, které byly ve filmu jen zmíněny, tím, že si je mohou sami zahrát, plus jim přehrají dnes již klasické scénky a hlášky, jenž fanoušci recitují zpaměti po každých dvou pivech. Proč by ne. Quentin Tarantino je dnes mnohem víc, než jen subkulturní filmový guru a hra odkazující na jeho prvotinu jistě není na škodu. Ba naopak je divné, že to dlouho někoho nenapadlo (ačkoliv odpovědí může být hodnocení u této recenze), přeci jenom volného prostoru na vytváření nového obsahu je právě u Gaunerů habaděj. Až v roce 2003 se o práva začala zajímat společnost SCi, která zřejmě dlouho přešlapovala na místě. Od té to koupil Eidos a věci se najednou daly do pohybu. Hra, o které se dlouhé roky nic nevědělo, najednou vypustila první screenshoty, na dlouhou dobu taky poslední, aby pak o sobě dala vědět po letošní E3 a najednou, pár měsíců na to, zde máme plnou verzi. Problém je v tom, že ačkoliv autoři dostáli všem svým slibům, nakonec se ukázalo, že to, co vypadalo dříve dobře na papíře, ve skutečnosti na kvalitní hru nestačí.

Rezervovaná hratelnost

Asi nemá cenu rozepisovat se, o co v Gaunerech jde, to už jsem si odbil v preview, takže se podívejme finálnímu produktu na zoubky. Máme tady 3d akční jízdu, která se neveze na posledním trendu volného světa jako Grand Theft Auto, Mafie, Kmotr nebo The Getaway, což může být pro někoho zklamáním. Naopak se jedná o hru podobnou a drobně vykrádající Max Payne. K dispozici máme 15 misí a tutorial, díky nimž zjistíme, jak se naše banda gaunerů do klenotnictví dostala, jak z něj zmizela a co se dělo dále. Nejzajímavěji zde vypadá systém práce s rukojmími a policisty. V těle gangstera (na různé mise dostanete různé charaktery) tak máte dvě možnosti, jak postupovat. Za 1. můžete všechny postřílet. Jednotliví pánové jsou totiž vcelku ohební a disponují různými pohyby, ačkoliv na plnohodnotné šťavnaté přestřelky jim pořád něco chybí. Drobnou náhradou je upravený Bullet-Tíme, zde nazývaný Bullet Festival, kdy po nabytí ukazatele můžete nepřátele ostřelovat ve zpomaleném čase, přičemž se vám nato jejich skon ukáže v téměř filmových záběrech. Za 2. si vezmete rukojmí. Všude po levelech se motá spousta civilistů, které můžete vzít jako pojistku a ačkoliv se hra odehrává v Americe, policisté si dvakrát rozmyslí jestli po vás budou střílet. Se slečnou od přepážky nebo dělníkem před sebou stačí říci, ať odhodí zbraň a kleknou si ke zdi a pokud nechtějí poslechnout, stačí rukojmímu dát par pohlavků. Bohužel díky tomu se hra stává silně stereotypní. Někam dojdete, narazíte na civilistu, chytnete ho, obalamutíte s ním několik strážců zákona a pak jej třeba zabijete speciálním úderem, aby se za chvíli všechno rozjelo nanovo.

Hraní zpestřují jízdní mise, kdy musíte dojet z místa A do B, jet rychle, aby vám nevyskočil policista z kufru atd.. Ty jsou zábavné, leč velmi krátké a opět velmi lineární, bez možnosti naplánování si vlastní cesty skrze celé město. Máte prostě jednu trasu lemovanou domy s jednou nebo dvěma zkratkami.O velmi pochybném modelu demolice vozidla se snad zmiňovat ani nemusím. Stačí jen podotknout, že ani několik popelnic či dodávek vám nezabrání dorazit v čas do cíle. Po každé z úrovní vám hra vyhodnotí, jestli jste se chovali jako psychopat, profesionál nebo někdo mezi a spolu s tím se také ukáže, jak by si počínala filmová postava. Pokud se tedy doopravdy chcete vcítit do svých oblíbených pastelových hrdinů, nezbude vám nic jiného, než úroveň opakovat. Případně jsou po levelech rozesety speciální dokumenty, za jejichž sbírání budete odměněni. Nicméně díky celkové jednoduchosti lokací, to není nějaký větší problém. Jde tak jen o laciné fígly, pro zvýšení znovuhratelnosti, stejně jako je uvolnění cheatů po dohrání hry.

Rezervovaný filmový zážitek

Scénky a hlášky z filmu jsou jistě dobrým nápadem, nicméně zde ztrácejí své kouzlo, jelikož z původního ansámblu zůstal jen Michael Madsen. Harvey Keitel, Steve Buscemi, Tim Roth, Quentin Tarantino, ani jednoho z nich tady nehledejte. Postavy ve hře nejsou ani těm filmovým podobné, díky čemuž Mr. Orange vypadá jak desetiletý klučina a Mr. Pink zase jako člen kapely Beastie Boys při natáčení klipu Sabotage. Ostatně i sám Mr. Blonde vypadá v ubohém enginu jakoby ho do pobodaly včely. Alespoň částečný duch filmové předlohy měl být zachován, díky předělaní známých scén do enginových animací a napodobením Tarantinova umu. Leč i zde se ukazuje, že několik domácích videí ještě z člověka filmaře nedělá. Animace silně zaostává a přeházené vyprávění, které má evokovat mistrův typický projev, je zde naházené bez nějakého zamyšlení a vypadá spíš směšně.

Jak jsem již naznačil, grafika je průměrná a engine měl lhůtu trvanlivosti prošlou jistě již v době, kdy autoři teprve začínali. Modely postav jsou neuvěřitelně jednoduché, interiéry a exteriéry pak až nehorázně pusté a jasem přepálené. Ohánět se tady omezeným výkonem konzolí, by pak bylo říkat si o transplantaci zvukovodu. Dobrou práci však odvedli dabéři a imitátoři v jednom, díky kterým dostávají charaktery alespoň na pár chvil během hraní filmovou šťávu. Slovník je stejně jako u filmu opravdu pikantní, ale aby mne frekvence slovíčka fuck donutila k dalšímu hraní, musel bych být o něco mladší. Výborný je taktéž soundtrack, pro potřeby hry mírně rozšířený. Dočkáme se tedy všech známých fláků z K-Billyho škatulky a pokud si nebudete jisti, co zrovna posloucháte, pak s každou novou písní se vám objeví jméno interpreta, písně a alba, podobně jako je tomu u her od Electronic Arts.

Nerezervovaný verdikt

Ačkoliv jsem fanda filmu, nemohu se ztotožnit z názorem českých a zahraničních kolegů. Reservoir Dogs jsou velmi krátkou, téměř podprůměrně vypadající, jednoduchou, silně lineární záležitostí a hrát ji jenom kvůli tomu, abych koukal na scény z filmu převedené do nuzného enginu hry, mi přijde stejně zvrhlé, jako sledovat po nocích kódovaný Private Gold. Těm, co film už viděli doporučuji, ať si ho pustí znovu a těm, co ho neviděli, ať si ho půjčí. Hra je v tomhle jen velmi slabým odvarem a zajímalo by mne, co na výsledek říká Quentin Tarantino. Třeba se jeho další dílo bude jmenovat Masakr ve Volatile Games. Pokud chcete zkusit něco opravdu Gaunerského, raději sáhněte první The Getaway (ať si říká kdo chce co chce, já na tuhle hru nedám dopustit). Je ironií, že hra, která film vykrádá v mnohém předčí hru s jeho originální licencí.