Reportáž z Diamond Lan

Diamond Lan, jak byl turnaj administrátorem Martinem „Algidou“ Liberským pojmenován, začal prakticky už 20. ledna, a sice otevřením registrace. První sympatickou věcí byl fakt, že přihlášení do turnaje nebylo podmíněno žádným vstupním poplatkem, takže odeslat registrační e-mail si mohl dovolit skutečně každý. Navíc, akce byla pod záštitou společnosti Electronic Arts, která se rovněž postarala o lákavé ceny hodné velkým, a nutno podotknout, placeným turnajům. Z kapacitních důvodů musel být počet možných účastníků turnaje omezen na 40, a tak se na základě výše jmenovaných výhod Diamond Lan počítalo s plným domem. Bohužel, tento plán pořadatelům nevyšel na 100%, a tak se 2. února před hernou sešel jen nepříliš početný hlouček hráčů mísící se s návštěvníky multikina, stojícího opodál…

Trochu opožděný začátek

Když ručičky na hodinkách ukázaly 10:00, začala vykazovat množina nažhavených závodníků trochu nervozity. Mříž ve vchodu do herny byla napolo zatažená a jen cedule NFS: ProStreet spolu s informací: „Dnes je herna pro veřejnost uzavřena,“ potvrzovala, že jsou všichni na správném místě. Nic se však nedělo, a tak jsme zapátrali po důvodu prvního zdržení. Byl jím nefunkční systém bodování, který se však záhy podařil opravit a hráči mohli konečně vytvořit frontu před stolkem, za nímž seděl aktivní administrátor. Každý stvrdil podpisem svoji přítomnost, do ruky dostal lahev Coca-coly… ovšem místo oddechnutí, přibyly na čele Martina Liberského další vrásky. Startovní listina čítala pouze 28 jmen, a tento počet zkrátka nepasoval do zvoleného systému turnaje. Ani tento problém však nebyl pro pořadatele nezdolným a během pár minut už na zdi herny visely rozlosované skupiny, hbitě upravené podle vzniklé situace. Mohlo se začít hrát.

Rozjezd základních skupin

Pohledem do bzučící herny jsme mohli vidět plno tváří, některé známé, některé méně. Za závodní celebrity se dostavil v první řadě Senna, český zástupce v posledním ročníku World Cyber Games, který byl hned od začátku, zcela po právu, pasován na horkého favorita celého dne. Počítat se ale muselo i s ostatními hráči, především pak s vítězi jednotlivých skupin. Bez ztráty bodu se podařilo projít základní částí Sonnymu, Viperovi, ondrazigovi, Porkymu a Flashovi. Ani ostatní však nemuseli smutnit – do velkého play-off postupovali ze skupin vždy dva a zbylí hráči měli k dispozici své vlastní mini play-off. Zkrátka tedy nepřišel nikdo. Odjetí všech závodů v úvodní části turnaje dalo mnohým hráčům zabrat, někteří se pekelně soustředili a na povrch probublávaly první emoce. Pro zklidnění celé atmosféry tak Martin Liberský zavelel k vytvoření fronty a hladovým krkům se rozdával oběd. Pravda, stylová polní kuchyně a velké hliníkové naběračky k vidění nebyly, nicméně menu od KFC, dalšího partnera turnaje, chutnalo jistě všem.

Po dobrém obědě hurá na Play-off

Ihned po jídle (někteří to zvládali i během něho) se rozjely obě části play-off, kde už byl každý neúspěch trestán přesunem do loosers bracket, tedy pavoukem poražených. Hráči se proto o každý metr na virtuální trati prali s velkou vervou, a i ti mladší dost často zatápěli svým starším, nebo zkušenějším oponentům. I přes to ale turnajem procházeli úspěšněji papíroví favorité, kde byl jedinou výjimkou vítěz skupiny B, Viper, jenž vypadl hned v osmifinále a přesunul se do nižší části play-off. Nicméně, v semifinále proti sobě stanuli Sonny s ondrazigem a kochan se Sennou. Více emocí nabídla první zmiňovaná dvojice, už možná proto, že oba hráči používali volant a seděli jen několik míst od sebe. Po vyrovnaných soubojích se však do finále probojoval Sonny, doprovázen Sennou. První finálová jízda tak slibovala velmi zajímavý, postfederativní souboj, neboť Sonny byl jediným zástupcem našich východních bratrů na turnaji. I přes to se z vítězství 2:0 radoval Senna a stal se tak vítězem hlavní části play-off. Mezitím se přes kochana dostal do finále loosers bracket sympaťák ondrazig, kterého znovu čekal Sonny, jakožto poražený z prvního finále.

Finálové jízdy

Hráči si tentokrát slíbili ještě tvrdší boj a bylo to skutečně znát. První závod měl v režii ondrazig, připravil se na svého soupeře lépe a o několik vteřin jej porazil. Sonny se však nevzdával a druhý závod na trati podle svého výběru ovládl naopak on. Nerozhodl však tolik um, jako spíše chyba ondraziga, který minul jednu zatáčku a zastavil svůj vůz o svodidla. Na hráče tak čekala rozhodující třetí jízda na okruhu, který vybral administrátor; na okruhu, který ani jeden z hráčů neznal. Šťastnějším jezdcem byl opět Sonny a grandfinále o absolutního vítěze Diamond Lan tak mělo opět stejné aktéry. Ledově chladný Senna byl po vítězství v první jízdě dotázán, zda mu nebude vadit komentování jeho poslední jízdy, a ačkoli to možná nebylo příliš košer k Sonnymu, o vítězi měl už každý jasno. Senna si pak za potlesku přihlížejících dojel pro pohár o absolutního vítěze turnaje a mohlo se přistoupit ke slavnostnímu kroku vyhlašování.

Dotaženo až do úplného konce

Ani slavnostní ceremoniál neponechal Martin Liberský náhodě a přizval dvě sličné hostesky. Podobně jako na skutečných závodech tak mělo i vyhlašování Diamond Lan tu správnou atmosféru a ještě před korunováním vítězů dostal svůj pohár Schima, hráč, kterému se nepodařilo vyhrát ani v jediném závodě. Za zvuků „hymny“ We Are The Champions si pak vítězové rozebrali ceny v podobě hardwaru, jako webkamery, repro soustavu, flash disky a nezapomnělo se ani na reklamní předměty z Need for Speed: ProStreet kolekce. Závěrečné poděkování administrátorovi, iniciované spontánně ze strany hráčů pak podtrhlo přátelskou atmosféru a učinilo tečku za velmi příjemně strávenou sobotu.

P.s.: Jelikož jsme museli zvládat sledování turnaje a zároveň natáčení (reportáž v březnovém LEVELu), nestihli jsme fotit. Fotky jsou proto převzané se souhlasem z webu prostreet.nfsgame.net a stojí za utržený plynový pedál. My víme...