Recenze remaku Resident Evil 4, noční můry v značně modernějším kabátku

Na otázku, která že to je ta nejlepší hra všech dob, hledáme odpověď prakticky od doby, kdy byl herní průmysl v plenkách. Hledání je to ale značně složité. Vždyť která je nejlepší dost často nedokáže určit ani jeden konkrétní hráč a většinou se spokojíme spíše s většími seznamy oblíbených titulů. Sem tam se ale přece jen najdou hry, které svými kvalitami a oblíbeností natolik vystupují z průměru, že se u nich to velice odvážné označení “nejlepší všech dob” opatrně zmiňuje.

---

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT

• Doporučená cena: 1849 korun
• Česká lokalizace: Ne
• Základní herní doba: 15 hodin
• Faktor znovuhratelnosti: Poměrně vysoký, hra sama vyzývá k opakovanému hraní a plnění výzev
• Obtížnost: Na prostřední nastavení tak akorát vysoká. Slušná výzva, pořád vás drží v silném napětí. Hra nabízí spoustu možností, jak ulehčit postup i indisponovaným hráčům
• Jak moc remake odpovídá roku 2023?: Hra je modernizovaná, přístupná, plynulejší, uchopitelnější. Některé prvky ale přece jen zachovávají věrnost předloze

---

Hádáte správně. Patří mezi ně i Resident Evil 4. Čtvrtý díl dnes v zásadě legendární série přicházel v době, kdy byla v podstatě na úplném vrcholu. Na začátku roku 2005 ale obveselil hororové fanoušky na notně neobvyklé konzoli, totiž Gamecube, kde byl exkluzivitou. Postupem let, a možná i díky extrémně kladnému přijetí, jste ale mohli vyrazit prožít tuhle noční můru snad na každé existující platformě, později i s vyšším rozlišením a o něco pohlednější grafikou. 

Když pak v roce 2019 vyšel podobně extrémně úspěšný remake Resident Evil 2, hráči se vedle bloumání nádherně zpracovaným Raccoon City samozřejmě začali pídit po tom, zda se podobného vylepšení dočká i čtyřka. Museli sice přetrpět osekaný remake trojky, teď ale konečně s velkou pompou přichází agent Leon Kennedy a návrat do nepříliš prosluněného Španělska. A zatímco věřím, že si na jiných adresách můžete přečíst názory recenzentů, kteří s ním na tuhle štaci vyrážejí už posté, já nabídnu pohled člověka neposkvrněného původní hrou. Jsem si naprosto jistý, že spousta z čtenářů stojí v podobné pozici a bude je zajímat, jestli remake Resident Evil 4 obstojí sám o sobě, nebo spíše masíruje body nostalgie.

Odpusťte mi atypicky dlouhý úvod, ale takto atraktivní záležitost si jej prostě zaslouží. Remake Resident Evil 4 přináší z hlediska námětu celkem logicky to samé, jako před sedmnácti lety. Nyní už ostřílený přeživší Leon se pomalu zbavuje vzpomínek na hrůzy prožité v ulicích Raccoon City. Především díky nim ale zaujal nejvyšší představitele Spojených států, kteří jej tak trochu nedobrovolně naverbovali do řad elitních jednotek. Příběh hry pak začíná v odlehlých končinách Španělska, kam se hrdina vydává pátrat po unesené dceři prezidenta, Ashley Graham.

i Zdroj: Capcom

Velmi záhy ale zjišťuje, že Ashley zřejmě do jižní Evropy neodlifrovali její spolužáci a nenalili do ní příliš mnoho sangrií. Místo toho v smrduté vesničce nachází skupinu velmi nepřátelsky naladěných místních, kteří místo typické jižanské pohostinnosti nabízejí spíše vidle mezi oči. Asi není třeba dodávat, že za jejich stav může dost hororový parazit a Leon se tak kromě záchrany Ashley musí pokusit ukončit lokální běsnění.

Vzhledem k výše zmíněnému nejsem schopný příliš fundovaně srovnávat, jak se remakované vyprávění liší od toho původního. Právě příběh je ale poměrně silnou stránkou hry. Zdánlivě jednoduchá hororová zombie story postupem času nabírá příjemnou hloubku, děsivé parazity míchá s prvky okultismu, aristokratických manýrů a zároveň i politických hrátek globálních firem a bioterorismu, prostě standardní mišmaš, na který jste u série zvyklí. Důležité je parádní prokreslení postav, které jsou sice správně japonsky podivné a přehnané, zároveň ale plní účel a kladné hrdiny si zamilujete, zatímco ty záporné budete nenávidět a toužit po zlomení jejich (pořádně zmutovaného) vazu. Příjemné je, že se v ději celkem uspokojivě zorientuje i hráč, který do série teprve proniká a nezná nazpaměť historii společnosti Umbrella. Zkušenější fanoušci ale jistě ocení spoustu skrytých poznámek a odkazů na existující univerzum. Snad jen škoda, že opět zůstává nevysvětlena existence záhadného prodejce zbraní.

DO PEKLA A ZPĚT

Resident Evil 4 ale nebyl milován jen kvůli zápletce. Tím hlavním lákadlem byl a zůstává děsuplný gameplay. I v remaku platí, že jde především o survival horor, a musím zdůraznit, že Resident Evil 4 skutečně je hodně survival a hodně horor. 

Tady jsem měl na normální obtížnost prakticky vždycky pocit, že jsem jen krok od totální zkázy

S tím prvním je spojena v zásadě klasická, ale velmi modernizovaná hratelnost. Herní svět je rozdělen na větší lokace, typicky část vesnice a v pozdějších fázích hradu nebo horského továrního komplexu, které do určité míry volně prozkoumáváte a ve kterých vás ohrožuje místní obyvatelstvo. Oproti předchozím dílům značně přibývá akce a střílení, opozici je ve většině případů nutné zlikvidovat, k čemuž samozřejmě slouží celý arzenál zbraní, od klasické pistole, brokovnice, pušek, kuše, samopalů až po klíčový nástroj v podobě nože. 

Ocenit je třeba především naprosto perfektní vyvážení hratelnosti. U remaku trojky padaly stížnosti na to, že je hra příliš jednoduchá. Tady jsem měl na normální obtížnost prakticky vždycky pocit, že jsem jen krok od totální zkázy, že mi za rohem konečně dojdou náboje a že mě za pár vteřin ta přesila ganados definitivně udolá. Zároveň jsem ale nikdy nenabyl dojmu, že jsem v úplné pasti a nezachrání mě důkladné šetření náboji a pečlivý průzkum prostředí. Díky měnícímu se obsahu všudypřítomných rozbitných beden máte vždycky tak akorát munice, abyste se mohli ubránit, ale nikdy jí nemáte tolik, abyste byli úplně v klidu a rubali nepřítele hlava nehlava.Stálá nejistota perfektně živí velmi intenzivní pocit napětí, který z Resident Evil 4 dělá hodně vyčerpávající survival záležitost.

i Zdroj: Capcom

To zajišťují i tradičně pestří nepřátelé. Fanoušci původní hry potkají všechny staré známé. Na první potkání děsivé prosté vesničany postupně nahradí mnohem tužší kousky s různými strategiemi. Nechybí ani typický šílený bodyhorror s divokými mutacemi (a spoustou zubů). Na některé nepřátele platí opatrný postup, jindy ušetříte munice pomocí nože, flashbangu, v některých případech ale prostě musíte vytasit těžké ráže. Podobně jako v předešlých remacích si designéři s monstry opravdu vyhráli a především u pokročilejších forem mutace vás různé kaskadérské kousky a nefér triky, které mají skryté v rukávu, donutí ronit první slzy děsu. Zároveň ale nepřestáváte obdivovat plynulost a odpornost jejich animací i efektní dopady boje. Třeba zásah z brokovnice do skupiny ganados díky roztrhaným tělům doslova cítíte.

Jinak relativně intenzivní tempo hry mění například možnost stealthu. Ta je jednou z proklamovaných novinek, vzhledem k ne úplně přátelskému designu lokací a vnímavosti nepřátel ale nejde o vyloženě univerzální způsob, jak zrůdy likvidovat. Většinou tak ušetříte munici na prvních dvou nebo třech nepřátelích a pak už stejně zase dojde na střelné zbraně. Navíc ani nůž není všemocnou zbraní. Postupem času se totiž opotřebovává a láme, což obzvlášť urychlí mocnější protiútoky v momentech, kdy Leona nějaký mutant popadne za krk. Fyzickým útokům je naštěstí možné zamezit parírováním, které obzvlášť u nepřátel s motorovkou působí dost kuriózně. Obecně pak platí, že i když působí pohyb a ovládání hrdiny na první pohled těžkopádně, je rozšířený boj s nožem vlastně obrovsky zábavný herní mechanismus.

Hratelnost také měly ozvláštnit všudypřítomné výzvy, za jejichž plnění získáváte bonusovou herní měnu a odemykáte si některé speciální předměty u zmíněného legendárního překupníka. Faktem ale je, že na sbíraných modrých papírcích najdete v podstatě jen hrstku naprosto generických forem úkolů, jako je zabij všechny krysy, znič všechny terče, zabij silného nepřítele, v různých variacích pro konkrétní lokace. Moc objevná zábava to není, a pokud vás vyloženě nelákají některé posilující mocné předměty, budete se jim věnovat jen okrajově. Zbytek nových zbraní, vylepšení a vybavení si totiž klasicky kupujete za mince pesatas, které hromadně padají ze zabitých nepřátel i rozbitých prvků prostředí. Vrací se také artefakty, kterým můžete zvyšovat cenu vkládáním vhodných drahokamů. I u nákupu vybavení pak platí, že je ekosystém velmi pečlivě vyvážen, abyste nikdy nebyli úplně v koncích, ale zároveň neměli pocit, že už vlastně není na čem pracovat a na co se těšit.

Stejně jako předchůdci se remake čtyřky snaží nabízet kombinaci toho nejlepšího z tehdejších i současných přístupů k hernímu designu. Funguje to tak nějak napůl. Průchod prostředím, syrový survival a některé velmi chytré designové prvky a překvapení fungují naprosto na jedničku. Souboje jsou brutální, únavné a zábavné, ovládání velmi přístupné a Resident Evil 4 tak většinou působí jako skutečně moderní hra. 

V některých ohledech je ale znát zaseknutí v minulosti. Nemám teď na mysli některé účelově zachovalé prvky jako je ukládání na psacích strojích (které stejně doplňuje trochu nepředvídatelný autosave) nebo překombinované hádanky, které v jinak temném a celkem uvěřitelném světě působí jako pěst na oko. Spíše mi jde o umělé natahování hratelnosti pomocí padajících mostů, opakující se šablonu jdi sem a sem a přines to a to a odemkni tak dveře, nebo trochu slabší souboje s bossy. Silnější nepřátelé jsou totiž designově mimořádně děsiví, jejich zabíjení ale snad bez výjimek spočívá ve střílení do slabých míst a žádný z nich vás nedokáže nepříjemně překvapit. Mnohem pamětihodnější jsou tak paradoxně první setkání s “řadovými” nepřáteli, kteří přinášejí nějaký neokoukaný prvek nebo strategii útoku. V těchto ohledech bych si možná přál, aby byl Capcom trochu odvážnější a nějak chytře modernizoval i kreativnějšími směry. Ono to totiž nutně neznamená, že by byl Resident Evil 4 jednodušší. Narazil jsem na několik momentů, kdy jsem musel složitější souboje opakovat skutečně hodněkrát a vymyslet funkční strategii.

ZA MLHOU

Survival jsem rozebral, ale co ten horor? Inu, ten je možná tou nejsilnější stránkou recenzovaného titulu. Především díky fantastickému audiovizuálnímu zpracování a designu prostředí vás totiž celým příběhem provází naprosto neuvěřitelná, tíživá, hnilobná atmosféra neznámého děsu. Faktem je, že zdaleka nejsilnější je tento efekt na začátku při průchodu krvavými vesnicemi. V pozdějších kapitolách v útrobách hradu a laboratorního ostrova jsou strašidelné spíše temnější úseky a zbytek času už jako zkušený likvidátor probíháte lokacemi. V prvních hodinách nicméně nepřátelský mlžný opar, chrčení mutantů, ale i účelově nepříjemné krákání vran vytváří opravdu geniální hororový mix i pro otrlejšího hráče. Sečtěte si to s výše zmíněným hodnocením náročnosti hratelnosti a pochopíte, proč jsem od konzole pravidelně odcházel s propoceným tričkem.

i Zdroj: Capcom

První průchod příběhem je navíc docela dlouhotrvajícím zážitkem. K dohrání jsem potřeboval kolem 14 hodin čistého času bez započítaných smrtí, v pozdějších fázích už jsem ale svět neprocházel tak pečlivě, nesbíral poklady a vynechával většinu výzev.  Resident Evil 4 navíc samozřejmě vybízí k opakovanému hraní, plnění speciálních výzev a využívání různých bonusových ptákovin. Příjemné je, že to všechno funguje prakticky bezchybně. Z hlediska technického stavu si můžu postěžovat jen na haprující ukazatele na mapě, které byly ke konci příběhu prakticky nepoužitelné. Audiovizuálně mě úplně nepřesvědčily cutscény. V pohybu ale hra vypadá naprosto náramně, ať už se díváte na zpracování prostředí, plynulé a bohaté animace nebo detailní modely postav i příšer.

Je tedy remake Resident Evil 4 vhodný i pro nehráče původní verze? Bezesporu. Podobně jako remaky dvojky a trojky jde o naprosto moderní záležitost postavenou na DNA předchůdce s řadou větších či menších změn. Čas od času sice zpod povrchu vykoukne nějaký prvek, který doslova křičí “už mi je skoro dvacet let”, to nejdůležitější ale autoři přežehlili a aktualizovali. K dokonalosti chybí větší odvaha a snaha sáhnout do některých spíše generických mechanismů a nezkušenějšího hráče může znejistit kombinace temného hororu a trochu ujetých japonských manýrů. Také se nemůžu zbavit dojmu, že wow efekt remaku dvojky už nikdy dosažen nebude.

Nehledě na to ale rozhodně jde o citlivě a s obrovským respektem zpracovaný způsob, jak se konečně dostat ke kultovnímu hororu. Za to Capcomu opět náleží velká pochvala.