Recenze - Pokémon Scarlet jsou výborní Pokémoni se spoustou velkých “ale”
Seznam kapitol
Po krátké pauze v podobě remaků a přelomového pokračování z otevřeného světa se značka Pokémon vrací s novou, devátou generací. Pokémon Scarlet & Violet s sebou od vydání nesou pověst extrémně nedotaženého titulu. Oprávněně?
V poslední epizodě hPodu jsme se s Davidem otřeli o to, jak nás v průběhu letošní podzimní sezóny zásobí jednotliví velcí vydavatelé. Zatímco Xbox se prezentoval skvělým, ale osiřelým a citelně menším Pentimentem, PlayStation vyrukoval s God of War Ragnarök, taktéž výbornou, ale osamělou záležitostí. Nejaktivnějším hráčem je tak v tomto ohledu Nintendo, které otevíralo září s třetím Splatoonem, kritiky nadchlo třetí Bayonettou a v listopadu svůj repertoár uzavřelo další generací Pokémonů.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
- Doporučená cena: 1600 korun
- Základní herní doba: Zhruba 25 hodin, na vyzobání si ale samozřejmě připravte další desítky
- Obtížnost: Scarlet & Violet stále patří mezi jednodušší Pokémony, bitvy na úplném konci ale představují slušnou výzvu
- Česká lokalizace: Tradičně ne, znalost angličtiny se rozhodně hodí
- Noví Pokémoni: 103 nových kousků, část je super, část má odporný design. V závislosti na verzi hry se dočkáte velmi speciálních variant starých známých
- Multiplayer? Ano, v rámci testování jsem ho nevyzkoušel
- S jakým týmem jsem procházel ligou? Vsadil jsem na všestrannou šestici Garchomp, Gengar, Corviknight, Arcanine, Gyarados a třetí evoluci startera Sprigatito
Pokémon Scarlet & Violet patřili celkem suverénně k mým nejočekávanějším hrám letošního roku. Důvodů existuje hned několik. Kromě toho celkem logického, že mám tahle fiktivní mlátící se stvoření už od mala moc rád, tak především proto, že předcházející spin-off Legends: Arceus poprvé inovoval hratelnost série klasickým 3D otevřeným světem a náramně se to povedlo. Od Scarlet & Violet jsme tak pochopitelně čekali hodně, především další dotažení a ladění modernizované formule. Rovnou však můžu napovědět, že se to úplně stoprocentně nezdařilo.
CÓMO ESTÁS
Pokémon Scarlet je totiž pro mě hra dvou velmi odlišných tváří. Na jedné straně stojí klasická pokémoní hratelnost - robustní JRPG systém postavený na sbírání, trénování, vylepšování a boje s příšerkami, v rámci něhož funguje celá řada velmi jednoduchých pravidel. Tento základní hratelnostní cyklus je stále neuvěřitelně návykový a zábavný. Piplání týmu Pokémonů tak, aby byl schopen smetnout jakéhokoliv nepřítele je především v pozdějších fázích hry až bizarně zábavné a nová generace navíc přináší pár příjemných změn a rozšíření.
Na druhé straně je tu ale fakt, že spousta novinek nepadá na úrodnou půdu. Hra sice poprvé v rámci klasických her ze “skutečnosti” nabízí plně otevřený svět, ve kterém se můžete během studia na pokémoní univerzitě vydat třemi různými směry. V praxi je to ale vlastně úplně jedno, protože pro dokončení příběhu stejně musíte splnit všechny tři zápletky, a ty jsou pomocí úrovní soupeřů naškálované tak, že mají plus mínus jasně dané pořadí hraní. Část mapy je také zamčená schopnostmi vašeho mounta, případně klasickou mechanickou překážkou spjatou s nepřátelským kempem (ano, i do Pokémonů už dorazil trend osvobozování outpostů). Koncept absolutní otevřenosti ve stylu poslední Zeldy tedy funguje spíše napůl.
Osobně mi to vlastně nevadí, protože na takto extrémně bezbariérový progress stejně nejsem moc zvědavý. Tkví v tom ale trochu jiný problém. Na starších hrách série mě bavilo pečlivé vyvážení otevřenosti tréninku Pokémonů s vedlejšími lokacemi a hlavního, lineárně vyprávěného a tak nějak kompaktního příběhu. Ten v tomto případě logicky moc nefunguje, a i když jsou jednotlivé zápletky až překvapivě zajímavé a konečně se zase zabývají dospělými tématy, v otevřené hratelnosti se vlastně vaše putování podivně rozplizne a nedrží při sobě.
Otevřená mapa je navíc obrovská, ale z většiny úplně pustá a prázdná. V kombinaci s technickým stavem, ke kterému se samozřejmě ještě dostanu, působí jako nevzhledně zdeformovaná hrouda polygonů, která z hlediska průzkumu otevřeného prostředí moc nedává smysl, a většinu času spíš slepě utíkáte za kontrolním bodem umístěným do mapy. Upřímně mi přijde, že princip větších uzavřených regionů z Legends: Arceus fungoval lépe, a to nejen technicky, ale také z hlediska vyprávění a postupu hrou. Nemluvě o tom, že jste v něm mohli z pokéballu vyházet všech šest členů týmu a hezky si je prohlédnout, což mě naprosto nadchlo. Tady se vrátilo omezení na jednoho jediného vyvolaného Pokémona.
Na závěr tohoto intenzivního úvodu ještě zmíním polomrtvá a zapomenutelná města plná opakujících se obchodů a kaváren. V jedné větší lokaci jsem dokonce objevil tři identické restaurace s mořskými plody nasázené vedle sebe, což mi osobně přijde jako hodně bizarní řešení.
Zatím možná z textu cítíte, že je Pokémon Scarlet úplná katastrofa. Tak to ale rozhodně není, jen jsem chtěl hned na úvod popustit uzdu negativním emocím a vypíchnout ty nejzásadnější designové chyby. Jinak totiž stále platí to, co jsem zmiňoval na samém začátku. Hratelnost Pokémon má svou unikátní působivost a ani nová generace na tom nic nemění. Ve světě se můžete věnovat klasickému putování za sedmi odznaky v tělocvičnách s následným lítým bojem o titul šampiona. Čeká na vás ale také dobrodružné putování za tajemnými léčivými bylinami a separátní konflikt s místní zločineckou organizací Star. Všechny tři zápletky pak ústí do společného finále, které vysvětlí, proč je nový region Paldea unikátní.
Primárně tak můžu vypíchnout, že jsou zas Pokémoni doslova po okraj nabití zajímavým a pestrým obsahem. Stále platí, že obtížnostně jsou pokémoni přístupnější než některé starší tituly, konkrétní souboje ale umí překvapit zajímavými nápady nebo složením týmů. Přispívá tomu i nové regionální ozvláštnění v podobě takzvané Terastralizace. Ta umí pomocí speciálního krystalu zvýraznit typovou sílu Pokémona, případně jí úplně změnit. I když mi novinka na začátku připadala vlastně dost zbytečná a implementovaná jen aby bylo co napsat na přebal, postupem času jsem jí přišel na chuť.
Je sice škoda, že proměna přijde vždy velmi očekávatelně na samém konci bossfightu, umožňuje ale AI nepřátelům velmi zajímavé kombinace eliminující zažité silné a slabé stránky. Jako příklad uvedu hned zkraje hry Sudowooda přeměněného v travní typ, který velmi efektivně vykrývá jednoho ze startovních Pokémonů. Nejde o vyložený gamechanger, čas od času ale tera zajímavě zpestří boj, a jsem si jistý, že v kompetitivním hraní už o malou revoluci půjde.
ZPÁTKY DO LAVIC
Ústředí hry tvoří pokémoní univerzita, na které protagonista studuje. V rámci školy se můžete seznamovat s jinými postavami a především navštěvovat hodiny, které slouží v podstatě jako tutorial představující některé základní prvky série. Za odchození hodin a splnění pololetních i závěrečných testů získáte Exp. Candy se zkušenostmi zdarma, což se v úvodních fázích hry rozhodně hodí. |
Trochu slabší jsou speciální výzvy bránící v tělocvičnových bitvách. Až na výjimky jde o dost primitivní a zdlouhavé úkoly postavené na minihrách nebo běhání sem a tam. Samotné trenérské výzvy jsou ale nápadité a především Scarlet & Violet nabízí ve všech částech hry až překvapivě pestré a zajímavé postavy. Příjemně mě překvapil i samotný konec, který nabízí hned několik pořádně výživných bitev, tak trochu měnících pravidla hry. Výhrady mám k úvodnímu dobývání kempů v rámci příběhů týmu Star, ve kterém zužitkujete novou možnost vysílat pokémony do automatických bitev. Na automatické poražení třiceti nepřátel máte ale obrovské množství času a jde o až dětinsky jednoduchou výzvu. O to příjemnější je, že samotné boje s šéfy oddílů patří k vůbec nejužším ve hře.
Obecně je tak začátek deváté generace jednou z nejvýpravnějších záležitostí v historii značky, a i když bych mohl mít výhrady třeba k trochu bizarnímu designu některých nových Pokémonů (automobilovému Revavroomovi nebo absurdnímu Orthwormovi jsem prostě na chuť nepřišel), má i letitým fanouškům rozhodně co nabídnout. Navíc díky pestrosti divoké fauny, představující vyvážený mix všech předchozích generací prakticky nepocítíte, že opět došlo k malému Dexitu. Tedy že ve hře opět není dostupných všech více než 1000 existujících Pokémonů. Naopak jsme se po několika generacích konečně dočkali nových evolucí starších Pokémonů, například patřičně dramatického Annihilape jako třetí fázi klasického Mankey.
Asi nejčastěji probíraným prvkem nových Pokémonů je chtě nechtě jejich technický stav. Nebudu chodit kolem horké kaše, Scarlet & Violet ukazují, že už je hardware Switche hodně dýchavičný a s ambicemi otevřeného světa si dokáže poradit jen velmi obtížně. Na verzi Lite nakonec hra nevypadá vyloženě odpudivě, a některé dílčí věci jsou naopak překvapivě detailní (textury oblečení, interiéry, modely postav, některé cutscény). Prázdný a rozmazaný svět jsem už zmiňoval, doplním například úsměvně kostrbaté animace všeho co se nenachází v bezprostřední blízkosti, nebo rychle doskakující Pokémony a vegetaci v případě rychlejšího pohybu.
Největším problémem je pak framerate, který je vyloženě katastrofální. Postupem hraní je situace stále horší, doporučuji tedy pravidelně restartovat. Vyložený pád mě potkal sice jen jednou, na druhou stranu jsem se ale vytrvale potýkal s problikáváním nasvětlení scény, kamera se propadala pod model světa, v animacích se objevovaly parazitní pokébally, při speciálních Tera raidech občas hra neregistrovala použitý útok, nebo ho zaznamenala až s velkým zpožděním, a tak dále. Scarlet & Violet provází spousta problémů, a špičkou ledovce je i podivně neergonomické ovládání mounta v podobě legendárního Pokémona, v jehož sedle nikdy nevíte, jestli další krok bude fungovat, nebo se zaseknete někde na skále.
Z hlediska soundtracku mi přitom hra přišla o něco zajímavější než dříve, i když to stále není žádná sláva. Samotné ozvučení je nicméně pořád prudce zastaralé a absence dabingu alespoň ve stěžejních cutscénách už je v roce 2022 spíše k pláči. Fajn je alespoň možnost ještě o něco podrobněji upravovat hlavního hrdinu.
Například oproti Sword & Shield jde o výrazný krok kupředu
Ještě jednou vypíchnu, že je Scarlet & Violet generací dvou tváří. Tou jednou je perfektně vyladěná formule Pokémon, s extrémně zábavným hledáním, chytáním, trénováním a následným využíváním obří sbírky roztodivných příšerek. V textu jsem se navíc zatím ani neotřel třeba o novou možnost vyrábět sendviče, která mě bavila rozhodně víc, než dřívější curry nebo pečení poffinů. Na druhé straně je ale rozpačitý přechod k otevřenému světu, řada designových chybek, ústupků a především příšerné technické zpracování. Nemyslím si, že je oprávněná tvrdá kritika nazývající Scarlet & Violet nejhoršími Pokémony všech dob. Například oproti Sword & Shield jde o výrazný krok kupředu. Přelomové Legends: Arceus nám ale ukázaly, že by to mohlo být ještě o mnoho lepší. Třeba se ještě v deváté generaci dočkáme nějaké ultimátní verze pro novější hardware.
