Recenze Need for Speed Unbound - “spýdy” jsou ve formě, ale ne bez chyb

Jen marně hledám v paměti hru, která by to měla od momentu oznámení tak těžké, jako Need for Speed Unbound. Zpravidla je situace opačná - načančané odhalovací trailery doprovázené velkohubými sliby autorů hráče několik let masírují, aby jim výsledný produkt spíše vychrstl kyblík studené vody do obličeje. V tomto případě ale měla řada fanoušků jasno hned od začátku: “Unbound se svojí hnusnou anime stylizací pro děti a debilním jízdním modelem musí být zákonitě katastrofa.”

Inu…

Nebudu pokrytecky zastírat, že mi stylizace Unbound zkraje také moc nevoněla. Dlouhodobě sice patřím k zastáncům moderní podoby série Need for Speed a už u předchozího Heat jsem zdůrazňoval, že jde o po všech stránkách přístupnou, efektní a zábavnou závodní arkádu. U takto ostře stylizované záležitosti jsem ale byl na vážkách, jestli se pro hru úplně míjející můj kulturní vkus budu schopen nadchnout. Z titulku a reakcí ostatních už asi tušíte, že to nakonec vůbec není špatné. Pojďme se na to vrhnout.

---

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT

• Doporučená cena: 2100 korun
• Česká lokalizace: Ne, číst prakticky není potřeba
• Základní herní doba: 20-30 hodin
• Obtížnost: Tři nastavení, na to standardní zpočátku solidní výzva, později už moc ne, bodované závody jsou směšně jednoduché
• Která auta mě dovezla do cíle? Řekl jsem si, že tentokrát vyzkouším něco nového… což se opět vůbec nepovedlo. Vsadil jsem tedy na čtveřici (postupně) Mazda MX-5, Mitsubishi Lancer Evo IX, Mercedes AMG GT-R a Lamborghini Aventador

---

Ve svém jádru Need for Speed Unbound nijak nevybočuje z trendu, který série následuje už sedm let. Klíčovou roli stále hrají auta, peníze, závody, policie a tuning, zhruba v tomhle pořadí. Před nějakou dobou hratelnost v otevřeném světě okořenily ještě okrajové činnosti jako jsou měřené rychlostní úseky, radary, skoky do dálky nebo zóny pro driftování, což autoři celkem otevřeně obšlehli od konkurenční Forzy Horizon. Jinak ale zůstává základní hratelnostní loop úplně identický. Sehnat auto, odjet pár závodů, přežít honičky s policií, vydělat škváru, nahnat pod kapotu pár ořů navíc, ověsit vehikl nevkusnými doplňky a vyrazit zpátky do ulic.

Z předchozích Heat si navíc Unbound půjčuje i princip střídání dne a noci, tentokrát jde ale na věc trochu jinak. Strážci zákona v nové metropoli Lakeshore totiž na rozdíl od svých kolegů nerespektují legální denní závody, a tak vám jdou po krku i za světla. V průběhu celého dne pak odjetými závody stoupá počítadlo pozornosti policie, s tím jak strážci přidávají pod kotel. Vyšší hodnota znamená nebezpečnější složky i jejich vyšší počet v ulicích. A tím pádem i vyšší riziko, že skončíte za mřížemi a přijdete o všechny peníze, které jste za danou půlku dne vydělali. 

Hráči se zkušenostmi z minula už tedy zhruba tuší, jak se Unbound hraje. Situace ale o něco více ozvláštňuje nový koncept příběhových týdnů, v rámci kterých dostává střídání dne a noci hlubší smysl. V rámci absolutně primitivního příběhu má hlavní hrdina za úkol během čtyř týdnů připravit svůj vozový park na závěrečný velký závod, ve kterém vyzve jistého zajímavého soupeře a pokusí se vyhrát zpátky své vysněné závodidlo. Každou sobotu se koná kvalifikační závod a je třeba všechny tři ovládnout, přičemž každý z nich otevírá další z celkem čtyř výkonnostních úrovní aut. Jednoduché jak facka.

Klíčové ale je, že hratelnost je v principu velmi čistá a zábavná. Jízdní model doznal jistých změn, nově nabízí podrobnější nastavení toho, jak se vlastně auta ovládají. Na své si tak přijdou fanoušci stávajícího driftovacího závodění, ale i ti, kteří nad neustálými smyky ohrnovali nos. Ano, nově můžete prakticky každý celý závod projet hezky “gripově”, a hra vás za to odměňuje bonusovým nitrem možná ještě štědřeji, než kdybyste zatáčky brali zásadně dveřmi napřed. Správně vytuněný stroj navíc při zatáčení drží jako přikovaný a nepopulární variantu přepínání do driftu dvojitým stisknutím plynu lze úplně vypnout. Jízdní model je vedle toho příjemně responzivní, akční a přístupný, i když pochopitelně nějakou realističnost hází z okna už na startu.

Charakteristickým prvkem Unbound je také to, že minimálně v první polovině opravdu ctí “progress”. Po oťukávacím intru začínáte s levnou bečkou, která se na rovinkách nemůže soupeřům absolutně rovnat. V jakémkoliv lepším závodě navíc musíte dávat všanc peníze (a v případě neúspěchu o ně přijdete), a těch máte opravdu málo, takže v kapse obracíte každý dolar, který je potřeba později nacpat do motoru. Ale pozor, aby jste pak měli dost kapitálu na kvalifikaci do závodů s lepšími výplatami. K tomu si přičtěte agresivní, velmi početnou policii a vězte, že první hodiny v Lakeshore jsou i na střední obtížnost solidní výzva.

Jen škoda, že to platí zhruba do půlky. V té době se mi totiž povedlo najet na zelenou vlnu, každý den jsem si v kapsách odvážel desítky a statisíce dolarů, a v dokonale vyladěných autech jsem se soupeři totálně zametal podlahu. Na nejvyšší obtížnost se sice výzva vrátí, poměrně časté závody založené na skillu (tedy driftování nebo novinka Takeovers - jakási undergroundovější variace na gymkhanu) jsou ale stále až dětinsky primitivní. Oproti Heatu výrazně otupělá policie mi navíc za celou dobu hraní nedokázala nasadit klepeta, takže ani netuším, jak vypadá cutscéna zatýkání. Ta byla přitom ve starších dílech celkem pravidelným strašákem.

Nejdiskutovanějším aspektem hry byla od samého oznámení stylizace. Faktem je, že mi je ve hře vyobrazovaný styl oblékání, hudební doprovod a hiphopová undergroundová kultura úplně cizí. Faktem ale zároveň je, že mě Unbound právě stylizací opravdu nadchl. Souhlasím s tím, že cutscény s kreslenými postavičkami nejsou nic, o čem bych psal domů. Jinak ale harmonie notně přehnaného moderního gangsta, agresivního hiphopu a všudypřítomných animovaných kouřů nebo křidýlek vlastně hře naprosto báječně sedí. 

i Zdroj: Tadeáš Pepř / Hrej.cz

Vyloženě šokovaný jsem ze soundtracku. Ten kromě otravných amerických a latino písniček míchá i příbuzné styly z evropské tvorby, přičemž vám často do uší hraje polština, ukrajinština nebo němčina. V kombinaci s přístupnějšími elektronickými bangery je tak soundtrack nesmírně osvěžujícím, exotickým závanem. I když bych ho normálně rozhodně poslouchat nechtěl, vlastně si nedokážu představit, že by k tomuhle závodění pořád hrály rockově laděné kapely z přelomu tisíciletí, jak by si mnozí přáli.

Se stylem obecně ladí i nabídka aut a jejich tuningu, která je zase o něco bohatší, pestřejší a přestřelenější než minule. Zamrzí absence Audi, několik zajímavých novinek ale stroje s čtyřmi kroužky hravě vynahradí. Jen pozor na tradiční past v tom, že některá auta zřejmě kvůli licencím nelze pořádně vizuálně upravovat. Čtvrtinu hry jsem tak strávil v jen mírně přebarveném AMG GT-R. Na druhou stranu úchylné bodykity můžete pověsit i na Aventador a některé speciální úpravy konkrétních “legendary” aut museli designéři vymýšlet pod silným vlivem omamných látek. Příjemnou novinkou je možnost některým kouskům utrhat nárazníky a lépe tak vyvolávat pocit industriálnějších závodních speciálů. Pro fanoušky blow off ventilů také do nabídky posuvníků úpravy zvuku přibyla hlasitost sání přeplňování. Hezký detail.

Unbound patří k těm pohlednějším hrám dneška

Stylizace mě tedy ani v nejmenším neuráží a většinu jejích prvků lze celkem účinně povypínat. Má to ale své meze. Po delší době vám začnou lézt krkem neuvěřitelně ukecaní soupeři, kteří při závodech tradičně trapně a nesmyslně komentují situaci. Do hry také hodně promlouvá její ambasador A$AP Rocky. Zpočátku sice jen občas okomentuje váš výkon v režimu Takeover, později se ale objeví i přímo na silnicích nebo ve vedlejších misích, které vám občas zadají ostatní postavy. Jakkoliv chápu, že jde minimálně ve Státech a v určité subkultuře o hudební pojem, mě jeho otřesně nezaujaté žvatlání lezlo krkem. Jedna konkrétní vedlejší aktivita je navíc vyloženě jen několikaminutovým monologem, ve kterém vysvětluje, že je vlastně stejný jako ostatní, obyčejní lidé. V ten moment hra upřímně klesá na úplné dno, ale alespoň máte větší motivaci rychle dojet do cíle a Rockyho ehm… A$AP umlčet.

Také moc nerozumím obecné snaze glorifikovat nelegální závodění. Skrz různé nahrávky v rádiu a telefonní diskuze totiž Unbound kreslí obrázek hodných pouličních závodníků, bojujících proti zlým politikům, kteří chtějí vybírat pokuty místo toho aby, třeba, bojovali s příliš vysokými cenami bydlení. Pointa je mi jasná a určitou snahu o kulturní komentář mladé generace chápu. Ale v momentě, kdy se třísetkilometrovou rychlostí ženete pěší zónou a nevinné kolemjdoucí od smrti chrání jen to, že jsou kreslení, to působí extrémně paradoxně.

Na druhou stranu, zbytek dialogů je ve hře až překvapivě snesitelný. Nejde o oscarovou záležitost a občas jsou některé promluvy záporáků HODNĚ cheesy. Na poměry Need for Speed jde ale o příjemný pokrok.

Stylizaci jako celek mimochodem podporuje výborný a efektní audio design i slušná grafika. Z té sice nejsem tak nadšený jako jiní, uznávám ale, že Unbound patří k těm pohlednějším hrám dneška a třeba práce s částicovými efekty a nasvícením scény je vyloženě výborná. Jen škoda trochu haprující fyziky, kvůli které se především při vypjatějších honičkách dějí na cestách krajně neuvěřitelné věci.

K Need for Speed Unbound mám vlastně jen jednou významnější výhradu. Systém policie mi prostě v Heat přišel citelně zajímavější a napínavější. Od určité fáze příběhu totiž máte prakticky permanentně na čele terč s nejvyšší úrovní policejní bělosti. To v Heat znamenalo opravdu pekelný boj o přežití. V Unbound ale od zmíněné půlky příběhu strážcům pořádku i v jejich nejsilnější formě naprosto v klidu ujedete. Problémem je však především to, že i mimo honičku hlídky číhají prakticky za každým rohem. Některé noční radovánky se tak mění v nekonečný cyklus aktivace honičky a o pár okamžiků později zdlouhavého chladnutí zájmu pronásledujících. Není to žádná výzva, není to moc zábava, spíše je to hrozná otrava. Sporadičtější, ale mnohem nebezpečnější honičky v Heat mají jasně navrch.

i Zdroj: Tadeáš Pepř / Hrej.cz

Vedle toho jsem především ke konci cítil jisté opotřebování a nízkou variabilitu jednotlivých závodů, které často opakujete hned několikrát, jen v malých variacích. To ale také přičítám tomu, že jsem recenzoval v mnohahodinových kusech, a na ty prostě extrémně zběsilá a vyčerpávající hratelnost Need for Speed není úplně vhodná.

Ve výsledku jde ale o velmi slušnou nabídku arkádového závodění, která jen v základním příběhu zabere klidně i 25-30 hodin. Pokud vám není stylizace vyloženě odporná, nebo nehledáte vážněji pojaté ježdění (ale proč pak vůbec čtete recenzi Need for Speed?), jsou Unbound nejlepším, nejzábavnějším a nejpestřejším pokračováním série za spoustu let. 

Kdo ví, třeba si i vy rozšíříte obzory.