Hobo: Tough Life Recenze Recenze Hobo: Tough Life, bezdomoveckého simulátoru, proti kterému je i Ostrava pohádkou

Recenze Hobo: Tough Life, bezdomoveckého simulátoru, proti kterému je i Ostrava pohádkou

Aleš Tihlařík

Aleš Tihlařík

16. 4. 2021 16:50 12

Seznam kapitol

1. TĚŽKÝ ŽIVOT V PRASLAVI 2. ZÁBAVNÉ, ALE FRUSTRUJÍCÍ

Jestli patříte mezi generaci lidí narozených v divokých devadesátkách a někdy touhle dobou přemýšlíte nad koupí nemovitosti, jistě už vás párkrát napadlo, že by možná bylo jednodušší lehnout si na koleje. I hyperluxusní rakev ostatně stojí řádově méně než polorozbořená chatka v povodňové oblasti 100 km od Prahy, no a kremace? Tak ta je vyloženě za pusu. Ale nebojte – na sladký život se dá dosáhnout i v případě, kdy už deset let netěžíte Bitcoin. Máte vlastně dvě možnosti – buď ztratíte hrdost a přestěhujete se do levnější Ostravy, nebo si hrdost ponecháte a začnete se věnovat bezdomovectví na plný úvazek.

Reklama

A pak jsou tady také extrémní případy – domácí studio Perun Creative tento systém využilo opravdu „do mrtě“ a podobně jako Hannah Montana žije to nejlepší z obou světů. V roce 2017 bylo se závratným základním kapitálem 60 Kč založeno právě v Ostravě, přičemž již od roku 2015 vyvíjí bezdomovecký simulátor Hobo: Tough Life. Že vám nesedí letopočty? Inu, to je v pořádku, poněvadž v Ostravě plyne čas pozpátku…

NESPI PANE V KOLEJNICI, ŠTĚSTÍ NAJDEŠ V POPELNICI

Pryč ale od Ostravy k příjemnějším záležitostem. Ačkoliv by tomu zasazení hry mohlo napovídat, Hobo rozhodně nepatří do škatulky šílených simulátorů vzoru Goat Simulator nebo I Am Bread. Titul se nesnaží šokovat přehnanými a do absurdna vyhnanými aktivitami, ale spíše přízemněji, bezdomoveckým prostředím jako takovým. Praslav, jak se zove zdejší otevřené město, sice není ani zdaleka tak děsivá jako ostravský Přívoz, přesto vám dá dostatečně poznat krušný svět na „druhé straně“. Našince samozřejmě potěší přidaná hodnota v podobě známého prostředí – tvůrci si vzali inspiraci majoritně z Prahy, což lze krásně pozorovat například na nádraží nebo zdejším kostele. Potěší i četné české nápisy, občasné výkřiky kolemjdoucích (plnohodnotný dabing chybí obecně, nejen v češtině) a nezaměnitelné cinkání šalin tramvají. Dopravní prostředky sice uslyšíte, reálný provoz na silnicích ovšem neexistuje, což je trochu škoda – vykrádání aut, či žebrání v provozu by zajisté byly zábavnou formou přivýdělku.

Praslav je ovšem plná aktivit i bez dopravního ruchu. Hobo je totiž plnotučným survival RPG, a to s opravdovým důrazem na složku přežití. Prostě SURVIVAL RPG. A mohu vám garantovat, že pokud se po započetí hry bez jakékoliv strategie vrhnete do bezhlavého průzkumu lahodných popelnicových dobrůtek, možná se vám nepodaří přežít ani první noc. Svou životní pouť sice začínáte v létě, i tak je ovšem třeba mít se na pozoru před nočním chladem, denním hladem či nutností spánku. Tvůrci jsou bohužel pozoruhodně konzistentní v přesvědčení, že jste bezdomovcování již někdy vyzkoušeli, a tudíž žádné informace či rady znát nepotřebujete. Tipy nutné k přežití se tak jakoby mimochodem objevují v některých úkolech, ke kterým ovšem díky absenci tutoriálu můžete dospět jak po pěti minutách, tak i po deseti hodinách hraní. To je v pořádku u věcí, které nejsou zásadně důležité – bez psího společníka či receptu na čůčo se přeci jen obejdete. Než jsem ovšem zjistil, jak se dostat ke kartonové posteli, přežíval jsem několik dní jen na nedopitých zbytcích kafe z košů na hlavním nádraží. A ve hře taky.

„ZIMA, ZIMA, ZIMA VŠUDE JE VELIKÁ“

Pravověrným survival RPG je Hobo i díky nutnosti balancování životních statistik. Klíčovým ukazatelem je samozřejmě vitalita, mně však v průběhu hraní dělalo největší problém balancování energie, tepla a zápachu (ostatně jako v reálném životě). Spát můžete jen na pár místech k tomu určených, v teple se mimo oblečení udržujete hlavně zapalováním bordelu v řídce roztroušených barelech a zápachu se dá zbavit jen specifickými prostředky. Já tedy trávím venku zásadně jen pár hodin ročně, takže mé tipy neberte za slovo, ovšem proč bych si jako bezdomovec nemohl zapálit oheň v jakékoliv plechové popelnici, ustlat si i jinde než na lavičce či gauči, nebo se jít přemáchnout někam k vodnímu zdroji? To mi bohužel není známo.

První
Poslední
Reklama
Reklama

Související články

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama