Nahoďte flanelové košile, sedáme za volant, Německo volá. Je On The Road vysněným truck simulátorem, nebo spíš hrůzou na 18 kolech?

Reklama

Kdybych herní komunitu rozdělil na nás konzolisty a vás písíčkáře, stoprocentně bychom vám my konzolisté měli co závidět. Někomu možná některé žánry nechybí, ale specifické publikum některých her to má na konzolích složité. Například simulátorů – těch skutečně kvalitních – na konzolích příliš nenajdete. Zkuste si třeba s gamepadem v ruce slušně zalétat. Na Xbox časem dorazí Microsoft Flight Simulator, jasně, ale zatím ani na zelené, ani na modré (natožpak na červené) nemáte co hrát. Létání může být hodně specifické, ale zkuste si mimo slavné závodní série s něčím na konzoli zajezdit, ideálně se strojem, který váží několik desítek tun. Můžeme být vděční, že pro těžký terén existuje alespoň něco jako Snowrunner (eventuálně starší Mudrunner), ale jinak? Na silnici je to bída.

Přitom by to nemuselo být tak zlé, doslova za kopcem od mého bydliště totiž sídlí společnost, která shodou náhod dělá to nejlepší kamionové poježdění na celém světě. SCS Software, pravda, nemá příliš konkurence, na druhou stranu vývojářům nelze upřít fakt, že jejich hra je pro kamioňáky hotový klenot. Tedy mají-li PC. Na konzolích se situace poslední dekádu nemění, a i když se často šušká o konzolových portech právě Euro Trucku nebo American Trucku, nikdy se nejedná o něco oficiálního. Možná jde jen o přání, které je otcem myšlenky. Trestuhodného sucha tak čas od času využívají jiní, aby na prachbídné kopie nalákali alespoň některé platící zákazníky – vždyť ti často koupí i absolutní odpad, jenom aby mohli sednout za volant pořádného stroje a vyrazit do vedlejšího města s paletami plných ryb.

(NE)BYLO, NEBYLO

Nebudeme chodit kolem horké kaše. Jsem úplně stejný zoufalec. Jediný rozdíl je ten, že díky působení na Hrej nemusím za podobné pokusy platit, ale dostávám je zadarmo. Možná bych ale byl radši, kdybych je nedostal vůbec. První pokus jsem si odbyl se hrou, jejíž jméno jsem raději zapomněl. Možná to nevypovídá o jejích kvalitách, asi si řeknete, fakt, že jsem na ní ale zapomněl, může být v těchto sférách i pozitivním znamením – zas tak špatná hra to nebyla, jinak bych si na ten zpropadený název vzpomněl. To aktuální hra na holení takové štěstí nemá. Ačkoliv přichází na trh s úplně stejnou premisou, její provedení je tak odporně špatné, že o On The Road asi budu ještě chvíli vyprávět, kudy projdu.

Hra je ještě odpornější, než jsem čekal.

Už takhle jsem od hry neměl přílišná očekávání: absolutně neznámý titul se zjeví zčista jasna a hlásí, že lepší kamiony hrát na PlayStationu nebudete, no tak to byste byli hloupí, kdybyste tomu snad na chvíli uvěřili i vy. Ne, měl jsem spustit další generický rádoby simulátor, ve kterém jednoduše v nějakém polofunkčním rozhraní přijmete zakázku a odvezete ji přes kopec do vedlejší dědiny. Grafika nebude příliš hezká, ale sítnici si při hraní neodpálíte, jízdní model bude všelijaký, jen ne povedený, ergonomický a zábavný, ale na nějakou hodinu vám možná vytvoří iluzi kamioňáka asi tak stejně, jak se to daří nepovedeným vlakovým simulátorům, pro které mám též slabost.

Inu, nikoliv.

On The Road je ještě horší. Polofunkční rozhraní samozřejmě nechybí, ostatně na těch pár úkonů vždycky nějak přijdete (nastoupit/vystoupit, vložit kartu/vyjmout kartu, nastartovat, natankovat, mapa, zakázky, víc nepotřebujete), ale hra je ještě odpornější, než jsem čekal. A jízdní model, ačkoliv na hře je asi tím nejlepším, je pořád kilometry daleko za rokem 2021.

NEJSEM HRDINA, ALE…

Přátelé, tady končí veškerá legrace. Jakkoliv asi čekáte, že tohle nedopadne úplně nejlíp, bude ještě hůř. Fakt je ten, že tohle bych všechno přežil. Hrál jsem spoustu ošklivých her, hrál jsem i spoustu rozbitých her, přežiju i tohle. To nejhorší, co by se mohlo stát, je to, že vezmete jakoukoliv zakázku a pojedete do vedlejší města, abyste si vydělali nějaký halíř a abyste viděli, zač stojí herní svět. Na rozdíl od předešlé zmíněné hry, jejíž jméno hledat v paměti ani nechci, sází On The Road na skutečnou mapu, která reprezentuje Německo. Z toho vyplývá i ráz hry, která vás nebude vodit přes hory přes doly, ale povětšinou po německých autobahn s občasnými sjezdy do měst jako takových.

Ta hra, kterou už zmiňuji asi potřetí (Truck Driver!), měla výhodu alespoň v tom, že vás tahala po malé mapě skrze místa, která si možná zapamatujete. Třeba mi v hlavě uvázla vzpomínka na silnici vedoucí z hor dolů do přístavního městečka. Truck Driver sice taky nebyl krasavec, takže ne, výhledem se nekocháte, ale krajina měla nějaký ráz, a tak nějak působí s odstupem času alespoň zajímavě. Minimálně zajímavě ve chvíli, když víte, jak nezajímavě taky mohla vypadat. V On The Road jsem neviděl jediný kopec. Nejel jsem jedinou serpentýnou. Asi bych vsadil malý peníz i na to, že jsem ve hře neviděl třeba ani vodu. Vidíte jen tři pruhy tam, tři pruhy sem, a pár zatáček, aby na vás nepřišel mikrospánek.

Hrát tohle je očistec. Očistec, který nikdy nekončí. Vzdálenosti ve hře jsou totiž absolutně nesnesitelné. Začínal jsem někde v Lipsku, možná v Norimberku (kdo ví, zapínat hru znova už nechci), a dojet do Berlína s první zakázkou trvalo dobrou hodinu. Role-play dobrej, ne že ne, a jet tu samou trasu v Euro Trucku, asi si pískám, ale představte si hnusný interiér tahače, hnusný exteriér čítající všechno okolo, a jen kupředu se linoucí dálnici s minimálním provozem a totálně nudným okolím. Největší nadšení ve mně vzbudilo to, když jsem zjistil, že protijedoucí vozidla v momentě, kdy se objeví na obrazovce na silnici jakoby dopadnou asi z metrové výšky. To bylo vážně k popukání. Pak jsem ale zase upadnul do letargie.

0 OD 0 POJDE

Tahle hra vznikla za jediným účelem – zaplnit místo na trhu. Je vlastně jedno, jestli je dobrá nebo špatná, někteří ji stejně vyzkouší, protože chtějí řídit nějaký kamion. Jsou to chudáci, stejně jako jsem chudákem já. I špatné hry mají občas potenciál zaujmout, mohou se stát terčem vtipných vysílání někde na internetu, a nebudeme lhát, i Tadeáš měl podobný nápad. Dobře, je to špatná hra, ale bude aspoň psina! Ne, nebude. I kdybyste ve hře dělali kraviny, zábavy se v ní nedořežete. I když třeba nečtete, přečtěte si radši On The Road od Kerouaca. Ve hře vás bude vás čekat jen dlouhých dvacet minut z města do města, ve kterých nemůžete nikam sjet, do ničeho nabourat, ani se pokusit o nějakou jinou nečekanou kratochvíli, která by hru rozbila. Mně se ji rozbít nepodařilo, to je ale jen jeden asi ze dvou kladů, které na konto hry zmíním. A proto, jedině proto (a možná taky proto, že už nám to nový systém neumožňuje… pozn. editora), dole nevisí nula.