Deus Ex Článek Okénko do herní minulosti

Okénko do herní minulosti

Martin Kaller

Martin Kaller

8. 6. 2009 22:31 41
Reklama

Jedním z rozšířených a dosti oblíbených názorů je, že hry kdysi bývaly výrazně lepší než dnes. Pochopitelně z hlediska esenciálního prvku - hratelnosti. Je to hodně odvážné tvrzení a dle mého veskrze mylné. Stojí za ním především skupina zkušenějších a odrostlejších hráčů, která je hrami - a to celkem logicky - přejedena. Na pomyslném herním stole totiž už ochutnala téměř všechno, co bylo k mání.

Navíc nelze nevidět, že glorifikace starých a řekněme již klasických hitů je způsobena především lehce zavádějícími vzpomínkami. Většinou však stačí zvednout oponu a zkusit si daný titul zahrát s odstupem mnoha roků znovu, abychom rychle prozřeli. Ano, některé z těchto her byly ve své době skutečně skvělé, pár z nich dokonce silně nadčasových (namátkou třebas Fallout, Deus Ex). Pohříchu většina z nich by dnes nemohla obstát, a to dokonce ani v případě, pokud by nabídla srovnatelnou grafiku se současným high definition trendem. Hry dneška jsou prostě mnohem komplexnější!

Nemusí jít nutně o herní mechanismy, ale o celkovou propracovanost 3D herního světa, který jenom v onom "účelovém grafickém pozlátku" nabízí řadu dříve neviděných prvků. Prvků přispívajících např. k lepší atmosféře či uvěřitelnějšímu prožitku z hraní. Ano, i taková obyčejná střílečka díky spoustě vizuálních efektů, díky realistickému prostředí a fyzice či rozpohybování postav na scéně ukazuje, že vývoj se navzdory kritice stále ubírá vpřed. Abychom si rozuměli, tohle kladné hodnocení rozhodně nelze aplikovat na celý herní průmysl. Stejně jako dříve se ročně dostane na trh jen velice málo skutečně špičkových herních produktů. Nicméně narozdíl od dávné herní minulosti je jich v konečném počítání přeci jenom více.

Nyní si dovolím znovu vrátit k onomu protežování herní minulosti a termínu "zavádějící vzpomínky". Na vině je naše paměť, která ráda a často obrušuje ostré hrany a zanechává tak po čase v naší mysli výrazně příjemnější obraz dřívější skutečnosti. Je to trochu jako příběh o staré paní, která se na sklonku svého života, jehož větší část prožila ve velkém městě, rozhodla vrátit do rodné vísky. Do míst, kde jako malá vyrůstala. Jenomže po tomhle návratu přišlo vystřízlivění a ošklivé zklamání. Udělala by lépe, kdyby svou rodnou hroudu zanechala pouze v příjemných vzpomínkách - konfrontace s realitou, již následně charakterizovala jako "hrozná díra", ji značně roztrpčila. A právě takhle nějak to funguje i s hrami. Nostalgie vede k poněkud zkresleným závěrům. Přitom mnohdy nemusí být pohled do minulosti zase až tak vzdálený…

Jsem velký příznivec série Metal Gear Solid. Prostě se tahle herní řada v mnoha ohledech trefila do mého herního vkusu a apetitu. Třetí díl na PS2 jsem považoval za jeden z nejlepších produktů minulé generace konzolí. Jenom pro lepší ozřejmení, nemluvím o počinu Snake Eater s naprosto příšernou kamerou, ale o v mnoha ohledech razantně vylepšeném Subsistence. Podobné nadšení jsem pak prožíval při hraní aktuálního hitu s názvem Metal Gear Solid 4 pro PS3. Ovšem když jsem se chtěl vrátit o pár let zpátky a po dohrání MGS4 vyzkoušet třetí díl, přišlo nečekané rozčarování. Hrome, proč má trojka oproti "vymazlené" čtyřce tak neuvěřitelně komplikované ovládání? Proč je hlavní hrdina tak toporný? Proč, proč, proč… protože čas se nedá zastavit a stejně jako my i samotné hry stárnou. A co bylo dříve považováno za špičku, v porovnání se špičkou dnešních dnů zhusta neobstojí.

Zkrátka jde o jakýsi syndrom růžových brýlí, které mnohdy stačí sundat (rozuměj, hru si znovu zahrát), aby bylo jasné, že najednou má starý herní kus, námi tolik protežovaný a vychvalovaný, spoustu kvalitativních nedostatků, co jej následně devalvují a při přímém porovnání se současností odsouvají na vedlejší kolej. A čím dále sáhneme do minulosti, tím méně najdeme her, které by po stránce hratelnosti obstály proti nejlepším produktům dnešních dnů, měsíců či roků. Ano, také mám ve své sbírce stále ještě několik titulů, které ve svém žánru nemají konkurenci a při vědomí, jakým směrem se herní trh dnes vyvíjí, se patrně ani žádné další konkurence nemusí "bát", protože se zkrátka už asi nedostaví. Za všechny tu zmíním alespoň SRPG Final Fantasy Tactics pro PSX. Ale to je přece jen na trochu jiné povídání.

A když už jsem v samotném závěru při tomhle vzpomínání, jaké jsou podle vašeho mínění hry, které ve své době bylo možné označit za revoluční či nadčasové? A jak daleko sahá vaše vzpomínka na herní hit, který byste si s chutí zahráli i dnes?

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama