Obrana Garriotova
Když před týdnem a něco dny prokmitla internetem zpráva, že Tabula Rasa je propadák, čertili se nejen hlavouni z NCsoftu, ale také hráči, kterým není lhostejná scéna MMO. Už to bude měsíc, co jsem v TR vystřelil naposledy, ale tu pauzu si vynutilo mnohem víc pracovní vytížení než pocit, že by hra nesplnila moje očekávání. TR se hraje jinak než většina konkurence a jak se později ukázalo, ve skutečnosti zatím vydělala "tak akorát". Jako zklamání se její nulová ziskovost začne tvářit teprve ve chvíli, kdy Garriotovo nejmladší děcko postavíte proti fenoménu World of Warcraft. Deset milionů aktivních účtů, hluboký zářez v popkultuře, obrovská továrna na peníze, která dodnes nepustila ani takového kabrňáka, jakým je Radek Friedrich. S Warcraftem (natož Radkem Friedrichem) je pošetilé soupeřit. Poprvé to zkusila Sony Online Entertainment, když s vidinou ještě většího úspěchu vzala tehdy vcelku populární Star Wars Galaxies a přeroubovala originální systém vývoje postavy do konvenční, levely obšancované podoby. Výsledek? Odliv rozlícených fanoušků a u těch tolerantnějších hlasité skřípění zubů. Hra samotná pak upadla do šedé zóny onlinovek, co tak nějak přežívají, ale zájem o ně je mizivý – jakkoliv se její čísla zase narovnala.
Silná licence stála za jediným relativně úspěšným pokusem vyrovnat se blizzardímu monopolu (řeč je o placených titulech). The Lord of the Rings Online může spoléhat na jednu z nejbohatších umělých mytologií, po herní stránce pak vývojáři z Turbine vsadili na jistotu a vzali Warcraft v podstatě přes kopírák. Ani silná startovní pozice, ani pozitivní recenze ale nepřinesly LOTRO milionová čísla: odhady mluví o stovkách tisíců aktivních účtů, první milion (pokud vůbec přijde) je zatím pohádka budoucnosti. Opět zklamání? Co vás nemá! Turbine trpělivě budují zážitek, který sice neláme rekordy, ale nachází místo v srdcích hráčů i kritiky.
Ještě větší trpělivost projevují Islanďané z CCP, jejichž EVE Online ušla od embryonální fáze před pěti lety obrovský kus cesty, a co je důležité – na každém krůčku nabírala loajální hráče. Dnes jejím vesmírem korzuje něco kolem dvou set tisíc pilotů a CCP spokojeně plánuje nové verze na mnoho let dopředu. Jde přitom o extrémně náročnou záležitost na čas i hráčovy komunikační schopnosti, tedy pravý opak uživatelsky přítulného Pána prstenů. Jaké poučení si z toho vzít? Minimálně takové, že prostor na trhu je otevřený dokořán. Uprostřed sice trůní monolit World of Warcraft, ale pokud chcete udělat dobrý obchod, nemusíte si věčného boje Hordy s Aliancí vůbec všímat. Mají svých problémů dost: mor powerlevelingu, úzce spojeného s krádežemi účtů a čísel kreditních karet, dělá z herního zážitku víc každodenní šichtu než kouzelnou pohádku. Je to pak ještě hra, když někteří lidé ochotně platí za to, aby ji vlastně hrát nemuseli?
V NCsoftu tohle všechno dobře znají, oba díly jejich ságy Lineage by mohly Warcraftu vyprávět jak o grindu a farmaření, tak o počtech předplatitelů. Místo dalšího dřenění zavedených pravidel ale korejští vládcové online světů dali volnou ruku a vysoký rozpočet legendě žánru, Richardu Garriotovi. Že se výsledek Garriotova snažení co do počtu hráčů Warcraftu nikdy nevyrovná? Že se zatím nezaplatil? Dejte hře čas a položte ten telefon, na kterém vytáčíte marketing. Kvalitní onlinovka je v první řadě investice. Kdo čeká v den jejího spuštění pečené holuby do úst, je naivní. Kdo jde s takovým přístupem do samotného vývoje... večeří suchary.
