Numen: Contest of Heroes

Člověk a Bůh? Člověk a bohové! opravil by vás Atéňan doby antické. Božstvo ho naučilo řemeslům, rituálům i plodnosti, bez bohů by nešel spát, ani by se bez nich ráno… Život s bohy v zádech bral tento dávný člověk s naprostou samozřejmostí. Přijímal trest za své neřesti a těšil se z přízně za vykonané dobro. Pod atraktivní starořeckou pokličku můžete nyní nakouknout i vy. Stačí k tomu docela málo: zahrát si Numen: Contest of Heroes. Je to čerstvý pokrm z českého kotlíku. Jen pozor, ať se nespálíte.

Na pití slaného vína a klábosení s trhovcem vám v Numenu mnoho času nezbude. Jde tu totiž o víc než o jedno ležérní odpoledne zalité Apollónovým sluncem. V novém českém RPG budete šířit svoji pověst častěji mečem než myšlenkou, častěji rychlým kouzlem než meditací. Čeká vás nemilosrdný závod o čas a život. Již nějaký pátek totiž božstvo postrádá srp Titána Krona. Řekové nikdy tohoto syna řeckých bohů Urana a Gaie příliš neuctívali, ale nyní je v sázce hodně. Bájný srp je potřeba najít a devět bohů z Numenu se proto rozhodlo uspořádat takovou malou kvrelačnou olympiádu. Jejich devět služebníků, tedy devět lidských hrdinů, se vydává na dlouhou a strastiplnou cestu. Mezi nimi budete i vy, člověk s mizivou šancí na úspěch.

Dia na vás, holoto

Vrtošiví bohové jsou jako lidé, jde jim o prestiž a každý by chtěl získat srp na úkor těch ostatních. Své svěřence tedy všemožně podporují, ale jakmile zjistí, že si v nějakém úkolu navzájem pomohli, ješitně se rozzlobí. Klidně i na vás. Ano, chápete to dobře. V Numenu sice všichni hrdinové pracují na vlastní pěst, ale běžně se dostávají do situací, kdy se v závodu „doženou“ a je pouze na nich, zda si při určitém úkolu pomohou, nebo zákeřně svedou na scestí. Velká cena srpu tedy vyznívá poměrně adrenalinově a je docela zajímavé putovat krajinou s vědomím, že „tady někde“ nechali/nechají stopu i vaši konkurenti, které zanedlouho také potkáte.

Jakému bohu vlastně budete sloužit právě vy? Výběr je bohatý. V tutorialu na ostrově Leros se ještě jako desetileté dítě můžete vyprofilovat na milovníka meče, luku či magie a na základě toho si do času dospělosti vyberete, komu budete sloužit. V sázce jsou například kombinace typu bojovník a bůh ohně Hefaistos, lučištník pod dohledem bohyně lovu Artemis, mág s asistencí Poseidona atd. Každý bůh vám prostřednictvím svého kněze může během hry dodat přehršel unikátních vlastností. Pro každé z trojice povolání jich existuje velké množství typů a ve většině z nich lze dále levelovat. Zatímco válečník se může zdokonalovat například v Přesném zásahu (krátký, ale extrémně účinný útok), ostrostřelec zase rád zlepšuje otrávené šípy a podobně.. Pěstování nabytých dovedností je v Numenu žádoucí, jinak jste proti vlkům, harpyjím, obřím pavoukům, kostlivcům, steampukovým humanoidům a dalším hordám nepřátel dopředu vyřízení.

Podobně jako schopností je ve hře přehršel i bojové výstroje a výzbroje. Kvantitou zbraní a ochranných pomůcek české dílo překonává snad i velmi pestrý Morrowind, postavu budete oblékat do nových chráničů a vybavovat novými zbraněmi co pět minut. Rozličná bojová výbava se navíc od sebe liší nejen peněžní hodnotou a nebezpečností (to je snad jasné), ale také rozličným stylem manévrování. Zkrátka, budete-li hrát třeba za válečníka, téměř s každým mečem, palcátem či sekerou se budete ohánět trošku jinak. Ale pozor, nechejte si svůj vražedný nástroj čas od času opravit, zbraně se totiž poškozují.

Vstát z hrobu je přece tak jednoduché…

Co jiného než samotný boj bývá styčným bodem každého akčněji laděného RPG a Numen se vám teď již určitě profiluje jako právě takový typ hry. Bohužel, je čas vystřízlivět. Vemte v úvahu, že bojová část dnešních dobrodružných her musí být kořeněná propracovaným akčním modelem, již nestačí pouze běhat mezi hordami nepřátel a řezat je na hromadu. Tak třeba Zaklínač nabídl příjemná komba včasným klikáním myší, Risen zase krom jiného potěšil několika možnostmi zásahu a Divinity II alespoň zvládlo dračí hody ve vzduchu. A Numen? V Numenu zavládl nekontrolovaný respawn nepřátel...

Zatímco v řadě singleplayerových RPGček lze aktuálně vymýcenou oblast nadále považovat za bezpečnou (nebýt třeba nějakého příběhového zvratu), v Numenu je pouze otázkou krátkého času, kdy v konkrétním kousku země právě zbroceném nepřátelskou krví znovu vzklíčí život. Kdyby se množství, rozestavění a skladba potvor průběžně měnily, dalo by se celé tohle divadlo nakonec chápat jako zajímavá továrna na expy. Bohužel, nic z toho neplatí a znovuobjevování totožných hord nepřátel ve hře funguje na základě primitivního a na sobě nezávislého komba: splň úkol, zemři anebo jen zvovu navštiv lokaci. Numenské obrození funguje s naprosto zaručenou setrvačností v jakémkoliv místě mapy, kam autoři defaultně naprogramovali přítomnost agresivních stvoření. Stačí tedy jít pro nový quest stejným územím, stačí zemřít v rukou silného protivníka a znovu se za ním vydat, stačí znovu vstoupit do dungeonu, který jste před dvěma vteřinami opustili a… v každém případě vás znovu čeká materiál, se kterým jste se třeba již pětkrát „úspěšně“ vypořádali. Platí to jak pro začátek, tak i pro pokročilé fáze hry a je snad zbytečné vysvětlovat, jak otravným, stereotypním a nevěrohodným se Numen kvůli respawnu po nějakých deseti patnácti hodinách hry stává.

…a přece je tu mrtvo!

Znovuobjevováním bestií vývojáři kompenzovali celkově malou rozlohu map, ze kterých se virtuální antický svět skládá. Každý ostrov, nebo prostě kus zdejší země, by se dal svou rozlohou srovnat s mapou nějaké multiplayerové akce a nebýt neustálého oživování protivníků, neměl by hráč vlastně šanci vymlátit si zkušenostní body i příběhové předměty nutné pro další postup.

Menší akční prostor sice autoři nahradili rozmanitostí prostředí (les, poušť, zima, podzemí atd..), ovšem s výjimkou ohnisek nepřátel je svět Numenu docela mrtvý. A to hlavně kvůli NPCčkům, které v celém díle hrají spíše podřadnou roli. Questové postavy nemají uvěřitelnou minulost, ani touhy, ani záliby, názory či přesvědčení a ostatní lidé, které potkáte, se chovají jen jako mlčenlivá kulisa. Mlčenlivá, protože ve hře chybí dabing a kulisa, protože jde jen o nereagující panáky vysázené do krajiny.

Strohá příběhová linka dotváří celkovou povrchnost hry. Co se týče podání života v době řecké mytologie, je Numen skutečně trochu fádní a ani závěrečná výzva Titána na tom nic nezmění. Atraktivní námět si zkrátka říkal o hlubší zpracování. Je jasné, že jako akčněji laděné dobrodružství neměl Numen nějaké přehnané dějové ambice, ale v důsledku nabízí vlastně jen honění expů skrz hordy nepřátel a pak už jen běhání mezi hrstkou stručně zadaných příběhových questů s minimem postranních úkolů. Děj hry tu funguje spíše jen jako doplňek akce.

Numen: Contest of Heroes není v žádném případě propadákem, ale ani žádnou extratřídou. Zejména letos se mu v RPG žánru sešla taková konkurence, že si od nás nemůže vysloužit lepší hodnocení, než jaké vidíte pod článkem.