Nintendo DS Browser - Opera do kapsy

Společnost Opera Software je prakticky třetím největším hráčem na poli webových prohlížečů. Kromě svého desktopového produktu pro Windows, Linux, MacOS a mnohé jiné více či méně používané operační systémy se tato firma zaměřila právě i na přenosná zařízení. Už delší dobu je na trhu mobilních operátorů Opera Mini, tedy vlastně webový prohlížeč pro mobilní telefony, ať už klasické či se Symbianem, případně jiným operačním systémem. Ale ani tady se vývoj jednoho z mála stand-alone komerčních prohlížečů nezastavil a pánové s Nintenda se dohodli s jejich protější v Opeře, aby nám přinesli užitečný nástroj pro naši hračku. Nintendo Dula Screen, abychom ho také jednou nazvali celým jménem, tak v současnosti dostává, vedle MP3 přehrávajícího cartrige, do vínku další nové rozšíření, webový prohlížeč.

Nezávazně

DS browser používá obratně a bez okolků vestavěného bezdrátového připojení standardu Wi-Fi jakožto jediného možného způsobu připojení k síti. Jeho implementace a nastavení je nicméně naprosto shodná s jinými Nintnedo Wi-Fi enabled tituly. Můžete tedy využívat veřejných přístupových bodů, případně si své zařízení navěsit na domácí sít nebo v tom posledním případě zakoupit Nintendo Wi-Fi USB Connector. Samozřejmostí je možnost manuálního nastavení patřičných políček – IP adresy, masky podsítě, brány, DNS serverů, případně chráněného WEP klíče, což je společně s ochranou skrze hardwarovou MAC adresu nejvyšší možné bezpečnostní nastavení. Bohužel pro ty vynalézavější, Wi-Fi kartu přepnutou do režimu Ad-hoc lze sice vyhledat jako aktivní přístupový bod, ale zařízení se již odmítá připojit. Nicméně, v tomto ohledu je nastavení relativně snadné a v případě většiny obecně přístupných sítí pak není třeba nastavovat téměř nic a ponechat nastavení dynamické.

Bez myši

Starší a větší bratříček DS Browseru, desktopová Opera, se již nějakou tu dobu chválí funkcí rozeznávání gest, či pohybů myši. Něco podobného bylo slibováno i zde. Že dotekový displej agilně zaskočí za klasickou myš je nasnadě. Ovšem kam se čáry máry poděly, nevíme. Prostě zde nejsou. Namísto toho nastoupilo několik přehledných a malých, přesto intuitivně dostupných tlačítek na spodním okraji dotekového displeje. Vedle nezbytného ZPĚT a VPŘED zde najdete klasické funkce jako je stop / obnovit, vyhledávání, záložky či historii. Navíc je pak v tomto rychle dostupném interface tlačítko pro zadávání adresy, namísto klasického stavového řádku, který by na displeji s nízkým rozlišením zbytečně zabíral místo, čudl pro nastavení zoomu, přepínač povolení či zakázání obrázků a naprosto nezbytný a pro NDS fatálně důležitý funkční aktivátor náhledu.

Průhledově

Jak je známo, Nintendo DS netrpí kdoví jak vysokým rozlišením displejů. Je tomu přesně naopak, ale vynalézavost softwarových inženýrů nezná mezí a tak přišli s jakýmsi náhledovým konceptem. Tedy, abych to nějak upřesnil, jde o to, že buď koukáte na web v SSR módu, alias fit-to-screen (tedy, jak by mohli majitelé starších PDA přisvědčit, něčem velmi ohavném, pokud zrovna prohlížený web nemá verzi upravenou pro takové zařízení), či v Overview módu, který funguje na bázi zmenšeného náhledu na jednom z displejů a výseku plné velikosti webu na druhé obrazovce. Co to žere? Vlastně můžete buď přímo pohybovat výřezem na horním displeji, pokud máte zrovna náhled přepnutý na tom dotekovém, či se jakoby zachytávat a pošoupávat si výřez přímo (přirovnal bych to k ovládání kamery pomocí boží tlapy v Black & White).

Bez klávesnice

Onen zlatý grál výpočetní techniky, klávesový interface pro zadávání textu je zde nahrazen jednoduše klávesnicí dotekovou, případně rozpoznáváním rukopisu. Pokud tedy zadáváte URL, či vyplňujete textové políčko na webu, překryje vám výhled zadávací interface. Funkce rozpoznání psaného textu je zde implementována jako dva čtverečky vedle sebe do kterých střídavě vpisujete znaky, přičemž dokáže rozeznat jak kapitální tak malé písmena (otázkou je, zda je toto například u hesel výhoda). Kdo někdy měl tu čest s něčím podobným na PDA, bude doma. Pro ostatní uvedu, že nejde o nic složitého, pouze je třeba zapomenout na rukopis naučený na prvním stupni základní školy a psát jako pravý technik, tedy tiskace. Bohužel ale ani po delším testování se mi nepodařilo odhalit jakékoliv zrychlení zadávání textu při použití této metody, která je zde stejně pomalá jako vyťukávání na softwarové klávesnici. Naopak velmi užitečnou funkcí je možnost tak zvaných prefixů. Jsou to přednastavené, samozřejmě měnitelné, útržky znaků. Samozřejmě si tam může napsat kdo chce co chce, ovšem od výroby jsou přednastaveny http:// , .com , .net a podobné z pochopitelných důvodů praktické záležitosti.

Malý mutant?

Těžko říci zda uvedení tohoto kusu software bylo součástí dlouhodobého plánu Nintenda či šlo pouze o náhlý impuls. Tomu prvnímu nasvědčuje šikovně navržené ovládání a různé praktické vychytání ušité na míru NDS, tomu druhému rozšiřující paměť do GBA slotu pro případné cookies či jiná data důležitá pro prohlížeč, která přístroj prostě už nedokáže pojmout. Nicméně musím bez skrývání přiznat, že pro svižný surf po českých informačních serverech typu novinky.cz či různé jejich konkurence není DS Browser nejideálnějším pomocníkem. Při stejné rychlosti připojení je načítání na normálním počítači několikrát rychlejší, což je vzhledem k výkonu NDS a hromadám zbytečností v kódu dnešního webu pochopitelné, ale od dlouhého čekání při načítání nepomůže ani zákaz obrázků, které se dají pokládat za největší žrouty. O Flashy, kterým je současný web taktéž přecpán, řeč být nemůže vůbec, protože prostě není podporován. Java, to už je jiná káva – funguje, ovšem pouze pokud je standardizována, na weby psané na tělo Internet Exploreru s „implementací“ Javy zrovna zapomeňte.

Ale i přes tyto nedostatky by se o DS Browseru dalo uvažovat, pokud je DS vaším stálým společníkem a žijete ve velkém městě. Pak je to ideální nástroj pro vybírání webového mailu, či přečtení nejnovějších zpráv v SSR formě. Samozřejmě můžete zabrousit i na složitější weby, ale to již vyžaduje trochu trpělivosti a dodržování standardů ze strany jejich designérů. Než si prohlížeč překouše kód a dokope se k úplnému zobrazení, trvá to zpravidla v desítkách sekund a obrázky se často dotahují, až když na ně zamíříte výsek plného zobrazení. Co nás ale mile překvapilo, to je podpora českých znaků, čili středoevropského kódování, které se zobrazuje naprosto korektně. Zrovna tak je příjemné, že téměř každý tak říkajíc profesionální či komerční web dokáže DS Browser, byť po chvilce, správě zpracovat a ukázat, výjimku netvoří ani záležitosti jako je e-banking u některých (ne však všech) českých bank. Konec konců, kdo by sebou pořád tahal velký notebook, že?