Ninja Gaiden: Dragon Sword Recenze Ninja Gaiden: Dragon Sword

Ninja Gaiden: Dragon Sword

Jan Vitík

Jan Vitík

1. 8. 2008 22:00 2
Reklama

Proces „zmenšování“, neboli konverze hry z velké a nabušené konzole na podstatně slabší a na jiných principech postavený handheld, je problém. Hodně záleží na základním přístupu, který autoři zvolí. Pouhé osekání textur a zošklivění je nejjednodušší a pro hráče nejhorší variantou. Naštěstí to začíná vypadat, že byla pochopena naše touha po plnohodnotném zážitku s prvky ušitými přesně na míru. Nechť se Ryu se svým novým dobrodružstvím stane předlohou pro všechny ostatní.

Seišin Teki Kjójó

Ninja Gaiden: Dragon Sword
i Zdroj: Hrej.cz

Náznak výjimečnosti Dragon Sword přichází okamžitě po zapnutí, jelikož se řadí do úzké skupiny her jako Hotel Dusk: Room 215 a Dr. Kawashima's Brain Training, které se drží jako knížka. A rozhodně se nejedná o samoúčelný pokus pouze se vyčlenit, ale čistě o přizpůsobení se deisgnu hru, který tohoto naplno využívá. Samotný děj se odehrává šest měsíců po prvním a šest měsíců před druhým Ninja Gaidenem. Koloběh událostí rozjíždí únos mladé bojovnice Momiji. Ryu záhy zjišťuje, že v tom má prsty klan Black Spider Ninja a vydává se na osvoboditelskou výpravu, během níž odhalí mnohá tajemství, točící se hlavně kolem tajemných Dark Dragonstones.

O novém ninjovi se vědělo dopředu hlavně to, že bude skvěle vypadat. A to se potvrdilo na sto procent. Různorodá prostředí jsou nakreslena do těch nejmenších detailů. Les nedaleko vesnice je realistický, paralelní dimenze dostatečně fantaskní. V prvních momentech považujete vše, co vidíte, za zázrak. Zkušenost říká, že podobnou grafiku DS jednoduše nezvládne a najednou tohle. Oslavujete tedy tvůrčí tým za nadlidský výkon a hltáte. Úvodní šok ovšem po hodince někam zmizí a na povrch se dere první zjevná daň za krásné stromy a stavby. Celé prostředí je totiž rozsekaná na malinkaté kousíčky, které se střídají v ďábelském tempu. Tři kroky střih, čtyři střih, schody střih a tak pořád dokola. Někdy v podzemních tunelech dochází k situacím, kdy během souboje omylem skočíte moc ke kraji a vrátíte se do předchozí lokace, již řádně vyčištěné, jenže ejhle, ty potvory tam jsou zase a jen si tím přiděláváte problémy. Naštěstí ani ty nejmenší úseky nevypadají odfláknutě, takže je na co se dívat. Celé je to vlastně šikovný trik s 2D kreslenými pozadí, který ovšem dokáže vytvořit dojem plně trojrozměrného světa. Příběhové sekvence, z pochopitelných důvodů složené ze statických obrázků, nepostrádají náboj a i jejich zpracování se vyznačuje typickou japonskou vysokou úrovní a stylem.

Kendžucu a Šurikendžucu

Ninja Gaiden: Dragon Sword
i Zdroj: Hrej.cz

Hezké lokace ještě dobrou hru nedělají, proč je tedy NG:DS dobrou hrou? Největší dílem se na tom bez debat podílí ovládání a s tím spojený bojový systém. Veškeré činnosti hlavních postav, od základního pohybu, přes boj s mečem až po rozhovory, se ovládají stylusem. Jestli jeho využití někomu v nějaké hře chybělo, tady si vynahradí způsobem, až mu z toho bude ouzko. Neustálé mačkání tlačítka zkrátka v soubojích nahradilo šmrdláním po displeji. Tažením přes nepřítele je základní úder, tažením zespoda je zvedák a tak podobně. Skládáním gest pak vznikají různá ničivá komba a speciální údery. Vyskákat tunelem ve stropě je otázkou jen několik tažení vzhůru. Pro hod šurikenem zase stačí jen ťuknout na cíl. To dělá trochu neplechu, protože chůze probíhá tak, že položíte stylus na místo kam chcete jít a držíte. Někdy tedy místo chůze hodíte a naopak. Celkem pochopitelně ale dochází k podobným záměnám častěji, jen se pro frekvenci úderů a bojů samotných jaksi ztratí. Aby to čudlíkům nebylo líto, použili je vývojáři jako kryt, takže pokud zmáčknete směrový kříž nebo něco jiného, Ryu zaujme obrané postavení. Magie Nimpo, propůjčující ohnivé koule, blesky, uzdravování a podobné vychytávky, se samozřejmě vyvolává také pomocí dotykového pera. Stačí vybarvit zobrazený symbol na displeji. Celý systém ovládání je intuitivní a i přes drobné mušky funkční.

Či-mon a to ostatní

Druhý displej slouží pouze jako mapa, poskytující základní přehled o vašem okolí. Z každé zabité nestvůry vylétávají různobarevné esence, které si posléze přivlastňujete. Za žluté si lze u Muramasy v obchodě koupit různá vylepšení pro meč, či nová kouzla. Modré doplňují hladinu zdraví a červená obnovuje sílu Ki. Když ještě zmíním řešení drobných puzzlů, tak jsem na konci seznamu toho, co jde v Dragon Sword dělat. Celkovou hratelnost nelze než pochválit. Nese se v duchu celé série, takže hordy a hordy nepřátel valících se ve vlnách a neustálé lechtání displeje, až si vydřete pořádné rýhy. V poškrábání touchscreenu dokonce překonal Mario Slam Basketball. Kolem sedmi hodin herního času je málo, ovšem nedovedu si představit, koho by bavilo dohrát ji na jeden zátah. Už z podstaty handheldu je ideální dojít od jednoho savepointu k druhému a zase si dát pauzu. Hodina v kuse už je pro otrlejší, protože jen bojujete a bojujete v pěkných lokacích. Stereotyp se dostaví, i přes celkem solidní počet bojových úderů, nepříjemně brzo. Na druhou stranu je narozdíl od velkých sester přístupnější masovějšímu publiku a neobsahuje žádná frustrující místa.

Ninja Gaiden: Dragon Sword
i Zdroj: Hrej.cz

Ninja Gaiden: Dragon Sword
Nintendo DS

Verdikt

Rubačka nejhrubšího zrna v interesantní grafice s funkčním ovládáním, které vám pořádně rozžhaví touchscreen. Mohla být ještě lepší, nebýt krátké herní doby a rychle nastoupivšího stereotypu.

Co se nám líbí a nelíbí?

Ha, nindža! Úžasné audiovizuální zpracování, ovládání, hratelnost, vyprávění příběhu.
Příliš mnoho přechodů mezi lokacemi, někdy chyby v ovládání, stereotyp při delším hraní, krátká herní doba.
Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama