NHL 15

Od poslední stávky v NHL to jsou už dva roky, přesto si ještě docela živě pamatuju ty prázdné noci, při kterých nebylo moc co dělat. Od září 2012 do ledna následujícího roku to byly jen dohady, osočování, Twitter a na konci, konečně, Dropkick Murphys! Bohužel, něco podobného jsme si museli vytrpět i na poli videoher a přirovnání ke stávce by se stav kolem série NHL od EA Sports dal přirovnat zcela přesně. Dali jsme si pauzu, NHL 14 vyšlo jen pro předchozí generaci konzolí a všichni v napětí očekávali, že se vývojáři umoudří a NHL 15 na Xbox One a PlayStation 4 bude stát za to. Chtěl bych teď stát v ochozech First Niagara Center (Let's Go Buffalo!) a křičet - Boys are back - jenže to bych si pak musel dát facku...

VYKLEŠŤOVÁKY, PROSÍM!

Obvykle platí, že pokračování zaběhnutých sérií bývají bohatší. Netvrdím tady s rukou na srdci, že bohatší znamená automaticky lepší, ale nestává se příliš často, aby byla novinka v porovnání se svým rok starým předchůdcem obsahově hubenější. Ať už se tedy děje v Electronic Arts, potažmo sportovní divizi cokoliv, jsme svědky pokusů o zažehnutí nového trendu, který má zcela určitě nějaké pěkné trendy marketingové označení. Něco jako - Dáme Tam Toho Míň™. Výsledkem je rána do břicha pokaždé, napadne-li vás například tak kacířská myšlenka, jako zahrát si s vybraným týmem, prosím pěkně, klasickou sezónu! V NHL 15 na nových konzolích ji jednoduše nenajdete, stejně jako možnost zahrát si turnaj, utkání hvězd, Winter Classic a spoustu dalšího. Platí to i pro online část, ve které vás v tuto chvíli čeká pouze jednoduchý zápas a fantasy záležitost Hockey Ultimate Team; pranic na tom nemění, že se vývojáři dušují a slibují postupné přidávání obsahu pomocí updatů, na kdyby se ve sportu nehraje.

Není tajemstvím, že je zájem o hokejovou simulaci mnohem nižší, nežli v případě fotbalu nebo basketbalu, a další prodejní rána by už nemusela pro NHL od EA Sports dobře dopadnout.

Mohlo by se tedy zdát, že pouhé odebrání výše uvedených módů negativní náladě stačí, jenže řádný úklid proběhl i v módech, které ve hře zůstaly zachovány. Čím začít? Tak třeba Be a GM, ve kterém se z vás stane manažer, ovšem bez možnosti draftovat hráče. To jen tak, aby se neřeklo. Draft zkrátka proběhne automaticky, aby vás zřejmě nemrzelo, že nemůžete trénovat žádný z týmu nižších soutěží, ze kterých by se dalo přivést pár šikovných hráčů do velké NHL. Ostatně, platí to i o druhém "Be a" módu, v němž projíždíte kariérou za vámi vytvořeného hráče. Tedy, vytvořeného, to platilo loni, letos nevytváříte, neupravujete a startujete hádejte kde... Ano, zase a jenom v NHL, protože AHL - standard předchozích dílů - jako by neexistovala. A jen na okraj, ani náhodou si nemyslete, že byste přeskakovali chvíle, ve kterých dřepíte na střídačce. Pro jednou jste členem velkého týmu, tak budete sedět a čumákovat, dokud vaši kamarádi na ledě neodvedou své! Auvajs...

CO SE TO DĚJE?

Po takhle studené sprše, kterou vás NHL 15 poleje během několika prvních minut, se logicky člověk začne ptát, co se to vlastně stalo? Vývojáři měli celý rok, aby mohli v relativním klidu připravit verzi pro nové konzole, odpustili bychom jim i lajdácké zpracování NHL 15 pro Xbox 360 a PS3 (viz samostatný box), ale v tomhle případě nelze nic jiného, než kritizovat. Ano, pořád si můžete zahrát i v soutěžích mimo NHL, českou ligu nevyjímaje, pořád můžete hrát s národními týmy (v ohyzdných dresech...), a až se dostaneme k prezentaci zápasů, nebude si příliš nač stěžovat. Pořád se ale nedokážu zbavit pocitu, že je to zatraceně málo a vůbec se nedivím rozhořčeným hráčům, kteří už stihli zasypat diskuze nechápavými, zklamanými a bohužel i poměrně rozhořčenými poznámkami směrem k vývojářům. A byť by se s tímhle vývojáři pravděpodobně srovnali, je v tuto chvíli otázkou, nakolik bude mít špatná reputace NHL 15 vliv na další vývoj celé série. Není totiž tajemstvím, že je zájem o hokejovou simulaci mnohem nižší, nežli v případě fotbalu nebo basketbalu, a další prodejní rána by už nemusela pro NHL od EA Sports dobře dopadnout.

UTŘÍT SLZY, NAZOUT BRUSLE

Absentující módy jsou jedna věc, pořád tu je ale herní část, která dopředu slibovala mnoho změn a vylepšení. Všechno samozřejmě začíná už zmiňovanou prezentací, na které si dali vývojáři záležet a naznačují, že výpočetní výkon nových konzolí je přeci jen dál. Milé srandičky v podobě skvěle vypadajících fanoušků, televizního studia s notoricky známou dvojicí komentátorů, exteriérové záběry na arénu a televizní grafika stanice NBC dávají pocit, že sledujete reálný přenos. Jistě, tohle všechno se hodně rychle okouká, ale úvodní komentátorské vstupy jsou natočeny v několika variantách a často se přistihnete, že skutečně posloucháte (generický) rozbor obou týmů. Přepnutí do hry už není oproti reálným záběrům tak drastické a na modelech hráčů je jasně patrný pokrok a síla enginu Ignite. Nejde snad tolik o samotnou kvalitu zpracování, ale spíše o plynulejší animace, grimasy v obličejích a v neposlední řadě také o povlávající dresy, které se staly jednou z nejvýraznějších novinek v NHL 15.

Zní to znovu jako marketingové heslo, kdy se nás vývojáři snaží opít rohlíkem, pravdou ale zůstává, že fyzikální model byl zgruntu přepracován a hokejisté, včetně brankářů, mají váhu a je u nich brána v potaz i výstroj pod dresem. Pokud kotouč sklouzne z čepele a pošlete ho nechtěným směrem, umí se odrážet, měnit směr, zpomalovat a všemožně rotovat velmi podobně tomu, jako tomu bývá během skutečných zápasů. Nejvýraznější je neposednost puku ve skrumážích před brankou, kde jeden skutečně neví, jak celá akce dopadne, dokud nesvítí zelené světlo za brankou, anebo bránící tým nezíská puk pod kontrolu. Se závary se samozřejmě pojí i systém srážek, který jde sice v souladu se slovy o váze jednotlivých hráčů, ale je značně nevypočitatelný. Občas pošlete hráče k ledu, jakoby nic, jindy musíte opravdu razantně zpomalit a doufat, že vás tentokrát vybraný hráč záhadně neobjede a vy nezůstanete jen tak stát.

PŘIHRÁVEJ A NEKECEJ!

Podobně jako série FIFA nebo nově UFC, také NHL 15 žehrá na fyzikální engine kvůli častým glitchům. Hráči se do sebe zaklesávají, mnohem častěji ale vrtají hokejkami do mantinelů, nebo během nepřirozeně rychlé animace zvládnou vystřelit zpoza zad tak, že by si ve skutečnosti vykloubili ramena a zlomili předloktí. Nestává se to sice nijak často, ale přítomnost i tak kosmetických chyb na dobré náladě nepřidává. Snad jen ty bitky působí spolu s klasičtější kamerou z boku mnohem akčněji a dovolují vám skutečně se vyhýbat vedeným ranám pěstmi.

Hra je celkově trochu pomalejší, nic vám však nebrání pomocí mnoha hýblátek upravovat všechno možné až k vaší spokojenosti.

Pro NHL 15 je příznačné, že se o vlastním hraní bavíme skoro až na konci samotné recenze, protože jde o jedinou část hry, nad kterou není třeba se zlobit a obšírně vysvětlovat, co se nepovedlo. Pokud jste hráli některý z předchozích dílů, pak dostanete přibližně ten stejný výsledek i v novém ročníku, což samo o sobě není dobrou vizitkou. V kontrastu s tím, co je na NHL 15, je ale aspoň zachování fungujících věcí vysvobozením, a i když si hráči nenajíždí do volných prostorů a často je do útočného pásma táhnete za sebou jako na provázku, zápasy si v rámci kulhajících možností užijete. Nikoliv proti umělé inteligenci, ale aspoň proti kamarádovi sedícímu vedle vás. Hra je celkově trochu pomalejší, nic vám však nebrání pomocí mnoha hýblátek upravovat všechno možné až k vaší spokojenosti. Stejně jako v případě předchozích her, i tentokrát platí, že góly padají (pokud je tak chcete dávat) po stále stejných situacích, díky přepracovanému Skill Sticku je v nájezdech nebezpečný i obyčejný hráč (možná až příliš) a místo se najde i pro glitche, jako je objíždění branky.

SEDÍM U CESTY A JE MI DOBŘE

Je to tvrdé, co říkáte? Ale upřímně, proč omlouvat něco, co zjevně nesplňuje ani nároky pokračování, ani plnohodnotné hokejové hry? Trend ubírání jednotlivých prvků s omluvnými sliby budoucího rozrůstání možností je jen chabou útěchou za rok čekání. Nebylo to přehnané očekávání, osobně jsem si užil NHL 14 na předchozí generaci konzolí a patnáctku jsem vyhlížel spíše ze zvědavosti. Pokud se svým postojem přikláníte k tomu mému, radím vám, abyste si buďto počkali na slevu, anebo nekupovali vůbec. Těch pár kosmetických změn možná láká k vyzkoušení, ale na kompletní zážitek budeme muset minimálně rok čekat. Ostatně, říkám to pořád, až na výjimky mají sudé ročníky mnohem lepší reputaci...