Need for Speed: Shift

V posledních letech se stalo zvykem nadávat na sérii Need for Speed. Až se polekali i otrlí pánové v Electronic Arts, kteří by jinak dokázali vyždímat půl kýblu vody i z cihly. Nový díl slibuje obrat o 180 stupňů, což pochopitelně vyvolává řadu otázek. Na tu první, zda nás opravdu čekají tak zásadní změny, můžeme zodpovědně odpovědět už nyní. Na to vemte jed! Ale budou to změny k lepšímu? No, pro začátek řekněme, že možná bude dobré vykopat si na zahrádce hrobeček a postavit k němu pomníček s názvem Need for Speed. Tohle totiž bude naprosto jiná hra, schovaná pod známou značkou. Abychom mohli posoudit přínos tohoto rozhodnutí, podívejme se, co nás v posledních dílech nejvíc štvalo, nebo naopak nejvíc bavilo a co z toho zbude.  

Závodní arkáda

Pokud jste si oblíbili zběsilé ježdění po městských ulicích v nablýskaných bourácích, čeká vás slušný šok. Otevřené prostředí nahradí skutečné závodní tratě a žánrově se hra přiblíží simulátoru. Skoro to vypadá, že nepůjde ani tak o simulátor závodního auta, jako spíš jeho řidiče. Důraz je kladen na pohled z první osoby, tedy přímo z kokpitu. Obklopovat vás bude do detailu propracovaný interiér, řidič bude provádět všechny pohyby včetně řazení nebo meziplynů a kamera se usídlí v jeho přilbě.  

Pohled se proto bude naklánět podle prudkosti brzdění, zatáčení nebo akcelerace, a když nabouráte, obraz se zamlží a roztřese a vůbec si užijete celou řadu autentických zvukových i vizuálních efektů dle síly nárazu. Ti, kdo měli možnost si vše na vlastní prsty vyzkoušet, zatím pějí jen chválu. Přesto si říkáme, jestli je tohle u závodní hry opravdu podstatné. Pohled z kabiny převelice ztěžuje orientaci v prostoru a v realistické simulaci je přehled o tom, kde zrovna máte auto, velmi důležitý. Přinejmenším je ale jasné, že inovace je myšlena vážně nejen na poměry série, ale celého žánru, což u této značky dosud bylo něco nemyslitelného.  

Auto na prvním místě

Ano, poslední díl s názvem Undercover byl frustrující, přiblblý a nedotažený. Ale nedá se mu upřít, že to hlavní – krásná auta – přinesl v míře více než dostatečné. Nevíme, jak jste na tom vy, ale nám bylo vždycky celkem jedno, jaké závody budeme jezdit a kde. Nejdůležitější byla možnost prokousávat se k auťákům svých snů a pak si je také náležitě užít. Radost z právě nakoupeného BMW M3, Porsche 911 GT3 nebo Fordu GT, burácivé chroptění nablýskaného Stingraye nebo zběsilý jekot decentně upravené Zondy, to byla opravdová a taky skoro jediná radost, kterou tahle série neomylně poskytovala. Pocit, že vlastníte a řídíte auta ze svého osobního TOP 10. Kdežto závody jsou… prostě závody. V závodních polepech a s brutálními křídly nebo spoilery to tak nějak není ono a i když má být vozidel přes 70 se zvuky ještě dokonalejšími než doposud, při pohledu z kokpitu si jejich křivky vychutnáte stěží.  

Pouliční tuning

Možná namítáte, že i v dosavadních dílech se proháněla auta s gigantickými křídly ověšená všemožnými doplňky. Pravda, jenže míra vkusu zde byla přímo úměrná zemi původu, takže využít možnosti tuningu bez následného zánětu spojivek nebylo snadné a naštěstí ani nutné. Ostatně, najít decentní díly, které nepřipomínají plastové výlisky z Tesca na sousedovic Favoritu, nikdy nebylo jednoduché. I tak se ale s trochou námahy daly vytvořit skutečně nádherné exempláře, na které byla radost pohledět, a přesto vypadaly poměrně civilně. 

V NFS: Shift sice budete moci závodit s upraveným i neupraveným vozem, všechny doplňky se ale v honbě za realismem projeví na chování a dokonce zvuku auta. To bohužel donutí člověka nemile zavzpomínat na první Undergroundy, kde se bodykity projevovaly na kvalitě jízdních vlastností. Výsledek? Buď jste si esteticky zcela znehodnotili auto odporným kusem plastu, nebo měli horší vlastnosti. Je prostě patrné, že primárně estetické mazlení s vlastním vozítkem bude minulostí a na prvním místě stojí realistický závodní zážitek.  

Přiblblá policie

Protože se všechny jízdy přesunou na závodní tratě, policisté na vás můžou maximálně koukat přes zábradlí. Ne že by nám to vadilo. Když jste se s cihlou na plynu řítili po dálnici v ultimativním supersportu Pagani Zonda F, ručička tachometru jen tak mimochodem minula 300 kilometrů v hodině a vytrvale šplhala vzhůru – a najednou vás zprava vesele podjel obstarožní policejní offroad, bylo to hluboce trapné. Honičky se strážci zákona na chvíli zabavily, ale hru nikam neposouvaly a celkem rychle se omrzely. V pozdější fázi už nesmyslné chování strážců dokázalo spíš jen naštvat. 

V Shiftu sice budou vašimi protivníky jen ostatní jezdci, ale zatím to vypadá, že dají dohromady víc zábavy než všichni obyvatelé předchozích dílů dohromady. Umělá inteligence bude simulovat různé osobnosti jezdců, od chladných profíků až po agresivní jedince s touhou pořádně vám oplatit poslední předjetí. Budou záměrně blokovat nebo se naopak uhýbat, útočit i chybovat. Za takové soupeře vyměníme bandu tupých policajtů rádi.  

Frustrující obtížnost

Série Need for Speed se ke hráči nechová zrovna fér a mnohé mise z posledního dílu v tom dosáhly vrcholu. Aby hra vytvořila nějakou obtížnost, často prostě postaví hráče před obtížnou situaci, aniž by mu dala adekvátní nástroje k jejímu řešení. Není nic špatného na tom, když hráči dělá problém zvládnout nějaký úkol. Ale nesmí cítit nespravedlnost z toho, že je v tom nevinně. Slabší povahy jako my pak mluví velmi sprostě, vyhrožují pomyslnému tvůrci mise neméně pomyslnou železnou tyčí a bouchají do stolu, čímž vyvolávají nenávist okolí, ještě podněcující oprávněný vztek.

Zde se projeví jednoznačný přínos přechodu k realistickému simulátoru. Jde o skutečné závody navržené skutečnými závodníky, které přinesou maximálně autentický pocit z řízení. Takže když se něco podělá, není to něčí neschopnost nebo zlomyslnost, ale vaše vlastní nedokonalost. A tak to má být. Navíc má hra zachovat přístupnou hratelnost blízkou arkádě, aby se s ní dokázali vypořádat všichni současní hráči Speedů, takže by se neměla dostavit ani frustrace z přehnaných nároků na řidičské schopnosti. 

Odtrženost od reality

Po arkádových závodech nikdo nepožaduje přísný realismus, ale když si máte pocit z vlastnictví unikátního vozu vychutnat, měl by působit skutečně. Tady by opět mohl mít Shift v lecčems navrch. Detailní palubní deska je věrná skutečným autům a plně funkční, všechny budíky ukazují reálné hodnoty. Právě tady začínají mnohé novinky dávat smysl - zážitek by měl být velice autentický a auto budete přímo cítit. Dokonalý opak pseudozávodních ProStreet, kde se zejména výkonový tuning zcela utrhl ze řetězu. Třeba Subaru Impreza máme moc rádi, ale aby měla 800 koní a pneumatiky jako z Hummeru? Proboha proč? K uvěřitelnosti nového dílu pak ještě dopomůže i našlapaná grafika a konečně i absence nesmírně stupidní parodie na příběh z hlavy nějakého teenagera.