NBA 2K19 na vlastní oči

Odpoledne příjemně strávené v útulných londýnských kancelářích NBA odhalilo několik faktů. Za prvé, má další sportovní štace, totiž basketbalová, bude ještě náročnější než ta baseballová. Za druhé, příliš divoce zkonzumovaná pizza udělá v žaludku pořádnou neplechu. A zatřetí? NBA 2K je stále asi nejpůsobivější a nejláskyplněji zpracované virtuální sportování na trhu. EA sice se svou léta hnijící sérií Live letos pořádně šlápla do pedálů, zatímco si 2K do letoška přináší pachuť nepříliš kladně přijatého ročníku 18, na palubovkách 2K ale pořád všechno šlape pořádně. Anglická expedice mi dala do rukou hratelnou verzi novinky, především ale přinesla Roba Jonese, producenta a veterána série. A i díky jeho příspěvku vypadá letošní ročník jako další krok vpřed.

SEJDEME SE NA NÁMĚSTÍ

Tradiční peklo, kterým si tvůrci sportovních her procházejí, totiž nutností odlišit se a přinést očekávaná vylepšení při srovnání s předchůdcem řeší v 2K mazaně. Co fungovalo zvětšíme, co chybělo přidáme. Od prvních minut prezentace je tak jasné, že autoři přitlačili především v sociálním aspektu hry. Pořádné poleštěníčko si zasloužil Neighborhood, prvek který slavil premiéru loni. Lehce úchylně dystopická depikce městské čtvrti naprosto odkázané basketbalu fungovala jako centrální hub pro setkávání hráčů, jako interaktivní menu, tréninková oblast nebo místo, kde si každý se svým baskeťáckým alter egem mohl patřičně zablbnout. Originální nápad ale zákonitě přinesl nedostatky, kterých by se měl nástupce zbavit. Nový neighborhood tím pádem nabídne více aktivit, má podstatně lépe pracovat s komunitou a donutit hráče komunikovat ve větších skupinách, zároveň vám ale dá možnost ukázat, jaký machr skutečně jste a přinese lepší vizuální srovnání toho, kdo umí na palubovce rozpoutat větší zlo. Samozřejmostí jsou nové sezónní eventy, přinášející různě stylizovaná hřiště, dynamicky se měnící prostředí a unikátní odměny. Na své si navíc přijdou i milovníci pojízdného swagu, kromě stylového oblečení dostanou hráči do ruky pojízdná kola, skateboardy nebo třeba koloběžku. Právě Neighborhood označuje Jones za nejlepší směr, silně inspirovaný aktuálními trendy průmyslu, kterým se nový ročník vydavá.

Tentokrát bude cesta na vrchol pro vašeho borce obzvlášť trnitá, příběh totiž začíná nepovedeným draftem

I v ostatních režimech dochází k evoluci. Na operační sál se dostal oblíbený kartičkový myTeam s novou pěticí typů výzev a překopaným systémem odměn. Zmíněné výzvy udělají radost především hráčům, kteří lamentovali nad striktními podmínkámi skládání týmů, otevřený režim totiž vypustí na hřiště libovolně složené mančafty. Bonusem je pak privátní matchmaking. Tradičně protěžovaný příběhový myCareer zase přináší nový, poměrně originální příběh. Tentokrát bude cesta na vrchol pro vašeho borce obzvlášť trnitá, příběh totiž začíná nepovedeným draftem a vaše batolecí kroky se ubírají do Číny. Ano, zahrajete si s autentickými čínskými týmy a nechybí ani (úsměvný) čínský komentář. Nový komentář navíc čeká i v nižších patrech hierarchie basketbalových lig. V univerzitních soutěžích vás prý bude provázet v podstatně usedlejší formě.

JEŠTĚ VÍCE LESKU

Z technologického hlediska je 2K19 pořád stejná paráda. Všechen mumraj na hřišti je velice plynulý, realistický, rvačky o míč i kličky působí zase o chlup uvěřitelněji a modely hráčů i samotných stadionů jsou špičkové. Samozřejmě to neznamená, že by od minula došlo k nějaké revoluci, na první pohled k žádným velkým krokům vpřed nedošlo a tvůrci zřejmě v současné době narážejí na technologický strop, který ještě nějaký ten pátek neprobourají. Tuningu by však měla doznat umělá inteligence, která dostala dle Jonese do vínku celou řadu vylepšení v útočné i obranné fázi. Vyjma lepšího pohybu a kreativnějších útoků prý umí mnohem lépe vyhodnotit, kde jsou vaše slabiny a naopak využívat silné stránky svých svěřenců. Na hráčích by tak mělo být znát, jak agresivně, kreativně nebo naopak opatrně si počínají ve skutečnosti.

Po technologické stránce Jones nejvíce vypichuje nasvětlení. To je prý v případě myCareer mnohem pokročilejší a filmovější a jeho upgrade se přenáší i do ostatních částí hry. Tým je obzvláště hrdý na střídání dne a noci v Neighborhood, které se bude přímo řídit skutečným denním cyklem. Pokud na vás tedy díky nočnímu veselení čeká perné dopoledne v práci, poznáte to ještě dříve, než hru nad ránem zděšeně vypnete. No, alespoň budete konečně prohánět tu sexy svítivě zelenou koloběžku.

HURÁ NA HŘIŠTĚ

Již jsem zmínil, že samotné hraní žádnou výraznou revoluci nepřináší. Jedinou výraznější hratelnostní novinkou, je implementace takeovers, rozšíření loňského přídavku hráčských archetypů. Každá hvězda má přidělenou určitou roli, kterou mistrně ovládá. Kvalitním výkonem se nabijí jakási energie, kterou posléze může konkrétní hráč využít, chvíli předvádět téměř nadlidský výkon a v bodu zlomu převrátit vítězství na stranu svého klubu. Pokud je navíc hráč u obrazovky opatrnější, může si tyto schopnosti pošetřit a ve správnou chvíli "posilnit" celý tým. Jones ale upozorňuje, že systém má i své stinné stránky a nepřesvědčivou hrou si může hráč vydobýt opačný efekt.

Podobně jako v loňském ročníku NHL totiž má být mnohem výraznější propast mezi nejlepšími hráči a těmi "průměrnými"

Využití nového systému ale bylo během několika počátečních mačů spíše ojedinělé. Naopak až překvapivě často se zápasy i těch nejzkušenějších přítomných hráčů měnily v chaotickou řež, kde i několik minut nepadl jediný koš, menších úprav tedy zřejmě doznalo i jemné načasování střel. Na druhou stranu se jasně potvrdilo další tvrzení autorů. Podobně jako v loňském ročníku NHL totiž má být mnohem výraznější propast mezi nejlepšími hráči a těmi "průměrnými". V praxi to znamenalo, že je například titulní Jannis Antetokounmpo naprosto démonické stvoření, sypající body jako na běžícím páse nezávisle na soupeřově obraně.

"NIC NOVÉHO POD SLUNCEM"

Prý říkávala mama Jonesová svému potomstvu. A Rob těmito slovy otevírá odpověď na otázku, zda v 2K přímo čerpají, nebo alespoň sledují zbytek scény sportovních her. Nicméně lehce pesimistické tvrzení uvádí na pravou míru. S týmem při vývoji NBA 2K přímo nekopírují, na druhou stranu ale bedlivě sledují, jaká designová rozhodnutí se konkurenci vyplatila, a kde naopak přišel neúspěch. Jako příklad uvádí tempo příběhových režimů. Zatímco u začátku příběhu Alexe Huntera ve FIFA 17 musel celý mód v polovině vzdát, protože prostě nenabízel správně divoký pacing, pochvaluje si poutavě odsýpající příběh v Maddenu. Obecně se právě tomuto aspektu sportovních videoher připisuje stále větší důležitost, je tedy nutné držet krok a s každým ročníkem se posouvat blíže a blíže filmovosti. Což je ostatně něco, v čem jsou 2K skuteční průkopníci.

Cesta trvala spoustu let, ale na obzoru čeká hra, která patří (dle slov jejího producenta) k třem nejlepším v historii značky. Originální příběh, pořádně nakopnutá sociální složka, inovované kmenové režimy i klasická hratelnost, která sice letos nepřekvapí, dělá ale NBA 2K asi nejautentičtějším virtuálním sportem. Pokud se autoři vyhnou mikrotransakčním neřestem, čeká na ně další veleúspěšný rok. Máme se na co těšit.