NBA 2K12

Nejslavnější basketbalová soutěž NBA by tento rok byla zejména pro našince velmi atraktivní; za prvé jde stále o to opravdu nejlepší, co můžete v rámci košíkové vidět, a za druhé se v ní měl objevit český super talent Honza Veselý. Jak už to tak ale v americkém vrcholovém sportu bývá, asociace hráčů se s vedením ligy nedohodla na smlouvě, start nového ročníku uvízl na kraji baskebalového koše a hvězdy ze země neomezených možností si tak musejí hledat angažmá po Evropě. Nám to však vadit nemusí, jelikož existuje NBA 2K12 - sportovní simulace roku.

Jako švýcarské hodinky

Přeháníme, říkáte si. A možná máte pravdu. Smělé tvrzení tedy upravme na “nejlepší sportovní simulaci, co se singleplayerového obsahu týče”, pak však máme pravdu, za níž si stojíme, a o které by se měl přesvědčit každý, kdo v tělocviku alespoň jednou zvládl techniku dvojtaktu.

NBA 2K12 je totiž novým vrcholem ve snaze zprostředkovat hráči co nejrealističtější pocit z daného sportu. Poklonit se v tomto případě musí i megaúspěšná fotbalová simulace FIFA a je pro to hned několik pádných důvodů.

Předně jde o prezentaci: Borcům z 2K Sports se pomocí prvotřídního zvládnutí téměř všech prvků daří navodit tak realistickou atmosféru, že vám v podstatě může být nějaká výluka opravdové NBA úplně jedno. Ať už si totiž vezmeme úžasnou grafiku, přísný soundtrack, naprosto realistické animace nebo vypiplané arény včetně nejdetailnějšího dění okolo hřiště, které kdy žánr sportovních simulací viděl, vždy jde o boření hranic nastolených, co si budeme povídat, studiem EA Sports. Laťka je posunována směrem nahoru také díky dokonalému komentování zápasů. Přirozené reakce, naprostá fluidita a neuvěřitelná četnost různých zajímavostí, glos a historických údajů; právě tyto prvky se starají o to, aby si váš (anglicky mluvící) děda nemohl myslet nic jiného, než že se díváte na opravdový přenos. Bravo!

365 denní hratelnost

Druhým důvodem, proč je NBA 2K12 nově korunovaným králem videoherního sportu, je singleplayerový obsah nadupanější než trenýrky Kobe Bryanta. V tomto případě platí staré známé pořekadlo “Za málo peněz, hodně muziky” hned několikanásobně, jelikož za své peníze dostanete doslova 365 dnů zábavy, po kterých se můžete směle vrhnout na další ročník.

NBA 2K12 nabízí rovnou čtyři hutné offline módy. Začněme tím nejbanálnější a sice rychlou hrou, kterou už dopředu navolí počítač přímo v hlavním menu. Doslova tak stačí párkrát kliknout a jste na palubovce. Dalším módem je obvyklý Dynasty mode, v němž se z pozice manažera snažíte dovést svůj tým k vysněné trofeji. Takovým manažerským módem většina konkurenčních sportovních simulací končí, NBA 2K12 však teprve začíná.

Tasí totiž kord v podobě NBA’s Greatest módu, kterým zabíjí jakékoliv zbylé pochyby o tom, že bychom snad neměli čest s tím nejlepším, co žánr basketbalových simulací za celou svou historii nabídl. V módu legend můžete okusit zásadní zápasy kariér takových ikon, jakými jsou Michael Jordan, Magic Johnson, Larry Bird, Scottie Pippen nebo John Stockton. Kouzelné je, že jsou jednotlivé zápasy se vším všudy stylizované do doby, kdy byly odehrány. Postupem do minulosti se tak krátí šortky, ubývá barvy v obraze, afroameričanů na hřišti a hlas komentátorů je čím dal více zastřenější. Prostě atmosférická lahůdka, u které budou zejména milovníci a znalci sportu doslova chrochtat blahem.

Já, legenda

Největším esem v rukávu je však mód My Player, v němž hráč prožije svou vlastní profesionální NBA kariéru od nesmělých začátků až po slavné zařazení do Síně slávy. Pravě tento mód je onen “game changer”, kterým by se měly všechny ostatní sportovní simulace v čele s FIFOU okamžitě inspirovat. Hra váš totiž doslova vtáhne do děje; ano, studiu 2K Sports se v podstatě opravdu daří vyprávět příběh. O něco podobného se už snažilo EA se svou boxovou simulací Fight Night Champion, nabalovalo však spoustu zbytečností. NBA 2K12 se soustředí čistě na hráče a jeho kariéru: Provede ho úvodním zápasem nejlepších nováčků a hvězd NBA, posléze rozhovory s možnými zájemci a následně i draftovým ceremoniálem. Pak už začíná dlouhá cesta za honbou statusu legendy plná tolika možností, že by na jejich výčet časově nestačil ani nejdelší zápas NBA v historii*. Zkrátka si to musíte zažít sami. (* Nejdelší zápas v historii NBA se odehrál roku 1951 mezi celky Indianapolis Olympians a Rochester Royals, nakonec na výsledkové tabuli stálo 75-73 po 6 prodlouženích ve prospěch týmu z Indianapolis.)

Nabroušený diamant s minimem kazů

Co se týče hratelnosti samotné, jde opět o naprostou špičku. Dění na palubovce je přirozené, ovládání intiutivní a i když si budou muset nováčci přece jen chvíli zvykat, není vývojářům v tomto ohledu opět nic moc co vytknout. Pochválit musíme i zjednodušené střídání, které probíhá v reálném čase, kdy pouze v minitabulce přehazujete jména hráčů jednotlivých řad pomocí tlačítek na ovladači. Záměrně píšeme “ovladači”, jelikož NBA 2K12 je hra primárně designována právě pro tuto periferii (doporučujeme ovladač od Xboxu 360), pokoušet se o něco s klávesnicí by se rovnalo snaze vyměnit trenéra fotbalové Barcelony s tou basketbalovou - čiré bláznovství.

Ani NBA 2K12 není přes všechna napsaná superlativa dokonalá. Navigace v menu umí být dost nepřehledná, neustále ukládání/načítání otravuje život a s hrou více hráčů to, jak už je u 2K Sports zvykem, také není úplně košér. Další zásadní mínusy nás však nenapadají, a tak můžeme bez bázně a hany udělit jen o stupínek horší hodnocení než je to maximální, doplněné radou: Tohle si nesmíte nechat ujít!