na-co-si-dat-pozor-pri-nakupu-hardware
Článek Na co si dát pozor při nákupu hardware

Na co si dát pozor při nákupu hardware

Ondřej Grym

Ondřej Grym

10. 12. 2005 23:36 1
Reklama

Při pohledu do ceníku nejedné počítačové firmy má člověk kolikrát pocit, že za své peníze dostane něco vskutku vyjímečného. Něco, co spolehlivě předá i dalším generacím s nálepkou "na tomhle jsem kdysi hrával, teď na tom mùžete hrát i vy". Kéž by tomu tak bylo! Dva, tři roky starý stroj totiž už stěží vnutíte mladšímu sourozenci, a když už ano, pak si ještě bude stěžovat, jak je ta "bedna těžká" a že jste líní hodit to celé do šrotu. A přiznejme si, nebude daleko od pravdy. Právě z tohoto důvodu se mnohým jedincùm vrší doma kupy hardwaru, který by se dal možná i prodat, avšak kdo by měl chuť zdržovat se psaním inzerátů či se hádat se sourozenci... Proto je nanejvýše vhodné velice pečlivě zvažovat o následujících otázkách:

Co koupit?

Do odpovědi na první otázku nejeden ostřílený počítačový harcovník zařadí KVALITNÍ základní desku, hráč přidá dostatečné množství operační paměti a podle financí vlastních či štědrosti matčiny peněženky, co nejpokročilejší grafickou kartu. Pozn.: proč “matčiny”? Protože většinou zabírají na projevy lítosti lépe ženy než jejich mužské protějšky a to díky výbavě v podobě měkkého srdce. Často jsou pak úspěšné i vyděračské výlevy typu "když nebudu mít pod stromečkem GeForce 7800 GTX, tak nesním kapra/nebudu se rok mýt nebo budu mít s Mařkou dítě, protože se musím nějak zabavit a bez GeForce to prostě neumím". Věřte nebo ne, ale před poslední výhružkou kapituluje 99,9% matek a ultrarychlé GeForce kupují hned dvě, ta druhá je prý na příští rok kvůli SLI. V silném počítači nesmí chybět ani solidní procesor, který celou tu parádu nakopne silou několika gigahertz a pořádný pevný disk. Ten je základem nefalšované digitální domácnosti, jehož útroby uchovají tu správnou porci dat netrpělivě čekající na zálohování na HD DVD, Blu-ray nebo holografickém disku, žhavém to technologickém výstřelku současnosti.

Jak pořídit co nejlevněji to jde?

Předposlední otázka se týká hlavně bazarových nákupů. V krámcích z technikou z druhé ruky je možné narazit takřka na cokoliv - od starých mobilů, 1Mpix fotoaparátů, přes podivně zachovalé notebooky za pár peněz, kdy jen zápisky a fotografie na jejich pevný discích svědčí tom, že se jich majitel těžko vzdal dobrovolně, po miniaturní televizní a rádio přijímače působící dojmem, že byly před pár hodinami chvatně vytržené z ještě teplých aut.

Komu se vyhnout?

Prodejcům hardwaru

Neraďte se s prodejci hardwaru, jsou to lišky podšité. V naprosté většině případů totiž narazíte na pochybné existence, které využijí vaší neznalosti k prodeji ještě pochybnějšího hardwaru. Jen málo kamenných obchodù nabízí vskutku zapálený personál (ano, i výjimky existují), jemuž na srdci neleží až tak zisk majitele firmy, který si to někde venku metelí zánovním bourákem, zatímco vy a firemní poradci v potu tváře dumáte nad obsahem peněženky a jejím vztahu k počítačovému ceníku. Verdikt: Zkuste si sami zjistit na co máte a co využijete, rady prodavače chápejte spíše jako doplňkové. Pokud opravdu nevíte, která bije, odešlete na adresu vybrané firmy průzkumný e-mail. Odpověď prověřte řadou přátel a dalších rádobypočítačovýchmachrů a uvidíte. Možná to opravdu myslí ta firma XXX upřímně

Počítačovým „odborníkům“

Před lidmi, kteří se prohlásí za experty v oblasti výpočetní techniky, se mějte na pozoru. Neuškodí udržovat si potřebný odstup a v případě, že dotyčná osoba prohlásí "AMD je nestabilní", nebo pronese, že "jeden procesor od Intelu má díky hyperthreadingu výkon rovný dvěma", vemte nohy na ramena a raději se vůbec neotáčejte.

Přítelkyni, milenkám a manželce

Nákupy hardwaru, které hodláte vykonat spolu s přítelkyní, abyste tak demonstrovali převahu nad ostatními hráči, jenž jsou vybaveni nanejvýše družkou virtuální, jsou předem odsouzeny k nezdaru. Taková ženská bytost je druh veskrze podivný, o technologické věci zájem nejeví a nezřídka se stává, že namísto v krámu s počítačovým zbožím skončíte v butiku s nadpisem hlásajícím 70% slevy. Zatímco tiše zuříte a smiřujete se s tím, že na onu skvělou grafiku si budete muset počkat do zítřka, pokud už nebude vyprodaná, něžnější polovička mezitím vyčerpala úložný prostor nákupního košíku a vzápětí vycucla obsah vaší peněženky. Odměnou budiž chvilkový spokojený úsměv, který se jí rozlil ve tváři, protože ještě neví, že ony boty by v obchodě o kus dále koupila levněji.

Lidem, kteří to nemyslí upřímně

Ano, i na takové je možné někdy narazit. Léčí si na vás svá psychická traumata, kdy horliv doporučují řešení, jimiž by si ani křovák nenechal zasíťovat sousední dva stany. Jak je poznáte? Těžko, opravdu velice těžko. Ovšem každý se musí jednou spálit, aby posléze náležitě zmoudřel a podobným individuím se napříště náležitým obloukem vyhnul. Určitě nebudete ani první, ani poslední, kdo se nechal nachytat.

Čeho se vyvarovat?

Zapečetěným sestavám

Zapečetěná skříň je morem každého, nejen herního, systému, jejímž úkolem je odradit nenechavé prsty od zasahování do panenského vnitřku s hardwarovými komponentami, které sem s láskou a něhou (kéž by!) usadil výrobce počítače. Tomu, kdo zapečetěné stroje prodává, proto raději nevěnujte svůj drahocený čas a spíše hledejte firmu, která nabízí podobnou mašinu, avšak bez těchto pochybných okras. Novost počítače je totiž pojmem velice relativním a krátkodobým, jehož životnost se počítá na týdny, u lepších sestav pak až na několik měsíců. A po této době, kdy se z NEHORÁZNĚ drahé příšernosti, stane příšernost NEHORÁZNĚ pomalá, vmete do chřtánu upgradu chtivého jedince tvrdý direkt náhle se objevivší pečeť, která žárlivě střeží sebemenší vniknutí do útrob skříně. Porušíte-li ji, ztracíte rázem záruku na celý přístroj. A protože už dávno neplatí, že "co Čech, to muzikant", ale "co Čech, to overclocker", může ztráta bezplatného servisu nepěkně zamrzet.

Základní desce ukrajinského výrobce

Základním kamenem nového počítače nemůže být jakási zhůvěřilost, o jejímž výrobci jste jaktěživ neslyšeli a pokud ano, tak ve spojení s těmi nejhoršími přívlastky, s jakými si nešpiní ústa ani nájemník městské stoky. Stále platí zásada tří A - totiž Abit, Asus, Aopen, možno doplnit Microstar, Gigabyte, skvělou DFI či levný Soltek. Výběr je vskutku dostatečný a i ten "nejkvalitnější" výrobce nabízí širokou škálu různě finančně náročných produktů, které jsou či se snaží být šetrné k obsahu finančního konta. S ohledem na budoucnost je dobré volit desky s podporou slotů PCI Express, nové patice, co největšího počtu pamětových banků. Zájemci o tichý stroj si také vyberou model s pasivním chladičem na čipové sadě. Není totiž nic horšího, než když do takřka neslyšitelného šumotu vydávaného kvalitním zdrojem, chladičem 64bitového čipu z dílny AMD a pomalootáčkovým větrákem na grafickém akcelerátoru, zvysoka haleká nepatrný aktiv, kterým výrobce motherboardu osadil čipovou sadu snad naschvál! Hráči si ještě dají pozor na přítomnost integrovaných grafických decelerátorů (zbytečnost, kterou nevyužijí, tak proč za ni platit???), které kvalitám externích grafických karet nedosahují ani po kotníky. Nejen oni však naopak přivítají vnořené síťové karty, USB 2.0, Paralel a Serial ATA rozhraní či Firewire porty, kdy platí jednoduché: čím více, tím lépe. Zajisté nepohrdnou ani přidanou hodnotou v podobě už běžného 8-mi kanálového kodeku (např. Realtek ALC 880), který se pohodlně vyrovná i prvním generacím karet Audigy.

Malému množství operační paměti

Definovat "nedostatek" operační paměti bude jinak hledač Min ve Windows, uživatel Linuxu a virtuálním střevem omotaný raketometčík poté, co si u kamaráda zkusil na HQ nastavení projít několik úrovní hry Doom III. Zatímco první překousne stěží dostačujících 256 MB a druhý se s nimi plně spokojí, třetí chudák si při myšlence, že potřebuje 2048 MB, nechá rovnou zajít na Carmackův software chuť, či se v případě, že je vybaven slabší povahou, pohoupe na nejbližší větvi. Proto pozor: nedostatek operační paměti může vážně poškodit vaše zdraví! Abyste tedy z nejnovějších gamesek neměli slideshow podobný tomu, co leze z ACDSee, je nutné podpořit výkon počítače příhodným množství RAM. Její rozumná hodnota se dnes nachází na úrovni 1024 MB, již by se měl HERNÍ počítač striktně držet. Cokoliv bude navíc, je skvělé, cokoliv pod, je neúnosné a raději to ve svém okolí ani neříkejte. Je to ostuda...

Nevýkonné grafice

Následující řádky jsou určeny především hráči, rovněž však platí i pro majitele počítače, který bude chtít za rok s mašinou koupenou v současnosti využít všech grafických fines, jaké nabídne nový Windows Vista. Osobně totiž neznám jediného uživatele Windows, který si nezkrátil čas partičkou v Solitaire či FreeCellu, Vista k nim přidá i šachy plně provedené v moderním 3D hávu a to je příklad prvního smrtícího úderu do krku integrovaných grafik. Tím druhým a zásadnějším se stanou nejrůzněji vyhlazovaná, stínovaná, průhledná a vlnící se okna aplikací, jimž bude stěží stačit externí grafika zvládající DirectX 9. Samozřejmě, že Vista dovolí pokročilé vizuální rozhraní vypnout, avšak kdo jej jednou spatří v chodu, těžko se smíří s pocitem, že to jeho stroj nezvládne. V lepším případě tak dokoupí pořádnou grafiku, v tom horším vymění i základní desku a začne stavět nanovo. A změna motherboardu u relativně nového počítače je věcí nemilou, bolestivou a drahou, protože je často spojena s koupí lepšího procesoru, jiného typu RAM a pokročilejší grafické karty. Vzhledem k tomu, že Microsoft sedí na doporučených požadavcích pro Vistu stejně sveřepě jako žába na prameni, není jednoduché říci, čím se nechá nový Windows uchlácholit. Nikdo však neudělá chybu výběrem 64bitového procesoru, jednoho a více gigabytu operační paměti a solidní DirectX 9 grafické karty s minimálně 128bitovým přístupem do paměti. Ideální jádra jsou ATI Radeon X700 nebo Nvidia GeForce 6600 a vyšší. V případě, že se necháte zviklat nižší cenou méně výkonných čipů (například GeForce 5200, 5700, 6200, atd), dejte VELMI dobrý pozor, aby nebyl grafický procesor spojen s pamětí 64bitovou sběrnicí = spolehlivý zabiják již tak mizerného výkonu. Solidní prodejce či výrobce o přítomnosti 64bitové pasti informuje, pokud ne, běžte o dům dále, kapitalismus přece nabízí tolik možností výběru.

Malé, levné skříni

Nejeden majitel barebone PC (krabičky s přibližnými rozměry 30 x 30 x 40 cm) je schopen na místě odpřísáhnout, že je se svým systém naprosto spokojen, že má místa na počítačové komponenty dostatek a že je rovněž potěšen hlučností či spíše nehlučností celé sestavy. I když je otázka chlazení těchto minimalistických strojů velmi dobře řešena, narazíte na její strop při přidání silnější grafiky, přetaktovaného procesoru či nemožnosti instalace dalšího vnitřního pevného disku. Proto se rozhodně nebudeme držet tvrzení, že "co je malé, to je milé a někdy i roztomilé", ale vezmeme si příklad z toho, že "co je větší, to je lepší a vždy výkonnější". Na velikosti, nejen v oblasti počítačových skříní, prostě záleží... Dalším velmi dobrým ukazatelem její kvality (stále hovoříme o PC skříni) je tloušťka použitého plechu. Tedy vlastnosti, která bývá obvykle spojena s vyšší cenou produktu. Nikomu pak nepřeji stát se vlastníkem počítače, jehož vnitřnosti byly usazeny do příbytku v ceně několika set korun, který je postaven z materiálu o síle rovné stěnám plechovky koly. Každé roztočení média v mechanice, spuštění pevného disku, rozvibruje celou skříň tak, že jí závidí nejedna erotická pomůcka. A to není dobré.

Zastaralému procesoru a patici

Procesor i patice pohodlně zaplní jedno téma, protože jeden bez druhého být nemohou. A jestliže nechcete stavět stroj vhodný pro prarodiče, kteří s ním plavně skočí do vod interfernetu (ano, i tak vnímá starší generace síť sítí, protože co by to bylo za pařbu bez pořádného pití?!), pak je jediným východiskem silná mašina s neméně skvělou paticí 939 nebo 775. Nenechejte se tedy nachytat na velice levné základní desky se sokety A, 754 (AMD), případně 478 (Intel) - za pár měsíců je již totiž nebudete schopni pořádně upgradovat a celá investice do "nového" počítače tak přijde naprosto vniveč. S ohledem na budoucnost vybírejte vždy ve směru 64bitů, neboť tudy se odeberou veškeré příští programátorské výstřelky, se kterými si 32bitový systém už bohužel neporadí.

Poddimenzovanému zdroji

Doby, kdy počítačovým útrobám vládlo Voodoo, Pentium MMX a 200W zdroj, jsou dávno pryč a už se nikdy nevrátí. Zanechme tedy marných stesků a volání po energeticky nenáročném chodu našich strojů a smiřme se s nenažraností dnešních a tím spíše budoucích mašinek. Dostatečnou pohonnou jednotkou současných počítačů budiž 350W macek; do herního počítače, u kterého se předpokládá použití silné grafické karty, totiž rozhodně nic menšího nepatří. Výjimkou nejsou ani požadavky na 400W a 500W zdroje, po kterých vztahují ruce SLI režimy nejpokročilejších GeForce. Proto pokud plánujete využívat v budoucnu dvě grafiky namísto jedné, nesmíte opomenout ani tento aspekt a se silným zdrojem počítat raději už při koupi celé sestavy. Vybírat pohonnou jednotku je možné nejen z hlediska výkonu a značky, ale také podle její hlučnosti, i když zde je nutné se spolehnout na papírové specifikace. Jen velmi zřídka se totiž obchodník nechá přemluvit k tomu, aby produkt předvedl v chodu a vy se mohli zaposlouchat se do jeho činnosti. Ovšem i tady existuje jakási berlička v podobě velikosti použitého ventilátoru, kdy platí čím větší lopatky, tím tišší zdroj a opačně. I zhola stejný model totiž může být vybaven jinak velkým větrákem. S oblibou to praktikuje například výrobce Eurocase, stejný "zmatek" panuje i ve skříních Chieftec - a určitě není třeba dodávat, že lopatky s průměrem 16-ti centimetrů se budou se stejným chladícím účinkem otáčet pomaleji než ty o třetinu menší. Prodejce hardwaru proto nemilosrdně bombardujte dotazy, všechno si nechejte předvádět a vždy mějte na paměti, že oni tu jsou přece pro nás, tak ať se snaží a ty divné pohledy ať si nechají na doma

Obrazovce kouličce

Zrak máme bohužel jen jeden a nikdo nám jej v brzké době ničím vhodným nenahradí. Kybernetika sice uhání po vývojové cestičce jako splašená, ale čekat na nové oční bulvy dalších dvacet let, zatímco kolem nás proběhne deset dílů herních pecek Quake a Half-Life, by bylo takřka šílené. Kdo má svá očka rád a zároveň disponuje potřebnými financemi, tak už dávno opaluje obličej v poklidné záři LCD panelu. Kdo ne, ten stále hledí do kulaté obrazovky a nechává se ozařovat za ní umístěným elektronovým dělem. CRT technologii ale nelze jednoduše zatratit - v některých bodech stále ploché displeje překonává. Za všechno jmenujme nádherný jas a kontrast, před kterými drtivá většina LCD produktů stydlivě klopí zrak. Dalším neméně pádným důvodem je cena CRT modelů, která se dostala na historicky minimální úroveň a nižší už pravděpodobně ani nebude. Komu tedy nepřebývá pár tisícovek, které by investoval do LCD, nebo je o správnosti volby CRT přesvědčen, pak ať určitě zakoupí model s co největší obrazovou plochou a solidními parametry, kam se řadí například pokročilé nastavení geometrie obrazu, přísné normy vyzařování (TCO), vysoké hodnoty jasu a kontrastu a v neposlední řadě také vynikající obnovovací frekvence v hodnotách kolem 85Hz připadající na používané rozlišení.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama