Monster Jam Steel Titans 2 

Ačkoliv by se mohlo zdát, že závodní hry s počátkem nové generace zažijí malou renesanci a doslova nás zavalí solidní dávka poježdění ze všech koutů automobilového i motorkového průmyslu, nestalo se tak. Stejně jako v předchozí generaci je tak příznačný absurdní nedostatek zábavného ježdění, na konzolích PlayStation ještě umocněný absencí série Forza. I proto vždy s nadějí vyhlížím každé nové závody, a čas věnujeme i těm, které v žánru evidentně nehrají úplně první housle.

To je i případ studia Rainbow Studios z amerického Phoenixu, které pod záštitou THQ Nordic slaví úspěchy především s populárními motorkami MX vs. ATV. Předloni ale opustili jednostopu a vydali se cestou podstatně větších strojů. Vznikla tak série věnovaná v zámoří poměrně populárním monster truckům, konkrétně existující sérii Monster Jam. Ta nabízí patnáctisetkoňová monstra krmená metanolem, která se tyčí do zhruba 3,2 metrů. Teoreticky má tedy zaděláno na pořádnou show. Jak je to ale ve skutečnosti?

SEDNI A JEĎ

Trochu svérázné pojetí hry je patrné už od prvního spuštění. Jen co se prokoušete velmi triviálním tutorialem, který vás pro jistotu naučí jet dopředu, jet dozadu nebo třeba brzdit, jste vrženi do otevřeného světa. A… to je zhruba všechno co vám hra vysvětlí. V dalších desítkách minut tak pracně přicházíte na to, co je vlastně vašim cílem. Obsah lze rozdělit na tři části. Kariéru, která hráče skrze kraťoučké kapitoly provede všemi dostupnými lokacemi, stadiony a zároveň i disciplínami. Otravný šampionát, který je opravdu jen pro otrlé. A celkem zábavný otevřený svět, kde můžete blbnout s kamarády a hledat ukryté bonusy.

Jádro závodění spočívá v klasických okruhových závodech, sprintech od bodu k bodu terénem a stadionových kláních.

Všechno je řešeno poměrně neintuitivně skrze menu, hra se příliš neobtěžuje s vysvětlováním toho, co která záložka nabízí, postupně se ale zorientujete. Ve hře toho ostatně zase moc není. Jádro závodění spočívá v klasických okruhových závodech, sprintech od bodu k bodu terénem a stadionových kláních. Ta se ještě dělí na naprosto příšerné krátké závody, freestyle na body a taktéž bodované bourání do předmětů. 

Jednotlivé režimy nejsou kdovíjak objevné. Ale třeba okruhové závodění, které často postaví půlku startovního roštu do protisměru, je celkem zábavnou řežbou, ve které není nouze o divoké karamboly. Sprinty zase nabízí koření v podobě divokého hopsání terénem (o tom si povíme za chvíli). Na stadionech ale zábava dost strádá. Krátké závody jsou k uzoufání nudné (a podivně obtížné), freestyle je velmi repetitivní a k vítězství stačí dokola opakovat několik základních triků. Vrcholem bezradnosti jsou bourací klání, která jste nuceni opakovat do té doby, než se vám povede dostatečně hbitě rozšmelcovat všechny kadibudky a krabice s balónky. To už je vážně za trest.

MONSTRÓZNÍ MARMELÁDA

Nejdůležitějším prvkem jsou logicky samotné monster trucky. Nutno říct, že ty patří k těm povedenějším součástem Steel Titans 2. Jednak jsou celkem detailně zpracované a díky licenci některé kousky hýří originalitou. Zároveň je s nimi docela zábava blbnout. Zajímavým prvkem jsou dvě řiditelné nápravy, krom přední můžete nezávisle ovládat i tu zadní (pomocí druhé analogové páčky). To má sice za následek, že na ovladači nelze kontrolovat kameru, s auty ale můžete vyvádět skutečně pozoruhodné brikule. Lépe se lámou do ostrých zatáček, hrozivě rychle se točí na místě a v případě nouze lze šikovným pohybem převrátit vůz zpátky na kola. K tomu přispívá i poměrně solidní fyzikální model, který kalkuluje s hmotností, konstrukcí i zavěšením náprav. O kodrcání po výmolech nebo převracení v zatáčkách tedy není nouze. Poškození se mimochodem týká jen kosmetických prvků karoserie. Samotná kostra vozu s motorem i koly je nezničitelná.

Na začátku hry si musíte vystačit s dvěma obyčejnými trucky, postupem času si za sbírání bonusů rozesetých po mapách, plnění úkolů a vítězství v kariéře i šampionátu odemykáte celou řadu nových. Každý konkrétní truck má své vlastnosti, vyjadřované klasickými políčky. Steel Titans se rozhodně nesnaží o simulaci. Je celkem jedno v čem sedíte, všechny trucky se chovají navlas stejně, jen s přibývajícími kilometry tuhne ovládání, stroje trochu zrychlují a zvyšuje se jejich stabilita. Teoreticky lze celou hru odjezdit s defaultním truckem, kouzlo je však samozřejmě v jejich divokých designech. Mašiny se dělí do několika tematických tříd, terénem tedy honíte smečku “psů”, příšer nebo monstrózních verzí zmrzlinářských vozů a školních autobusů.

KOMU TÍM PROSPĚJETE

Samotné ježdění, skákání a dovádění v otevřeném světě nebo terénních sprintech je docela zábavné. V kombinaci s online multiplayerem a dokonce i split-screenem to vůbec není špatná nabídka. Tím ale výčet pozitiv končí. Značně repetitivní obsah zatlouká hodně hluboko do země technické zpracování. Ne že by hra byla nějak obzvlášť rozbitá, i když se truckům občas zasekne jejich monstrózní kolo pod texturu povrchu. Označit však Steel Titans 2 za “ošklivou” hru je možná až příliš mírné. Graficky je prostě (s výjimkou obstojných modelů trucků) odpudivá. Na konci předminulé generace by to možná byla paráda, na začátku té minulé bychom asi byli spokojení, ale… píše se rok 2021! Srovnání s králi žánru v podobě Forzy, Gran Turisma nebo skoro SEDM let starého Driveclubu je velmi úsměvné. Steel Jam 2 se ale nedá srovnávat ani s rozporuplnou tvorbou Milestone. Jakkoliv Monster Energy Supercross, Ride nebo MotoGP rozhodně nepatří k nejpohlednějším závodům, monster truckům ujíždí na míle. 

Na Switchi z logiky věci špatně nevypadá, všude jinde je ale brutálně zastaralá. 

Podobně je na tom i audio. Zvuky motorů jsou podivné, divoké vytáčení občas zvukové stopě úplně nesvědčí a smyčky se podivně překrývají. I dabované tutorialy by ještě chtěly nějakou péči. Rockový soundtrack sice neurazí, nicméně je tuctový až běda.

Není úplně překvapivé, že vedle PC hra vychází jen na PlayStationu 4, Xboxu One a Switchi. Nové konzole zůstaly zatím ušetřeny. Na Switchi z logiky věci špatně nevypadá, všude jinde je ale brutálně zastaralá. 

NEMASTNÉ…

Úplnou katastrofou Monster Jam Steel Titans 2 není. Základní jádro hratelnosti opepřené celkem náročným terénem, hrátkami s fyzikou a pohlednými i stylovými trucky zábavu určitě nabízí. V multiplayeru pak může být primitivní dovádění v otevřeném světě poměrně slušným odreagováním. Díky své jednoduchosti můžou být Steel Titans 2 i slušnou hrou pro děti, které chtějí jen jezdit a neřešit kariéry nebo nákupy nových strojů. Až titul za pár týdnů zapadne do nabídky Xbox Game Pass nebo skočí do PS Plus, můžete jej vyzkoušet. Žádnou světobornou zábavu ale nečekejte. Pokud mermomocí chcete zábavu s monster trucky a nelpíte na licencích, možná je lepší volbou multiplayer GTA V. Jakkoliv divoce toto tvrzení zní.