Mirror's Edge Recenze Mirror's Edge

Mirror's Edge

Zdeněk Princ

Zdeněk Princ

20. 1. 2009 23:00 74
Reklama

Je jen málo pravděpodobné, že byste minuli Mirror’s Edge. S pravidlem – zaujmout především – do nás vývojáři z DICE soukali hutnou kaši už během vývoje a ódy na to nejrealističtější ztvárnění pohybu v akční hře bylo slyšet odevšad. Na rozdíl od prázdných tlachů jiných společností, dokázala si EA situaci v tomto případě dobře pohlídat a výsledkem byl jistě originální, v mnoha směrech inovativní a snad i krapet průlomový zážitek. Konzolovou verzi jsme hodnotili před dvěma měsíci, a ačkoliv už recenze na poměry rychle plynoucího světa videoher zapadala tenkou vrstvou prachu, můžeme ji směle vzít a oprášit. Herně se totiž nezměnilo vůbec nic. Jedná se o stoprocentní kopii původních konzolových verzí, která byla pro potěchu hráčova oka doplněna o několik grafických parádiček a nechybí ani příjemné české otitulkování.

Odstavec čtou: postižení amnézií, příp. těžcí sklerotici

Mirror’s Edge vás uvede do velkoměsta, které postupně přimělo většinu svých obyvatel, aby se podvolili despotickému systému. Výměnou za vlastní svobodu dostali ochranu a život v přepychu. Neexistuje zde chudoba, ze země byste mohli svačit a navenek všechno vypadá jako ukázkový příklad moderně fungujícího města. Jenže uvnitř to vře. Spousta revoltních skupin spřádá své plány a je logické, že k tomu potřebují mezi sebou komunikovat. Telefony nepřipadají v úvahu, internet je nepřetržitě monitorován, proto ke slovu přicházejí běžci. Rychlí kurýři, jejichž domovem jsou střechy mrakodrapů a adrenalinem propasti mezi nimi. Skáčou, podlézají a téměř všechno, co se v očích normálních lidí jeví jako nepřekonatelná překážka, dokážou ve veliké rychlosti využít k dalšímu postupu vpřed. Umí to i Faith, hlavní hrdinka, z jejíž perspektivy sledujete celé dění a snažíte se o záchranu sestry, která byla neprávem obviněna ze zabití senátora. Toho, jenž mohl uvést všechno do pořádku.

Následující text je určen: všem

U hraní PC verze potěší v první řadě dokonalá míra optimalizace. Jen málokdy lze konzolový port označit za povedený, v případě Mirror’s Edge to však nejde jinak. Bohatě postačí, když se zastavíte na prvním vyvýšeném místě a rozhlédnete se kolem sebe. Kam oko dohlédne, uvidí bílé budovy, které tu v návalu estetična vyrůstají ze země. Jsou v přísném souladu s modrými plochami, dotvářející efekt panensky čistého města, hnijícího až pod touhle dokonalou slupkou. Než si to stačíte uvědomit, budete už zase očima vnímat míhající se špičky červeno-černých tenisek v bezproblémovém a maximálně plynulém pohybu. Skoro jakoby se zdálo, že je vývojářům jedno, jakým disponujete hardwarem. Letí přes všechny překážky z materiálů ovládaných systémem PhysX, možná si jich ani nevšimnete, ale jsou tu jako zadek na hrnci. Zkrátka, přímo do žil vám vývojáři pumpují kompletní zážitek free-runningu, mixovaného s parkourem, výživnou akcí a bůhví čím ještě. Nesejde na tom. Když se vám podaří s Faith srůst, budete plesat tak jako tak.

Ne ale vždycky, pozor! Všechny předchozí neduhy si s sebou bere Mirror’s Edge i do této verze: Prvotní hledání cesty je tím nejlépe fungujícím prostředkem, jak brzdit celkovou fluiditu. A ani když máte trasu v malíku, není vyhráno. Postrádáte-li přesnost a dobré načasování, následuje několikeré načítání posledního záchytného bodu. Stále dokola, dokud nad zákony gravitace nevyzrajete. Pak tu jsou také obligátní strážci zákona, proti kterým ale máte v tomto případě schovaného jednoho hlodavce pod tílkem. Ovládání je perfektní, a to jsme byli tak skeptičtí! Kombinace myši a klávesnice funguje dobře, ne/nutná střelba je podle očekávání doslova akurátní a díky větší citlivosti se bude Faith ve výskocích trefovat na místa kdysi zdánlivě nedostupná. Zvyk je ale potvora, proto je zřejmě nejlepší kombinovat oba způsoby ovládání, máte-li možnost připojení vhodného ovladače, Xboxového gamepadu nejlépe. Ani jedno z dostupných schémat však neřeší odzbrojování, jež je stále dílem náhody a zřejmě i rozpoložení protivníka. Zpomalení času nám všem pomáhej…

Kdo ví, hře by možná prospělo snížení rychlosti obecně. Proskáčete se až na konec za den ne zrovna perného hraní, a to je škoda. Kdyby tak Faith mohla dělat i jiné věci, než jen skákat po stále stejných překážkách. Chtělo by to ještě různorodější prostředí, kanalizace a metro jsou fajn, ale je to tak nějak málo. Spojené by s tím pak byly i variace akrobatických cviků a stereotyp by se odporoučel zase o pár dveří dál. I přes to ale stále platí, že je hra veskrze náročná a napoprvé svým pojetím motivuje i znuděné brouky Pytlíky. Pro ty, kdo dohrají, je k mání navíc možnost volného běhu po již odemknutých lokacích a případné online sdílení zaběhnutých a řádně divokých časů. V žádném případě to ale není nic pro odpůrce loadingů, ty jsou v tomto módu kolikrát častější, než samotné snažení.

I to pak možná bude důvod, že se slzou v oku odložíte krabici někam do poličky a sahat po ní budete už jen sporadicky. Přesně jako tomu je s projitými adventurami. Mirror’s Edge s nimi snese porovnání také v rovině příběh, který je od začátku vystavěn jako politicko-akční thriller a spekuluje se, že ho vývojáři roztáhnou do celkově třech dílů. To hlavní, prostor pro inovaci, tak stále zůstává, nevyřešené otazníky jakbysmet… Chceme pokračování, alespoň takhle dobré (ale lepší by bylo lepší)!

Mirror's Edge
Windows PC
PlayStation PlayStation 3
PlayStation PSP
Xbox Xbox 360
Wii Wii

Verdikt

Mirror's Edge je originální akční hrou, která by mohla svým způsobem posunout žánr na další úroveň. Zpracování pohybu, samozřejmě ne tak akrobatického, by jistě našlo uplatnění ve většině akčních her. Velice osobité grafické zpracování, těžící z minima maximum, je rovněž přínosem a společně s vynikající optimalizaci podtrhuje kvalitu této konverze. I přes klady však plynutí hry na několika místech drhne, nejde ale o nic, co by se nedalo do příštího dílu eliminovat

Co se nám líbí a nelíbí?

Neopakovatelné zpracování pohybu, s tím spojená realistická práce kamery/hlavy, zrychlený dech Faith doprovázející celým příběhem, jenž nepostrádá gradaci ani zlomové okamžiky. Vizuální ztvárnění hry je sice strohé, ale o to umocněnějším dojmem působí.
Hra by si zasloužila prodloužit, na několika místech by též neuškodilo polevit s obtížností, ale zase ne natolik, aby bylo hraní nudné. Na najití toho správného kompromisu musíme zřejmě počkat.
Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama