Metamorphosis
Když se Řehoř Samsa jednou ráno probudil z nepokojných snů, shledal, že se v posteli proměnil v jakýsi nestvůrný hmyz. Ležel na hřbetě tvrdém jak pancíř, a když trochu nadzvedl hlavu, uviděl své vyklenuté, hnědé břicho rozdělené obloukovitými výztuhami, na jehož vrcholu se sotva ještě držela přikrývka a tak tak že úplně nesklouzla dolů. Jeho četné, vzhledem k ostatnímu objemu žalostně tenké nohy se mu bezmocně komíhaly před očima.
Zmíněnými řádky začíná novela Proměna německy píšícího spisovatele Franze Kafky. Nesmírně oceňovaného a důležitého autora asi nemá cenu blíže představovat, jeho povídky i romány dnes patří mimo jiné k základním součástem korpusů maturitních zkoušek a alespoň jednu četl téměř každý. Kafkův odkaz ale v umění a kultuře obecně žije nadále. Jeho osobitý přístup k životu, k hledání smyslu bytí i k nesmyslnosti a nelidskosti společenských norem. To vše dodnes inspiruje nejednoho básníka, malíře, romanopisce, filmaře… no a dokonce i herního vývojáře. Nepřekvapivě z Varšavy k nám připutovala příběhová “akce” Metamorphosis nezávislého studia Ovid Works. Daří se jí přiznané hloubkové inspirace Kafkovou tvorbou a mytologií smysluplně využívat?
PROMĚNA
Samotný příběh skutečně začíná onou proslulou “proměnou”. Hlavní hrdina Gregor Samsa se probouzí ze spánku s vydatnou kocovinou, brzy ale zjišťuje, že nedosáhne na stůl, na kliku, ba ani na sedák židle. Proměnil se totiž v nijak neidentifikovaný hmyz. A tak se Řehoř vydá na cestu do instituce nazývané “Věž”, kde se mu má dostat vykoupení, práce, a dost možná i proměny do lidské podoby. Po cestě se setkává s Josefem, který se potýká se soudním (P)procesem a jeho podezřele neurčitými okolnostmi, bojuje s byrokracií při pořizování nesmyslného certifikátu a tak dále.
Prostředí několika podivně mystických pražských bytů a pražské kanalizace je velmi citlivě zpracované.
Příběhové pozadí hry lze poměrně jednoduše shrnout v pár větách, jeho pointa a myšlenka je ale patrná. Polským autorům se povedlo relativně smysluplně slepit motivy několika Kafkových děl, od zmíněných Procesu a Proměny přes byrokratickou kritiku populárního Zámku až po kariérní směřování Ameriky. A zatímco někdy jsou narážky a reference jen velmi jemné a citlivé, jindy se jedná o velmi očividnou snahu odkazovat a čerpat tak, jak to jenom herní svět dovolí.
I přes jisté neduhy ve zpracování je ale svět a celková stylizace hry jejím jednoznačně nejsilnějším prvkem. Prostředí několika podivně mystických pražských bytů a pražské kanalizace je velmi citlivě zpracované, a ať už se jedná o Josefův byt, právnickou kancelář nebo smrduté hmyzí město, využívají autoři celkem umně nosného prvku miniaturizace hlavního hrdiny.
NEZVĚSTNÝ
Přispívá k tomu především využití pohledu z první osoby, který je v případě maličkého protagonisty vskutku neobvyklý. Dokud jen prolézáte šuplíky skříněk nebo pobíháte po stole a hledáte kýžené dokumenty, je všechno v pořádku. Často se ale dostanete do momentů, kdy pobíháte po vodovodních trubkách, v útrobách gramofonu narušujete sezení elitářského hmyzího klubu nebo lezete do (pro členovce) závratných výšek. V tu chvíli se samozřejmě dostává ke slovu lepení ke stěnám a různé akrobatické brikule a vzhledem k celkem dynamické hratelnosti se nejednomu hráči zatočí hlava, případně obrátí žaludek. A nezáleží na tom, zda trpíte strachem z výšek.
Hmyz to prostě nemá jednoduché. Ať už jen postupujete vpřed, nebo řešíte jednu z nepříliš složitých a objevných hádanek (více toho hra prakticky nenabízí), největší výzvou je všudypřítomný platforming. Skáčete z trubky na trubku, poletujete po papírech, prolézáte tiskárnou… Často navíc hra nabízí hned několik možností jak se k cíli dostat, ačkoliv se zdá, že některé autoři tak úplně nezamýšleli. Řehoř je ale mimořádně obratný chrobák a občas holt doskočí i tam, kam bůh nechtěl.
ZÁMEK
Právě v jisté plochosti herního zážitku vidím asi největší úskalí. Samotná myšlenka, její svět a celkové zpracování motivů patří k tomu nejlepšímu a nejzajímavějšímu, co jsem zatím ve hrách viděl, ve výsledném dojmu ale začne promlouvat očividně velmi omezený rozpočet a jistá nezkušenost autorů. Metamorphosis je stále jen nezávislým, chtělo by se říct až láskyplným projektem partičky Poláků, kteří se pozadí a světu hry věnovali víc než hratelnosti. Je sice hezké, že protagonista poskakuje po knihách Čapka, Goetheho nebo Freuda, pár jednoduchých hádanek a repetetivní platforming vás ale postupně společnými silami ubijí.
Jedním z mála prvků logických hádanek jsou otočné knoflíky.
Přišli přitom s několika překvapivě zajímavými nápady. Pohled z první osoby samozřejmě příliš nepřispívá přehlednosti, pro tyto případy je ale připraven speciální režim rozhlížení po celé místnosti, který je velmi funkční a velmi působivý. Jedním z mála prvků logických hádanek jsou otočné knoflíky, které může Řehoř ovládat nožičkami a i v tomto případě můžeme mluvit o poměrně elegantním řešení. Zajímavý je i ten fakt, že před hráče Metamorphosis klade řadu úkolů, po vzoru Kafkovy filozofie jsou ale často bezvýchodné a při průchodu příběhem je vůbec nesplníte. A s tím souvisí i samotný klimax zhruba dvouhodinového vyprávění, který bych nerad jakkoliv prozrazoval.
PROCES
Audiovizuální stránka hry je, lidově řečeno, nemastná neslaná. Samotný svět je velmi působivý, jeho zpracování a ostrost ale rozhodně nepůsobí jako z poloviny roku 2020. Samozřejmě je nutné přihlédnout k omezeným možnostem nezávislého týmu, Metamorphosis vám ale dech nevyrazí. Na druhou stranu hra nabízí profesionální, velmi slušně zpracovaný dabing. Ten začne být otravný jen v momentě, kdy se zacyklí, aby kolem hovořící postavy trapně nemlčely.
Ve výsledku je otázkou, zda jste za částečně umělecký, dvouhodinový zážitek ochotni zaplatit zhruba 500 českých korun. Několik slušných a pár opravu skvělých nápadů totiž úplně nevykupují humpolácky zpracovanou, repetetivní hratelnost, kterou by šlo trochu urážlivě nazvat nepopulárním “walking simulátorem”. Za pár korun by mohlo jít o zajímavý tip pro znalce knižních předloh, případně fanoušky surrealismu nebo východní nezávislé tvorby. Tuzemského hráče zároveň potěší/naštvou české texty a reálie, které ale trpí tradičními pravopisnými chybami nebo strojovým překladem. Paradoxně pak nenabízí českou lokalizaci.
Jde tedy o zajímavý, inteligentní, kreativní, nicméně poměrně drahý a nezábavný experiment.
Ale ruce jednoho z pánů sevřely K. hrdlo a druhý mu vrazil nůž do srdce a dvakrát jej tam obrátil. Hasnoucíma očima viděl ještě K., jak pánové, blízko před jeho obličejem, opírajíce se o sebe tvář vedle tváře, pozorují rozhodnutí. „Jako pes!“ řekl, bylo to, jako by ho ten stud měl přežít.
Verdikt
Zajímavý nezávislý experiment, který sází na fantastický svět Franze Kafky, kvalitativně však značně zaostává v hratelnosti.