Mass Effect 3 - multiplayer

Známá manažerská poučka praví, že pokud má hra multiplayer, tak se jí prodá víc. A je úplně jedno, jestli je těch „víc“ krabic dvacet, nebo pět milionů. To nikoho nezajímá. Zároveň většinou nikoho nenapadne se zamýšlet nad tím, zda se multiplayer do té které hry vůbec hodí. Typickým příkladem je druhý Dead Space. Vážně někdo chtěl tak moc hrát za zmutovaná děcka v boji proti šviháckým Isaacům Clarkům? Stejně nepatřičně může na první pohled působit i hra více hráčů v Mass Effectu 3. Hra už je nějaký ten pátek venku, testováním MP části jsme strávili pěkných pár hodin, proto si teď můžeme s klidným svědomím dovolit vynést definitivní ortel. Bude určitě negativní, že? Že jo? Inu, když on je tu takový malý háček.

Ono se to dobře hraje

Vy a až tři další střelci se vydáváte do akce na nepřátelském území, kde je třeba nejen vypořádat se s deseti vlnami stále agresivnějších nepřátel, ale rovněž splnit některé podružnější úkoly. Ty obnáší například aktivaci počítače, nebo zabití klíčových protivníků v drsném časovém limitu. Za úspěšně splněné mise dostáváte kredity, s jejichž pomocí si kupujete lepší vybavení (stejným způsobem, jako například hráče ve FIFA 12, to znamená po celých balíčcích s možností nákupu za reálné peníze), a hlavně zkušenostní body, jimiž si zase levelujete postavu. Kupodivu zde nelze hrát za kapitána Sheparda, Wrexe, Garruse ani další příběhové hrdiny, ale musíte si vytvořit svého vlastního vojáka, či vojandu. Vybírat si můžete ze šesti tříd (voják, inženýr, sentinel, adept...) a kompletního masseffectovského výčtu ras, počítaje v to i bonusovou postavičku pro vlastníky Battlefieldu 3. Každá z nich má svůj vlastní unikátní soubor schopností, které v průběhu hraní nelze měnit. To znamená, že pokud si po několika hodinách usmyslíte, že vám schopnosti Carnage, Barrier a Biotic Charge nevyhovují, jste nuceni si vytvořit postavu zcela novou. Zkušenosti se zde pochopitelně nevrací, ale na druhou stranu je možné je přerozdělovat čistě v rámci dané třídy. To znamená, že když dosáhnete s některou postavou zkušenostního stropu (zde dvacátá úroveň), tak můžete vesele střílet dál a ostatní vylepšovat až potom.

Omezení oproti singlu je daleko víc. Zmizelo například taktické „kolečko“ s jehož pomocí jste si vybírali zbraně a biotické síly. Namísto toho máte napevno zvolené dvě bambitky (postupem času budete dostávat stále lepší kousky a nové upgrady) a tři biosíly. A s tím si musíte po celých deset vln vystačit, než konečně nadejde ta chvíle, kdy si v základním menu navolíte něco nového. Je to trochu pitomé, ale poměrně brzy tomu přijdete na chuť a ještě v tomto omezení najdete zalíbení. Minimálně pro nováčky je to dobré v tom, že nejste hned zahlceni obrovským množstvím informací, ale namísto toho se můžete plně soustředit na akci. I z čistě praktického hlediska navíc dává smysl, že jste na malou taktickou misi vysazeni pouze s omezenými zdroji a ne jakožto kráčející tanky, ověšené všemožnou zbrojní havětí. A hraje se to dobře. Tečka.

Ono to nedává smysl

Velmi diskutované je provázání s příběhem, kvůli čemuž se na multiplayer v Mass Effectu 3 dívá řada hráčů dost skrz prsty. Začněme nejdřív těmi logickými lapsy. Za prvé – žádná z aktuálních osmi misí nemá NIKDY z příběhového hlediska takovou důležitost, aby se vám za její úspěšné splnění připočetlo dejme tomu deset procent do „Galaxy at War“ ukazatele. Nikdy nestojíte proti neporazitelné přesile, maximálně se střetnete s pár Atlasy a hromadou podružného smetí. Říkejte mi klidně hnidopichu, ale co vlastně ovlivní zničení takového počtu nepřátel, s nimiž si v singleplayeru poradíte asi tak za deset minut, v globálním měřítku? Nic. Za druhé – pardon, pokud jsem se přeslechl, ale v singleplayeru se ani jednou jedinkrát nikdo nezmíní o jakési skupince čtyř chrabrých vojáků, která jde z akce do akce a sabotuje snahy Cerberusu, Gethů a Reaperů dohromady. To vážně někdo nemohl do nějakého nepodstatného blábolení dodat alespoň tuhle větu: „A ještě je třeba počítat s tou čtveřicí uličníků, která jedná na vlastní pěst a střílí jednoho nepřítele za druhým“? Potom by multiplayer nepůsobil tak vytrženě z kontextu.

Respektive, on by působil vytrženě pořád, ale už ne tolik. A poslední logická výtka směřuje k závěru samotné hry. Prakticky v každém rozhovoru s vývojáři se zdůrazňovalo, že pokud nebudete hrát multiplayer, nemůžete se dobrat toho nejlepšího možného konce. To je pravda. Problém však vězí v tom, kolik procent galaxie svými činy ovlivníte. Například za vaši úplně první akci po spuštění multiplayeru můžete získat až deset procent v „Galaxy at War“. To je až příliš vzhledem k tomu, jak celý Mass Effect 3 skončí. Stačil by klidně deset, patnáct procent na celý multiplayer. Ale museli byste si je zasloužit!

A teď to dobré. Design úrovní je výtečný. Všech osm map nabízí jak otevřená prostranství, tak stísněné chodby, kde se navíc velmi rychle zorientujete. Najít ta správná místa pro „Alamo,“ alias poslední útočiště, pokud všechny plány selžou, není vůbec žádný problém a většina hráčů je dokonce respektuje a nesnaží se příliš vzdalovat od skupiny. Ačkoliv mise využívají prostředí, které se mihne i v singleplayeru, působí vcelku svěže a nekoukaně. Za to rozhodně palec nahoru. Dále není žádný problém nalézt spoluhráče. V lobby čekáte maximálně pět minut, než se zaplní všechny čtyři sloty a okamžitě se můžete vrhnout do akce. A, tak trochu paradoxně, je třeba pochválit i podporu od BioWare/Electronic Arts, která je multiplayeru věnována. Dvě nové mapy a něco nového vybavení si totiž můžeme užívat zcela zdarma.

Ono je to dobré

Suma sumárum, multiplayer v Mass Effectu 3 není ani náhodou něčím, co by významně ovlivnilo chod herních dějin. Na druhou stranu se ale jedná o velmi poctivý kus práce, který by byla škoda jen tak minout. Rozhodně se však vyplatí při jeho hraní zcela zapomenout, že snad vašimi akcemi jakkoliv ovlivňujete singleplayer. Úplně vám postačí, když se sem tam podíváte na percentuální vyjádření vašich úspěchů, uznale pokývete sami nad sebou hlavou a opět se vrhnete do víru akce. Sejdeme se tam.