Manhunt 2
Říkejte si co chcete, odvolávejte se na svobodu projevu, schovávejte se za argument „jsou to jen polygony, nikomu neublíží“ – ale Manhunt byl, je a dost pravděpodobně i nadále bude naprostou zvrhlou hrou, která staví svůj úspěch na negativní reklamě a násilí tak explicitním, že ve srovnání s ním se i pohled na domácí video Charlese Mansona mění v odpočinkový nedělní program pro důchodce. Nabídl-li první Manhunt kvalitní videoherní zábavu, pak to bylo na úkor dlouholetého snažení herní obce přesvědčit všechny videohrami nedotčené suchopárky o tom, že násilí není vždy tím hlavním, co hry svým konzumentům nabízejí. Zkrátka a dobře, s Manhuntem je něco špatně a to si musí chtě nechtě přiznat i člověk, který chodí nakupovat v latexovém overalu.
Manhunt s pořadovým číslem 2 měl pro platformy PS2, Wii a PSP vyjít už letos na podzim, jak však mnozí z vás z našich informací jistě ví, jeho vydání bylo odloženo poté, co se společnosti Take Two nepodařilo získat rating (a tudíž ani právo legálně nabízet hru k prodeji) ve Velké Británii a Irsku. Podobný problém hrozil zmařit úsilí vývojářského týmu z Rockstaru také v Austrálii a Německu, zvlášť když se proti hře postavily společnosti Sony a Nintendo, když prohlásily, že titul v této podobě na svých konzolích nepodpoří a neudělí mu potřebnou licenci. Co tedy je na novém Manhuntu tolik nestravitelné?
Doktor Beránek
Příběh působí poměrně nevinně, zvlášť když nikterak nenavazuje na události z prvního dílu a zřejmě definitivně tak zavírá dveře za osudy vraha Jamese Cashe a psychopatického „režiséra“. Novým hrdinou (dá-li se tak vůbec vraždící perverzní stroj na brutální zabíjení nazvat) se stává Daniel Lamb - na pohled možná beránek, uvnitř je však sžírán křivdou schopnou nejbrutálnějšího zacházení. Lamb se jako vědec účastnil tajného výzkumu na psychicky nemocných pacientech, aby byl sám, pod falešnou záminkou nových vědeckých postupů, zbaven paměti a umístěn do Dixmorova institutu pro duševně nemocné kriminálníky. Po nehodě, která pokusné králíky z řad nejpsychopatičtějších vrahů světa vypustí volně do prostor sanatoria, se doktor Lamb probíjí spolu se spoluvězněm Leo Kasperem (druhá hratelné postava, pravděpodobně bývalý vládní agent s vojenským výcvikem) vstříc své ztracené paměti.
Doktor Beránek
Manhunt 2 má, můžeme-li vůbec použít tohoto troufalého přirovnání, blíže spíš ke stealth klasikám typu Splinter Cell. Důraz je kladen na kradmé plížení temnými chodbami a nečekanou likvidaci protivníků, kteří – nejsou-li na útok připraveni– podlehnou efektněji a krvavěji, než kdybyste zvolili akčnější a přímočařejší přístup. S tím úzce souvisí sada nových pohybů jako je lezení po žebřících, plížení stísněnými prostorami, či odklízení mrtvol na místa, kde nevzbudí okamžitou pozornost. A v čem že taková efektní úmrtí spočívají? Inu to se takhle třebas připlížíte k pánovi v latexové masce, chytnete ho kovářskými kleštěmi takříkajíc…hmm…za genitálie a mocným trhnutím ho jednou provždy odsoudíte k roli čistého sopránu v chlapeckém sboru. Podržte tlačítko pro útok trochu déle a spolu s mužskou pýchou zůstane vám na kleštích i nebožákova páteř. Podržte ještě déle a po krvavé podívané, která se vám naskytne se z vás stane ortodoxní vegetarián. Ano, míra brutality je odstupňována do tří kategorií – od rychlého zabití, přes brutální eliminaci až k procesu pomalého a neuvěřitelně krvavého mučení.
Zatímco na Wii se na podobných zvrácenostech podílíte aktivním pohybem před obrazovkou (sekáte sekerou, řežete pilou, vrtáte…vrtákem), na PS2 si vystačíte s klasickým ovládáním, což však nemusí být taková zábava. Ovšem, považujete-li řezání lebky mrtvole za zábavnou činnost. Zbraní bude celá hromada, od klasických nožů, seker a kladiv až k ostře nastrouhaným tužkám, injekčním stříkačkám, pilám a jiným nechutnostem. Verze pro Wii by měla navíc obsahovat trojici exkluzivních nástrojů, konkrétně žiletku, palici a rozbitou láhev. Když už nic jiného, žiletka jistě najde velkou obec fanoušků mezi vyznavači emo stylu. O bonusech, jako je nošení uřezaných hlav na opasku nebo provádění skritpovaných poprav na speciálních, předem stanovených místech a lidech (kdy se doktor Lamb pustí do svých nic netušících obětí za pomoci okolních předmětů jako jsou telefonní dráty a mikrovlnky) už se snad ani zmiňovat nebudeme, neb bychom riskovali žaludeční nevolnost. Úpravami prošlo také grafické zpracování, opravdu větší kvalitativní posun však zaregistrují pouze majitelé konzole Wii, kde se přeci jenom projevily možnosti většího výkonu. Celkový GTA feeling však zůstal na vizualizaci dobře patrný.
Manhunt 2 skutečně brutální je, a to dokonce v míře, která dost pravděpodobně překračuje pomyslnou hranici mezi zábavou, inovací a hororovým nádechem. Jak dopadne celá kauza s odloženým vydáním se teprve ukáže, každopádně přispěchá-li Rockstar s upravenou verzí příliš brzy, nepřímo tím potvrdí teorie, že méně kontroverzní verze hry je na světě již dávno a celý poprask s extrémně násilným obsahem byl pouze dokonale promyšleným marketingovým tahem.
