Mage Knight Apocalypse

Trendem poslední doby se dá označit vyrábění herních titulů zasazených do fantasy prostředí, ve kterých se prohánějí stateční hrdinové, nebojácní trpaslíci, elfové, kouzelníci a podobná stvoření. Například Blizzard se zapsal do hlav milionů hráčů svými nejprovařenějšími tituly Diablo a Warcraft a už nějakou dobu stále vysává z peněženek mnoha hráčů tučné obnosy za hraní World of Warcraft. Dá se říci, že Blizzard je jakýmsi hlavním představitelem fantasy titulů na herní scéně. Za ním se drží gigant Ubisoft, který naposledy vyslal mezi hráče kvalitní páté pokračování série Heroes of Might & Magic a nyní se všichni včetně naší redakce těší na velice slibně vypadající Dark Messiah of Might & Magic. Společnost Namco se chtěla na trendu přiživit a proto pod svá ochranná křídla vzala očekávaný titul Hellgate: London a dnes recenzovanou Mage Knight Apocalypse.

Fantasy jak se patří

Čím zaujme hra hned zkraje je naprosto typický look pravého fantasy, jak ho známe z knih Tolkiena či Sapkowského. Když k tomu přidáme fakt, že hra vychází z oblíbené deskové hry, kde se to různými postavičkami jen hýří, ve výsledku máme opravdu povedený herní svět. Hra je rozdělena do šestice aktů, provedených podobně jako v Diablu. Na začátku budete procházet obrovským podzemním světem trpaslíků, abyste si pak mohli udělat procházku skrze travnaté louky a lesy s hezky vypadajícími potůčky a nakonec se prošli nehostně vypadajícími bažinami s neviditelnými nepřáteli. Dále vás čekají tuhé boje v aztéckém prostředí, vyprahlá poušť s písčitými bouřemi a blesky na obloze, temné doly a zasněžená prostranství s hustě padajícím sněhem. Při svém dobrodružstvím se prosekáte mnoha druhy nehezky vypadajících nepřátel, počínaje gobliny, bažinatými zrůdami, které využívají své neviditelnosti, obrovskými trolly, zombiemi, kouzelníky, přes vodní nepřátele, kamenité golemy, vlkodlaky, ledové muže, minotaury, zloděje atd. Hra je typická hack & slash, tudíž o nedostatek akce, ve které využijete meč, luk či kouzla, se bát nemusíte. Jenže po prvním dojmu už nemusejí být věci až tak příjemné.

Pětice hrdinů spasí svět

Na začátku hry máte na výběr z pěti různých bojovníků. Sluší se říci, že jsou vytvoření podle těch největších seriálových klišé. Například první je vampírka, oblečená do jakéhosi sado-maso oblečku, vyžívající se v nekromancii, vyvolávání zombie je na denním pořádku a dále ujíždí na tichém zabíjení. Na řadu přichází trochu tužší kalibr v podobě dračího kouzelníka. Ten dává přednost magii v podobě ohně, země a bouře. Velká křídla vyrůstající z jeho zad ještě více umocní už tak velkou robustnost onoho tvora. Naopak paladin působí jako hrozný model, takový ten typ, na kterého letí všechny holky. Dvoumetrový nařachaný jedinec se velice rád ohání mečem, nepohrdne ani bojovým kladivem, využívá své aury k oživování spolubojovníků a občasný blesk přímo z nebe do nepřítele není výjimkou. Amazonka vypadá, jako kdyby z oka vypadla z některé epizody Herkula s Kevinem Sorbem nebo Xeny. Tudíž kočka s pěknou postavou, bujným poprsím a sexy koženým oblečkem. Disponuje třemi mocnými zvířecími sílami – medvědí, orlí a jaguáří. Tyto síly jí dodávají potřebné možnosti při boji. Medvědí a jaguáří se hodí na boj zblízka, kdežto orlí využijete při lukostřelbě. Jako poslední nám zbývá trpaslík, který svými občasnými hláškami v cut-scénách připomíná Gimliho z filmového Pána Prstenů. Obrovská síla spojená s hodně velkou sekyrou, nebo ještě více oblíbenou puškou dělá své. Kdo by se rád vyžíval ve střelbě, může svou zálibu obohatit ještě o výbušniny, kterými trpajzlík disponuje. Získávání zkušeností funguje na jednoduchém principu – chcete být dobří v lukostřelbě? Používejte tedy luk. Dáváte přednost meči? Sekejte mečem. Po určité době se vám zvedne skill a otevře nový. Pro každou postavu jich je opravdu velké množství, z nichž některé jsou velmi zajímavé.

Jeden na všechny nebo všichni na všechny?

Během hry a procházení různorodých aktů budete mít možnost připojit si k sobě spolubojovníky. Pokud hádáte, že se bude jednat o další možné hrdiny, máte pravdu. Jako první se k vám přidá trpaslík s proklatě silnou bambitkou, kterou později vymění za účinný rotační kulomet. Na poušti váš tým rozšíří vampírka a takto to pokračuje. Je samozřejmě na vás, zdali se vydáte na svou cestou sami nebo s pomocníky. Nutno říci, že vidět boj všech pěti hrdinů je zajímavý jak po stránce účinnosti, tak grafiky, kdy se to efekty jen hemží. Navíc má každá postava svůj příběh, svou minulost, kvůli které se rozhodne bojovat o osud světa. Je to zajímavá věc, odkrývající různé části děje. Jestliže sbíráte různé bylinky, můžete si poté uvařit lektvary (znát však musíte recept, který se dá buď zakoupit nebo najít), do zbraní a brnění zase přidávat kouzelné kameny a vylepšit si tak svou výstroj/ výzbroj. Tak či onak, celou hrou se prokoušete za nějakých 15-20 hodin.

Umělá demence a podivné ovládání

Co hru shazuje hutným směrem dolů je AI. Něco tak špatného jsem dlouhou dobu na svém počítači neviděl. Někteří mohou namítat, že v tomto typu hry je umělá inteligence nepotřebná, jelikož každý nepřítel má jediný cíl – zabít vás. V tom souhlasím. Ale sledovat nečinnost nepřátel, když u nich stojíte sotva metr a oni dělají, jako by vás neviděli, to je trochu moc. Problém nevyřešil ani vydaný patch, který alespoň trochu opravil časté padání hry. Další výtkou je ovládání, které působí rozpačitým dojmem. Jako by sami tvůrci neviděli, jestli chtějí hru ovládat myší či na klávesnici pomocí A,S,W,D. Pokud jste zvyklý z ostatních RPG, kde pohodlně držíte levé tlačítko myši a postavička spokojeně běhá za kurzorem, nabijete si zde zřejmě zuby. Pokud chcete rozpohybovat postavu, musíte použít buď zmíněná ovládací tlačítka, nebo postupně klikat myší. Kdyby tvůrci na těchto oblastech zapracovali trochu více, hra by dosáhla mnohem vyššího hodnocení.

Pohádková grafická stránka

Vizuální prezentace hry mě zaujala hned při prvním spuštění. Velíce zajímavý grafický styl, připomínající trochu komiks, působí ve fantasy světě originálním dojmem. Zejména postavy vypadají jak malované a je radost na ně pohledět. Trochu horší to občas bývá s exteriéry, které leckdy působí hodně laciným dojmem. Zvuková stránka mohla být trochu lépe zpracována, opakování zvuků začne po pár hodinách hraní lézt na nervy a hudební doprovod by mohl být monumentálnější. Při hraní jej ani nejde vnímat.