Lego Marvel's Avengers

Kadence, s jakou na nás Traveller’s Tales chrlí své hry, je vskutku ohromující. Prozatím poslední titul z Lego rodiny se nestačil pořádně ani rozkoukat, a už už vyhlížíme nově oznámenou hru na motivy sedmých Hvězdných válek, od které nás dělí zase ani ne půlrok. Jak ale hodnotit sérii, která vychází ze stále stejných základů, na kterých jsou vystavěné jenom různé příběhy? Ze zkušenosti víme, že existují velkorozpočtové tituly, které každoročně vychází s neustále se opakujícími prvky s minimální invencí, a hráči je přesto zbožňují. Proč tedy podobnou strategii vyčítat hrám ze série Lego? Jenže, zde přichází na přetřes druhé úskalí - na koho vlastně Lego Marvel’s Avengers cílí? Jsou to skalní fanoušci univerz, ze kterých příběhy vycházejí jako tematické základy pro danou hru? Pravděpodobně ne. Jenže právě pro ně by byla jako stvořená.

HRA NA HRDINY

Nejpočetnější skupina hráčů se nachází někde jinde. Zkuste si na chvíli zabrousit do kamenného obchodu a počkejte na nějaké rodiče, kteří budou chtít svému potomkovi koupit hru. Zase tak moc na výběr nemají, a Lego - jakožto celosvětový fenomén pro děti - je jakási značka garance zábavy vhodná i pro malé caparty. Takový hráč není zrovna modelem člověka, který stojí frontu na nejnovější číslo Kapitána Ameriky, Iron Mana nebo Neuvěřitelného Hulka. Už vidíte tu složitost hodnocení a ten samotný paradox? Výše zmíněné totiž neznamená, že je Lego Marvel’s Avengers pro malá děcka špatná hra, ale právě v oné schopnosti zavděčit se milovníkům komiksů hra exceluje nejvíce, a je pouze škoda, že stejného pocitu nedojdou právě ti nejmenší.

A u samotné vhodnosti předloh se zastavme. Hra vypráví tentýž příběh, který jsme mohli vidět ve filmech Avengers a Avengers: Age of Ultron, a zatímco první jmenovaný byl akční podívanou téměř pro každého, ten druhý už má určitou hloubku, jež nemusí být mladším divákům úplně zřejmá. I v tomto ohledu se samotná herní série posouvá, a zatímco hry jako Lego Harry Potter, Lego Pirates of the Caribbean nebo The Lego Movie už samotnou předlohou cílily na děti nižšího věku, tak teď můžeme pouze odhadovat, zda se s příchodem všech superhrdinů - a koneckonců i s Jurským světem - nesnaží TT Games změnit svoji strategii.

Pokud se suše pokouší rozšířit svou hráčskou základnu, možná se to vývojářům povede, ale trpět na tom budou právě ti, kterým je hra určena primárně - s čím dál složitějším příběhem (a tím pádem s rostoucí neznalostí předloh) bude zážitek našich dítek pouze o tom porazit nepřítele a pokračovat jako buldozer stále kupředu. Inu, i v tomto ohledu je hra stále zábavná, ve dvou obzvláště, několikrát vykouzlí úsměv na tváři a jistojistě přinese příjemný pocit ze samotné hry na hrdiny, ale potenciál má rozhodně větší. Druhou možností pak je, že Lego přestane filmy parafrázovat a vtipně glosovat a vytvoří z nich light verzi pochopitelnou i dětmi - jenže ani to není pro nás v České republice příliš šťastná volba, neboť narážíme na problém s lokalizací.

NA STO HRDINŮ, TOLIK ODLIŠNÍ, PŘESTO STEJNÍ

Konec filosofování o sérii, pojďme se zaměřit na hru jako takovou. Jak jsme řekli, postupně zavítáme do příběhů obou filmů, a přestože na sebe bezprostředně navazují, ve hře je znatelný předěl mezi prvním a druhým dílem. Nejen, že po každém z nich následují titulky, ale liší se i svou koncepcí. První díl je přímočařejší a lineárnější, zatímco část o Ultronovi se nese v duchu otevřenějšího světa. Takhle vedle sebe u mě vyhrává část první, neboť zde děj rychleji odsýpá a má větší spád a tah na branku - na rozdíl od rozvláčnějšího pokračování. Obě dvě části se nevyvarovaly nebojových předělů, které se odehrávají v otevřených lokací (tu ve věži Tonyho Starka, tu na lodi S.H.I.E.L.Du), během nichž je vaším úkolem něco najít či někam doběhnout. Bohužel to nakonec působí jako vata, jíž cílem není nic jiného, než natáhnout herní dobu samotného vyprávění. Po jeho skončení je to ale úplně jiná písnička! Jednotlivé lokace se náhle propojí do celistvého světa, ve kterém naleznete spousty sběratelných předmětů, postaviček a dalších činností, díky kterým vydržíte u hry zase o trochu déle - o dost déle, pokud budete chtít vyzobat všechen obsah do poslední kostičky.

Když jsme mluvili o částech, kde se nebojuje, pojďme se podívat na opačnou stranu. Soubojový systém nedoznal oproti předešlým dílům žádných změn, a zůstává tak přes svou jednoduchost hlavní devizou hry. I v Lego Marvel’s Avengers máme postupem času k dispozici přehršel postav, v součtu okolo sta hrdinů a jejich různých variant, a přestože jejich pohyby, útoky a komba se liší, jejich ovládání je téměř na chlup stejné. Každý z nich má dva typy útoků, které se nadále různě větví - jiný útok spustíte z dálky, z blízka nebo v blízkosti vašeho spoluhráče – a zejména když se jednou za čas podaří spojit síly Kapitána Ameriky a Iron Mana nebo Thora a Hulka, nejedno srdce zaplesá radostí z dobře odvedené práce. Je to poměrně zdařilá náplast na jinak velmi stereotypní způsob boje, který svou vizuální variabilitu čerpá jenom a pouze z toho, za koho zrovna hrajete. I přesto se hře nedá upřít, že je prostě zábavná, ale ani v pozdějších fázích nijak nepřekvapí a zůstává tak po celou dobu prakticky stejná. Co jiného také čekat od „série“, která čítá přibližně 20 kousků na všemožných platformách, o to je ale obdivuhodnější, že se autorům opět podařilo proklouznout sítem kvalitních her a nezůstat jenom v šedém průměru. Jistě, můžete namítnout, že kooperační zábavy (navíc i pro menší hráče) není na trhu zrovna přehršel, ale rozhodně tento fakt nemůže přebít výsledný dojem ze hry.

NENÍ VŠECHNO ZLATO, CO SE TŘPYTÍ

ZPÁTKY NA STROMY

i Zdroj: Hrej.cz

Na rozdíl od posledních Lego Dimensions se série vrací k tradičnímu formátu.

Podoba toys-to-life hry, ne nepodobná sériím Disney Infinity nebo Skylanders, se v našich končinách beztak nesetkala se zájmem ani ze stran obchodů, ani ze stran hráčů, a tak za nesběratelskou podobu můžeme pouze děkovat. Alespoň ušetříme.

A ačkoliv jsme si řekli, že Lego Marvel’s Avengers je stále dobrá hra, byť podobná svým předchůdcům, je na čase se podívat na zoubek nedostatkům. Pouze několikaměsíční prodlevy mezi jednotlivými díly mají za následek prakticky nulový grafický posun oproti dílu předešlému. Cokoliv, co je z Lega, vypadá hezky a lépe pravděpodobně vypadat nemůže, ale ve hře jsou také modely, které přímo z dánské stavebnice nevychází, a zejména u těch by si vývojáři mohli dát více záležet. Hra jinak běží bez jakýchkoliv záseků i v rámci gaučové kooperace, během níž se na obrazovce rozjede orchestr létajících kostiček, vybuchujících předmětů a všelijakých grafických udělátek v podobě ohnivých paprsků, blesků nebo imitací rychlého pohybu, přesto k samotnému technickému zpracování určité výhrady mám.

Zaprvé, postavy v některých případech reagují pomalu nebo vůbec. Když po vás hra samotná vyžaduje nějakou konkrétní akci, nemusí se vám jí podařit vykonat napoprvé. Vy tak můžete nabýt dojmu, že to, co zkoušíte, nejde udělat vůbec, z čehož může pramenit frustrace při řešení hádanek, a v mém případě to nakonec vyústilo v opakované mačkání příkazů, abych si byl stoprocentně jistý, že to, co zkouším, opravdu nepůjde. Za druhé, dvakrát během přibližně desetihodinového hraní kampaně jsem musel hru nahrávat od poslední uložené pozice (což jde jen na určitých místech, kterých není mnoho), jelikož se můj hrdina dostal tam, kam neměl. Škoda, zvláště když se jedná o takové věci, které by s trochou píle mohly být snadno odstraněné.

Novým hráčům této svérázné série by také nemusel vyhovovat tutorial. Jako výuková mise nesmyslně slouží scéna z Age of Ultron - chronologicky se tedy odehrává až po prvních Avengers - ve které hlavní šestice hrdinů musí spolupracovat, ale ihned po jejím skončení se banda superhrdinů zase rozpadne a tak týmová kooperace ze hry na nějaký čas zmizí. Především je však tutorial příliš krátký. Během několika pár minut si člověk musí přisvojit schopnosti celé šestice, pochopit, která nápověda napovídá k užití jakého hrdiny, a vzhledem k rozličným schopnostem je výsledkem rychlokurzu spíše zmatek, než nějaká obecná znalost. Naštěstí ve hře nemusíte nijak spěchat, hra vás nikam netlačí, a i když budete několikrát umírat používáním metody pokusu a omylu nebo vlivem nešikovné kamery, frustrovat vás v tomto ohledu nijak nebude.

PRACHY DĚLAJ ČLOVĚKA

Není žádná skupina hráčů, kterým bych Lego Marvel’s Avengers nedoporučil. Zábavu si užijí všichni bez výjimek, svou univerzalitou a přístupností je vhodná pro kohokoliv, ale zároveň je to právě ten důvod, proč vlastně není dělaná na míru nikomu. Hra nepřichází s ničím novým a sérii opět nikam neposouvá, ale zda se jedná o klady či zápory nechám čistě na vašem posouzení. Jsem si vědom toho, že jsou to přesně ty důvody, které mohou někomu bránit v samotné koupi, a naopak pro jiného ty, proč si další díl pořídit. Osobně si pak myslím, že by lidé z Traveller’s Tales měli trochu zariskovat a vybočit ze stínu vlastních her, aby dali jasně najevo, že nerecyklují ten samý obsah jenom a proto, že je to pro ně nejsnazší cesta k výdělku. Ona jistě je - já to vím, vy to víte, oni to vědí. Ale jak říká jedno české přísloví, všeho moc škodí, a tak je jen otázka času, než se jim tento přístup vymstí. S Lego Marvel’s Avengers jim to opět prošlo. Prozatím.