L. A. Rush - jízda ve městě andělů

A tak přichází L. A. Rush, který hodlá trumfovat nad Most Wanted hned v několika věcech. Jako místní undergroundový kápo musíte získat zpět, co vám bylo uzmuto, pozvat jednu výstavní kost na Maui a pořádně pokecat s chlápkama z West Coast. Nestíháte? Inu, vezmeme si to popořadě.

Jedna licence vedle druhé

Jedním z největších lákadel L. A. Rush je podle tvůrců pečlivost, kterou věnovali reáliím. Mapa po které můžete v L. A. Rush (od začátku je dostupná celá) popojíždět, věrně zpracovává skutečné Los Angeles, včetně památek, důležitých budov a křižovatek, a v neposlední řadě i systému dálnic. Autoři nešetřili ani na různých poplatcích, takže si zajezdíte v existujících vozech (a není jich málo) a jako perlička navíc, pro všechny šílence do MTV, je tu tým West Coast Customs, jedni z nejslavnějších tunerů z L. A., kteří mají na MTV pravidelný pořad Pimp My Ride. Náš hrdina je v úvodní renderované sekvenci sice hezky shodí („až budu potřebovat plazmovou televizi do volantu, zavolám vám“), ale jejich pomoc se mu bude ještě setsakramentsky hodit. Právě se totiž chystal na letní seriál závodů, ve kterém šlo o tučné dva miliony dolarů, když mu jeho hlavní nepřítel vybílil dům a poschovával mu všechna auta.

Jako největší drsoň tak musíte začít znovu získávat vavříny a propracovat se od zaprášeného Nissanu 240ZX (nic proti němu, sám vlastním jenom Renaulta 19 ;)) až k těm nejlepším kárám současnosti. Kámoš Ty vám občas píchne a prozradí, kde by se mohlo ukrývat něco z původního vozového parku, auta se dají vyhrát i v nejrůznějších závodech mimo hlavní dějovou linii.

Originální přístup

Renderované intro sice prozradí, že přehnané intelektuální orgie očekávat nelze (ještě rád jsem si vzpomněl na sekvence z Most Wanted), ale závodění není jen o projíždění skrz checkpointy. Občas si musíte zajet pro některou z vašich starých rachotin a pronásledují vás při tom pohůnci záporáka, což na vašem autě zanechá pěkné šrámy. Je jenom na vás, v jakém stavu dorazíte do garáže, opravdu vašeho znovunalezeného miláčka totiž hradíte ze svého. Milým zpestřením jsou i Retribution mise, ve kterých se mstíte konkurenci. Jde třeba o likvidaci billboardů na čas a další vylomeniny.

Snaha o vyšlapání jiné cestičky než v případě NFS je vidět i na jiných místech. Jmenovat bych mohl třeba bouračky, které se celkem úspěšně snaží přiživit na úspěchu Burnoutu. Pokud to do někoho napálíte se vší parádou, kamera přepne na filmové snímání, čas se zpomalí a vy si můžete vychutnat balet poletujících plechů, hřídelí a pneumatik. Občas je sice trochu problém s návratem do hry, ve chvíli kdy se vaše auto (v plné kondici) znovu objeví na silnici, máte chvilku problémy se zorientovat, ale vaši protivníci moc inteligence nepobrali a dají vám zabrat jen na tratích, při kterých se musí projíždět checkpointy rozsetými po městě. Počítačový protivník jako by přesně věděl, jaká zkratka je nejoptimálnější a budete se muset hodně snažit, abyste ho v tomhle trumfnuli.

Chybí tomu… no, dost věcí!

Naštěstí máte nitro, které se volně povaluje po městě. A user-friendly stromy. A West Coast Customs. Neodolatelná trojkombinace, nad kterou ovšem řada hráčů pozvedne obočí. Těžko říct, zda to bylo nedostatkem peněz, času nebo invence, ale některé aspekty hry jsou přinejmenším podivné. Nebudu se pozastavovat nad spartánskou grafikou. L. A. Rush je nabízena za VELICE příjemnou cenu a tak jí lze odpustit zaostalý engine (ale ty odlesky silnice si opravdu vypněte, nic horšího jsem snad letos ještě neviděl). Prvky ovlivňující hratelnost ale zbytečně kazí hře renomé. Na arkádovitý model driftu, kdy se dostanete do polořízeného smyku mírným kouzlením s plynem, je relativně ok a je tu znát mírný rozdíl mezi jednotlivými vozy (vyplývající především z hmotnosti, do zatáček musíte s pick-upem přeci jenom trochu zeširoka), v tomhle ohledu nemám velkých výhrad. Jenže závodění by vás mělo bavit, mělo by vám poskytnout určitou motivaci. A tenhle faktor se z L. A. Rush vytratí rychleji než byste se vůbec odvážili tipovat.

Začíná to chodci a stromy… obojí vám uhýbá z cesty. V případě chodců se to dá pochopit, jsou prostě mrštní a jde jim o život, ale proč by někdo mazal stromy dětským olejem, abyste se při kontaktu s nimi jen bezstarostně „svezli" stranou? Žádné efektní rozmáznutí, prostě se jemně odrazíte bokem a jedete dál. To dává v kombinaci minimálním poškozením při bočních kolizích dohromady jízdní styl, který zcela jistě nebyl záměrem tvůrců. Kdo chce, může jezdit klidně skrz louky i lesy (ne že by tu nějaké byly), do zatáček najíždět bokem, tím že se zbrzdí o kapotu nejbližšího nešťastníka a vůbec dělat ty věci, za kterého by ho každá poctivá závodní hra těžce vytrestala. Mno… ale i to občas může být zábava. Problém je v tom, že hra vám úplnou svobodu nenabídne. Třeba nitro není symbolizováno nějakou stupnicí, kterou můžete vyčerpávat podle svého uvážení. Můžete mít jedno až tři a jakmile zmáčknete čudlík pro forsáž, už není cesty zpět. Jedno použití se vám bez milosti vyčerpá.

Pimp My Ride

Podobná automatizace vládne i v dílnách West Coast Customs, které jsou strategicky rozmístěny na několika místech rozsáhlé mapy. Slavná firma vám sice do auta nenastrká bublifuky, kilowattové zesilovače a Playstationa do kufru, jak to má ve zvyku dělat pro diváky MTV, ale tuningový interface byste hledali marně. Prostě přijedete, za autem se zaklapnou vrata garáže a je hotovo. Westové vás tak maximálně mluveným slovem seznámí s tím, co právě do vašeho auta napumpovali.

Zařadit či nezařadit? Toť otázka.

L. A. Rush je těžko zhodnotitelným mixem dobrých (byť mnohdy vykradených) nápadů, špatných rozhodnutí a průměrného zpracování. Na trhu existuje dost lepších závodních her, v téhle cenové kategorii by však nemohla konkurovat žádná. Rush navíc kontruje i velmi přijatelnými HW nároky (myslím, že půjde spustit v podstatě na čemkoliv) a nenáročným hráčům dá přesně to, co potřebují - prostor k řádění na čtyřech kolech, jemný náznak příběhu a pár hodin slušné zábavy, pokud chytnete volant z té správné strany.