Killzone: Liberation Článek Killzone: Liberation - dojmy z dema

Killzone: Liberation - dojmy z dema

jiri.skrampal

jiri.skrampal

2. 10. 2006 22:58
Reklama

Když v roce 2001 vyšlo pro Xbox první Halo, strhla se kolem něj pořádná mela a na dlouhou dobu se stalo absolutní killer aplikací pro velké zelené X. To nenechalo chladnou herní divizi od Sony, která začala hledat, koho by tak pověřila vývojem zabijáka, který si poradí s Master Chiefem na PlayStation 2. Do rány jim tak přímo naběhli vývojáři ze studia Guerrilla s technickým demem svého nového enginu. Slovo dalo slovo a za nějaký ten pátek spatřila světlo světa hra Killzone. Otázku, jak moc splnila či nesplnila úkol sesadit Halo z trůnu konzolových FPS, ponechme stranou. I když poněkud nešťastné načasování vydání hry společně s premiérou Halo 2, Killzone v jejím nelehkém úkolu zrovna nepomohlo. Tak nebo tak, byla to výborná hra a dodnes patří ke špičce svého žánru na PS2. Pro ty, kterým se stýskalo po futuristických bojištích v kulisách rozbombardovaných měst, chystá Guerrilla dva bonbónky. Kromě pokračování Killzone na PS3 (které si utrhlo ostudu na E3 2005) je to i kapesní bratránek s podtitulem Liberation.

Osvobozeni od FPS

Killzone: Liberation máme v hledáčku už delší dobu a podle všech dosavadních informací jsme si dokázali udělat obrázek o tom, co od hry čekat. Nebo jsme si to alespoň mysleli. Naše očekávání totiž bylo překonáno po všech směrech. Někoho z počátku nepotěšila zpráva, že kapesní Killzone už není FPS, ale dění na bojišti sledujeme z kamery vysoko nad hlavou hlavního hrdiny. Ačkoliv to na první pohled trochu připomíná Brotherhood of the Blade, obsahuje Killzone jednu podstatnou změnu. Kamera totiž není zavěšená nad vámi, ale celé dění zabírá pod úhlem 45°. Tahle malá vychytávka hře nijak neubírá na přehlednosti a dává skvěle vyniknout vymazlenému 3D prostředí a i to málo, co jsem v demu viděli, vypadalo prostě skvěle. 3rd person Killzone rozhodně sluší. Jediná věc, která se dá demu vytknout, je občasné zpomalení při náročnějších scénách, s tím se však vývojáři před finálním vydáním ještě poperou.

3, 2, 1, Killzone!

Už první krůčky v kůži starého známého velitele Templara naznačily, že Liberation jménu Killzone ostudu dělat nebude. Na začátku překvapí ovládání, které vám sedne do ruky v rekordně krátkém čase. Svojí postavičku ovládáte analogovou páčkou, do nepřátel pálíte čtvercem a klíčovou roli hraje tlačítko R pro zakleknutí. V pokleku nejen střílíte přesněji a nepřátelé se do vás méně trefují, ale především se postava nehýbe a vy tak můžete v klidu mířit do všech směrů, aniž byste riskovali, že poběžíte vstříc nepřátelské palbě. K ovládání skvěle sedí i design prostředí. Mise v demu byla plná krabic, úkrytů a provizorních barikád, které se skvěle hodí k taktice „skrč se-počkej až nepřítel začne nabíjet-rozstřílej ho na cucky“. Vaši nepřátele, vojáci Helghastu, vypadají stejně drsně jako posledně a co se inteligence týče, vypadá to, že ještě „přitvrdili“.

Velice rádi využívají stejné krytí jako vy, když jsou v úzkých, neváhají zavolat posily a pokud jste někde zalezlí, velice ochotně vám do vašeho úkrytu pošlou výbušné překvapení. Právě u výbušnin předvedla hra v demu další překvapení a to neobvykle propracovaný fyzikální model. Když jsem zákeřně hodil granát nic netušícímu vojákovi pod nohy, k mému překvapení ho tlaková vlna vyhodila do vzduchu a jeho let ukončila až blízká stěna, od které se (velice realisticky) zhroutil na zem. Nedalo mi to, pustil jsem si demo znovu a na stejném místě jsem použil stejný fígl. Má nebohá oběť výbuch opět nepřežila, ale tentokrát jí to odmrštilo na blízkou železnou bednu, ze které se pomalu (a opět velice realisticky) svezla až na zem. Při podobných scénách jsem si nemohl nevzpomenout na Oblivion a kejkle, které předváděla jeho fyzika.

Arzenál na zkoušku

Není to ale jen grafika, co hře dodává syrově realistický nádech. Skutečně působí i zbraně a jejich devastující účinek. Velitel Templar je jen člověk a dávka ze samopalu vojáka stojícího tři metry od něj znamená okamžitou smrt, stejně jako výbuch granátu nebo šlápnutí na minu. I přesto, že se hra odehrává v budoucnosti, nehledejte ve vašem arzenálu blastery. Čeho jsem si užil do sytosti byly všemožné samopaly a jiné automatické hračky. Pořádná zábava však začíná až s netradičními kousky. Raketomet s naváděnými střelami a sniperská puška jsou jen začátek. Nejvíce srandy jsem si užil s kuší. Ta totiž střílí šipky, které po chvíli vybuchnou. Pokud se vám podaří trefit nepřítele, začne chudák zmateně běhat kolem, šipka se totiž evidentně nedá nijak vyndat a nebohá oběť občas v panice zaběhne ke svým kumpánům, což pro vás znamená dvě (či více) mouchy jednou ranou.

Multizone

Velice příjemné bylo, že jsem si osahal i multiplayer. V deathmatchovém klání můžete skvěle využít parádičky, jako jsou nášlapné miny, či výbušné sudy rozeseté po okolí. Zbraně a lékárničky pak najdete v nenápadně se tvářích zelených bednách. Finta je v tom, že na první pohled není vidět, ve které je jaká zbraň. Většina zápasů probíhala tak, že na začátku proběhl zběsilý úprk k bednám a kdo první našel raketomet, zakempoval se u něj – na tenhle nešvar poslední doby narážím nějak často (kempeři všech zemí, spojte se!). Jediná skutečná výtka vůči multiplayeru je, že postavičky po mapě běhají neskutečně pomalu, což, hlavně v menším počtu hráčů, dost zdržuje. I přesto, že demoukázka nebyla nejdelší, single i multiplayer se hrál náramně a pokud si i zbytek hry udrží stejnou úroveň, čeká nás 3.listopadu skutečná pecka.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama