Killzone 2
Na svět přišla s ambicí položit na lopatky konkurenční legendu Halo. Nepovedlo se. Ne snad ani protože by byla horší. Byla prostě jiná. Byla syrová, byla temná, byla sugestivní a až znepokojivě realistická - u střílečky z budoucnosti ne právě obvyklý úkaz. Zbraně zněly jako zbraně, přestřelky střílely se tak nějak přestřelkovatě a ti nepřátelé… skosené helmy, plynové masky a oči jako okna do vysoké pece. Jeden se je naučil nenávidět a to je ani pořádně neznal. Třeba to byli fajn chlapi a s kulkou v játrech hořce vzpomínali na den, kdy narukovali. Jako všichni. Ale ty oči. Ne… tyhle oči nemají vzpomínky. Tyhle oči mají jenom vztek. Tyhle oči si zaslouží kulku, tak je to. Kulku. Taková ta hra byla. Sugestivní a temná a realistická a vůbec ne jako Halo. Byla jiná. A bude i podruhé.
Od renderu k reálu
Veselou historku z předloňské E3 si jistě pamatujeme všichni. Faux pas s renderovaným videem z Killzone 2 tehdy obletělo světová média a přivedlo vývojáře z Guerilla Games, stejně jako samotnou Sony do řádné šlamastiky. Pokud by výsledný produkt podskočil falešně nastavenou laťku, byla by to pro hru rána jako hrom, nemluvě o hrozivém dopadu pro konzoli PS3, která svůj titul zabiják potřebuje jako sůl. Kopec soli. Všechny zraky upnuly se proto na letošní E3, kde se měly po dvou letech dřiny a odříkání objevit první skutečné in-game záběry. A vskutku. Byly tam a jako by původnímu renderu z oka vypadly. Tak to přece dokázali… říkalo se. Vypadá to dobře. Teď už to pokazit nemůžou, tak jdeme na pivo a necháme je pracovat. Ale jak se hraje? O co v něm jde? Odpovědi přineslo nedávno skončivší GC v Lipsku.
Jaké bude?
Útočné. Už žádné cvakání prdelí při obraně planety Vekta, je načase přenést boj přímo na domovskou planetu novodobých kobylek – Helghan. Cílem invaze je Scolar Visari, vůdce Helghastů, charismatický lídr, který za pouhých deset let vybudoval z neduživé a přehlížené civilizace nejmocnější údernou sílu ve vesmíru. Existuje přesvědčení, že jeho zajetí by dlouhotrvající konflikt ukončilo a lidé z ISA jsou pro to schopni riskovat i jadernou válku, kterou jim Visari slíbil v případě napadení jeho domovské planety (stalo se tak v závěru PSP titulu Killzone Liberation). Na nehostinném povrchu Helghanu je však čeká něco mnohem horšího, než jen pár milionů radonů. Jak se nový hrdina hry, mimochodem příslušník speciální jednotky Legion jménem Sev, přesvědčí na vlastní kůži během prvního výsadku, spoutali Helghastové kromě atomu sílu mnohem děsivější – počasí. Naučili se využít největší nevýhody své ďábelské planety a jsou nyní schopni povolávat na svou stranu blesky, ale dost možná i jiné, mnohem ničivější přírodní síly (pánové z Guerrillas zatím na toto téma mlčí tak významně, až se dá tato informace považovat za ověřenou. Podobného bobříka podezřelého mlčení drží i při otázkách na přítomnost vozidel).
Tři pilíře unie
Realtimové nasvícení má toto všechno obohatit o dramatickou stínohru a rychlé, efektní změny v osvětlení a tím i celkovém vnímání lokací. Jakýkoliv světelný zdroj nyní vrhá stíny, což je zvlášť dramatické při přestřelkách v uzavřeném prostoru, kdy se na stěny promítají hrozivé siluety Helghastů. Jindy zas narazíte na místnosti zcela potemnělé a jediné co dokáže prozradit přítomnost nepřátel budou dvě pekelně světélkující očka. Hrůzostrašně působí také dobře známé Helghastské bleskomety (v traileru jste je mohli spatřit coby děla, která kumulují sílu blesku a následně ji ve formě paprsku vystřelují po invazních plavidlech), které na zlomek vteřiny přebijí všechny zdroje světla v okolí a promění bitevní vřavu v psychadelicky namodralou krajinu snů.
Systém akce a reakce pak souvisí se zbraněmi, přesněji s vystřelenými projektily a způsobem, jakým nepřátelé reagují na své zasažení. V potaz se bere druh zbraně, vzdálenost od cíle, ale také místo, kde kulka nepřítele zasáhla. Může se tedy stát, že zatímco po dalekonosném zásahu do ramene Helghast jen lehce zakolísá, z bezprostřední vzdálenosti jej projektil srazí k zemi. Zcela nový rozměr získává tento systém v soubojích s „obry“, jak jsme si pracovně nazvali zatím největší odrůdu bojujících Helghastů. Tito gargantuózní bojovníci oblékají velmi odolné brnění a zkázu rozsévají prostřednictvím obrovitého rotačního kulometu. Čelně jsou prakticky nezničitelní a jediné slabé místo si nosí na zádech, přesněji v tlakových bombách s hořlavinou. Z míry je dokáže vyvést jedině přesně mířená rána do helmy, po které na malou chvíli ztratí rovnováhu a nechají své zadní partie nechráněné. Trefit se do hlavy možná nezní až tak složitě, ale v okamžiku kdy „obrovi“ sekunduje tucet obyčejných Helghastů je to úkol pro silné nervy.
Střípky na závěr
Aby byla atmosféra syrového boje úplná, postrádá Killzone 2 jakýkoliv HUD. Na nedostatek munice vás upozorní jedině naprázdno klapající závěr zbraně, zhoršující se zdravotní stav pak doprovází mizení barev z obrazu. V okamžiku kdy dosáhnete prostinké černobílé palety, visí váš život na vlásku a uděláte nejlíp, když se fofrem někde zašijete. O čem zatím víme velmi málo je multiplayer. Z vývojářských blogů vyplývá jediné - bude. Pro kolik lidí, v jakých modech, kolik map? Na to odpoví snad až plánovaná multiplayerová beta. I současná a stále krapet mělká hladina informačního toku však dává spoustu prostoru pro nezřízený optimismus. Detailní grafika, dechberoucí atmosféra, důraz na propracovaný fyzikální model, prostor pro přemýšlivý postup – Killzone 2 zatím svou roli nejočekávanější FPS roku 2008 drží a nepouští. Pokud si snad můžeme dovolit nějakou tu obavu, pak snad jedině z příliš lineární hratelnosti a minimálních zásahů do herního modelu. Definitivní obrázek si uděláme snad už začátkem roku 2008.
