James Cameron‘s Avatar: The Game
Není tak přesně jisté, kdo byl člověk s ocelovým pohledem vedle hlavního řečníka na prezentaci Avatara. Nemluvil, díval se na novináře s vraždou v očích a sebemenší pohyb okamžitě zaznamenal a uložil do interní databáze těch, co si dovolili pohnout se při předvádění něčeho tak očekávaného. Po prezentaci jsme se shodli, že zřejmě hlídal, aby nikdo nenahrával herní obsah na kameru nebo mobil. Možná to ani nebyl člověk, ale nejnovější verze terminátora, kterým si režisér James Cameron poprvé zajistil místo ve filmové historii.
James Cameron na filmovém scénáři Avatara pracoval přes deset let a během té doby kolem sebe shromáždil řadu hvězdných spolupracovníků, jako třeba producenta Johna Landaua (Oscar za Nejlepší film Titanik) nebo skladatele Jamese Hornera. Pro vytvoření videohry uzavřel smlouvu se zkušenými a kritikou ceněnými vývojáři z montreálského Ubisoftu a seznámil je se svými lidmi z Lighstorm Entertainment a 20th Century Fox. Cameron sám spojení akcentoval, když jako jedny z prvních obrazových materiálu z dlouho utajovaného filmového projektu předvedl fotky právě ze hry. A nejen to. O dabing se postarají Sigourney Weaverová (možný důvod, proč nebyla k slyšení v Ghostbusters), Michelle Rodriguezová, Stephen Lang a Giovanni Ribisi. Cameron zřetelně bere videohru jako součást toho, čemu by se v moderní hantýrce řeklo „zážitek z Avatara.“ A nejen pro Camerona je hra důležitá. Pakliže bude mít film úspěch, svezou se s ním i prodeje hry a Ubisoft Montreal si připíše další výrazné komerční vítězství.
Děj hry se odehrává několik desítek let před událostmi ve filmu. Zlá korporace ničí deštný prales planety Pandora, kterou obývají několikametrové bytosti Na'vi. Speciální schopností Na'vi je přímo ovládat pandořinu faunu a speciální schopností žoldáků koprorace je totéž rychle a zběsile ničit. Mají důvod: na planetě je nikdo nemá rád. Dokonce ani rostliny nebo motýli, ze kterých se při blízkém setkání stávají okřídlené létající nestvůry. Lidé sice kontrují těžkou technikou a moderními zbraněmi, ale ani to nestačí na některé nestvůry, které jako by vypadly ze Zemanovy Cesty do pravěku. Úkol je jednoduchý: splnit úkoly od nadřízených. Anebo planetu ochránit. Zda budete hrát za člověka nebo Na'viho je základním rozhodnutím, od které se odvíjí další obsah v šestnácti prostředích od různých typů džunglí až po zasněžené vrcholky hor.
Nejprve nám vývojáři představují hru za člověka. Jako součást výsadkového komanda máte za úkol proletět s ornikoptérou bludiště levitujících ostrovů a přistát na pasece uprostřed krásně zelené džungle. Barvy a tvary lahodí oku, dokud nezjistíte, že ve všech číhají nepřátelé schopní rychlého útoku. Ať už jde o hmyz, mutace podobné raptorům nebo o ohromné kytky a opancéřované kolosy, každý krok doprovází pocit nebezpečí – jako kdyby ráj náhle obydlely noční můry. Hráč má mít šanci na vše okamžitě reagovat, proto byl zvolen pohled z kamery umístěné za zády postavy. Mise jsou jednoduché: vyčistit sektor, postavit odpuzovače hmyzu na konkrétní místa anebo prostě a jednoduše pomoci kamarádům v boji. Vedlejší úkoly se přidávají průběžně během hraní, a tak máte dojem, že se kolem neustále něco děje. Správný voják má mít i nějaké ty speciální schopnosti a v tomto ohledu autoři nešetřili. Pro každou misi si můžete navolit čtyři z dvaceti schopností, mezi které patří neviditelnost, odrazování nepřátel od útoku anebo objednání bombardování.
Člověk je tváří v tvář přírodě na Pandoře zanedbatelný. Je to vidět i při skupinovém útoku na velkého saura (cosi mezi diplodokem a kladivounem, jmenuje se to trefně Hammerhead), který bez problémů odolává soustředné palbě a ničí vojáky zadupáním do země. Je na čase osedlat Colossus, řiditelného mecha, kterému by dala pusu i Ripleyová. Právě jízda v mechu přináší přechodnou převahu nad nepřáteli a urychluje pohyb po sektoru. Nepůjde o jediný řiditelný prostředek. Dále má být k dispozici buginka anebo zmiňované létající stroje.
Součástí hájení lidské existence bude sbírání zkušenostních bodů na vylepšování základních statistik postavy. Nečekejte nic převratného, prostě to tam je. Důležité je, že hra působí dynamicky a graficky pestře, což umocňuje přechod do nočního režimu, kdy se ze zeleného pekla stává strašidelný les a obtížnost několikanásobně stoupne – praví predátoři loví přeci jedině v noci.
Není pochyb o tom, že film Avatar v sobě bude skrývat nejedno ekologické a multikulti ponaučení, protože lidé zde ničí přirozené prostředí nelidských Na'vi. A hra za Na'viho vám dá plně pocítit, jaké to je být členem ohrožené civilizace. Bez vyspělých technologií se zdá, že modrá vysoká postava nemá proti vojákům šanci – vždyť jedinou zbraní je jí luk, sekera a palice, ale opak je pravdou. Na'vi je součást planetárního ekosystému a umí se telepaticky propojit s jakýmkoliv zvířetem pomocí jakéhosi biologického USB kabelu. Ovládnuté zvíře mu pak je plně k službám – a z křehké bytosti se po spojení s Hammerheadem stává nelítostný zabiják. Hra v tomto případě podléhá jiným pravidlům. Architektura úrovní je více vertikální a navede vás k útokům ze zálohy nebo rychlým vraždám, které jsou možné pomocí stealthového pohybu. Na'vi stejně jako jeho lidský protějšek disponuje speciálními schopnostmi (větrná smršť), sbírá zkušenostní body a k jeho oblíbeným dopravním prostředků patří drak. Nebo něco, co se podobá přerostlé vážce.
Avatar nepůsobí na první ani jakýkoliv další pohled revolučně, stejně jako se to nedá říci o filmu. Notují si ale společně v perfektní prezentaci v prostředí vylepšeného enginu Far Cry 2, vysokých produkčních hodnotách a unisono slibují po všech stránkách odladěnou zábavu, která nebude skřípat. Skoro se nám chce napsat „kýčovitý“ - ale v dobrém slova smyslu.
